Socialismus

Únor 1960, Sušice. Nikdo nechtěl věřit, že oblíbená sestra Marie Fikáčková způsobila smrt dvou miminek. Tvrdila, že chtěla jen ticho. Některé děti její službu přežily a nesou si to dodnes.

Papír dnes nosíme do kontejnerů na tříděný odpad a už se s ním dál nezaobíráme. Za socialismu šlo ale o ceněnou komoditu, kvůli které se dokonce ve školách organizovaly speciální sbírky. Ti, kdo to zažili, to nejspíš vidí živě před očima dodnes.

Vánoce v období socialismu měly své kouzlo i přes fronty, nedostatek stromků či dárků. Přesto se doma smažil kapr, stromeček zdobil papírovými řetězy a pod ním se ukrývaly dárky. Často nevelké, ale přesto dělaly radost. Dnes, když si můžeme vybírat z nepřeberného množství dekorací, si mnoho lidí tuto atmosféru rádo připomíná pomocí různých retro ozdob a dekorací.

Mejdany se před Vánoci dělají dodnes. Ty za minulého režimu se ale od těch dnešních v mnohém lišily. Na raut jsme mohli zapomenout, v místnosti bylo zakouřeno a pod rouškou noci se na pracovištích děly všelijaké věci.

Socialistické bydlení se vyznačovalo především sériovým nábytkem a dekoracemi, které jste mohli vidět téměř v každé domácnosti stejné.

V našem kvízu si zavzpomínáte na sedmdesátá léta. Zkuste si vzpomenout na známé filmy, kapely nebo sportovce, které tato doba poznamenaná normalizací přinesla.

V posledních letech děti zajímají spíše vizuálně dokonalé a barevné animované filmy. České pohádky jsou zaseklé v tom, co v dětství považovaly za zajímavé generace lidí středního a staršího věku.

Některé hračky z období socialismu si udržely svou slávu dodnes. V mnoha lidech probouzí nostalgii.

Jak se za posledních čtyřicet let proměnil náš nákupní košík a co vlastně jíme? Srovnání cen a stravovacích návyků z doby socialismu, nedávné minulosti a současnosti ukazuje víc než jen čísla. Z éry prázdných regálů, čekání ve frontách a jídelníčků podle norem jsme se přesunuli k době nadbytku, zahraničních specialit, farmářských produktů i rostoucích cen. Co jsme jedli tehdy, co jíme dnes a co o nás tahle proměna říká?

Papír dnes nosíme do tříděného odpadu každý den. I když školní sběr stále někde funguje, s tím, co se dělo kdysi, to nelze srovnat. Kromě novin sbírali žáci třeba i byliny a pomerančovou kúru. Jak to chodilo a k čemu vlastně sesbírané komodity sloužily?

Že komunisté nikdy neměli v lásce křesťanské svátky, je známá věc. V Sovětském svazu to ale došlo do úplného extrému, když se Stalin rozhodl, že zruší Vánoce. Jeho radikální kroky ovlivnily způsob, jakým se v Rusku zimní svátky slaví, až dodnes.

Vánoční cukroví z dob socialismu, to je příběh o skromnosti, ale přesto kouzelné atmosféře, která se v československých domácnostech rodila z mála surovin, spousty času a velké dávky kreativity. Je to vzpomínka na úsporné, ale přesto důvtipné pečení, na nostalgii po dětství a na specifickou atmosféru Vánoc z let (ne)dávno minulých.

V porovnání s dnešními obřími nákupními centry nacpanými nepřeberným množstvím nejrůznějších produktů všeho druhu byly komunistické „sámošky“ slabým odvarem, obzvlášť tehdy, když regály v nich zely prázdnotou a na všechno se stály fronty. Přesto se na tuto dobu často vzpomíná s nostalgií, zejména na vůně, které si pamatujeme, a na cukrovinky, co už dnes neseženeme.

Mikuláš nosí dětem sladkosti už od nepaměti. Za minulého režimu to bylo stejně, přestože se objevovaly různé pokusy, jak tento svátek upravit tak, aby lépe odpovídal tehdejší ideologii. Mikuláše se ale odstranit nepodařilo.

Hřiště považuje dnes většina rodičů za prostor, kde mohou bezpečně vypustit své potomky – a třeba si i užít chvíle klidu na lavičce. V minulosti ale šlo o podstatně drsnější zábavu, kde o boule a odřená kolena nebyla nouze.

Škodovky, kam se podíváte, doplněné Ladami a několika málo dalšími vozy z Východu, malý provoz. Tak nějak za socialismu vypadala automobilová doprava.

Když se člověk dnes dívá na moderní vánoční dekorace, zvyky a trendy, jen těžko si představí, jak vypadaly svátky před padesáti lety. Přesto stačí oslovit kohokoli z Husákovy generace a během chvíle se spustí lavina vzpomínek, které překvapí kdejakého mileniála.

Pojďte si v našem kvízu připomenout dobu, která byla poznamenaná normalizací, ale už se schylovalo ke změně poměrů. Správně odpoví jen pamětníci.

Komunistická vláda v Československu je součástí našich dějin stejně jako milník 1968. Tomuto tématu se věnuje spisovatel a monarchista Jan Drnek v románu Orákulum - Paměti nomenklaturního prognostika, z něhož pochází níže uvedený úryvek.

Jestli skutečně existuje něco, co charakterizuje nakupování v době socialismu, tak jsou to dozajista dlouhé fronty. A to kvůli nedostatku zboží.

Dostat se za hranice toužila za minulého režimu řada lidí. Někteří zůstali jen u zbožného přání, jiní se více či méně úspěšně pokusili o útěk. Naprosto šílený plán, který se rychle zvrhl, pak v roce 1978 vymyslela trojice mladíků.

Za socialismu se to zkratkami jen hemžilo. Ne snad že bychom jim rozuměli lépe než mluvě dnešní mládeže, ale museli jsme se je naučit, jinak to nešlo. Významy byly v té době skryté za kombinacemi písmen, a přesto každý věděl, o co jde. Kontrola nad každým detailem byla běžnou součástí řízení společnosti, proto se spousta věci proměnila v kombinaci několika velkých písmen. Byla to éra, kdy se mluvilo v šifrách a kdo jim nerozuměl, ten byl podezřelý. Jak si socialistické zkratky pamatujete dnes?

Pojďte si v našem kvízu připomenout módu, která se nosila za socialismu. Pro mnoho kousků a střihů se vžily také specifické názvy. Ukažte, že víte, co znamenají.

Na socialismus vzpomíná rád málokdo, to ale neplatí o nejrůznějších pochoutkách, které se v té době konzumovaly. Dnes už mnohé z nich v obchodech není možné sehnat, nepřipravují se ani doma, protože dnes už se lidé stravují jinak. Na jednu pochoutku, která tehdy byla velice oblíbená, už zapomněli skoro všichni.

Adventní období začalo a v mnoha domácnostech se začíná pomalu připravovat cukroví. Dnes si můžeme vybírat z nepřeberného množství receptů a surovin. Naše babičky za minulého režimu ale často musely vyjít s málem.

Oslavy se odehrávaly na pozadí politických doktrín, prázdných obchodů a věčných front na všechno. Mnoho rodin hledalo způsoby, jak zachovat tradice, které byly mnohdy v rozporu s oficiální propagandou.

Vzpomínáte na horké kovové trubky pod rukama? Žhavou skluzavku, která pálila do dlaní? A obrovskou kovovou prolézačku, co se tyčila vysoko do šedivého nebe sídliště? To byla realita dětských hřišť v časech socialismu. Hřiště nebyla laděná do pastelových barev, měkkých dopadových ploch ani bezpečnostních norem. To byla divoká hravost, kde se každý pád bral jako součást dobrodružství.

Narodila jsem se v roce 1989 - dobu socialismu jsme ve škole probrat nestihli, dobové filmy považují tehdejší realitu a specifický slovník za samozřejmost, ale ne všechno se dá pochopit z kontextu…

Dnešní hračkářství před Vánocemi je natřískané nejrůznějšími věcmi. Od autodráh, které jedou rychlostí malého dronu, přes auta na vysílačku, stavebnice, ze kterého jde postavit celý svět, až po panenky, plyšáky a hračky, které jsou zrovna v módě.

Zatímco dnes řada lidí obědové pauzy v pracovní dny tráví v restauraci nebo nákupním centru, za minulého režimu se zcela běžně chodilo do závodní jídelny. Plastové tácy a skřípání příborů slyší mnozí z nás ve vzpomínkách ještě teď.

Pojednání o povstáních a vzpourách vězňů ve stalinských koncentrácích za polárním kruhem: ve Vorkutlagu, Uchtpečlagu a Sevpečlagu v Komijské republice. Výňatek z mého „literárně-politologického cestopisu“ Přes Čukotku na Fidži a zpět – 2.

Když se člověk dnes s někým baví o tom, co se u nich doma peklo na Vánoce, většinou padnou klasiky jako linecké nebo vanilkové rohlíčky. Jenže každý, kdo vyrůstal v osmdesátkách, moc dobře ví, že tehdejší vánoční stůl měl ještě jednu specialitu. Něco, co se objevilo na každém talířku, mizelo rychleji než bramborový salát a děti to dokázaly sníst na posezení. Právě tahle pochoutka má dnes pověst něčeho, co by moderní rodiče nejspíš raději vyhodili do koše, než aby to dali svým dětem ochutnat.

Mnoho postarších pánů se slzou v oku vzpomíná na vojnu a mrzí je, že dnešní mladí nic podobného nezažijí. Bylo ale skutečně o co stát? Za minulého režimu to během povinné vojenské služby nebyla žádná legrace.

Touha po svobodě byla silnější než dráty i kulky. Cena byla život. Příběhy těch, které režim umlčel, dnes znovu mluví.

Temná éra politických procesů ukazuje, jak totalitní moc proměnila soudy v nástroj strachu, manipulace a bezpráví.

I za dob reálného socialismu, například v 70. a 80. letech minulého století, lidé v tehdejším Československu občas cestovali do zahraničí individuálně bez cestovek. Vzpomínky pamětníků se dost liší, skoro vždy se ale jednalo o zajímavé dobrodružství.

Podoba vánočních svátků za tzv. socialismu se od té dnešní v mnohém lišila. Přesto je ale třeba vyzdvihnout to, že i přes snahu tehdejšího režimu si lidé jejich podstatu vzít nenechali.

U Jirmáska v Humpolci se zastavil čas. Nostalgie, poctivá česká kuchyně a výhodné ceny lákají místní i návštěvníky.

Po štíhlé postavě touží už generace žen. Zatímco dnes máme nejrůznější nutriční specialisty, injekce na hubnutí a fitness centra, za minulého režimu byla redukce přebytečných kilogramů mnohem větší divočina.

Metody sledování StB pronikaly hluboko do každodenního života a tvořily síť, která měla kontrolovat společnost i bez viditelné represe.

Proč v Americe není socialismus? Ztroskotal na „útesech roastbeefu a jablečného koláče“, napsal v roce 1906 ve své slavné knize německý sociolog Werner Sombart. A od té doby v podstatě jeho teze stále platí.

Kuchyně už dávno není jen místem, kde se vaří. Stala se skutečným srdcem domova, prostorem pro setkávání, práci i zábavu. Ještě před několika desítkami let byla její role ale úplně jiná. Pojďme se podívat na fascinující proměnu, kterou česká kuchyně prošla od dob normalizace až po dnešní dny plné chytrých technologií a designových trendů.

Vánoce v sedmdesátých a osmdesátých letech vypadaly jinak než dnes. Trávili jsme většinu času venku a mezi paneláky vznikala v zimě ledová hřiště a vánoční komerce se na nás nevalila už od října.

Vyzkoušejte si kvíz ze života v Československu. Kvíz o hračkách, jídle, značkách i předmětech, které definovaly éru ČSSR. Kolik z nich poznáte?

Obchodní dům Dyje byl v horní části znojemského Masarykova náměstí otevřen přesně před 50 lety. Tato stavba, která nenávratně zasáhla do značné části historického podzemí, budí velké emoce i po desetiletích. A to nejen ve Znojmě.

Dnešní mládež si papírové časopisy až na výjimky nekupuje. Místo toho informace získává na sociálních sítích. Za minulého režimu ovšem nic podobného nebylo k dispozici, a tak se po škole chodilo do trafiky.

Je Filip Turek, kandidát Motoristů na ministra zahraničí, tak hloupý, nebo je to zlotřilý politik, který chce uspět pomocí šíření nesmyslů? Při oslavách listopadové revoluce různě blábolil. Například že mu „přijde zvláštní ta naivita toho, že si lidi opravdu myslí, že tu revoluci udělali studenti, a ne Gorbačov, KGB a spol., protože je jasný, že to byla řízená věc“. To je oblíbená konspirační teorie, kterou slýcháme už od revoluce. Jenže za 36 let nikdo nepředložil důkazy, že by tomu tak skutečně bylo. I Turek lže.

Pomalu se blíží čas, kterého se řada rodičů obává již dlouhé měsíce - psaní dopisů Ježíškovi. Zatímco dnešní děti si obvykle přejí mobil nebo novou trendy hračku, kterou viděly v reklamě, za socialismu frčely úplně jiné věci. Pamatujete si je?

Pro prarodiče úleva, pro rodiče zklamání, pro nás samozřejmost. To je 17. listopad. Právě přístup naší generace může pro svobodu představovat tu největší hrozbu.

Ženy, jež se v SSSR věnovaly nejstaršímu povolání, čekal nezáviděníhodný osud. Nejdřív si je sověti snažili převychovat a zřídili pro ně zvláštní profylaktoria. Pro ty nenapravitelné tu pak byl výjimečný trest – speciální gulag jen pro prostitutky.

Na pád socialismu a nástup demokracie vzpomínali lidé po celé zemi. Seznam Zprávy vše sledovaly v celodenní online reportáži.

Za socialismu bojovala železnice s nedostatkem peněz i lidí. Život na kolejích byl tehdy stejně absurdní jako doba sama.

Zapálené svíčky, chřestící klíče, květy růží a gesto vítězství – symboly 17. listopadu 1989, dne, který navždy změnil naši historii. Tehdy se v ulicích ozval hlas touhy po svobodě, odvahy a naděje, která sjednotila celé generace. Dnes si tyto okamžiky připomínáme zapalováním svíček i vzpomínkami na ty, kdo se nebáli postavit režimu. Ale pamatujeme si opravdu, co se tehdy stalo? Jak dobře znáte události, které přinesly konec totality a začátek nové éry české demokracie?

Jak se milovalo v době, kdy se o sexu v podstatě nemluvilo? Sexualita za socialismu byla paradoxem doby: navenek neexistující, uvnitř domácností však překvapivě svobodná – a často i pokroková.

Pro Českou republiku byl rok 1989 pravděpodobně nejzásadnějším v moderních dějinách. Dlouho přetrvávající vliv politických struktur postupně slábl a lidé cítili potřebu vyjádřit svou nespokojenost. V Československu byla tato situace obzvláště napjatá. Po letech, kdy svoboda slova, projevu a volby byly značně omezeny, se mezi lidmi začala šířit touha po změně, která by vedla k otevřenější a spravedlivější společnosti. KLíčový pak byl právě 17. listopadu 1989.

Nalít si ovocný sirup do čaje bylo stejně normální jako mít na dně hrnku či skleničky kávy tlustou vrstvu lógru. Doba před sametovou revolucí byla v mnoha ohledech mimořádná. Vzpomínáte, jak voněly prodejny potravin, kde téměř nonstop pracovaly kávové mlýnky?

Doba a společnost se mění. A s ní i filmové příběhy, které televize nabízí. Co kdysi působilo jako reálný příběh ze života, může být na dnešního diváka až moc neurvalé. A právě jeden takový upřímný příběh nabídne dnes odpoledne televize Nova.

Už od 50. let patřily mezi oblíbené prázdninové cíle v tehdejším Československu návštěvy příbuzných a známých nebo letní pobyty v soukromí. A nechybělo ani ježdění na chaty a chalupy. V mnohém tyto tradice přetrvávají dodnes, jen s drobnými změnami.