Před 5 dny
Alžběta Rychtecká pamatuje časy, jaké by si dnešní mladí lidé už uměli představit jen stěží. Do Kozlova se z Luk nad Jihlavou přivdala za manželem Františkem už ve svých 18 letech. „Neuměla jsem ani držet hrábě a vdala jsem se na hospodářství. Přišla jsem, a oni měli koně a já nevím, co všechno. Byla jsem v osmém měsíci, byl podzim, dali mi nůši na krk a šlo se vyorávat brambory...,“ usmívá se dnes při vzpomínce paní Alžběta. O svého manžela přišla před sedmnácti lety, když zemřel po operaci kolena. V profesním životě pracovala „u silnic“ jako skladová účetní. „V roce 1981 pak za mnou přišli, že bych mohla dělat starostku, přede mnou to dělal Antonín Vrzáček, který byl v Lukách. A já říkala - v žádném případě, to já nezvládnu. Ale přesvědčili mě,“ vzpomíná. Starostkou byla až do roku 2004, kdy starost o obec převzala její nástupkyně Milada Jiráčková. Ještě do roku 2007 jí paní Rychtecká byla nápomocná radou. V té době už ale také začala pečovat o malou místní knihovnu, o kterou se starala až do loňského roku. Za dlouholetou knihovnickou činnost a obětavou péči o čtenářskou obec se jí dostalo pocty loni 22. října při Knihovnické slavnosti v Havlíčkově Brodu. V rámci vyhlašování nejlepších knihoven regionu jí oficiálně poděkovala ředitelka Krajské knihovny Vysočiny Jitka Hladíková. Časy před internetem „Do naší kozlovské knihovny chodilo hodně lidí, i maminky s dětmi, školka...,“ ohlíží se A. Rychtecká, „máme tam spoustu pohádek, ale zájem byl samozřejmě také o detektivky nebo romantické romány. Dnes už chodí do knihovny mnohem méně lidí.“ Tehdy ovšem byla doba internetu a mobilů teprve budoucností, a tak knihovna mívala otevřeno každý týden a kozlovská paní knihovnice sháněla třeba i studijní literaturu pro místní omladinu. Pro odrostlejší děti, které chodily do školy ve Velkém Beranově, půjčovala v jihlavské Městské knihovně povinnou četbu. „Anebo přišli vysokoškoláci, že mají mít knížku, kterou nemohou nikde sehnat. Tak jsem jela do Jihlavy knížku shánět a příjemná děvčata v knihovně říkala - ježiš, to jsou staré knížky, co po nich chtějí…,“ směje se A. Rychtecká. Jak podotýká, s věkem bylo potřeba víc se věnovat i svému zdraví. A tak svoji práci předala následovníkům. Od ledna 2025 převzal kozlovskou knihovnu zastupitel obce a knihovník Lubomír Skula. V loňském roce měla knihovnička otevřeno dvakrát v měsíci. O její knižní fond se nadále stará regionální oddělení Městské knihovny Jihlava, ale obec nakoupila i další vlastní knížky. „Nejvíc jdou detektivky a červená knihovna, ponejvíc si chodí půjčovat ženy,“ komentuje současný stav věcí nový kozlovský knihovník. Pomáhat druhým Významnou součástí nezištné práce Alžběty Rychtecké pro její generační souputníky bylo od roku 2011 až do loňska předsednické angažmá v jihlavské okresní pobočce Svazu postižených civilizačními chorobami. Pro jeho členy organizovala dlouhá léta rekondiční pobyty s cvičením, ozdravné akce a mimořádně oblíbené zájezdy po celé republice. Cesty vedly na Lipno, do Hartmanic, Bystrého, Poličky, Litomyšle, Mikulova, Janských Lázní a na další místa. Připravit výjezd, to vždy znamenalo vyřídit a získat dotaci z příslušného ministerstva, připravit a vyhlásit akci, posbírat spoustu potřebných dat i finance od všech účastníků, vyřídit dopravu, pobyty, ale i garance od odborného lékaře. V tom směru paní Rychtecká oceňuje pomoc a mimořádně vstřícný přístup primáře J. Točíka z Nemocnice Jihlava. „Já jsem to vždycky strašně ráda dělala, ale bylo to náročné. Dlouho do večera sepisovat seznamy, dělat rozpočty, hledat nejlacinější pojišťovnu, vyřizovat pojistky. A těch papírů, co musíte vyřídit při vyúčtovávání
