Švýcarsko

Eva Lustigová od 12 let žila v emigraci – Izrael, Jugoslávie, USA, nakonec Švýcarsko, kde zůstala přes 30 let. Pracovala pro Světovou zdravotnickou organizaci jako „královna prezervativů" v boji proti AIDS, dnes vede nadační fond svého otce Arnošta Lustiga. V rozhovoru vysvětluje, proč ve Švýcarsku žije téměř 9 procent lidí na hranici chudoby, proč její synové s indickým otcem jsou diskriminováni v Česku jako Romové a proč po 50 letech v zahraničí už „tu cizinuje". Sledujte švýcarský speciál na platformě FocusOn - sérii rozhovorů s Čechy, kteří žijí v zemi helvétského kříže.Eva začíná překvapivým faktem. „Téměř 9 procent Švýcarů žije na hranici chudoby. Je to paradox u země, která je dávána jako vzor bohaté, ekonomicky silné země."Jak je to možné? „I OSN, když stanovila cíle agendy 2030 a SDG – udržitelné cíle, jejichž je 17 – tak první udržitelný cíl je vymýtit chudobu. Chudoba je všude. Je kvůli nezaměstnanosti, kvůli nízkým kvalifikacím, kvůli životním krizím jako je rozvod. Špatně jsou na tom samoživitelky. A pak ve Švýcarsku jsou geografická omezení jako Alpy – ekonomických příležitostí je málo a náklady jsou vysoké."„Kromě toho ve Švýcarsku je hranice chudoby asi 2 312 franků na osobu na měsíc, protože potraviny, energie a zdravotní pojišťovna jsou velmi drahé. Takže tam je i chudoba, protože plat 2 300 za měsíc by v jiných zemích bylo docela v pořádku. Záleží na tom, kde. V Africe by to bylo nádherné a v Česku by to nebylo špatné."Královna prezervativů v době pandemie AIDSEva vystudovala kulturní antropologii v Americe a pak MBA. „Vždycky jsem věděla, že nechci pracovat v privátním sektoru, ale v neziskovém sektoru a udělat něco pro společnost."Dostala stáž ve Washingtonu v neziskové organizaci založené spoluzakladatelem amerického Peace Corps. „Získala jsem praxi v neziskovém sektoru a pak mi nabídli práci. Dostala jsem se do oboru mezinárodního zdravotnictví. Pokračovala jsem jako konzultantka na různých projektech pro Světovou banku, pro UNFPA na Filipínách, pro USAID v Egyptě – tam jsem pendlovala mezi Washingtonem a Káhirou pět let. Oslovovali mě v arabštině, protože jsem tam zapadala a netušili, že mám příbuzné na druhé straně."Pak přišla Ženeva. „Přijela jsem na smlouvu se Světovou zdravotnickou organizací na jeden rok – bylo to, když vypukla pandemie HIV a AIDS. Zůstala jsem v stejné organizaci 30 let. Jak ráda říkám, do Švýcarska se lehce přijíždí a těžko se odtamtud odjíždí."Co přesně dělala? „Pracovala jsem v globálním programu boje proti AIDS v oblasti prevence a sociálního marketingu. Říkali mi královna prezervativů a můj vedoucí byl král prezervativů. Jezdili jsme po celém světě a radili jsme národním komisím boje proti AIDS. Pak jsem pokračovala v sexuálním a reprodukčním zdraví, ale dostala jsem se i do genderové oblasti a politiky zaměstnání v lidských zdrojích."Švýcarská mentalita: Zdvořilejší a zdrženlivějšíJak Eva popisuje švýcarskou mentalitu? „Mentalita se až tak moc neliší. Ale když bych měla říct nějakou rozlišnost, řekla bych, že Švýcaři – a také asi Francouzi a Němci – jsou zdvořilejší a zdrženlivější než slovanské národy."Děkujeme partnerům Švýcarského speciálu, společnostem DRFG, S1 Solutions a Novatop.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcastZ videa či podcastu se kromě výše uvedeného dozvíte také:Detailní vzpomínky Evy na práci v egyptské Káhiře jako konzultantky pro USAID a jak se tam cítila jako domaKonkrétní příklady projektů prevence AIDS, na kterých Eva pracovala v různých zemích světaEviny osobní zkušenosti s integrací do mezinárodního prostředí OSN a proč si vybrala právě tento životní stylPodrobnosti o plánovaných projektech nadačního fondu Arnošta Lustiga včetně spolupráce s romskou komunitouEviny pos

Marek Procházka vyrostl ve Švýcarsku, které mělo 6 milionů obyvatel. Dnes jich má 9,5 milionu – téměř jako Česko. Je prezidentem Obchodní komory Švýcarsko-Česká republika a v rozhovoru vysvětluje, proč americká cla způsobila švýcarské ekonomice šok, jak se mění vztah země s Evropskou unií a proč 70 procent Švýcarů bydlí v nájmu. Popisuje také, které české firmy mají ve Švýcarsku největší šanci uspět a proč Škodovka nahradila japonská auta jako číslo jedna v Alpách. Sledujte švýcarský speciál na platformě FocusOn - sérii rozhovorů s Čechy, kteří žijí v zemi helvétského kříže.Neutralita se nemění, ale Švýcarsko se adaptujeVálka na Ukrajině vyvolala otázky kolem švýcarské neutrality. Jak ji Marek Procházka vnímá? „Švýcarsko neutralitu nevzdává vůbec. Spíš se adaptuje na situaci a musí se starat o to, aby firmy a ekonomika mohly fungovat v rámci mezinárodních sankcí. Samozřejmě se snaží také dělat dobré služby – pořádalo minulý rok velkou konferenci, aby nastal mír mezi Ukrajinou a Ruskem."Má neutralita v dnešním rozdělovaném světě ještě smysl? „Ve Švýcarsku je to opravdu starý koncept, staletí. Švýcarům se podařilo ještě ve středověku omezit vliv velkých mocností. Jeden mnich Nicklaus von der Flüe jim kdysi dávno říkal, ať si své hranice nemají dávat moc daleko, ať neexpandují, ať zůstanou malí a drží se pryč od evropských válek."„Rakousko je taky neutrální. Každá neutralita je komplexní koncept, který se interpretuje pořád trochu nově, ale stále si myslím, že to je pro malou zemi zajímavá obrana. Ženeva je sídlem zakladatele Mezinárodního červeného kříže, který pomáhá po celém světě. Ty dobré služby, které Švýcarsko vykonává díky své neutralitě, se nesmí podceňovat."Export klesl o 20 procentAmerická administrativa zvýšením cel způsobila švýcarské ekonomice šok. „Švýcarsko si myslelo, že Američani jsou prostě přátelé. Tam je velká afinita mezi Švýcarskem a Amerikou – švýcarský federální stát je koncipován podle americké konstituce, mají jednotlivé státy, kantony, dva parlamenty. Byl to pro ně obrovský psychologický šok."Ekonomicky je to ještě horší. „39 procent výše cla je hodně, především pro průmysl, pro export, pro hodinky. Pro farmaceuty platí jiná pravidla, pro ocel taky. Ale už jenom minulý měsíc šel export dolů o víc než 20 procent. Uvidíme, jak to bude dál, protože zejména pro strojírenství a luxusní zboží je to skoro smrtelné."Vztah s EU je komplikovaný, ale nevyhnutelnýTo posiluje hlasy volající po těsnějším sepětí s Evropskou unií. „Evropská unie je tradičně vůči Švýcarsku velmi vstřícná. Chápe speciální situaci. Problémy začaly v roce 1992, kdy Švýcarsko nepřistoupilo do evropského ekonomického prostoru jako třeba Lichtenštejnsko, Norsko nebo Island – ty problémy nemají."„Tehdy bylo referendum, kde populistická strana byla proti a bylo to tak tak proti, i když to tehdy bylo normální pokračování švýcarské politiky. Švýcarsko a EU pak fungovaly na základě bilaterálních vztahů, které už moc nefungují. Dohodlo se nové pravidlo minulý rok, které ale ještě musí být schváleno ve Švýcarsku jak parlamentem, tak asi i referendem nebo více referendy. Vláda na to jde velmi opatrně, protože před třemi lety další jednání kolabovala."Děkujeme partnerům Švýcarského speciálu, společnostem DRFG, S1 Solutions a Novatop.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcastDetailní vysvětlení toho, jak fungují bilaterální smlouvy mezi Švýcarskem a EU a proč jejich vyjednávání trvá rokyMarkovy osobní vzpomínky na vývoj švýcarské ekonomiky za posledních 30 let a jak se měnil pohled na ČeskoKonkrétní příklady úspěšných českých firem ve Švýcarsku mimo Škodu Auto a jejich strategie vstupu na trhPodrobnosti o tom, jak funguje kantonální systém a