KSČ

U nás naštěstí ne, zatím jen na Slovensku, a to ústy člověka, který je v čele strany s nejvyšším volebním potenciálem před nadcházejícími parlamentními volbami. Kým vlastně byl JUDr. Gustáv Husák? Má smysl si jej připomínat?

Co je třeba skotská na plavanou? Nejen do zákulisí hospodských podvodů a fíglů v někdejším Československu vtahuje román Osmdesátky pod pokličkou. Jeho hlavní hrdina, číšník Pína protloukající se životem a sbírající milostné románky, má reálný předobraz v postavě autora knihy. „Píšu po pravdě, jak se šidilo v pohostinství nebo jak se kupovaly vedoucí posty. Byl to systém,“ říká Josef Káďa Kadeřábek, který letošní novinkou navazuje na předchozí román Sedmdesátky – Hotel ve víru doby.

Šest dnů v týdnu do práce a stejně tak šestkrát do školy. Československá realita až do roku 1968. „Nic jiného jsme neznali, v práci jsme byli prakticky pořád a v neděli se člověk sotva vzpamatoval,“ vzpomíná 83letá Pavla Zajíčková. „A najednou volné soboty, pro celou rodinu to byla velká radost, začali jsme jezdit pravidelně na hory,“ vybavuje si. Mzdy se přitom nezměnily, za pět dnů práce dostávali zaměstnanci stejný plat jako za šest. Komunistický režim zavedl volné soboty od poslední zářijové soboty v roce 1968. Po dalších pětapadesáti letech se i v České republice vedou diskuse o čtyřdenním pracovním týdnu, na Islandu už ho vyzkoušeli prakticky.

Výbuch, který 3. září 1981 otřásl hlubinným dolem Pluto II, zanechal nesmazatelnou stopu v kolektivním povědomí Litvínova i širšího severočeského hnědouhelného revíru. Událost měla za následek tragickou ztrátu 65 životů a ekonomickou škodu přesahující 50 milionů korun, to vše při odhalení do očí bijících nedostatků v bezpečnostních protokolech a selhání manažerů. Událost, která je jednou z nejkatastrofálnějších důlních nehod v severních Čechách 20. století, je stále smutným poučením o ceně nedbalosti a špatného dohledu.

Okupace Československa ze srpna 1968 se v české kinematografii zrcadlí poměrně často. Bohužel většinou jen v uslzených komediích, které se lépe, či hůře snaží karikovat tehdejší dobu.

Pokud jste poslední dobou zaznamenali jakýkoli Babišův projev, jistě vám neunikl pojem nová totalita. Co nám vlastně říká? Žijeme podle něj v totalitním režimu porušujícím lidská práva?

Politici si čas od času rádi čechrají před voliči peříčka. Jako důkaz své laskavosti si navrhují zmražení nebo snížení platů. Nic nového pod sluncem. Třetí komunistický prezident Antonín Novotný (1904–1975) si po nástupu na Pražský hrad v roce 1957 snížil obrovský měsíční plat 240 000 Kčs na 180 000 Kčs. Hlavní ekonom investiční skupiny CFG Vladimír Pikora pro ŽivotvČesku.cz podotkl, že pro přepočet na dnešek je třeba plat vynásobit odhadem čtyřicetkrát. A to už je pěkná sumička v milionech korun.

Pavel Šafr a Johana Hovorková v novém díle podcastu Vyprávěj mi o komunismu řeší tři témata: Město, venkov a dopravu. Bohužel to ani tentokrát není a nemůže být úplně pozitivní povídání, i když je doc…

Byla první dámou Československa, ale na to, odkud přišla, nikdy nezapomněla. Byla přirozená, bezprostřední a na nic si nehrála. Manželka Antonína Zápotockého přežila koncentrák i milovaného muže.

Nová linka z Košic do Curychu bude v provozu od 27. března. Dopravce plánuje tři lety týdně s Airbusem A220.

Je to 70 let, když se do čela Československa postavil skoro zapomenutý, a přitom extrémně rozporuplný Antonín Novotný.

Tragický osud severomoravského mlynáře Huberta Habermanna se stal předlohou pro film Juraje Herze s názvem Habermannův mlýn. Stála za jeho smrtí touha po majetku, osobní spor, závist, anebo všechno dohromady? A proč jeho vrah nebyl nikdy potrestán?

Ještě v tomto roce by mohlo letiště atakovat hranici 600 000 odbavených cestujících.

Prezident státu Petr Pavel ve svém rozhovoru uvedl mimo jiné, že by se měla udělat pověstná čára za minulostí u lidí, kteří jsou veřejně činní a kterým je jejich minulost připomínána a mlácena o hlavu.

Dlouho očekávaná rekonstrukce Kulturního domu Slavie začala letos v červnu. Na stavbě už se pracuje a podle radnice běží vše podle časového plánu. Na posledním jednání rady města ale museli radní zrušit výběrové řízení na kuchyňské zařízení. Přihlásili se sice dva uchazeči, ani jeden ale nesplnil zadání. Výběrové řízení tak město vypíše znovu.

Jaroslav Moučka patřil k výborným hercům minulého století. Dokázal se převtělit do lidových postav obyčejných chlapů z vesnice, ale slušela mu i kůže čerta Trepifajksla v divadelní hře a později i ve filmu Dalskabáty, hříšná ves. Škraloup na pověsti Moučkovy rodiny ale udělal jeho bratr Milan, který se stal nemilosrdným vyšetřovatelem StB a měl prsty také v krutostech páchaných na Miladě Horákové.

Čtyři příslušníci StB, dnes v požehnaně důchodovém věku, byli pravomocně odsouzeni za svou aktivní účast v programu Asanace. Má smysl soudit důchodce za zločiny z minulosti?

Seznam Zprávy požádaly více i méně známé poslankyně a poslance opozičního hnutí ANO, aby zhodnotili středeční projev Andreje Babiše ve Sněmovně. Většina se expremiéra zastala.

Andrej Babiš nám svým nynějším grobiánským chováním o sobě odhaluje něco nového: jak moc trpí, když nemá moc, když nemůže velet, rozkazovat a řídit. Když nemá všechno a všechny pod kontrolou.

Poslanecká sněmovna ve středu po zhruba 27 hodinách schválila pořad schůze. Dle očekávání vládní pětikoalice všechny opoziční návrhy na změnu programu zamítla. Odpolední jednání opět začalo proslovem…

Nikdy nebyla lhostejná. Vždy se stavěla za práva slabších ať už jako novinářka, disidentka nebo členka Výboru dobré vůle. Otta Bednářová zemřela 5. září roku 2023 ve věku 96 let.

V minulém čísle jsem sliboval druhou (důležitější) částí dokončit příběh Pavla Tigrida. Nanejvýš moudrý Ježíš Kristus správně říkal, že se nemá slibovat. Když jsem v den termínu odevzdání pondělního článku zkolaboval na nejrušnější třídě naší krajské metropole (a dva kolem jedoucí volné taxíky po sobě mi „empaticky“ sdělily, že jsou už zadané), došlo mi, že druhý díl Tigrida dnes ještě vydán nebude. Místo něj nabízím příběh jiného židovského muže, který měl minulou středu také dost kulaté výročí. Ten den jsem ho vyvěsil na sociální síť a sklidil za něj velké ovace. Nezaslouženě. Svůj velký příběh a nezaměnitelný styl humoru žil on, ne já...

Myslím, že je právě teď čas na jedno pěkné, ekologické retro. Bylo nebylo, kdysi dávno, pro dnešní dvacetileté tedy rozhodně, jsem byla malou občankou socialistické vesnice. Pět set obyvatel, na návsi hejna hus, jedna hospoda, malý kostelík. Do Prahy daleko, do nebe vysoko a všude bláto.

Polská krev bývala kdysi v Karlíně něco jako Prodanka v Národním. Dirigenti a režiséři si do ní obsazovali ty nejlepší zpěváky, které v Karlíně měli. Hraběte Baranského hrál Karel Fiala, skvělý zpěvák a výborný herec, miláček paní a dívek všeho věku, dnes už známý jen divákům filmů pro pamětníky jako představitel titulního Limonádového Joe. (A divákům filmů pro nepamětníky jako dědeček Anny Fialové, představitelky titulní Ivety v seriálu Iveta. Ty titulní role se v jejich rodu dědí.)

Možná není příliš známo, že také skandinávské země přijaly množství československých uprchlíků, a to především po srpnu 1968, kdy prokázaly značné pochopení a - na rozdíl od mnoha jiných - vlídnou a otevřenou imigrační politiku.

Nedávná zpráva o předčasném uzavření Polívkova divadla a kina Scala znejistěla milovníky kultury v celé jihomoravské metropoli. Na rozdíl od provozovatele stříbrného plátna ale divadelníci už nějakou dobu mají jistý náhradní domov. Sál Břetislava Bakaly je ale pro hraní nejdřív nutné upravit. Za chystané šatny, oponu nebo záchody město zaplatí až deset milionů korun.

V devadesáti šesti letech zemřel v pondělí válečný veterán Antonín Malach, který dohlížel za československé vojáky na mír po korejské válce. Rodák z Rosic u Brna hlídal coby člen armády hranice a patřil mezi jedny z posledních pamětníků krvavého konfliktu, který dodnes rozděluje Koreu na dva státy.

Tzv. Moskevský protokol je jednou z černých kaněk moderních českých dějin. Dokument, kterým českoslovenští komunističtí politici v srpnu 1968 fakticky stvrdili okupaci, podrobili se Sovětskému svazu a popřeli výsledky pražského jara, bývá často charakterizován jako potupná kapitulace. Podepsalo jej 19 vrcholných čs. politiků z vládnoucí KSČ, nepodepsal jediný - předseda Národní fronty František Kriegel.

Dlouho se o roce 68 nediskutovalo s nadhledem a realisticky. Po roce 89 část reformně komunistickým politiků chtěla navazovat na myšlenky „socialismu s lidskou tváří.“ To vyvolalo reakci společnosti, která nechtěla demokratizaci, ale demokracii.

Letos začátkem srpna by se dožil 90. let tvůrce největší mozaiky v Evropě, ústecký umělec Miroslav Houra. Bohužel, zesnul roku 2006 po těžké nemoci. Jeho nejmonumentálnější dílo ostatně zná snad každý, kdo žije v Ústí. Mozaiku lze spatřit na budově ústeckého magistrát, při přístupu z Mírového náměstí. Lze ji označit za technický unikát. Výtvarník totiž musel nakreslit obrazy v měřítku jedna ku jedné. Kvůli tomu si pronajal odsvěcený kostel, kde strávil čtyři měsíce. Dvacet sklářů potom vyrábělo barevné části mozaiky dva roky a dalších pět měsíců je mozaikáři osazovali na budovu. Zabírá celkem 450 metrů čtverečních. Byla dokončena v roce 1985.

Reportéři Československého rozhlasu se po zrušení cenzury v červnu 1968 začali intenzivně zabývat různými problémy lidí. Třeba zkázou obce kvůli přehradě Želivka. Čas se ale krátil – svobodnému vysílání byl zanedlouho znovu konec, a to na 21 let.

Nejen svoboda slova, kterou přineslo rozvolnění během Pražského jara, ale také čím dál ostřejší kritika stávajících poměrů. Reportéři Československého rozhlasu se po pádu cenzury v červnu 1968 začali intenzivně zabývat problémy ve všech sférách života v zemi. Jak uslyšíte v dalším díle našeho seriálu o událostech roku 1968, nemohli v té době vědět, že svobodnému vysílání bude zanedlouho znovu konec – a to na dalších 21 let.

V pondělí bylo 55 let od okamžiku, kdy do Československa vtrhly armády pěti zemí formálně sdružených ve Varšavské smlouvě (v té ovšem byla ČSSR taky), ve skutečnosti podřízených tehdejšímu Sovětskému svazu.

Byl jsem asi v šesté nebo sedmé třídě. Začalo září a třídní učitelka nám oznámila, že na tělocvik a dějepis budeme mít nového učitele. Tak se v mém životě objevil doc. PhDr. Emanuel Pecka, Csc. (1932-2019).

Písničky s telefonem – to byl od března 1968 legendární pořad Československého rozhlasu. A také výsledek uvolnění cenzury při Pražském jaru. Moderátoři probírali s komunistickými funkcionáři do té doby nemyslitelná témata. A jak vypadala svoboda na rozhlasových vlnách, kterou utnula až srpnová okupace, uslyšíte v dalším díle našeho týdenního seriálu.

HISTORIE / Během Pražského jara došlo po nástupu ministra vnitra Josefa Pavla k rozvalu stávajícího aparátu komunistické Státní bezpečnosti. Nebylo divu, že ohrožení mocenských pozic tajné politické p…

Učitelka Eva Kotková po roce 1968 neustoupila. Trvala na svém kritickém postoji vůči režimu, a proto jí o šest let později zakázali profesi vykonávat. Dozvěděla se to od tajemníka, který na tzv. vysočanském sjezdu seděl vedle ní.

Srpnové události roku 1968 byly definitivní tečkou za obdobím takzvaného pražského jara – pokusu o reformu totalitního režimu, ve kterém vládla jedna strana. Jedním z nejvýznamnějších reformních počinů bylo zrušení cenzury, která se však brzy vrátila.

Prezident má fungovat i jako „kladeč věnců“. Patří to k popisu práce.

Dneska si připomínáme 55. výročí vpádu tzv. spřátelených vojsk na území Československé socialistické republiky. Událost, kterou můžeme považovat za jednu z nejhorších v našich moderních dějinách, ukončila demokratizační procesy, na dalších dvacet jedna let nás udržela v sovětské sféře vlivu a měla toxický vliv na mnohé lidské životy. Víte nebo pamatujete si, jak ony srpnové dny probíhaly v Jihlavě?

Prezident Petr Pavel v době své dovolené vystoupil s projevem k 55. výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Petru Pavlovi v době invaze bylo sedm let. Když v roce 1987 žádal o členství v KSČ, ve vlastnoručně psaném životopise sovětskou invazi hájil. V pondělním projevu před budovou Českého rozhlasu se krátce věnoval i svému pohledu, o této části života se však nezmínil. Mluvil o nutnosti vypořádat se s historickými traumaty. Uvedl také, že se jednalo o porušení mezinárodního…

Středa 21. srpna 1968. Už v 1.30 po půlnoci se v Liberci objevují tanky okupačních jednotek. V ulicích projíždí tanky s bílým pruhem, sovětské a polské armády. Krátce po půlnoci předseda OV KSČ Ladislav Belda dostává prví zprávu o okupaci a neprodleně na radnici schůzi předsednictva. Tak začala před pětapadesáti lety okupace Československa Sovětskou armádou v Liberci. Podrobný děj zachytil Roman Karpaš v Knize o Liberci.

Dnes máme výročí sovětské invaze do Československa. Proto jsem se rozhodl trochu zasnít, co by se asi stalo, kdyby k ní vůbec nedošlo. Je to samozřejmě pouhá fikce, pokusím se ale vycházet z historických reálií a zkušeností z jiných zemí.

Československá lidová armáda se nenechala odzbrojit. Případný odpor v roce 1968 by podle historika Daniela Povolného znamenal masakr československého obyvatelstva.

Od studia medicíny v Praze a válčení ve Španělsku a Číně, přes politické vrcholy, až k podpoře disentu. Přestože se mu v jeho aktivitách nedařilo uniknout konfliktům s mocnými režimy, stál nekompromisně za svými ideály. František Kriegel zachoval statečný postoj během srpnové okupace, kdy i přes nátlak nepodepsal Moskevský protokol. Později naopak připojil podpis pod…

Kdyby to právě před 55 lety nebyla jedna z největších tragédií našich samostatných dějin, mohla to být povedená fraška, na které je naše minulost rovněž bohatá. Pokus několika partajníků, kteří si sebevědomě říkali „zdravé jádro strany“, o sesazení Dubčekova vedení, zůstal ve stínu děsu z okupace. Přitom o naší politice asi prozrazuje mnohem více.

Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa před 55 lety znamenala konec „pražského jara “, tedy snahy o nastolení socialismu s lidskou tváří. Následovalo 20 let tak zvané normalizace a 23 let „dočasného pobytu“ sovětských vojsk.

Zhruba dva a půl měsíce už se pracuje na rekonstrukci Kulturního domu Slavie. Kvůli plánovaným úpravám musí lidé od října počítat s roční uzavírkou cyklostezky a podchodu, které vedou do nedávno zrekonstruovaného Parku Dukelská. Město chce také umístit na přechod pro chodce na Lidické třídě semafory, aby zajistilo nejen školákům bezpečný přechod frekventované silnice. Bude ale záležet na rozhodnutí policie.

KSČ vznikla v roce 1921 a jejím ústředním cílem bylo svržení stávajícího systému a nastolení socialistické společnosti, ve skutečnosti vlastní diktatury. Být komunistou v období první republiky však vyžadovalo pevnou víru, houževnatost, vytrvalost a také vědomí, že je to v podstatě život na hraně, který může kdykoliv skončit zatčením a uvězněním.

Starší generace si pamatuje sérii vtipů s tématem Rádio Jerevan. Tady je jeden: „Je pravda, že Ivan Ivanovič vyhrál v loterii automobil?“ „Ano, to je pravda. Nebyl to však Ivan Ivanovič, ale Sergej Sergejevič. A nevyhrál automobil, ale ukradli mu kolo.“

Místopředsedkyně České advokátní komory (ČAK) Monika Novotná patří mezi kandidáty na ústavní soudce, kteří prošli jak pohovorem před konzultačním panelem, tak absolvovali pohovor se prezidentem republiky. V rozhovoru pro Českou justici reaguje na některé spekulace ohledně její minulosti i výkonu advokátní praxe. Právnickou fakultu jste vystudovala před rokem 1989.

Kancelář Miloše Zemana slouží primárně k bydlení, zjistili úředníci, když prověřovali, zda je nemovitost využívaná v souladu s kolaudací. Zůstalo však nedopovězené, kdo v bytě bydlí.

Řada z nás už na to zapomněla a ještě více lidí se narodilo později. Doba normalizačního socialismu se nám vzdaluje. Někdo na ni vzpomíná s nostalgií jako na dobu mládí, u nás o ní mluvíme s odporem a…

Bývalý prezident Miloš Zeman se domnívá, že soudci Robertu Fremrovi nezbývalo nic jiného než se vzdát místa v Ústavním soudu. Ve vyjádření pro ŽivotvČesku.cz si Zeman také rýpnul do poradního panelu prezidenta Petra Pavla, který Fremra doporučil.

Rozebírá se kauza „Fremr“. A k tomu Pavel. Proč Pavel ano, když Fremr ne?