Klement Gottwald

Dnes jsme si připravili kvíz pro všechny, kdo se zajímají o českou a československou historii. Vaším úkolem bude poznat podle fotografie nejvýznamnější prezidenty a politiky od roku 1918 až po současnost.

Arcibiskupský palác v Olomouci je neodmyslitelnou součástí naší historie. Několik měsíců z něj vládl František Josef I. celé monarchii, radili se tam i císaři před bitvou u Slavkova. Za komunismu pak bylo v budově vězení. Olomoucký arcibiskupský palác je další částí seriálu Radiožurnálu Neobjevené skvosty Česka.

Děsil nacisty, ale nakonec sloužil komunismu. Josef Urválek poslal na smrt Miladu Horákovou i Rudolfa Slánského. Svých činů nikdy nelitoval a dožil v poklidu.

Když Klement Gottwald v roce 1929 říkal ve sněmovně demokratům, že se jezdí od bolševiků učit, jak jim zakroutit krkem, poslanci se mu vysmáli. Po únoru 1948 je smích přešel a stalo se to realitou.

Klement Gottwald bývá spojován především s únorem 1948, politickými procesy a tvrdou sovětizací Československa. Konec jeho života byl ale ovládaný strachem, nedůvěrou a stále hlubší paranoiou.

Představte si mapu pražského metra, na které místo dnešní Dejvické svítí Leninova, místo Anděla Moskevská a místo Vyšehradu Gottwaldova. Přesně tak vypadala ještě na sklonku roku 1989. Už 22. února 1990 ale došlo k přejmenování.

Stačilo pronést nevhodný vtip v hospodě, v práci nebo mezi známými a člověk mohl skončit před soudem. V komunistickém Československu totiž humor nebyl jen zábavou, ale také nebezpečným projevem odporu vůči režimu.

Jméno Rudolfa Slánského máme spojené především s politickým monstrprocesem, který skončil jeho popravou. V jeho životě byl ale ještě jeden okamžik, který stojí za připomenutí.

Henleinovo čestné občanství znovu rozdělilo Králíky. Spor však není jen o jedno jméno: otevírá otázku, jak má demokratická společnost nakládat s poctami udělenými představitelům totalitních režimů. Existuje společný přístup?

Strahovský stadion je monument, k němuž se čas od času upnou zraky představitelů Prahy nebo dokonce vlády, zatím ale bez reálného výsledku. Jeho budoucnost jasná není, nás ale zajímá spíše minulost.

Stačilo několik dnů a Československo přišlo o historickou příležitost. Zatímco západní Evropa nastartovala rychlou obnovu, u nás rozhodla Moskva. Jak Marshallův plán skutečně fungoval?

Já jsem se, milý deníčku, posledně zmínila o Imeldě Marcosové a jejích botách a jeden čtenář (ahoj Filipe) z toho usoudil, že asi nelžu o svém věku, když ji pamatuju.

Nahlásit, nebo nenahlásit? Tahle volba změnila život dvacetiletého herce, který se právě rozkoukával ve svém prvním angažmá. Racek se rozhodl mlčet a zaplatil za to výslechem, ve kterém mu StB pohrozila, že si už nikdy nezahraje divadlo.

Vladimír Haškovec byl špičkovým psychiatrem, odbojářem a uznávaným vědcem. Když se stal osobním lékařem Klementa Gottwalda, netušil, že ho služba nejmocnějšímu muži země dovede až do vykonstruovaného procesu a jáchymovských lágrů.

Smrt si pro „prvního dělnického prezidenta“, Klementa Gottwalda, přišla 14. března 1953, tedy jen několik dní po jeho návratu z pohřbu Stalina. Proč a jak došlo k nabalzamování jeho těla?

Dnešní úvaha Panoptika dělá dojem, jako by byla dalším návratem k událostem, které se odehrály kolem summitu NATO v Ankaře, ba před jeho zahájením. Fraška, kterou rozpoutali kolem účasti na summitu Babiš a Macinka, skutečně nestála za řeč a zcela právem byla předmětem naší hanby a skrytého posměchu ostatních delegací. Terčem však nebyl prezident Pavel, jak se snaží lživě tvrdit premiér, ale naopak on sám, jak prásknul médiím veřejně a oficiálně i slovenský prezident Peter Pellegrini, od nějž by se dala ve prospěch Babiše očekávat nejsilnější podpora.

Alfréd Plocek byl popraven v roce 1951 za velezradu a špionáž. O sedmnáct let později prokuratura konstatovala, že se skutky, za které zemřel, vůbec nestaly.

Komunistická propaganda formovala svou mládež, a dokonce i předškolní děti. Nenápadné drobnosti i překrucování pravdy. Co nešlo překroutit, to zatajili.

Představte si, že se narodíte na selském statku, ale sudičky vám místo pluhu a motyky nadělí inkoust a papír. Přesně takový start do života měl Josef Hora, který přišel na svět 8. července 1891. Jeho rodinný život sice připomínal horskou dráhu plnou dluhů a stěhování, ale mladý rebel měl od začátku jasno.

Letošní červnové teplotní rekordy šokovaly Česko, ovšem v roce 1947 bylo hůře. „Od konce března až do 15. listopadu zapršelo v naší obci celkem třikrát, a to jen docela nepatrně,“ zapsal si kronikář obce Kamenný Újezd na Českobudějovicku.

Jak naložit s křesťany Cyrilem a Metodějem v socialistickém kalendáři? A co s nimi po sametové revoluci? Když parlament v roce 1951, tedy v nejtužší gottwaldovsko-stalinské éře, schvaloval zákon o svátcích, řídil se i rčením „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“. A ponechal slovanské věrozvěsty v kalendáři na úrovni památného dne, který nikdo neslavil. Jedním vrzem však režim zrušil svátek Tří králů a oslavy vzniku z 28. října degradoval na Den znárodnění. Cyril s Metodějem to ale neměli lehké ani po roce 1989. „Je to výron popřevratových emocí,“ nesouhlasil v roce 1995 se státním svátkem slovanských věrozvěstů předseda Poslanecké sněmovny Milan Uhde (ODS).

Zlín je město neodmyslitelně spjaté se jménem obuvnického magnáta a velkopodnikatele Tomáše Bati. Vše, co neslo jeho odkaz, muselo být po nástupu komunistické strany v roce 1948 přetvořeno nebo přímo vymazáno z architektonické mapy. Nešlo přitom jen o dílčí změny, ale o proměnu celého funkcionalistického vizuálu v nové socialistické město. Na to, jak mohlo centrum Zlína vypadat, se podíváme v dalším díle cyklu Nepostaveno.

Před devětasedmdesáti lety, v červenci 1947, odmítlo Československo pod sovětským nátlakem Marshallův plán. Důsledky tohoto rozhodnutí byly osudové. Nejen ekonomicky.

GLOSA | Ve Strážnici lidé vypískali ministry Motoristů. Odpovědí byly řeči o opilcích, návrhy na odebrání dotací i útoky na kritiky.

Znárodnění bank, továren a zakázání opozičních stran nezačalo až roku 1948, ale již dříve, vše podepsané perem Edvarda Beneše.

Dne 27. června 1950 se na dvoře pražské pankrácké věznice odehrál jeden z nejotřesnějších zločinů v moderních dějinách naší země. V časných ranních hodinách byla popravena Milada Horáková, uznávaná právnička, politička a bojovnice za lidská práva. Tato chladnokrevná justiční vražda, naplánovaná do nejmenších detailů sovětskými poradci a špičkami KSČ, se stala symbolem bezohlednosti komunistického režimu a dodnes zůstává mrazivým mementem doby, kdy ideologie zcela zničila právo a spravedlnost.

Dnes se společně přesuneme do dob, kdy škola nebyla jen místem vzdělávání, ale také výchovy socialistického člověka. Máme pro vás připravený retro kvíz o školních třídách za socialismu.

V roce 1965 utekli z kasáren v Michalovcích vojíni Cagášek a Porteš. Na útěku zastřelili důstojníka. Byl z toho politický proces vedený v duchu tuhého stalinismu z dob prezidenta Klementa Gottwalda.

Rok 1989 zůstává dodnes symbolem definitivního konce rudého režimu a léto 1968 nám zase připomíná nepodařený pokus o jeho reformu. Málokdo však pamatuje na otevřenou vzpouru roku 1953.

Před 80 lety zvolilo Ústavodárné národní shromáždění Edvarda Beneše prezidentem Československa. Jako jediný kandidát získal všech 298 odevzdaných hlasů, včetně hlasů komunistických poslanců. Byla to poslední prezidentská volba v demokratických poměrech před únorem 1948. O necelé dva roky později se komunisté chopili moci a demokratické Československo zaniklo.

Před 80 lety, ve středu 19. června 1946, byl do funkce československého prezidenta zvolen podruhé Edvard Beneš. V té době byl na vrcholu popularity i své politické kariéry – ve volbách neměl protikandidáta, lidmi byl bezkonkurenčně milován a při volb

Přerov připravuje připomínku jedné z nejtragičtějších událostí poválečných dějin, kterou byl masakr na Švédských šancích. V letošním roce uplyne od této tragédie 81 let a město chce i nadále udržovat živou památku nevinných obětí prostřednictvím společného setkání jejich potomků, hostů i veřejnosti.

Klaďas bez poskvrny, který vždy stojí na té „správné“ straně. Role si sice vybírat nemohl, zato ale dostával na rozdíl od spousty kolegů pravidelný plat.

Iniciativa za novou pamětní desku u Benešovy sochy v Praze znovu otevřela otázku, kdo vlastně nese vinu za únor 1948. Odpověď je nepohodlnější, než se zdá.

Na okraji saského města Pirna ležícího nedaleko Drážďan se nachází velké DDR Museum. Představuje život ve východní části rozděleného Německa. Dokumentuje, nezastírá, nic nevnucuje.

Červen 1948, tři měsíce po komunistickém puči. Na tribuně sedí Gottwald. Sokolský průvod míjí tribunu. Dorostenci neuposlechli pokyn „vpravo hleď!“ a nezasalutovali. Za tribunou skandují „Beneš“. Za čtyři měsíce Sokol zanikne.

Čeští a českoslovenští politici formovali dějiny země více než sto let. Někteří stáli u vzniku republiky, jiní ovlivnili její osud během války, komunismu nebo po sametové revoluci.

Dopis prezidentu Klementu Gottwaldovi kvůli Janu Bulovi, který zůstal nevyslyšený. I to, že farář Václav Drbola byl přísnější učitel náboženství. Pamětníci vzpomínají na první české novodobé mučedníky.

Rabující vyžírkové a zlatokopové. I tak dobové české prameny označovaly osídlence Sudet po vyhnání Němců. Avšak právě noví obyvatelé pohraničí na sklonku jara 1946 zásadně pomohli Komunistické straně Československa (KSČ) k volební výhře a jmenování Klementa Gottwalda prvním komunistickým premiérem v historii země. „Ve všech českých osidlovaných oblastech jsme získali nadpoloviční většinu všech hlasů,“ ohlásila KSČ v červnu 1946 v Rudém právu. Voliči přitom v tehdejších volbách do Ústavodárného Národního shromáždění republiky Československé (jednokomorového parlamentu) mohli hlasovat i pro nekomunistické partaje, dobrovolně však vsadili na KSČ a Gottwalda. V roce 1946 volilo pohraničí komunisty, ale i po 80 letech bývalé Sudety hlasují jinak než zbytek republiky a rekordy tam trhají populisté.

Čeští a českoslovenští prezidenti výrazně ovlivňovali dějiny státu od vzniku republiky až po její rozdělení. Zjistěte, kolik toho o nich víte.

Nadšený komunista, statečný kritik stalinismu, rozevlátý dobrodruh. Tak lze charakterizovat Josefa Guttmanna, kterého se totalitní režim snažil vymazat z dějin, přestože byl svého času druhým mužem KSČ po Klementu Gottwaldovi.

Byla zelená a doma ji měl každý. Legendární stokoruna z roku 1961 byla nejdéle používanou bankovkou v československých dějinách. V peněženkách vydržela více než třicet let a stala se symbolem každodenního života několika generací.

V letech 1945–1948 se rozhodovalo o dalším osudu Československa. Komunisté neměli zpočátku jasno v tom, jakým způsobem převezmou moc. Krátkou dobu byla „ve hře“ také tzv. specifická československá cesta k socialismu.

Soudní proces s Miladou Horákovou (†48) a její skupinou začal 31. května 1950, tedy přesně před 76 lety. V době, kdy zinscenovaný proces probíhal, bylo její dceři Janě Kánské (93) pouhých šestnáct let. Tedy věk, kdy dospívající dívka potřebuje maminku více, než si myslí. Rozsudek byl ale nemilosrdný a doktorka byla popravena. Jana se svým rodným příjmením v komunistické zemi samozřejmě trpěla, a jakmile to bylo možné, utekla do Ameriky.

Pamatujete si? „Dáme si do bytu, do bytu dáme si vázu. Do vázy kytici, pod vázu stůl. A ke stolu židli, kdo židli má, bydlí. Každý, kdo bydlí, má starostí půl.“

Českoslovenští hokejisté sahali po triumfu, místo rozhodujících bitev ale dorazil z Prahy tajný rozkaz. Zápasy se začaly rušit v okamžiku, kdy veřejnost ještě netušila, že hlava státu umírá.

Traduje se, že bělovlasý a charismatický Ludvík Svoboda, hrdina bojů u Dukly, nechtěl po roce 1968 opustit prezidentský úřad. Jenže realita byla přesně opačná – Svoboda chtěl odejít sám, ale komunistické vedení mu to zakazovalo.

Místo pušky dostali krumpáč. Propaganda tvrdila, že do vojenských pracovních jednotek posílá jen továrníky, kulaky a nepřátele režimu. Archivy však mluví jasně: 86 procent těchto novodobých galejníků byli synové dělníků a prostých rolníků.

Organizování převzetí moci v Československu na konci čtyřicátých let.

Klement Gottwald (1896–1953) adoruje v ekonomice těžký průmysl a v zemědělství prosadí násilnou kolektivizaci. Začátek 50. let roztočí kola vykonstruovaných politických procesů, při kterých je vyneseno přes 230 rozsudků smrti a více než 100 000 občanů odsouzeno k doživotí či mnohaletému vězení.

Komunisté slibovali sedlákům ochranu soukromého hospodaření a lepší budoucnost pro venkov. Místo toho po roce 1948 rozpoutali tažení, které přineslo perzekuce, rozvrat zemědělství a návrat přídělových lístků.

HISTORIE / Během února 1948 převzali veškerou moc ve státě komunisté, kteří zlikvidovali demokratické strany jako politickou sílu. Volby 1948 se už konaly s jednotnou kandidátkou, kde měla KSČ většinu…

Černí baroni. Nesměli se dotknout pušky, zato tvrdě dřeli v dolech, kde mnozí i zemřeli. Šedesát tisíc mužů prošlo v 50. letech útvarem Pomocných technických praporů. Jaká byla jejich skutečná realita, kterou Švandrlíkova legenda spíše zakryla?

Víte, do které ostravské kavárny chodil Klement Gottwald, když jako novinář pracoval za první republiky v Ostravě? A považte, že nebyl sám – s ním chodila na kafe do této kavárny s nárožním vstupem na náměstí Svatopluka Čecha v Ostravě-Přívoze doslova plejáda kdysi proslulých komunistických novinářů, kteří v Ostravě ve dvacátých letech minulého století psali do komunistického deníku Pravda.

Květen 1945. V ulicích českých měst se slaví konec války, lidé objímají vojáky a po šesti letech okupace přichází obrovská úleva. Jen málokdo si tehdy dokázal představit, že země stojí na prahu další katastrofy.

V červnu 1947 sepsal americký diplomat John Bruins zprávu o situaci v Československu. Přesně popsal politickou strategii komunistů, která jim měla pomoci ovládnout stát. Analýzu nesměli naši politici vidět.

Desítky let po konci druhé světové války mají takzvané Benešovy dekrety pro část české veřejnosti příznak tajemné Pandořiny skříňky, jejíž otevření by mohlo na svět vypustit dávné křivdy a démony. Co skutečně dekrety vydané prezidentem Edvardem Benešem obsahovaly a jak je zajištěna jejich platnost?

„Ve společné práci s muži dokazují ženy nejlépe svou rovnoprávnost,“ prohlásil v roce 1949 Antonín Zápotocký. Komunistický režim hlásal osvobození žen, ve skutečnosti ženy měly hlavně pracovat a rodit.

ESEJ / V těchto dnech si připomínáme osvobození naší země od nacistických okovů a konec druhé světové války v Evropě. Opojení z konce zrůdné ideologie však záhy vystřídaly obavy z nástupu další, tento…