KSČ

Když se komunisté v roce 1948 dostali k moci, udělali z republiky jeden velký lágr. Kdo byl bohatý, byl nepřítel lidu, kdo chtěl odejít do zahraničí, byl zrádce. Takové lidi KSČ posílala na hodně dlouho do kriminálu.

Přežil čtyři roky v Mauthausenu, aby se sám stal katem. Antonín Novotný posílal lidi na smrt a na Orlíku mastil mariáš, zatímco mu národ pro jeho nevzdělanost vymýšlel jízlivé vtipy. Pak ale přišla noc, kdy mu i Moskva ukázala záda.

Březen 1968 přinesl vlnu politického tání. Okresní konference KSČ podpořily směr, který udával Alexander Dubček a odstartovaly demokratizaci Československa.

Během měsíce sjezdu státostrany byly vypsány parlamentní volby na květen. Stálo to za jednu jedinou zmínku v partajním deníku za celý březen '86. Žádná kampaň se kvůli volbám do obou sněmoven „federálu“ a národních rad nekonala. Zato sjezdu bylo na stránkách plno. Ty tam ovšem byly časy, kdy z Moskvy vážil cestu generální tajemník sovětských komunistů. Michail Gorbačov poslal jako náhradníka svého jmenovce Solomenceva a pak už jen zdravici plnou obvyklých frází bez jakékoliv pobídky k reformám.

NÁZOR / Šéfka trpasličí strany Trikolora Zuzana Majerová předvedla jeden ze svých vrcholných výkonů, kdy ukázala, co všechno je v politice možné. Hájila dva agenty komunistické Státní bezpečnosti v so…

Pořád ještě nejsem muška (ani když se vracím z piva v oblíbené hospodě), takže jsem včera nemohl poletovat po Senátu a vyzvědět, jaké konkrétní číslo Rudého práva dostal Petr Macinka od senátora a známého herce Tomáše Töpfera. Jak známo, umělec tímto darem reagoval na špatnou komedii v podání pana ministra, který si „Ruďasem“ ostentativně listoval předchozího dne při projevu prezidenta ve Sněmovně.

Senátor Tomáš Töpfer (ODS a TOP 09) dnes v horní komoře věnoval ministrovi zahraničí Petru Macinkovi (Motoristé) krásný dárek - výtisk komunistického deníku Rudé právo. Šlo o zjevnou reakci na Macinkovo úterní počínání ve Sněmovně, kde při projevu prezidenta Petra Pavla v jednacím sále listoval právě Rudým právem. Macinka od Töpfera modrou kazetu s historickým výtiskem převzal, krátce s ní před plénem zapózoval a následně Senát opustil. Bezpečnostní expert Andor Šándor pro ŽivotvČesku.cz uvedl, že Motoristé Pavlovi »neodpustí Turka« a budou ho napadat tam, kde je »nejslabší«, tedy v otázce jeho členství v KSČ.

Senátor ODS a známý herec Tomáš Töpfer daroval ve středu na plénu horní komory parlamentu přítomnému ministrovi zahraničních věcí Petru Macinkovi (Motoristé sobě) historický výtisk Rudého práva. Podle všeho tím reagoval na úterní Macinkovo chování ve Sněmovně, kde si šéf české diplomacie otevřel výtisk tohoto předrevolučního komunistického deníku a listoval v něm před televizními kamerami ve chvíli, kdy měl před poslanci projev prezident Petr Pavel. Macinka seděl hned za jeho zády.

Útěk generála Jana Šejny v únoru 1968 rozzuřil tehdejší vedení KSČ. Aféra s jetelovými semínky odstartovala pád Antonína Novotného a odhalila korupci v armádě.

Tenhle trolling vejde do dějin, respektive už vešel. Tak zhodnotil někdejší europoslanec Jan Zahradil úterní počínání ministra zahraničí Petra Macinky (Motoristé), který si během projevu prezidenta Petra Pavla ve Sněmovně listoval výtiskem Rudého práva. I když šéf Motoristů nepotvrdil, že šlo o cílenou provokaci poukazující na Pavlovo členství v KSČ, opozice Macinkovi hojně připomínala, že kontroverzní minulost z předlistopadových dob má i mnoho jeho vládních kolegů. „Jak to fanklub pana prezidenta nemůže rozdýchat, to je zábava k nezaplacení,“ zmínil Zahradil, který Motoristům radí v oblasti zahraniční politiky.

Monumentální varhany připravují pro ostravskou katedrálu pracovníci varhanářské dílny z Bílska na Olomoucku. Jejich součásti bude i více než osm metrů vysoká píšťala, která patří podle odborníků k největším v Česku. Nástroj původně vznikl pro sjezdový sál komunistů v Paláci kultury v Praze, po revoluci byl součástí ostravského domu kultury. Rekonstrukce nástroje a jeho přesun do katedrály vyjde zhruba na 30 milionů korun.

Komentář: Ministr zahraničních věcí Petr Macinka (Motoristé) dnes ve Sněmovně během projevu prezidenta Petra Pavla listoval starým výtiskem Rudého práva. Záběry z jednacího sálu vyvolaly pozornost kvůli symbolice někdejšího ústředního tiskového orgánu KSČ i vzhledem k prezidentově minulosti. Macinka redakci ŽivotvČesku.cz v SMS napsal, že o žádnou provokaci nešlo a ukazoval pouze dobové články o armádě ministrovi obrany. Bezpečnostní expert Andor Šándor pro ŽivotvČesku.cz uvedl, že Motoristé Pavlovi »neodpustí Turka« a budou ho napadat tam, kde je »nejslabší«, tedy v otázce jeho členství v KSČ.

Petr Macinka na sebe opět upoutal pozornost. A tentokrát k tomu nepotřeboval žádný proslov ani SMS konverzaci. Během projevu Petra Pavla ve Sněmovně si totiž podle CNN Prima News listoval vydáním komunistického deníku Rudé právo, čímž narážel na to, že prezident byl členem KSČ.

Ministr zahraničí a předseda Motoristů sobě Petr Macinka využil úterní vystoupení prezidenta Petra Pavla ve Sněmovně ke studiu Rudého práva. S deníkem, který byl před listopadem 1989 ústředním tiskovým orgánem Komunistické strany Československa (KSČ), se pochlubil i vedle sedícímu ministrovi obrany Jaromíru Zúnovi (za SPD).

Ministr zahraničních věcí Petr Macinka (Motoristé) během dnešního projevu prezidenta Petra Pavla ve Sněmovně vytáhl a prohlížel starý výtisk Rudého práva. V sále to působilo jako výrazná rekvizita – už proto, že Rudé právo bylo ústředním tiskovým orgánem KSČ a prezidentova někdejší stranická minulost patří k tématům, která jeho odpůrci opakovaně připomínají. Vystoupení hlavy státu, postavené na výzvě ke shodě a posílení obrany, tak doprovodil symbol, který debatu snadno stáčí od obsahu k politické zkratce. Macinka pro ŽivotvČesku.cz vysvětlil, proč výtisk dobových novin měl u sebe.

GLOSA / Ve sněmovně promlouvá prezident republiky. Slavnostní chvíle, státní symbolika, kamery, patos. V lavici ministr zahraničí listuje Rudým právem. Historickým vydáním, aby bylo jasno, že nejde o…

Ministr zahraničních věcí Petr Macinka (Motoristé) dnes během projevu prezidenta Petra Pavla ve Sněmovně demonstrativně vytáhl starý výtisk Rudého práva a začal v něm listovat. Vzhledem k tomu, že Rudé právo bylo ústředním tiskovým orgánem KSČ a že prezident má komunistickou minulost, gesto působí jako cílený symbolický vzkaz – a vnáší do vystoupení, které mělo být především apelem na shodu a odpovědnost, další vrstvu politického střetu. Redakce ŽivotvČesku.cz se snažila kontaktovat ministra, ale nereagoval na hovor. Následně se vyjádřil v SMS a uvedl, že výtisk novin mu »někdo dal« a on ho ukazoval ministrovi obrany v kontextu tehdejších článků o armádě.

Truhlář, zapřisáhlý komunista, dezertér, poslanec Národního shromáždění, vlastizrádce, předseda KSČ, předseda vlády, čtvrtý prezident ČSR, diktátor, Stalinova loutka, alkoholik a masový vrah. To všechno byl Klement Gottwald.

V těchto dnech si připomínáme 78. výročí únorového převratu, během které KSČ převzala ve státě veškerou moc. Komunisté hlásali, že v únoru 1948 se zbavili „reakčních“ sil, které brzdily budoucí socialistický vývoj. Ve skutečnosti však nešlo o žádný socialismus, ale o nastolení vlastní totalitní vlády a monopolu na vlastní pravdu.

Komunisté, kteří byli u moci 41 let, i během své diktatury povolili volby. Nicméně to nebyly volby v pravém slova smyslu, protože lidé si nemohli svobodně vybrat z více kandidátek. Mohli volit pouze jednotnou kandidátku.

Co psaly noviny, především Rudé právo, od 20. do 26. února 1948 a jaké bylo tehdy počasí

Patřil k nejtvrdším zastáncům sovětské linie a spolupodepsal dokument, jenž předcházel okupaci. Fakta z archivů dodnes budí otázky.

Připomínáme si 78. výročí únorového převratu a magazín Securitytech.cz oslovil historika Prokopa Tomka z Vojenského historického ústavu, aby s ním probral roli bezpečnostních složek během únorového převratu 1948 a další souvislosti. Zajímalo nás mimo jiné, jak vznikly nechvalně známé Lidové milice, či jak se podařilo komunistům neutralizovat armádu, kterou zcela nekontrolovali. Více nabízíme v našem interview.

Pár tisíc korun, které zmizí z důchodu každý měsíc. Pro stát jde o administrativní operaci v rozsahu několika řádků kódu. Pro 177 mužů a žen, kterých se to dosud dotklo, je to něco jiného — připomínka, že minulost se nezapomíná.

Bývalí vrcholní představitelé komunistického režimu v Československu budou dál pobírat snížené důchody. Ústavní soud (ÚS) neveřejně odmítl stížnost někdejšího brněnského stranického funkcionáře. Ta byla spojená i s návrhem na zrušení části zákona o důchodovém pojištění. Vyplývá to z usnesení v databázi soudu. Zákon podle soudů sleduje legitimní cíl.

Měl být obyčejným hercem. Místo toho skončil ve vazbě, čelil obvinění ze „znesvěcení sovětské vlajky“ a hrozilo mu vězení. Vladimír Kratina slaví 74. narozeniny. Jeho cesta na výsluní přitom vedla přes ostravský smog, divadelní výtržnosti i brutální výslechy.

Bývalí vrcholní představitelé komunistického režimu v Československu budou i nadále pobírat snížené důchody. Ústavní soud (ÚS) neveřejně odmítl stížnost někdejšího brněnského stranického funkcionáře, která byla spojená také s návrhem na zrušení části zákona o důchodovém pojištění. Zákon podle soudů sleduje legitimní cíl, přičemž zásahy do konkrétních penzí nejsou tak tvrdé, aby narušovaly právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří.

Píše se rok 1952 a socialistické hospodářství má jasný plán. Jenže v propočtech soudruhů chybí jedna zásadní věc: touha našich hospodyněk po vypraném prádle. Jak se stalo, že k výrobě domácích spotřebičů padlo za oběť dva tisíce mlékárenských konví?

Je s podivem, jak málo si někteří lidé váží rodného jazyka a používají jej v situacích natolik nevhodných, že nad tím zůstává rozum stát.

V rámci Slánského procesu pykaly i manželky a děti odsouzených. Za vykonstruovaná obvinění svých mužů a otců zaplatily ztrátou svobody, přicházely o vše. I o víru ve spravedlnost a ve stranu.

Vycestovat do západních zemí? Nebo si jen tak koupit exotické ovoce? V době totality to bylo rovno sci-fi. Není na škodu si to připomínat – třeba i zábavným kvízem.

Vzpomínáte na rudé šátky, tesilové sukně a kalhoty, povinné manifestace nebo stání čestných stráží? Výročí nástupu komunistů k moci se stalo pevnou součástí oslav režimu v kalendáři.

KOMENTÁŘ. Je to už 78 let od 25. února 1948. Přijde nám, že je to dávno, ale i přes propast mnoha desetiletí je namístě se k tomu datu vracet. Třeba vysvětlením, v čem je dnešek nepříjemně podobný období let 1945–1948. Je známá věc, že demokraté za války a ještě i po roce 1945 podceňovali komunisty.

Je ještě čas, ale už nyní se řeší, kdo bude příštím obyvatelem Pražského hradu. Bude pokračovat ten současný anebo dojde ke střídání stráží?

Miloš Kopecký se narodil 22.8. 1922. Otec byl majitelem kožešnictví, matka modelkou a později kloboučnicí. Měla židovský původ, což se jí stalo osudné, zahynula za války v Osvětimi. On ji doprovázel k tramvaji, aniž by tušil, že už ji nikdy neuvidí.

Česká historie je bohatá na významné události od zvolení svatého Vojtěcha v roce 982 přes klíčové momenty 20. století až po moderní kulturní a vědecké úspěchy, které formovaly náš národ a jeho identitu.

Metoda Markovič ve své druhé sérii věnované „spartakiádnímu vrahovi“ zůstává řemeslným vrcholem české televizní tvorby. Současně nabízí podnětný příspěvek k představě o apolitickém odborníkovi, který jen odvádí svou práci.

Odmítl Antichartu, odešel z KSČ po okupaci, v roce 1989 promluvil na Letné – a přesto se mu po smrti nedostalo rozloučení, jaké u první scény bývá zvykem.

Jiřina Jirásková patřila k herečkám, které vstoupí do místnosti a vzduch se lehce zavlní. Měla hlas, výraz i osobnost, co si řeknou o pozornost. A taky si ji bez okolků vezmou. Publikum ji milovalo, kolegové respektovali a život jí připravil scénář, který by leckterý scenárista označil za přehnaný.

Ondřej Novotný si nebral servítky a ve svém streamu reagoval na kritiky prezidenta. Není tajemstvím, že jméno KSČ v české společnosti stále vzbuzuje silné emoce – a Novotný svým komentářem rozhodně rozpoutal diskuzi.

Milovaly ho miliony, ale vlastnila ho StB. Karel Gott nebyl jen „Zlatým hlasem“, ale i aktivní součástí komunistické totality. Příběh muže, kterému systém odpouštěl trestné činy, za které jiní končili v kriminálech, zatímco on stoupal ke hvězdám.

Článek s ambiciózním názvem „Proč si Pavel s Babišem nejsou rovni“ se tváří jako výzva k rozumnému rozlišování. Ve skutečnosti ale předvádí přesný opak: měření dvojím metrem, které je sice pečlivě zabalené do morálních frází, ale o to méně poctivé.

Lubomír Štrougal patří k těm politikům, kteří ovlivnili dění v komunistickém Československu patrně nejvíce. V politice byl aktivní od padesátých let až do pádu režimu v roce 1989.

Prezident Petr Pavel byl členem KSČ, za což se omluvil. Ono je to v kontextu událostí a doby ale vlastně nakonec celkem jedno. Dělal totiž jen svou práci vojáka.

Obchodní dům Kotva slaví 51 let od otevření. Rekonstrukce brutalistní památky se však komplikuje a termín dokončení se posouvá až na rok 2028.

Prezidentský úřad v Česku je zvláštní. Pravomoci má spíš omezené, přesto díky přímé volbě a tradici nese silný mandát. Hlava státu není jen ústavní figura, ale i zrcadlo nálad, nadějí a frustrací, které ve společnosti dlouhodobě rezonují.

Čtenáři Kosmonautixu často žádají další a další seriály, což je formát zavazující autory k pravidelné činnosti. Ale protože hlasu čtenářů nasloucháme, tak dnes jeden nový seriál začínáme. Bude trochu specifický: netušíme, kolik přesně bude mít dílů ani to, co v něm bude. Půjde o volnou reportáž z jedné (právě probíhající) cesty za krásami kosmonautiky. Jde o reportáž z cesty do Spojených států, která nemá prakticky nic vytesané do kamene. Reportáž z cesty, která právě začala a ještě chvíli bude probíhat. Reportáž, jejímž středobodem bude floridský kosmodrom a vše v blízkém (někdy i trochu vzdálenějším) okolí.

„Nikdy jsem si nekladl za cíl vykonávat vysoké funkce, ale hledat takovou práci, která by pro mě byla maximálně zajímavá a přitažlivá. Zatím je to ale v mém životě přesně opačně.“ Tak upřímný umí být ministr obrany Jaromír Zůna. Coby sedmadvacetiletý příslušník lidové armády přitom vyplňoval dokumenty nutné pro vstup do totalitní vojenské rozvědky. Materiály nyní prošel deník Aktuálně.cz.

Seděl v cele fašistického i komunistického režimu a skončil jako symbol normalizace. Gustáv Husák nebyl národní hrdina ani fanatik. Byl především komunista, který přežil všechny a změnil zemi k obrazu strachu.

Pod jménem Slavin donášel do Moskvy i na svého šéfa Husáka. Archivy odhalují, že Miloš Jakeš nebyl komický aparátčík, ale výkonný bonzák, který se nezastavil před ničím.

Stanislav Neumann patřil k nejplodnějším českým hercům 20. století. Syn revolučního básníka S. K. Neumanna spojil svůj život s Národním divadlem a komunistickou stranou.

Linka poslouží zaměstnancům košického závodu automobilky Volvo.

Komunistický funkcionář A. Kapek byl kontroverzní postavou našich moderních dějin. Autor a signatář zvacího dopisu sovětskému vůdci Leonidu Brežněvovi z roku 1968 si po revoluci sáhl na život. Když mu to nevyšlo poprvé, Havel mu napsal milý dopis.

Po únoru 1948 chtěla KSČ ovládnout i církev. Hodlala ji odstřihnout od Vatikánu a učinit z ní svou služku. Kupodivu se našli i duchovní, kteří s tím neměli problém a ochotně s komunisty kolaborovali.

Je to pár dnů, co SPD vyslala na ministerstvo obrany svého náměstka. Liberecký politik a bývalý voják Radovan Vích, který neuspěl ve volbách do sněmovny, jako druhý muž resortu dohlíží na ministra Jaromíra Zůnu. Jak zjistil deník Aktuálně.cz v archivech, Vích byl stejně jako Zůna členem normalizační KSČ. I když to nejdřív reportérovi odmítal, nakonec Vích prohlásil, že přihlášku podepsal.

Byla to vlastně velká náhoda. Pořad „Za pět minut dvanáct“ nesleduji nijak pravidelně, ale dnes mi při zapojení českých programů Nova naskočila jako první.

Jestliže 19. století nazýváme díky průmyslové revoluci stoletím páry, to minulé bychom mohli nazvat stoletím kouře – cigaretového. Jen v Československu se kouřilo všude: ve sborovnách, na úřadech, ve vlaku i na stranickém sekretariátu.

V letech 1945-1948 se rozhodovalo o dalším osudu Československa. Komunisté neměli zpočátku jasno, jakým způsobem převezmou moc. Krátkou dobu byla „ve hře“ i tzv. specifická československá cesta k socialismu.

Dopravce přidá i další linku. 31. spojení v pořadí spojí Bratislavu s Nice.