Měnová reforma

KOMENTÁŘ. Vše směřuje k měnové reformě. Trend odstartoval už před současnou válkou na Ukrajině. Ta tomu jen nasadila korunu. Podtrhla stav. Přesycenost, raketová inflace, dluhy států a veřejných financí a úroky z nich v takovém rozsahu, že je nereálné jejich splácení běžnou cestou. Nešířím poplašnou zprávu, jak mne možná někdo obviní, přičemž lidsky rozumím strachu o své peníze.

Jak to v praxi vypadalo, když se převáděly říšské marky na poválečné koruny, znehodnocovaly úspory nebo navyšovaly vklady? SZ Byznys přinášejí další příběhy spoření, které nám poslali čtenáři.

Interaktivní expozice představuje návštěvníkům události od osvobození Plzně až po pád komunistického režimu. Příprav se ujala Paměť národa Plzeňský kraj, která se rozhodla pomocí práce se světlem a zvukem vtáhnout zájemce přímo do děje. Mohou tak na vlastní kůži prožít osudy pětice vybraných pamětníků.

Rok vládě trvalo, než ekonomickou pomoc navázala na propad tržeb. Sláva, konečně je to tu. Jenže radost malého a středního byznysu vzápětí uhasne.

Proč si Československo jako jediný z nástupnických států nechalo korunu a neprosadily se návrhy jako sokol, lev, řepa či dokonce rašín?

Jméno Antonín Zápotocký budou mít Češi navždy spojené hlavně s politickými procesy v 50. letech a šílenou měnovou reformou, která připravila mnoho našich obyvatel o životní úspory. Ačkoliv Zápotocký byl vyučeným kameníkem, který pracoval i například na dostavbě katedrály sv. Víta v Praze, tak to nakonec dotáhnul až na prezidenta. Dnes je to navíc přesně 63 let od jeho smrti.

V knihkupectví v pelhřimovské Poděbradově ulici působil 28 let, knihkupcem byl od října 1952.

Dnes, v tento slavnostní den, který je však trochu upozaděn situací kolem koronavirové krize, si v souvislosti s oslavou Dne vzniku samostatného Československa připomeňme i naše historická platidla, haléřové mince, kterými už 12 let neplatíme.

K události, která připravila obyvatele o většinu jejich úspor, došlo 1. června 1953. Protestovalo se na více místech Československa, avšak nejintenzivnější a největší byly protesty právě v Plzni, kde došlo ke 130 stávkám. Vláda však byla na tyto nepokoje připravena a uvedla do pohotovosti oddíly armády a Lidových milicí.

Pamětníci, kteří měnovou reformu v roce 1953 zažili již v dospělém věku, a tedy se jich přímo dotkla, na ni až do konce svého života vzpomínali nebo vzpomínají jako na jeden z největších podrazů, které kdy zažili. Jejich úspory, které mnohdy mohly představovat nový dům, měly ze dne na den mizivou hodnotu. Co se vlastně tehdy stalo?

Lidská paměť je opravdu podivně nastavená. A selektivní. Někteří lidé se dočkají nekritického obdivu, jiní upadají do zapomnění. Někteří za sebou nechávají statisíce mrtvých a dočkají se slávy a pomníků. Jiní vydupají ze země, vyčerpané válkou stát, na který hledí ostatní země s tichou závistí. Jejich odměnou je pocit z dobře vykonané práce, nepochopení mnohých a také kulka mezi lopatky.