Měnová reforma

Víte, kolik je pětka, co koupíte za kilo a kolik korun se vejde do litru? Tohle není nějaký brakový, šestákový kvíz, ale otázky za mega.

Děje se nebývalá, ale zásadní věc. Láme se mnohaletý trend. Končí jedna éra. Úroky na půjčkách vládám ve světě jsou nejvýše za 15 let. Zdražuje i půjčování české vlády. Bank of America říká, že svět čeká „nový normál“, kdy třeba úrok na desetileté půjčce vládě USA bude trvaleji činit kolem pěti procent.

Před 70 lety, ani ne pět a půl roku po svém nastolení, se komunistický režim v Československu poprvé výrazně otřásl. Plzeň, představující jedno z hlavních center těžkého průmyslu, o nějž režim opíral svou existenci, se vzbouřila proti měnové reformě. Spontánní demonstrace přerostly v otevřené povstání.

Je to už 70 let. Přísně utajovanou měnovou reformu schválila komunistická vláda Československa 30. května 1953. Ta vstoupila v platnost 1. června a znehodnotila lidem jejich peníze. Mzdy a ceny se přepočítávaly v poměru 5:1 do výše 300 korun na osobu a u vyšších částech pak lidé dostali za 50 starých korun 1 korunu novou.

Prestižní plzeňskou Cenu 1. června obdrží in memoriam uznávaný žurnalista, politik a velvyslanec Luboš Dobrovský. Návrh na jeho ocenění podala Paměť národa Plzeňského kraje. Cenu v podobě pamětního listu a zvonku, který symbolizuje protesty proti komunistickému režimu, převezme jeho syn Jan. Od zítřka budou také moci Plzeňané v mázhauzu radnice spatřit výstavu věnovanou právě bouřlivým událostem z 1. června 1953.

Před 70 lety, 1. června 1953, se v tehdejším komunistickém Československu probudili lidé radikálně chudší než o den dříve. Důvodem byla měnová reforma, kterou chtěla tehdejší „vláda lidu" zlikvidovat černý trh, snížit poptávku po nedostatkovém zboží a zrušit přídělový systém. Toto další „vítězství pracujícího lidu“, jak to komunisté označovali, ale znamenalo devalvaci úspor a hotovosti až v kurzu 50 ku jedné a snížení životní úrovně, což vyvolalo i první masové protesty občanů po únorovém převratu v roce 1948.

Československá měnová reforma z roku 1953 byla představiteli vládnoucího komunistického režimu prezentována jako opatření namířené proti zbohatlíkům. Ve skutečnosti na ni doplatili všichni, kdo měli alespoň nějaké úspory. Nebylo divu, že po přijetí zákona o měnové reformě, který vstoupil v platnost před 70 lety, 1. června 1953, vypukly na řadě míst nepokoje.

V posledním roce se opakovaně setkávám s jednou otázkou. A setkávám se s ní s rostoucí frekvencí. Ta otázka zní: Bude měna? Frekvence dotazů ještě zesílila, když na konci listopadu japonská finanční skupina Nomura vydala varování, že údajně některým středoevropským zemím hrozí měnová krize.

Japonská banka Nomura vydala upozornění, že Česku příští rok hrozí měnová krize. Není to jen planý poplach.

V různých domácnostech bývají různé krabičky a různá šuplátka s památkami na dávno ztracený čas. Pohlednice, dědečkovy medaile a samozřejmě mince po mamince nevlastního strýce. Ve známé písničce z nich civí císař jako živý, ale my se podíváme na mince i papírové peníze přece jenom trošku novější. Peníze kuriózní nominální hodnoty.

Minulý režim viděl v Janu Žižkovi předvoj komunismu a z vojevůdce dělal mytickou postavu. Objevoval se i na bankovkách včetně netradiční hodnoty 25 korun. Jak málo se o něm ve skutečnosti vědělo, ale podtrhuje to, že mu na nich zakrývali pokaždé jiné oko.

KOMENTÁŘ. Vše směřuje k měnové reformě. Trend odstartoval už před současnou válkou na Ukrajině. Ta tomu jen nasadila korunu. Podtrhla stav. Přesycenost, raketová inflace, dluhy států a veřejných financí a úroky z nich v takovém rozsahu, že je nereálné jejich splácení běžnou cestou. Nešířím poplašnou zprávu, jak mne možná někdo obviní, přičemž lidsky rozumím strachu o své peníze.

Jak to v praxi vypadalo, když se převáděly říšské marky na poválečné koruny, znehodnocovaly úspory nebo navyšovaly vklady? SZ Byznys přinášejí další příběhy spoření, které nám poslali čtenáři.

Interaktivní expozice představuje návštěvníkům události od osvobození Plzně až po pád komunistického režimu. Příprav se ujala Paměť národa Plzeňský kraj, která se rozhodla pomocí práce se světlem a zvukem vtáhnout zájemce přímo do děje. Mohou tak na vlastní kůži prožít osudy pětice vybraných pamětníků.

Rok vládě trvalo, než ekonomickou pomoc navázala na propad tržeb. Sláva, konečně je to tu. Jenže radost malého a středního byznysu vzápětí uhasne.

Proč si Československo jako jediný z nástupnických států nechalo korunu a neprosadily se návrhy jako sokol, lev, řepa či dokonce rašín?

Jméno Antonín Zápotocký budou mít Češi navždy spojené hlavně s politickými procesy v 50. letech a šílenou měnovou reformou, která připravila mnoho našich obyvatel o životní úspory. Ačkoliv Zápotocký byl vyučeným kameníkem, který pracoval i například na dostavbě katedrály sv. Víta v Praze, tak to nakonec dotáhnul až na prezidenta. Dnes je to navíc přesně 63 let od jeho smrti.

V knihkupectví v pelhřimovské Poděbradově ulici působil 28 let, knihkupcem byl od října 1952.

Dnes, v tento slavnostní den, který je však trochu upozaděn situací kolem koronavirové krize, si v souvislosti s oslavou Dne vzniku samostatného Československa připomeňme i naše historická platidla, haléřové mince, kterými už 12 let neplatíme.

K události, která připravila obyvatele o většinu jejich úspor, došlo 1. června 1953. Protestovalo se na více místech Československa, avšak nejintenzivnější a největší byly protesty právě v Plzni, kde došlo ke 130 stávkám. Vláda však byla na tyto nepokoje připravena a uvedla do pohotovosti oddíly armády a Lidových milicí.

Pamětníci, kteří měnovou reformu v roce 1953 zažili již v dospělém věku, a tedy se jich přímo dotkla, na ni až do konce svého života vzpomínali nebo vzpomínají jako na jeden z největších podrazů, které kdy zažili. Jejich úspory, které mnohdy mohly představovat nový dům, měly ze dne na den mizivou hodnotu. Co se vlastně tehdy stalo?

Lidská paměť je opravdu podivně nastavená. A selektivní. Někteří lidé se dočkají nekritického obdivu, jiní upadají do zapomnění. Někteří za sebou nechávají statisíce mrtvých a dočkají se slávy a pomníků. Jiní vydupají ze země, vyčerpané válkou stát, na který hledí ostatní země s tichou závistí. Jejich odměnou je pocit z dobře vykonané práce, nepochopení mnohých a také kulka mezi lopatky.