Josef Kramer

Irma Grese zůstává jednou z nejznámějších ženských pachatelek nacistického systému koncentračních táborů během druhé světové války a mrazivým symbolem krutosti během holokaustu. Narodila se v roce 1923 na venkově v severním Německu a vyrůstala v přísné, emocionálně chladné domácnosti poznamenané násilím a nestabilitou. Jako teenagerka vstoupila do Svazu německých dívek, kde byla mladým ženám systematicky vštěpována nacistická ideologie, poslušnost a rasová nenávist jako vlastenecká povinnost. Ve snaze najít své místo a získat postavení se ještě jako dospívající dobrovolně přihlásila ke službě v systému táborů SS. V roce 1942, ve svých pouhých 18 letech, začala Irma Grese svou kariéru jako dozorkyně v koncentračním táboře Ravensbrück a později byla převelena do Osvětim-Březinka v Němci okupovaném Polsku. Zde rychle postupovala v hierarchii a stala se jednou z nejmladších SS-Oberaufseherinnen (hlavních ženských dozorkyň) v táboře. Přeživší ji popisovali jako mimořádně násilnou, sadistickou a nepředvídatelnou. Ozbrojená bičem a pistolí denně bila vězně, účastnila se selekcí do plynových komor a osobně střílela vězně, kteří se pokusili o útěk nebo se zhroutili vyčerpáním. V Osvětimi Grese spolupracovala s dalšími nechvalně proslulými příslušníky SS, včetně Josefa Mengeleho a velitele tábora Josefa Kramera. Svědectví vězňů odhalila, že měla potěšení z ponižování a mučení žen, často je kopala těžkými botami, dokud nezačaly krvácet nebo se nezhroutily. Její mladistvý vzhled groteskně kontrastoval s její brutalitou, což jí vyneslo přezdívky „Hyena z Osvětimi“ a „Krásná bestie“. Na začátku roku 1945 byla Grese převelena do Bergen-Belsenu poté, co byla Osvětim evakuována. I když se tábor propadal do hladomoru, nemocí a masové smrti, pokračovala v týrání vězňů až do osvobození tábora britskými jednotkami v dubnu 1945. Grese byla zatčena a později postavena před soud během Belského procesu. V listopadu 1945 byla Irma Grese odsouzena za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Během procesu projevovala jen minimální lítost. Dne 13. prosince 1945 byla ve věku 22 let popravena oběšením a stala se nejmladší ženou popravenou podle britského práva ve 20. století. Její příběh zůstává varovnou připomínkou toho, jak ideologie, moc a krutost mohou proměnit obyčejné lidi v nástroje masového vraždění. || Vypravěč: Luboš Novák

Když britské jednotky 15. dubna 1945 osvobodily Bergen Belsen, Josef Kramer v táboře setrval a neutekl, jako to udělalo mnoho dozorců. Vzal Brity na prohlídku tábora, aby si prohlédli "výjevy". Všude hnily mrtvoly, krysy útočily na živé, kteří byli příliš slabí na to, aby se jim ubránili, po celém táboře ležely hromady mrtvol, hromadné hroby byly zasypány a chatrče byly plné vyhublých a nemocných vězňů. Dita Krausová, která přežila holokaust a byla mezi vězni osvobozenými v Bergen-Belsenu, popsala, že viděla skupinu žen, jak dřepí kolem hrnce, ve kterém se vařila lidská játra. Poté na Kramera namířil britský důstojník pistoli a donutil ho, aby odnesl do vojenské nemocnice zraněného vězně, který byl postřelen, když se pokoušel dostat do kuchyně a sklepa s bramborami. Dva dny po osvobození, 17. dubna 1945, byl Kramer zatčen a v okovech veden táborem. Při výslechu se přiznal ke splnění příkazu ke zplynování 86 Židů v koncentračním táboře Natzweiler-Struthof, které prý jako vykonavatel rozkazu provedl, aniž by cokoli cítil.

17. dubna 1945, dva dny po osvobození Bergen Belsenu, byla Irma Grese zajata britskými silami spolu s dalšími nacistickými zločinci, jako byl Josef Kramer, velitel Osvětimi-Březinky a poslední velitel Bergen Belsenu. Grese a další dozorkyně SS byly dočasně uvězněny v tankové výcvikové akademii wehrmachtu asi tři kilometry od Belsenu. V této době s ní dělal rozhovor anglický novinář. Zeptal se jí, proč se dopustila zločinů, které spáchala, a Irma bez ostychu odpověděla: "Bylo naší povinností vyhladit protispolečenské živly, aby Německo mělo zajištěnou budoucnost."