Raoul Schránil

Herec Raoul Schránil v české kinematografii zanechal výraznou stopu. Patřil k největším hvězdám prvorepublikových filmů, v nichž obvykle představoval postavy milovníků a gentlemanů. Zemřel ve věku 88 let, 20. září uplynulo 27 let od jeho smrti. Jak slavný umělec bydlel a žil?

Představte si muže s dokonalým úsměvem, uhlazenými způsoby a charismatem, které dokázalo roztát i ty nejchladnější srdce. Raoul Schránil nebyl jen hercem – byl symbolem elegance první republiky, který přežil války, režimy a osobní bouře.

Prvorepubliková superstar a lamač dívčích srdcí Raoul Schránil se zprvu živil jako recepční na hotelu. Hrát začínal u kočovných společnosti, slávu však získal až před filmovými kamerami. Po válce ale chybělo opravdu málo a mohl skončit ve vězení. Potomky měl dva - syna a dceru, ze které se stala "nejslavnější německá čarodějnice".

Byla nejen ikonou stříbrného plátna, ale i ženou, která dokázala vyvolat obdiv i skandál. Adina Mandlová patří mezi největší hvězdy československé kinematografie a její životní příběh je stejně dramatický jako role, které hrála. Otestujte své znalosti o slavné herečce a zjistěte, zda víte víc než ostatní.

Herec Štěpán Kozub rád experimentuje se svou image, ať už kvůli roli, nebo kvůli změně. Teď však přišel s něčím tak radikálním, že fanoušci nevěří svým očím. Podívejte se, co provedl se svými vlasy.

Ten šarm, ta elegance a ten dokonalý frak. Za první republiky stál na jevišti a dámy z vyšší společnosti se mu dívaly většinu času jen na ústa. Byl pánem svého života a vážili si ho i režiséři. Po komunistickém převratu strávil rok ve vězení a pak dřel na stavbě Stalinova pomníku.

Lída Baarová to schytala za vztah s Goebbelsem, na její ambiciózní životní styl doplatila i její matka a sestra. Ale Baarová nebyla zdaleka jediná herečka, která si šla za svým a neohlížela se vůbec na nikoho. Adina Mandlová sice nemířila až tak vysoko, ale moc pěkného se o ní napsat nedá.

Dobře rozjetá kariéra ještě nemusí znamenat, že vás v životě čeká jen úspěch. Své o tom ví Raoul Schránil. Herce lidé milovali, ale doba ho dohnala až do vězení a na nucené práce na Stalinově pomníku.

Antonín Streit se narodil 25. února 1908 ve Šlapanicích u Brna. Původně se měl stát po otci truhlářem, táhlo ho to ale ke zpěvu…

Na filmovém plátně byl vždy dokonale upravený, s lehce ironickým úsměvem a gesty gentlemana, který si poradí v každé situaci. Raoul Schránil patřil mezi největší idoly první republiky – muž, kterého milovalo publikum i kamera.

Po druhé světové válce čekalo vzdělaného gentlemana velké rozčarování. Mezi poválečnými budovateli lepších zítřků už totiž pro něj nezbylo na filmovém plátně místo. Pak ho navíc některý z kolegů udal, takže místo sklízení úspěchů a přízně fanynek stavěl prvorepublikový filmový idol vlastníma rukama Stalinův pomník a most Inteligence. (Pokračování z pondělí 24. března)

Začátky slavných… Dnes z nich jsou slavní umělci, mnozí se stali legendami. Ale neměli to vždy snadné, často spíš naopak, museli si cestičku na vrchol pracně vyšlapat. Jednou z takových osobností je nestárnoucí Jiřina Bohdalová. 3.5.  jí bude 94 let.

Zjev elegána, dokonalé způsoby, skvělé vzdělání. Narodil se do dobře situované rodiny, absolvoval prestižní školy. Vypadalo to, že bude dělat kariéru úředníka, bankéře, diplomata. Proč se nakonec rozhodl zkusit štěstí u filmu?

Už jen z pohledu na něj mívaly fanynky divoké sny a leckdy před jejich přízní musel doslova vzít nohy na ramena. Gentleman každým coulem, skutečný Kristian, ne nepodobný tomu filmovému, důsledně dbal, aby se na veřejnost nedostalo nic nevhodného z jeho soukromí.

Z jednoho oka mu koukaly jiskřičky smíchu a zlomyslnost, z druhého jízlivost a podraz… O tak dokonalého záporáka by se dnes producenti poprali. Noblesní elegán s úžasným smyslem pro humor sice éru zbožňovaných milovníků prošvihl, přesto se ani později navzdory vždy perfektně střiženému obleku neztratil.

V lednu odstartoval na blogu zbrusu nový občasník Příběh seriálu, jehož první díl byl věnován legendární české minisérii Byl jednou jeden dům, která oslavila půlstoletí od své televizní premiéry.

Její dokonalá krása brala dech, a protože Libuši Zemkové nechyběl ani nesporný herecký talent, brzy se stala obdivovanou filmovou a divadelní hvězdou. Zářila však příliš krátce.

Herečka Zita Kabátová se sama s odstupem času dívala na některé své role poněkud kriticky, faktem však je, že v dobách její největší slávy ji muži bez výhrad zbožňovali. Když ale po válce přišla změna režimu, stala se jako mnoho jiných jejích hereckých kolegů z prvorepublikové éry veřejným nepřítelem. I přes toto ponížení se ve svém životě nikdy nevzdávala, což bylo jejím celoživotním krédem.

Tři nepovedená manželství udělala ze statkáře Orlického (Theodor Pištěk) nepřítele žen. Ke staromládenectví nutí své zaměstnance i synovce Ríšu (Raoul Schránil), který s ním žije. Poté, co zjistí, že se Ríša schází s dívkou, uvažuje Orlický o vhodnějším dědici.

Hvězda Raoula Schránila vylétla jako kometa. V roce 1936 už hrál v sedmi filmech a v roce 1937 dokonce v deseti. Pravdou je, že tehdy se „slušný“ film natočil obvykle do třech týdnů. Na Kristiána stačilo čtrnáct dnů.

Komedie Nebe a dudy a píseň Nám je to jedno, nám je to jedno, my peníze nemáme, kterou zpívají roztomilá dvojčata, si získává srdce diváků i v dnešní době. Kam se poděli Jiří a Lumír Blahníkovi, kteří ztvárnili role Tondy a Vaška?

I z dnešního pohledu ze zástupu herců, kteří museli přežít složité období protektorátu a 2. světové války, patří Nataša Gollová k nejoblíbenějším. Ve své roli „diblíka“ dokázala diváky potěšit. Ani ona neměla moc jednoduchý osud, ale v komedii Martina Friče splnila svou roli a pobavila filmové diváky.

V první hře divadla Semafor, Člověk z půdy, která měla premiéru v roce 1959, přikazoval Malý lord (střídavě Jiří Suchý, nebo Rostislav Černý) s namířenou bambitkou na Spisovatele Sommera (Miroslava Horníčka, nebo Miloše Kopeckého) povel: „Tetelte se, kmete! Lépe se tetelte!“ O kus dál tam stála v černém trikotu Hedvika, „dívka z jiné planety“, kterou hrála Xandra Schránilová (střídavě s Renatou Tůmovou).

Prvorepublikoví herci platili za hvězdy první kategorie. Šli z role do role a bydleli v luxusních vilách. Udělejte si test a zjistěte, jak dobře je znáte.

Je to zvláštní, jít na exkurzi do krematoria, řekne si mnohý z nás. Ale kolikrát se vám to poštěstí? Den otevřených dveří v krematoriu pořádaly v sobotu 4. května 2024 Technické služby města Blatné jako jednu z akcí k padesátému výročí svého založení. Prohlídky do blatenského krematoria se konaly celkem tři a byl o ně nečekaný zájem, přišlo kolem padesátky lidí. A někteří byli hodně zvědaví.

Připomínání mnoho dekád starých filmů má svá nezanedbatelná úskalí. Leckteré tituly totiž nezestárnou úplně dobře z hlediska technických kvalit, ještě horší situace však nastává, když se milovaný titul našeho mládí objevuje v jiném a o poznání problematičtějším kontextu. Právě to platí pro komediální klasiku Kristian z roku 1939, jež se v digitálně restaurované verzi vrací po 85 letech do tuzemských kin.

Raoul Schránil působil především jako milovník žen. Na tom si postavil celou svou filmovou image. A možná proto dokázal odolat naší největší filmové svůdnici. Ale jeho život nebyl o prostopášnosti. Stal se nepřítelem státu a soudruzi se rozhodli největšího krasavce stříbrného plátna nadobro z filmového světa vymazat.

Byl příliš noblesní a elegantní, příliš kultivovaný a zbytečně moc vzdělaný. Pro takového herce neměli komunisti ve svých filmech místo. A tak vymysleli pro hvězdu prvorepublikového filmu jiné zaměstnání: po roce kriminálu za úvahy o emigraci šel stavět Stalinův pomník na Letnou. Aby si uvědomil, že teď už jsou jiné poměry a doba, do které on nepatří.

Filmy pro pamětníky mají své kouzlo a kromě krásných žen v nich hráli i charismatičtí muži. Tito galantní milovníci by možná dokázali zlomit srdce nejedné z nás. Jací ale byli doopravdy? Zavzpomínejme si nyní spolu na pět nezapomenutelných idolů tehdejší doby.

V době své největší slávy byl Raoul Schránil oblíbeným představitelem milovníků, lvů salonů nebo úspěšných mužů z vyšších společenských kruhů. Byl to opravdu šarmantní elegán, ze kterého šílely nejen filmové fanynky, ale i herecké kolegyně.

Příběhy o tom, že se dívka převlékne za kluka (nebo naopak) a nikdo nic nepozná, nám sice mohou připadat naivní, přesto jsou divácky vděčné. Stačí vzpomenout legendární americkou komedii Někdo to rád horké (1959) s Tonym Curtisem, Jackem Lemmonem a Marilyn Monroe v hlavních rolích. Se svou troškou do mlýna přišel několikrát i český film. Dodnes oblíbená je veselohra Holka nebo kluk, kterou v roce 1938 natočil režisér Vladimír Slavínský. Pokud jste ji zatím neviděli, pusťte si 18. července ve 20:10 h Televizi Seznam.

Jestli Martinu Fričovi (✝66) šlo něco opravdu na výbornou, pak rozhodně skvělé nadčasové filmy, na které se rádi podíváme dodnes. Snímky tohoto legendárního režiséra zná dobře každý český divák – však se o něm také mluví a píše jako o klasikovi naší kinematografie.

Osmadvacet let Zelený Raoul provokoval a komentoval dění české politiky na stránkách časopisu Reflex. Galerie Tančící dům si aktuálně kultovní komiks připomíná výstavou jeho ilustrátora Štěpána Mareše, který s ní zároveň mapuje své třicetileté působení na uměleckém poli. Autorova dosud nejrozsáhlejší expozice nazvaná Zelený Raoul a další výtvarné umění provětrá od 4. dubna do 25. září mimo jiné i kresby, jež čelily žalobě nebo pobouření společnosti. Výstava se koná u příležitosti autorova životního jubilea – padesátých narozenin.

Čeští režiséři, kteří mohli za nacistické okupace ještě pracovat, hledali vhodná témata a formu, jak oslovit domácího diváka a současně posílit i jeho národní a mravní vědomí. Byla to především díla českých klasiků, historické náměty, ale i snímky, které zdůrazňovaly základní mravní hodnoty lidského života: porozumění, pomoc, laskavost, lásku. K takovým patří i romantická komedie Nebe a dudy, kterou v roce 1941 natočil zkušený režisér Vladimír Slavínský. Na tento sympatický počin protektorátní filmografie se můžete těšit 28. února ve 20.15 h na Televizi Seznam.

Matka pro ni dokonce založila divadlo a mohla být stejně slavná, doba jí ale nepřála. Místo v záři reflektorů skončila tajená sestra Nataši Gollové za mřížemi, a pak zametala pražské chodníky.

Pohlednému herci vysoké, ztepilé postavy slušel frak jako málokomu. Však ho také Raoul Schránil (24. 3. 1910-20. 9. 1998) uměl nosit s patřičným šarmem a vrozenou elegancí. Coby atraktivní herecký typ byl obsazován především do salónních komedií a jeho postavy lékařů, mladých bankéřů nebo ministerských tajemníků byly většinou zamilované do krásné hlavní hrdinky. Herec, který svým figurám říkal „oblečení paňáci“, nechyběl ve 30. a 40. letech v žádném filmovém „kasaštyku“ a jeho partnerkami byly naše největší hvězdy Adina Mandlová (✝81), Hana Vítová (✝73), Nataša Gollová (✝76) nebo Věra Ferbasová (✝62).

Roztomilí kluci Jiří (Tonda) a Lumír (Vašek) Blahníkovi z divácky oblíbeného snímku z roku 1941 Nebe a dudy svůj herecký talent nerozvíjeli, publikum si ale našli, a to i v zahraničí.

Komedie, v nichž se muži převlékají za ženy, jsou divácky vděčné. Stačí připomenout Někdo to rád horké (1959), Tootsie (1982) nebo Táta v sukni (1993). Jsou ale i filmy, kde se ženy vydávají za muže, a v tomto případě můžeme rovnou zabrousit do českých vod: Iva Janžurová (Čtyři vraždy stačí, drahoušku, 1970), Daniela Kolářová (Noc na Karlštejně, 1973) nebo Libuše Šafránková (Tři oříšky pro Popelku, 1973).

VIDEO Představitel okouzlujících prvorepublikových milovníků a gentlemanů byl ideálem několika generací žen, jeho život měl ale do romantické selanky na míle daleko. Během války se zapojil do protinacistického odboje, po roce 1948 skončil za mřížemi a hrozilo mu doživotí.

Tvrdohlavý workoholik by pro splnění životního snu udělal téměř cokoli. Stál za úspěchem řady slavných hvězd, které by se stěží zrodily, nebýt jeho urputnosti. Prostě chtěl bavit lidi, i když mu leckdy samotnému právě do smíchu nebylo.

Klasika stříbrného plátna, i tak se dá nazvat film U pokladny stál s Vlastou Burianem coby Kryštofem Rozruchem a Antonínem Streitem jako primářem Markem. Usměvavý a společenský Streit se sice dožil vysokého věku, zemřel však jako osamocený a v zapomnění.

Nezapomenutelný herec „Burianovy éry“, který vynikal především svým šarmem, vystupováním a v neposlední řadě zjevem. Na plátně byl nezapomenutelný jak ve 30., tak v 60., 70. i 90. letech. Svým projevem okouzloval až do své smrti.

Mimořádně pohledná tvář, štíhlá postava a dokonalé vystupování předurčovaly tohoto herce do rolí nejrůznějších milovníků, elegánů, dobře situovaných podnikatelů a mladých mužů z lepší společnosti.