Měnová reforma

Ředitel strategické státní instituce, která hospodaří s trojnásobkem rozpočtu Ministerstva kultury, musí být nezpochybnitelnou figurou. Takže detektivové NCOZ by u něj správně neměli co pohledávat.

V létě 1953 přišli lidé o celoživotní úspory během několika hodin. Stát o ně bez varování připravil celý národ a změnil tím jejich životy.

Měnová reforma z roku 1953 nepřišla do ekonomicky stabilního prostředí, ale byla spíše vynuceným řešením chronické krize komunistického hospodářství. Ze dne na den kvůli ní zchudli úplně všichni.

Definitivní osvobození Československa občas vnímáme jako definitivní konec problémů s německou okupací. Její dopady ale byly mnohem dlouhodobější, stejně jako jejich řešení.

Otevřenou podporu ODS v nadcházejících volbách vyjádřili členové fanklubu Antonína Zápotockého. Imponuje jim zejména neplnění volebních slibů.

Historie země s tak hustou železniční sítí, jako je ta naše, bohužel není chudá ani na železniční neštěstí. Jedno takové se stalo v roce 1952. Zajímavé a nepěkné je ale i to, co se dělo po něm.

Tohoto povstání se zúčastnilo okolo 20 000 lidí, kteří obsadili téměř celou Plzeň a dokonce stihli učinit takovou malou „defenestraci“. I přesto se na něj dnes téměř zapomnělo. Pojďte si ho se mnou připomenout.

Peněžní reforma byla lidem prezentována jako úder proti „spekulantským živlům“ a „nástroj třídního boje“. Ve skutečnosti šlo o velkou národní loupež, při níž přišli o úspory všichni, včetně spořivých dělníků.

Komunistická měnová reforma z roku 1953 byla ekonomicky ekvivalentem státního bankrotu. O kolik peněz přišli lidé za jedinou noc?

V dobách velké inflace, v dobách finančních krizí se často připomíná komunistická měnová reforma, kdy lidé v Československu ze dne na den přišli o své životní úspory. Je to doba, která se do paměti našeho národa hluboce zaryla.

Legendárnímu Karlu Sedláčkovi, hlasateli, redaktorovi, spisovateli a popularizátorovi vědy i techniky, který se v srpnu 1968 podílel na protiokupačním vysílání Československého rozhlasu v Plzni, udělí letos město Plzeň prestižní Cenu 1. června. Předává se u příležitosti připomenutí bouřlivých událostí 1. června 1953. Tehdy Plzeňané protestovali proti měnové reformě. Šlo o první vystoupení proti komunistickému režimu v bývalém Československu.

Ten stačí, aby utáhl celý román. Česká bestselleristka posledních tří let v něm popisuje, jak se dalo za socialismu načerno zbohatnout. Bony a klid však nečekejte.

Historie nejrůznějších platidel, které se v průběhu staletí používaly na našem území, je nesmírně bohatá a zajímavá. Na toto téma by bylo možné napsat knihu. My se pokusíme alespoň o stručný průřez.

Ekonomické dějiny mohou být stejně zajímavé jako dějiny válek nebo panovnických rodů. Dokladem budiž příklad měnové reformy z roku 1623 spojené s doslovným vytunelováním státu.

Před 140 lety se narodil druhý komunistický československý prezident Antonín Zápotocký. Jeho působení provázelo nařčení, že týral své spoluvězně v koncentračním táboře, v paměti národa utkvěly jeho rozhlasové projevy. Zatímco ten o dědovi Mrázovi se dodnes paroduje, druhé legendární Zápotockého vystoupení už mělo od legrace daleko - lhal, že měnová reforma v roce 1953 nebude. Byla, a Zápotocký stál i za její krvavou tečkou.

Centrálně plánovaná ekonomika orientující se po válce především na těžký průmysl často nedokázala podchytit poptávku a zajistit dostatek spotřebního zboží. Tehdejší ekonomové si podle historika z Filozofické fakulty UK Jakuba Rákosníka, který byl hostem Studia 6, jeho význam uvědomovali, preference těžkého průmyslu však byla na přelomu 40. a 50. let způsobena mimo jiné očekáváním třetí světové války.

Za začátek komunistické totality v Československu je označován 25. únor 1948. Společenská přeměna takového typu se ale neděje v jednom dni. I když komunisté získali politickou moc, museli jí konsolidovat.

Komunistům v roce 1953 chybělo k absolutní moci pouze ovládnutí měny a setření rozdílů mezi bohatými a chudými. Vše pečlivě připravovali, a dokonce prezident Antonín Zápotocký lhal celému národu.

Prestižní Cenu 1. června převzala novinářka Lída Rakušanová na slavnostním zasedání Zastupitelstva města Plzně, které se koná na počest bouřlivých událostí 1. června 1953. Tehdy Plzeňané protestovali proti měnové reformě. Šlo o první vystoupení proti komunistickému režimu v bývalém Československu. Město cenu uděluje za významný přínos k objasnění a prosazení principů demokracie, svobody a spravedlnosti, za důstojnou obhajobu lidských práv a svobod prostřednictvím tisku, rozhlasu a televize.

Prestižní Cenu 1. června získá letos legendární novinářka a publicistka Lída Rakušanová, za trvalou obhajobu a prosazování principů demokracie a lidských práv a svobod. Cena 1. června se předává na slavnostním zasedání Zastupitelstva města Plzně, které se koná na počest bouřlivých událostí 1. června 1953. Tehdy Plzeňané protestovali proti měnové reformě. Šlo o první vystoupení proti komunistickému režimu v bývalém Československu.

Rizikové pracoviště Pražský hrad. Být prezidentem v našich končinách je vskutku úděl nelehký a často provázený dramatickými událostmi. Pel moci stírají vichry dějin a místo radosti se dostavují pocity zmaru. Druhý komunistický prezident Antonín Zápotocký, s jehož osudem se seznámíme v seriálu portálu ŽivotvČesku.cz, byl příkladem politika, který vystoupal na vrchol moci v Československu, aby nakonec svou misi nedokončil. Stalo se tak v době, kdy se společnost nadechovala po temném stalinském období plném hrdelních procesů.

Měnová reforma se zařadila k nejkontroverznějším událostem československých dějin 2. poloviny 20. století, byla jednou ze lží komunistů, která zasáhla úplně všechny. Co se tehdy stalo?

Víte, kolik je pětka, co koupíte za kilo a kolik korun se vejde do litru? Tohle není nějaký brakový, šestákový kvíz, ale otázky za mega.

Děje se nebývalá, ale zásadní věc. Láme se mnohaletý trend. Končí jedna éra. Úroky na půjčkách vládám ve světě jsou nejvýše za 15 let. Zdražuje i půjčování české vlády. Bank of America říká, že svět čeká „nový normál“, kdy třeba úrok na desetileté půjčce vládě USA bude trvaleji činit kolem pěti procent.

Před 70 lety, ani ne pět a půl roku po svém nastolení, se komunistický režim v Československu poprvé výrazně otřásl. Plzeň, představující jedno z hlavních center těžkého průmyslu, o nějž režim opíral svou existenci, se vzbouřila proti měnové reformě. Spontánní demonstrace přerostly v otevřené povstání.

Je to už 70 let. Přísně utajovanou měnovou reformu schválila komunistická vláda Československa 30. května 1953. Ta vstoupila v platnost 1. června a znehodnotila lidem jejich peníze. Mzdy a ceny se přepočítávaly v poměru 5:1 do výše 300 korun na osobu a u vyšších částech pak lidé dostali za 50 starých korun 1 korunu novou.

Prestižní plzeňskou Cenu 1. června obdrží in memoriam uznávaný žurnalista, politik a velvyslanec Luboš Dobrovský. Návrh na jeho ocenění podala Paměť národa Plzeňského kraje. Cenu v podobě pamětního listu a zvonku, který symbolizuje protesty proti komunistickému režimu, převezme jeho syn Jan. Od zítřka budou také moci Plzeňané v mázhauzu radnice spatřit výstavu věnovanou právě bouřlivým událostem z 1. června 1953.

Před 70 lety, 1. června 1953, se v tehdejším komunistickém Československu probudili lidé radikálně chudší než o den dříve. Důvodem byla měnová reforma, kterou chtěla tehdejší „vláda lidu" zlikvidovat černý trh, snížit poptávku po nedostatkovém zboží a zrušit přídělový systém. Toto další „vítězství pracujícího lidu“, jak to komunisté označovali, ale znamenalo devalvaci úspor a hotovosti až v kurzu 50 ku jedné a snížení životní úrovně, což vyvolalo i první masové protesty občanů po únorovém převratu v roce 1948.

Československá měnová reforma z roku 1953 byla představiteli vládnoucího komunistického režimu prezentována jako opatření namířené proti zbohatlíkům. Ve skutečnosti na ni doplatili všichni, kdo měli alespoň nějaké úspory. Nebylo divu, že po přijetí zákona o měnové reformě, který vstoupil v platnost před 70 lety, 1. června 1953, vypukly na řadě míst nepokoje.

V posledním roce se opakovaně setkávám s jednou otázkou. A setkávám se s ní s rostoucí frekvencí. Ta otázka zní: Bude měna? Frekvence dotazů ještě zesílila, když na konci listopadu japonská finanční skupina Nomura vydala varování, že údajně některým středoevropským zemím hrozí měnová krize.

Japonská banka Nomura vydala upozornění, že Česku příští rok hrozí měnová krize. Není to jen planý poplach.

V různých domácnostech bývají různé krabičky a různá šuplátka s památkami na dávno ztracený čas. Pohlednice, dědečkovy medaile a samozřejmě mince po mamince nevlastního strýce. Ve známé písničce z nich civí císař jako živý, ale my se podíváme na mince i papírové peníze přece jenom trošku novější. Peníze kuriózní nominální hodnoty.

Minulý režim viděl v Janu Žižkovi předvoj komunismu a z vojevůdce dělal mytickou postavu. Objevoval se i na bankovkách včetně netradiční hodnoty 25 korun. Jak málo se o něm ve skutečnosti vědělo, ale podtrhuje to, že mu na nich zakrývali pokaždé jiné oko.

KOMENTÁŘ. Vše směřuje k měnové reformě. Trend odstartoval už před současnou válkou na Ukrajině. Ta tomu jen nasadila korunu. Podtrhla stav. Přesycenost, raketová inflace, dluhy států a veřejných financí a úroky z nich v takovém rozsahu, že je nereálné jejich splácení běžnou cestou. Nešířím poplašnou zprávu, jak mne možná někdo obviní, přičemž lidsky rozumím strachu o své peníze.

Jak to v praxi vypadalo, když se převáděly říšské marky na poválečné koruny, znehodnocovaly úspory nebo navyšovaly vklady? SZ Byznys přinášejí další příběhy spoření, které nám poslali čtenáři.

Interaktivní expozice představuje návštěvníkům události od osvobození Plzně až po pád komunistického režimu. Příprav se ujala Paměť národa Plzeňský kraj, která se rozhodla pomocí práce se světlem a zvukem vtáhnout zájemce přímo do děje. Mohou tak na vlastní kůži prožít osudy pětice vybraných pamětníků.

Rok vládě trvalo, než ekonomickou pomoc navázala na propad tržeb. Sláva, konečně je to tu. Jenže radost malého a středního byznysu vzápětí uhasne.

Proč si Československo jako jediný z nástupnických států nechalo korunu a neprosadily se návrhy jako sokol, lev, řepa či dokonce rašín?

Jméno Antonín Zápotocký budou mít Češi navždy spojené hlavně s politickými procesy v 50. letech a šílenou měnovou reformou, která připravila mnoho našich obyvatel o životní úspory. Ačkoliv Zápotocký byl vyučeným kameníkem, který pracoval i například na dostavbě katedrály sv. Víta v Praze, tak to nakonec dotáhnul až na prezidenta. Dnes je to navíc přesně 63 let od jeho smrti.

V knihkupectví v pelhřimovské Poděbradově ulici působil 28 let, knihkupcem byl od října 1952.

Dnes, v tento slavnostní den, který je však trochu upozaděn situací kolem koronavirové krize, si v souvislosti s oslavou Dne vzniku samostatného Československa připomeňme i naše historická platidla, haléřové mince, kterými už 12 let neplatíme.

K události, která připravila obyvatele o většinu jejich úspor, došlo 1. června 1953. Protestovalo se na více místech Československa, avšak nejintenzivnější a největší byly protesty právě v Plzni, kde došlo ke 130 stávkám. Vláda však byla na tyto nepokoje připravena a uvedla do pohotovosti oddíly armády a Lidových milicí.

Pamětníci, kteří měnovou reformu v roce 1953 zažili již v dospělém věku, a tedy se jich přímo dotkla, na ni až do konce svého života vzpomínali nebo vzpomínají jako na jeden z největších podrazů, které kdy zažili. Jejich úspory, které mnohdy mohly představovat nový dům, měly ze dne na den mizivou hodnotu. Co se vlastně tehdy stalo?

Lidská paměť je opravdu podivně nastavená. A selektivní. Někteří lidé se dočkají nekritického obdivu, jiní upadají do zapomnění. Někteří za sebou nechávají statisíce mrtvých a dočkají se slávy a pomníků. Jiní vydupají ze země, vyčerpané válkou stát, na který hledí ostatní země s tichou závistí. Jejich odměnou je pocit z dobře vykonané práce, nepochopení mnohých a také kulka mezi lopatky.