Veřejný prostor

Tentokrát se do seriálu s českými a slovenskými historičkami zapojí žena, která si na nedostatek mediálního prostoru nemůže stěžovat - spolu s Jarem Valentou má vlastní, na Slovensku velmi populární podcast Dejiny. Jak se dějiny politizují na Slovensku a jak v Česku? A liší se to, nebo vlastně pořád ze Slovenska tak trochu děláme kolonii plnou bizárů?

Originální zprávu najdeš jako text na webu kolonakolo.cz Informace jsou skutečné a dohledatelné ve veřejném prostoru. Audio je dílem AI. Tento mimořádný díl analyzuje vážnou institucionální krizi a forenzní šetření probíhající v Mezinárodní automobilové federaci (FIA) v kontextu blížících se prezidentských voleb. Kritika se zaměřuje na styl řízení prezidenta Mohammeda Bena Sulayema, který čelí odchodu klíčových funkcionářů a podezření ze centralizace moci a porušování etiky. Klíčovou roli hraje údajné zapojení americké vyšetřovací společnosti Guidepost Solutions LLC, která má prověřovat vnitřní procesy a jejíž vyšetřovatelé s forenzním profilem kontaktovali rodinné příslušníky funkcionářů. Český delegát Jan Šťovíček potvrdil tyto neobvyklé a agresivní vyšetřovací metody, když na ně upozornil v dopise rozeslaném členům federace. Paralelně je legitimita vedení napadána u pařížského soudu kvůli údajně nedemokratickým volebním pravidlům a v USA probíhá antimonopolní šetření Ministerstva spravedlnosti vůči Liberty Media (vlastníkovi F1). Celá situace naznačuje, že budoucnost FIA je pod tlakem vnitřních sporů i komplexního mezinárodního regulatorního dohledu.

Před nějakým časem nám pan Milan Klenor poslal několik magnetofonových pásků, na které si před lety natočil diskusi s prognostikem Valtrem Komárkem. Místo i doba vzniku nahrávky nás ale překvapily. Kritika stavu československé ekonomiky zazněla ve druhé polovině 80. let na předsednictvu federální vlády. S historikem Václavem Ramešem pak v bonusu dobové myšlenky okomentujeme. Unikátní díl, nenechte si ho ujít.

Architekt a umělec Petr Janda patří mezi nejvýraznější osobnosti současné české architektury. Jeho projekty od libereckého památníku po pražskou náplavku formují současné vnímání veřejného prostoru v Česku. V rozhovoru pro pořad Next Stop na platformě FocusOn popisuje, proč některé projekty trvají deset let, jak město přichází o stovky milionů v nevyužitém potenciálu, a proč se české prostředí stále bojí křivek, i když technologie už dávno nestojí v cestě.Když Petr Janda vysvětluje důvod názvu svého studia Brainwork, začíná od podstaty své práce: „Architektura je pro mě duševní činnost. Vzniká z přemýšlení, z dialogu, z formulování tématu. Řemeslo je důležité, ale není to primární zdroj architektury.“Janda je původně sochař, který se k architektuře dostal přes umělecké uvažování. Tento původ je stále patrný. Jeho tvorba má silný emoční i symbolický základ. Všímá si vrstev prostoru, které běžná architektura často přehlíží.Památník jako zrcadlo společnostiJedním z příkladů, kde se jeho filozofie výrazně promítla, je liberecký památník obětem komunismu. Janda k němu říká: „Chtěl jsem odstranit tradiční symboliku a nabídnout prostor pro individuální sebereflexi. Jednoduchý tvar umožňuje, aby se každý divák sám sebe zeptal na vztah ke svobodě.“Text na patě památníku je čitelný až v odrazu leštěné plochy. Obsahuje výzvu: „Sám v sobě hledej, zda svobodu bráníš, ctíš nebo omezuješ.“ Janda trvá na tom, že památník nemá být jen připomínkou minulosti, ale i současnosti. „Oběti totalitních myšlenkových systémů nezmizely. Hrozba není uzavřena v datech 1948–1989.“Zrod náplavky: od kultury ekonomickému motoru PrahyJanda v rozhovoru popisuje vznik náplavky jako sérii malých experimentů, které vyústily v jeden z nejúspěšnějších urbanistických projektů posledních desetiletí. „V roce 2009 jsme udělali první kulturní akce a během jediné sezóny se z náplavky stal fenomén. Lidé tam začali přirozeně trávit čas a prostor se probudil k životu.“Následovalo několik let postupného oživování. Výsledkem je veřejný prostor, který má pro město vysokou ekonomickou návratnost:náplavka generuje každoročně statisíce návštěv,přitahuje malé podniky, služby a kulturní provoz,zvyšuje hodnotu okolních nemovitostí,stala se pražskou turistickou značkou.Janda popisuje i nečekané dopady: „V prvních letech jsem prováděl po náplavce deset až patnáct zahraničních urbanistických delegací ročně. Lidé jezdili do Prahy přímo kvůli ní.“Ekonomická anomálie: město chce, aby se veřejný prostor „uživil“Přesto je projekt dnes pod tlakem ze strany politiků i správcovské firmy. „Existuje absurdní představa, že veřejný prostor má být ziskový. To popírá jeho smysl. Veřejný prostor si na sebe nemá vydělávat – má vytvářet hodnotu pro společnost.“Podle Jandy by požadavek ekonomické soběstačnosti znamenal zánik veřejných prostranství. „Kdybychom to aplikovali na jakékoli jiné náměstí, znamenalo by to jeho konec.“ Zároveň vysvětluje, že komercializace prostoru vede k opačnému výsledku:„Čím více komerce, tím rychleji klesá autenticita a s ní i zájem lidí. Ekonomický přínos prostoru tak padá.“Bilbao efekt po pražskuModerátor Jan Klaška v rozhovoru připodobnil náplavku k newyorské High Line a popsal její dopady: růst cen nemovitostí, příliv uměleckých galerií, celkový ekonomický rozkvět čtvrti.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaké konkrétní technické argumenty rozhodly o zachování železničního mostu.Co přesně se děje v zákulisí pražské politiky při správě veřejných prostorů.Jak Janda vyjednává s výrobci atypických konstrukcí, aby dosáhl standardních cen.Jak funguje týmová práce v jeho studiu a jak vznikají koncepty projektů.Co mu říkají lidé na ulici

Hlášky z Pelíšků zlidověly. Nejlepším důkazem je jejich výskyt ve zcela nových podmínkách. Kdo by neznal slavnou předpověď Jindřicha Krause: „Dávám bolševikovi rok. Maximálně dva.“ Obměněná koluje veřejným prostorem v těchto týdnech, po říjnových sněmovních volbách, v nichž dostali šanci na sestavení vlády populisté, nacionalisté a ochlokraté.

Nedávno jsme oslavili 36 let od sametové revoluce. S každým výročím se pojí bilancování – v jakém stavu je demokracie, občanská společnost či veřejný prostor. Jak moc se oslabila sounáležitost a solidarita, z čehož profitují především ti nejbohatší, nejnedotknutelnější.

Rozhodnutí o konci fiakrů na Staroměstském náměstí, výběrové řízení na nového ředitele Zoo Praha i význam sokola stěhovavého pro metropoli. To všechno byla témata pořadu K věci, o kterých mluvila předsedkyně Výboru pro životní prostředí, veřejný prostor a pohřebnictví Zastupitelstva hlavního města Prahy Lucie Kubesa z ODS.

V druhém díle podcastové série Směr Fico se zahraniční reportér Seznam zpráv Filip Harzer zabývá dezinformační scénou na Slovensku. Její přední tváře vystupující dřív především na sociální síti Telegram a jiných platformách se totiž za poslední dva roky dostaly do politiky a to i té vrcholné. Jak si ve svých funkcích vedou? Na co všechno všechno mají vliv? A co ve veřejném prostoru hlásají? Článek a další informace najdete na webu Seznam Zprávy

V ruském veřejném prostoru se čas od času stávají skandály. Nedávno to byla takzvaná nahatá party, na kterou se museli účastníci z řad metropolitní bohémy dostavit úplně svlečení nebo se symbolickými zbytky oděvů jako jeden mladý muž, který na sobě měl jen ponožku Balenciaga navlečenou na pohlavní úd.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 64 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Děláme, co nás baví a jestli to baví lidi, tak je to strašně fajn,“ říká historik Michal Stehlík, který spolu s publicistou Martinem Gromanem stojí za podcastem Přepište dějiny. Letos slaví pět let a doba, kdy točili jednou za čtrnáct dní dvacetiminutové díly, je podle Gromana dávno pryč. „Bylo to krásné a pak se to rozjelo,“ vzpomíná. Dnes už mají za sebou přes sto padesát míst po celé republice, kde mluvili s lidmi o české historii. Taková práce je přitom celoživotní učení, ale ne každý akademik by byl nejspíš ochoten se touhle cestou vydat. „Je to vysilující i fyzicky. A rodině musíte vysvětlit, že třeba každou středu večer nebudete doma,“ dodává Groman. Autoři podcastu mluví i o tom, proč je dnes historie tak přítomná v každodenní debatě. „Je to obrovský ohňostroj historických přirovnání, analogií a směrování do minulosti,“ popisuje Stehlík to, jak jsou v dnešní době někteří lidé čím dál nejistější a proto psychologicky potřebují hledat ujištění třeba právě v historii. Zároveň oba tvůrci podcastu sledují, jak se minulost stává nástrojem politiky i veřejného prostoru. Když přichází řeč na současnost, zmiňují i konkrétní jména. „Dominik Duka by měl podle mě rád stavovštější stát, kde bude silný vliv církve na zákony a školství a k tomu to směřuje,“ říká Stehlík. O tváři Motoristů Filipu Turkovi pak mluví jako o symbolu dnešní doby. „Je to reakce, kdy pro mnoho lidí on může znamenat to, že konečně někdo něco říká a nebojí se. A je vlastně trošku jedno, co říká,“ vysvětluje s tím, že se možná spousta lidí jednoduše brání tlaku na korektnost ve veřejném prostoru. Pokud jde o zlehčování nacistické symboliky, která se v souvislosti s Turkem diskutuje, podle Stehlíka s Gromanem takové chování nelze omlouvat. Jde o jasnou zprávu o jeho autorovi - kdo je a kde stojí. „Můžete udělat kravinu, ale můžete se za ni omluvit nebo ji už nedělat,“ dodává Groman. Jak se pozná, kdy se minulost začíná opakovat? Proč tolik lidí hledá jistotu v analogii a symbolech, které měly být varováním? A co o nás vypovídá, že se nenávistná gesta znovu objevují ve veřejném prostoru? Poslechněte si rozhovor s Martinem Gromanem a Michalem Stehlíkem z podcastu Přepište dějiny.