Před 19 hodinami
V prostředí literárně-dramatického oboru polenské ZUŠky vznikla inscenace Revizora, zcela nadčasové satirické komedie dramatika Nikolaje Vasiljeviče Gogola z roku 1836. Součástí výuky dramatiky na ZUŠkách bývá pravidelná inscenační práce a její veřejná prezentace. Jak říká pedagog tohoto oboru na ZUŠ Polná, divadelník a režisér inscenace Revizor Petr Šaryk Coufal, bylo tentokrát jeho ambicí připravit plnohodnotné představení se studenty ve věku středoškoláků. A právě tyhle dvě okolnosti, tedy úroveň výsledné inscenace a věk protagonistů, jsou ve výsledku nejsilnějšími aspekty celého počinu. Pod vedením P. Coufala pracuje „dramaťák“ polenské ZUŠky formou kolektivní inscenační tvorby. Skutečnost, že nejde o žádný inscenační diktát, ale že patnácti, šestnáctiletí aktéři pracovali s vlastním názorem a vlastními nápady, je na výsledné podobě, a zejména atmosféře představení znát. Bez „kantorské“ supervize a pomoci s udržováním směru a hranic by samozřejmě mohl vzniknout docela zmatek. Nic takového se ale v Revizorovi polenských středoškoláků neděje. V duchu tohoto principu je skvělým momentem představení i fyzická přítomnost Petra Šaryka Coufala přímo na jevišti. Coby vousatá servírka značně specifického vzezření a tvarů vstupuje do děje jen velmi jemně, ale je tady. Nestojí nad studenty, je rovnocennou součástí týmu. Jeho přiznaně zkarikovaná ženská figurka nevyznívá ani na vteřinu jako prvoplán. Do až krutě satirického děje naopak vnáší příjemné a potřebné uvolnění a nadhled. Angažovanost mladých protagonistů v samotné stavbě inscenace se promítá do autenticity a přesvědčivosti. Jednoduše řečeno je znát, že vědí, o čem hrají, a proč. To se promítá do energie, která se přelévá mezi jevištěm a hledištěm polenského kina - mimochodem jednoho z příjemných sálů na Jihlavsku, který je vzniku takovéto vzájemné herecko–divácké sounáležitosti velmi nakloněn. Dva a půl roku Gogolův Revizor je hra s velkým počtem výrazných postav. Už z tohoto pohledu je inscenace docela ambiciózní záležitostí, která se obecně možná až vymyká ze standardů tvorby ZUŠ. Vznikala prý ostatně asi dva a půl roku. To ale ve výsledku umožnilo další generaci herců dorůst, zorientovat se ve světě a získat názor na věci vezdejší. Jen tak mohlo v posíleném souboru vzniknout i herecky značně vyrovnané představení. Ačkoli tu někteří vystupují ve větším divadelním tvaru úplně poprvé, lze ho i přes některé technické problematičnosti nazvat skutečně divadlem se vším všudy. Důraz jeho tvůrci položili na obsah, na názorovou výpověď bez zbytečného tlaku na přehnanou výpravnost. Gogol, ruský prozaik a dramatik ukrajinského původu, v Revizorovi pojmenovává tupost a prohnilost úředníků v jakémsi provinčním ruském městečku. Korupcí je prolezlé skrz naskrz, máslo na hlavě tu mají všichni, kdož jsou nějak přisáti na veřejnou kasu. Tady se uplácí, podlézá, peníze řeší všechno a všechny. Skutečnost, že satira tohoto přístupu k úřednické moci a veřejné správě dokonale funguje dodnes, hovoří sama za sebe. Okolnost, že tohle téma tak silně oslovilo dnešní náctileté divadelníky, je pak zároveň hodna uznání, a zároveň vyvolává smutek nad tím, co všechno jsme v tomto ohledu dopustili my, v naší době. Kam přesně míří satirický pohled polenských studentů, o tom dosti zřetelně vypovídají některé výchozí aspekty představení. Očividně nikoli náhodou se v něm v postavě poštmistra objevuje i všelijak zdeformovaná „čechoslovenčina“. Asi nikoli náhodně přichází v téhle satiře informace o úředníkovi, který dost možná na městečko a všechny korupčníky brzy „zaklekne“, ze Slovenska od jakéhosi Andreje. A dosti výmluvně vyznívá z jeviště i nenápadně vložený dotaz, zda s
