František Smolík

Původně se chtěla věnovat opeře, nakonec zvítězilo herectví. Bohužel nikdy nedostala možnost svůj talent opravdu plně využít. Přesto zanechala v české kinematografii výraznou stopu. Diváci ji znají z takových filmů jako Anton Špelec, ostrostřelec.

Co byste dělali, kdyby vás měla dcera ráda jako sůl? Kdybyste byli prozíravý panovník, dali byste jí hudlana a slušné věno. Pokud by vám ale v žilách kromě krve kolovala i pýcha, nechali byste ji za trest vykázat. Přesně jako to udělal král Já I.

Přeslazený scénář a špatné herecké výkony: Tak hodnotili doboví recenzenti v roce 1959, kdy měla premiéru, pohádku Princezna se zlatou hvězdou. Diváci nehodnotili, zato kupovali lístky do kina. Prodalo se jich ke třem milionům.

Když se řekne "Král Kazisvět", většina Čechů si představí jediného herce. Muže s pevným hlasem, přesvědčivým výrazem a noblesou, která zvládla i tu nejzápornější roli. V jedné dekádě se stal jednou z nejvýraznějších tváří domácího filmu a divadla, v další zase neúnavným ambasadorem sportovního týmu. Jeden život, ale dvě velké lásky: herectví a fotbal.

Ne každé natáčení je procházka růžovou zahradou. Své o tom věděli herci, kteří se objevili v oblíbené československé pohádce. Při její přípravě museli pobíhat v lehkých šatech, počasí tomu ale rozhodně neodpovídalo.

Manželé František Smolík a Milada Ortová, herecký pár rodilých Pražáků, kteří se v Praze narodili ve stejném roce 1891, zůstali našemu hlavnímu městu věrní. Nejen dobu druhé světové války pak prožili v útulném domku v Barunčině ulici v pražských Modřanech (1937-1950). František Smolík se narodil na Vinohradech.

V sedmnácti letech si sbalil malý ranec a utekl od přísného otce, který mu zakázal herectví. Tak začala neobyčejná cesta Františka Smolíka. Z plachého mladíka s pronikavým pohledem se však díky talentu a nezlomné vůli vypracoval až na vrchol.

Oldřich Nový, ikona české kinematografie, ztělesňoval eleganci a humor prvorepublikového světa. Jeho role v komediích jako Kristian nebo Eva tropí hlouposti okouzlily generace diváků.

Měl talent od pánaboha, jeho svatouškovští zlodějíčci a podnikavci neměli v českém filmu konkurenci. Bohumil Šmída byl však především jedním z nejvlivnějších producentů a stál u zrodu dvou stovek filmů, včetně prvního barevného Jana Roháče z Dubé.

Oduševnělá tvář, vybraná mluva, vysoký mravní profil. Takový byl ve filmu, tak jej v soukromém životě vnímali i kolegové. Jako mladý se ale objevil v několika hodně „rozpustilých“ rolích.

Pokud někdo potvrzoval rčení, že není malých rolí, pak to byl rozhodně Josef Beyvl, který se navzdory talentu nikdy oslnivé, velké role nedočkal. Uměl tedy využít každou malou pracovní příležitost a upoutat na sebe pozornost. Nejvíce se mu to povedlo v oblíbené pohádkové klasice Obušku, z pytle ven!.

Ona si zahrála krásnou princeznu Ladu, on byl typický představitel mužných hrdinů. Jejich manželství ale mělo do pohádky daleko. Mohly za to nevěry, které si Petr Haničinec nedokázal odpustit.

Příběh pohádky Princezna se zlatou hvězdou je vám možná notoricky znám. Věděli jste ale, že natáčení provázelo mnoho zajímavostí?

Staré město pražské, před asanací „Pátá čtvrť“, to nebyly jen „hoch“ nevěstince ve stylu salonu Emanuela Kauckého. Právě naopak, hampejzy na Josefově byly vesměs sprosté, na nejnižší rovni. Na místě dnešní budovy pražského magistrátu se nacházela špeluňka Batalion. Patřila k těm nejvykřičenějším…

František Smolík často ztvárňoval velmi mravní a zásadové osobnosti. A byl takový i v soukromém životě. Největší slávu mu ale přinesla role ve filmu Vyšší princip. V té době byl předobrazem hrdiny.

Na vyhlídce skalního hradu Sloup stojí nevšední socha. Muž má mnišský hábit, „vlající“ plnovous a dívá se do krajiny dalekohledem. Realistický monument zpodobňuje jednoho velice zvláštního muže - poustevníka Samuela Görnera. Jaký je jeho příběh?

Dnes je to přesně 53 let od smrti skvělého herce Františka Smolíka. Ten kráčel životem po boku milované manželky Milady Ortové, bez které nedokázal existovat. Není tedy divu, že jakmile zemřel, manželka ho brzy do uměleckého nebe následovala.

Ne nadarmo se o herci Františku Smolíkovi říkalo, že je ztělesněním lidskosti, slušnosti a mravnosti. To ostatně dokazuje i jeho dlouholeté manželství s kolegyní Miladou Ortovou, které rozdělila až smrt, a fakt, že bez své ženy odmítal hrát.

Princezna se zlatou hvězdou bezesporu patří k nejkrásnějším a nejoblíbenějším českým pohádkám. Co jste o této pohádkové klasice nejspíš nevěděli?

Kdyby se český národ měl posuzovat podle oblíbených filmů, byli bychom romantičtí snílci, kteří celý život tíhnou k pohádkám. Právě pohádky u nás patří k tomu nejoblíbenějšímu, co vyhledáváme. Vždyť na Pyšnou princeznu si do kina vyšlo deset milionů diváků.

Film, který měl premiéru 16. února 1945, svedl dohromady herce zvučných jmen, jako byl Otomar Korbelář, František Smolík, Jindřich Plachta, Jaroslav Marvan, Vlasta Fabiánová a Jana Dítětová. Premiéra se konala ve třech největších pražských kinech.

Princezna na hrášku rozšiřuje svět českých filmových pohádek o další ústřední ženskou hrdinku. Proto se ohlížíme za těmi, které šly štěstí naproti a šťastný konec pohádky si vybojovaly.

Najít přenádhernou princeznu Ladu do pohádky Princezna se zlatou hvězdou nebyl náročný úkol jen pro prince Radovana, ale i pro režiséra Martina Friče.

V roce 1960 se konečně režisérovi Krejčíkovi podařilo dokončit scénář k filmu, který plánoval od roku 1945, kdy v tisku viděl povídku se sbírky Němá barikáda. Nakonec mu se scénářem pomohl autor knižní předlohy Jan Drda. Jindřich Plachta, kterého si režisér vyhlédl pro hlavní roli, zemřel.

Princezna se zlatou hvězdou se sice natáčela roce 1958, přesto dodnes patří mezi nejoblíbenější české pohádky. Diváci si rádi připomínají princeznu Ladu s hvězdou na čele i myší kožíšek, do kterého se zahalila, nebo odvážného Radovana a zlého Kazisvěta. Nicméně stejně jako každý jiný film, i zde natáčení doprovázely různé nehody i zábavné situace.

Josef Lada. Ve středu uplynulo 65 let od jeho smrti, dnes 135 let od jeho narození. Vrcholnou popularitu v umělecké komunitě a v lidových vrstvách si zažil za svého života, svůj druhý, komerčně využitý život jeho dílo ovšem prožívá až dnes. Zvlášť před Vánoci. Motivy z něj se objevují pomalu na každém druhém českém výrobku, určeném do českého nákupního košíku. Přitom Josef Lada byl jedním z mála umělců, kteří ve své tvorbě dokázali nahmatat a vytáhnout na světlo génia české národní poetiky a humoru, a to nejen jako kongeniální ilustrátor a jeden z těch, kdo „prostřelili“ do světa Josefa Švejka, ale také jako spisovatel-satirik, který se v něčem dostal i dál, než jeho přítel Hašek sám. Jedním z razítek hodnoty díla Lady-spisovatele je, že se dostal i do hledáčku novodobých „elfů“ - hlídačů politické korektnosti.

Pokud máte rádi historická témata, určitě si nenechte ujít kostýmní veselohru Počestné paní pardubické, kterou v roce 1944 natočil osvědčený Martin Frič (✝66). Přenesete se v ní do barokních Pardubic počátku 18. století a zjistíte, že za tu dobu se toho mezi lidmi příliš mnoho nezměnilo. Jedna skupina si vždycky myslí, že je lepší než ta druhá…

Básník Adolf Heyduk jistě netušil, že jeho báseň Dědův odkaz bude jednou znát úplně každý. I vy si jistě vybavíte „Štěstí! Co je štěstí? Muška jenom zlatá…“, kterou v komedii Škola základ života (1938) doluje z hlavy septimán Áda Čuřil, a pan profesor Kolísko se ho marně snaží přimět k procítěnější recitaci.

Vtipnou situační veselohru Tetička natočil v roce 1941 režisér Martin Frič (✝66). Trochu strašidelný, trochu satirický příběh se odehrává ve starobylém zámku, kam se po zprávě o náhlé smrti tety Berty sjíždí chamtiví příbuzní. A nikomu z nich není hanba.

Krásná princezna Lada si nechce vzít za muže mocichtivého krále Kazisvěta, a tak raději uprchne ze zámku svého otce. Svou zlatou hvězdu na čele ukryje pod kapucí ošuntělého myšího kožíšku a schová se jako kuchtička v paláci sousedního panovníka, moudrého prince Radovana.

Josef Beyvl (7. 6. 1906 – 10. 7. 1978), od jehož narození uplyne právě 115 let, byl originálním představitelem osobité a bodré komiky. Své komické figurky podtrhoval zavalitou menší postavou, temperamentem, šibalstvím a zvláštním vysokým hlasem. Na divadelních prknech díky tomu vynikl jako popelář Doolitle v Pygmalionu, loupežník Sarka Farka v Hrátkách s čertem, švec Habršperk v Našich furiantech či Falstaff ve Veselých paničkách windsorských.

Ve věku 89 let zemřela šansoniérka Hana Hegerová. Smutnou zprávu oznámil médiím dramaturg Tomáš Padevět. "Zemřela obklopena rodinou v Nemocnici Na Homolce, kde byla před měsícem hospitalizována po zlomenině krčku," uvedl Padevět.

Manželé František Smolík a Milada Ortová, herecký pár rodilých Pražáků, kteří se v Praze narodili ve stejném roce 1891, zůstali našemu hlavnímu městu věrní. Nejen dobu druhé světové války pak prožili v útulném domku v Barunčině ulici v pražských Modřanech (1937 - 1950).

K vánoční televizní klasice patří i pohádka Obušku, z pytle ven!, kterou máme všichni rádi, protože v ní dobro zvítězí nad zlem, což se v reálném životě bohužel moc často nestává. Byla natočena na motivy Erbenovy pohádky Kouzelné dary, a pokud si na první dobrou nevybavujete, o co přesně v ní jde, nabízíme krátké připomenutí.

Před 65 lety nás navždy opustil oblíbený komediální herec a velký mystifikátor Saša Rašilov starší (6. 9. 1891 – 3. 5. 1955). Pamětníci si jeho kulaťoučkou tvář určitě ihned vybaví ve filmech Mravnost nade vše (1937), Přijdu hned (1942), Hostinec U kamenného stolu (1948), Rodinné trampoty oficiála Tříšky (1949) či Divotvorný klobouk (1952).

Existuje řada vynikajících filmů popisujících hrůzy druhé světové války. Nicméně drama Vyšší princip, které v roce 1960 natočil Jiří Krejčík (†95), je v rámci žánru zcela výjimečným počinem. Film, který líčí nemilosrdný teror v době heydrichiády, je postaven na emotivně působivých hereckých výkonech a dojímá k slzám už několikátou diváckou generaci. Zároveň z něj běhá i mráz po zádech. V hlavních rolích snímku se představili František Smolík (†89), Ivan Mistrík (†46), Jana Brejchová (80), Marie Vášová (†73) či Alexandr Postler st. (†58).

Byl jednou jeden král aneb sůl nad zlato je silný příběh o lidské chamtivosti a poznání, že peníze nejsou vše. Pohádka z roku 1954 je stále v kurzu i pětašedesát let od natočení. Máme pro Vás ale pár informací, které jste o oblíbené pohádce možná netušili.

Šedesátá léta. Léta revolty, rockové hudby, hnutím hippies a sexuální revoluce. A nejen to. Byla to doba, kdy poprvé v lidské historii burácení raketových motorů nevyvolávalo v lidech děs, ale toužebné očekávání. Podaří se? Nepodaří se? Člověk konečně objevil něco stejně vzrušujícího, jako byla válka. Politici na obou stranách Atlantiku se dmuli hrdostí, bili se v prsa, ale obyčejní lidé viděli v kosmonautech hrdiny. Gagarin, Glenn, Leonov, Armstrong. Symboly dvou velmocí? Na to lidé nemysleli. Cítili zvláštní, řekl bych, všelidskou hrdost. Ne Sověti, ne Američané, ale lidé to dokázali.

Přátelé ho nazývali Smolka, kolegové Smolíček a manželka láskyplnými přezdívkami. Stejně jako měl klidné manželství, tak proplouval filmovým světem.