Před 1 dnem
Dirigentem Symfonického orchestru Slovenského rozhlasu, který se představil na čtvrtém koncertu symfonického cyklu Vysočina sobě, je Jiří Habart patřící k nejmladší generaci. Na postu šéfdirigentů tohoto orchestru dříve stál Ondrej Lenárd, který je znám i v Jihlavě. Vzpomenete si na něj? Před 26 lety tu při oslavách 140. výročí narození Gustava Mahlera se Slovenskou filharmonií přednesl Mahlerovu Sedmou symfonii. Na devadesát muzikantů se doslova namačkalo do chrámu sv. Ignáce, aby Jihlavanům připravili nezapomenutelný zážitek. Jihlavští pořadatelé se totiž marně snažili nalézt české nebo moravské hudební těleso, které by tuto symfonii v Jihlavě uvedlo. Požadavku ochotně vyhověl až Ondrej Lenárd a slovenští filharmonici. O 26 let později, tentokrát v DKO, stejně bravurně s novým dirigentem orchestr přednesl díla C. M. Webera, N. Rimského-Korsakova a P. I. Čajkovského. Až to vypadalo, že s každým dalším koncertem je pro diváky zážitek větší a větší. „Bylo to krásné, úžasné, nádherné,“ rozplývala se po koncertu paní Jaroslava z Jihlavy. „První půlka se mi líbila víc, druhá už byla náročnější,“ dodala, jak vnímá Čajkovského Osudovou symfonii. Koncertem opět skvěle provázel Jaromír Javůrek, který skladatele lidsky přiblížil a o jejich dílech promluvil i k neznalcům hudebního umění. „Weber byl nesmírně slušný člověk, miloval klarinety a lesní rohy…, sám byl vynikající klavírista… přestože byl tolik pracovitý, měl mnoho milostných afér,“ budou si o Weberovi možná pamatovat přítomní v sále. Skladatel bohužel zemřel již ve 40 letech na přepracování. Po Weberovi zaznělo Španělské capriccio Nikolaje Rimského-Korsakova. Tento námořní důstojník učil na konzervatoři a byl jediným profesorem, který mohl učit v námořnické uniformě. „Jeho hudba se u nás moc nehraje, má nádherné opery, ale nesmírně těžké,“ uvedl Javůrek. Jeho orchestrální dílo – Španělské capriccio ho však proslavilo na celém světě. A posluchače v DKO takřka nenechalo vydechnout. Po přestávce byla připravena jen jedna skladba – Čajkovského Symfonie č. 4 zvaná Osudová. Javůrek vyzdvihl genialitu skladatele, nastínil, co nás hudebně čeká, a pak k pobavení publika dodal: „Abychom Čajkovského nemalovali jen narůžovo - byl neuvěřitelný karbaník, a když už neměl nikoho, kdo by s ním hrál karty, tak si vykládal pasiáns.“ Čajkovskij byl přesto „neuvěřitelně křehké povahy, lidem se vyhýbal a nesnášel prázdné řeči“. O Osudové Javůrek řekl, že je odrazem ruské duše - smutek, tragédie, poté až cirkusové téma. Symfonie jako svět bezbřehého obrovského Ruska. Moderátor a dramaturg koncertního cyklu v jedné osobě, Jaromír Javůrek, také zmínil, že o přestávce slyšel od lidí pochvalu, že je dobře, že hrají ruskou hudbu. „Samozřejmě, že je to dobře. Copak Čajkovskij, Rachmaninov nebo Korsakov věděli, kdo bude sedět v 21. století v Kremlu?“ reagoval. „Koncert byl úžasný zážitek. To pizzicato z Osudové, jak bylo předpovězeno, bylo úžasné, ta souhra, charismatický dirigent, jsem nadšená…,“ vyznala se Lenka Kratochvílová z Jihlavy, která na koncert přišla s manželem. „Čekala jsem vážnější těžší hudbu, že to bude trochu problém vydržet, ale jsem nadšená. Jen mě trochu mrzelo, že jsme seděli ve třetí řadě a neviděla jsem na dechy,“ dodala s tím, že se už těší na příští koncert. Ten se uskuteční již za týden, ve čtvrtek 23. dubna v DKO. Zazní zde skladby J. Brahmse, A. Dvořáka, F. Schuberta a F. Liszta.
