Před 1 rokemNikolu Šuhaje proslavil Ivan Olbracht. Skutečný příběh obávaného zbojníka provází jeden obrovský skandál a jeden možná ještě větší, dosud neodhalený. Podle Ivana Olbrachta dostal darem nezranitelnost, a je hrdinou bojujícím proti nespravedlnosti. Na straně druhé stojí příběh padoucha, který kolem sebe šířil strach a zabíjel ze zálohy. Který příběh je blíže pravdě? Nikola Šuhaj byl reálnou postavou a Ivan Olbracht si při psaní knihy hodně půjčoval ze starších legend o jeho předchůdci z 18. století Dovbušovi. Podle oficiální historie Nikola Šuhaj řádil v okolí Koločavy v letech 1920 až 1921, kdy ho ubili sekerami jeho sousedé, aby se ke slávě ze Šuhajova zneškodnění přihlásili i četníci a vysloužili si tím obrovský malér. Z policejních zápisů, telegramů a jiných materiálů víme, že Nikola s bratrem Jurajem byli zabiti při v podstatě objednané vraždě v roce 1921. Slovenský spisovatel Ivo Apfel má ve svém archivu ovšem propouštěcí list Nikoly Šuhaje z roku 1936. Je na něm jasně uvedeno, že Nikola Šuhaj z Koločavy byl propuštěn po odpykání trestu za loupežnictví z věznice v Leopoldově… Propuštěn byl tedy patnáct let po své smrti… Koho tedy vesničané, lační vypsané odměny, utloukli na polonině nad Koločavou? Koho po smrti prostříleli četníci, aby nahlásili, že Nikolu zabili při přestřelce? Jaký byl Nikolův skutečný osud? Byli snad na Koločavě dva loupežníci stejného jména? Z horala vojákem a zbojníkem Nikola Šuhaj se narodil 3. dubna 1898 přímo v Koločavě. Oblast byla tehdy součástí Zalitavska a státní moc tu reprezentovalo maďarské četnictvo. V divukrásných horách panoval nesmírně tvrdý život. Jediný způsob obživy pro místní bylo dřevorubectví. Mnoho mužů proto odcházelo na sezonní práce do Maďarska a do Rumunska. Zažitou praxi narušila první světová válka, kdy museli muži narukovat do armády. Jedním z odvedenců byl i Nikola Šuhaj. U svého pluku se dlouho nezdržel a zběhl. Koločavský vrchní strážmistr Béla Lenard ho začal pronásledovat, […]