Před 14 hodinami
Na scéně jsme tak viděli adaptace filmových komedií Adéla ještě nevečeřela (1977, režie Oldřich Lipský), Čtyři vraždy stačí, drahoušku (1970, režie Oldřich Lipský), Kulový blesk (1978, režie Ladislav Smoljak za supervize Zdeňka Podskalského) či Limonádový Joe (1964, režie Oldřich Lipský). O to těžší úkol pak stojí před tvůrci adaptace (napříč všemi divadelními profesemi), má-li být výsledek něčím jiným než v lepším případě zdařilou replikou, v tom horším pak snahou vytěžit za lacino (řeč není o penězích) diváckou přízeň z díla, jehož kvalitu už prověřil čas v nekonečném běhu změn kulturního vkusu, politických situací a všelijakých společenských trendů a nálad. Jaký je tedy cíl a smysl přenášení úspěšného filmového scénáře na jeviště, pokud tento přenos není zároveň provázen zcela novým uchopením, úhlem pohledu, zásadní změnou výkladu či vyznění… Argumentem asi může být nové technické řešení. Nicméně originálu se prostě nepřiblížíte a hrozí, že v očích diváka, který v divadle hledá víc než jen čisté pobavení, vyvoláte tak maximálně reakci typu: Ale jo, udělané je to poctivě, tak nakonec docela jo!