Vlasta Chramostová

Městské divadlo v Mostě se jako koproducent rozšíří do sousedního Litvínova. Nová scéna vznikne v podkroví Radničního sklípku. Na drobné scéně budou dvě premiéry ročně, každá se šesti reprízami. Herci budou hrát v těsné blízkosti diváků, kterých se do prostoru vejde zhruba třicet.

Sedmnáctý listopad připomíná významné osobnosti i klíčové události v historii filmu, od narození hereček a režisérů po odchody filmových legend, které formovaly kulturní dědictví kinematografie.

Jan Potměšil vzpomíná na petici Několik vět, Palachův týden, 17. listopad 1989 i setkání s Havlem. Jak vidí tehdejší události dnes, v 59 letech?

Jaroslav Moučka byl jedním z těch herců, kteří dokázali oslovit diváky napříč generacemi. Jeho jméno je spojeno s nezapomenutelnými rolemi v divadle, filmu i televizi, ale také s dramatickým osobním příběhem, který odráží složité dějiny 20. století.

Krematorium v Pardubicích působí na první pohled pohádkově. Stačí se však zastavit déle a atmosféra se změní. Z místa dýchá chlad i těžko popsatelný pocit. Právě proto si ho v šedesátých letech vybral režisér Juraj Herz, aby zde natočil film, jenž je označován za nejděsivější v české kinematografii.

„Prvních 12 let herecké kariéry mi nedocházelo, že to je kariéra,“ usmívá se herečka Národního divadla a nositelka Ceny Thálie, známá také ze seriálu Kukačky, minisérie Podezření nebo z filmu Krajina ve stínu. „Krize jsem zažila hned po škole. Budou přicházet a odcházet pořád, je to součástí uměleckého a hereckého života,“ poznamenává.

Dvacet lidí tiše sedí kolem stěn malého obývacího pokoje. Vlasta Chramostová stojí uprostřed, v ruce drží sborník básní. Chvíli čeká, než se její rozechvělé publikum utiší. Venku panuje noční klid.

Byla krásná, měla uhrančivé oči. A jednou přišel herečce Jiřině Štěpničkové dopis od režiséra Františka Čápa z Německa, aby přijela, že má pro ni práci. Pokusila se i s malým synem emigrovat. Jenže převaděč byl konfidentem Státní bezpečnosti.

Komedie, která měla premiéru před šedesáti lety, ukazovala straníky jako tupce. Kvůli cenzuře musel být změněn závěr filmu.

Herečka Vlasta Chramostová si užívala života plnými doušky. Stačila ale chvilka a celý život se jí převrátil vzhůru nohama. Poté už nikdy nebylo nic jako dřív. Dokonce pomýšlela na sebevraždu.

Před 40 lety, 29. června 1985, zemřel nejslavnější český televizní dramatik Jaroslav Dietl. Přináším(e) další část jeho příběhu.

Herec Václav Lohniský byl vskutku mistrem vedlejších rolí. To dokázal například v roli nezapomenutelného Viktoa Hujera z komedie Marečku, podejte mi pero. Přitom stačilo málo, a stal by se farářem, což by byla věčná škoda. Jeho soukromý život ale nebyl zdaleka poklidný jako studia v bohosloveckém semináři.

Eduard Cupák byl jedním z nejlepších českých herců, jeho podmanivý hlas hladil. Měl těžký život, soudruzi ho šikanovali kvůli homosexuální orientaci i názorům, měl zákazy vystupování. Přesto neohnul hřbet, odmítl podepsat Antichartu, aby se zavděčil.

Na plátně hrála matky tak dokonale, že se pro diváky stala symbolem ideální maminky. Ve skutečnosti ale přišla o své jediné dítě. Syn jí zemřel ve čtyřech letech při nehodě. Celý život si přitom vyčítala, že to byla její vina. A myslela si, že ji někdo trestá za chyby z minulosti.

Ten, kdo viděl jeden z nejděsivějších filmů socialismu, na děsivý smích z něj asi jen tak nezapomene. To platí i o strašidelném příběhu a ponuré atmosféře, která jej provází celým dějem.

V neděli ráno začala média informovat o rvačce, která se měla stát po udílení cen Anděl. Neznámý muž údajně napadl bezvládnou dívku, které se zastal František Prachař. Ačkoliv jeho příjmení je známé, o něm samotném se toho moc neví.

Jméno, které v jedněch vzbuzuje obdiv, v druhých naopak hrůzu, když si vzpomenou na jeho ikonické role. Především pak na tu jednu v legendárním snímku Spalovač mrtvol podle knižní předlohy Ladislava Fukse. Rudolfa Hrušínského lidé milovali pro jeho šarm a hloubku, zároveň ale dokázal pomocí jeho chladného pohledu navodit lidem husí kůži. Pojďte se podívat na nejtemnějšího herce českého filmu.

Lásku našla u manžela své kamarádky až v důchodovém věku. Někteří lidé tvrdili, že si štěstí vůbec nezasloužila za to, že souhlasila s popravou Jiřiny Štěpničkové. Jenomže ono není všechno jenom černobílé. „V životě Antonie Hegerlíkové by se daly najít polehčující okolnosti pro čin, kterého ostatně sama velmi litovala,“ uvedl pro Čtidoma.cz historik Dalibor Moravec.

ROZHOVOR: „Na mém absolventském představení byl Josef Abrhám a všichni z Činoherního klubu. Táta mi pak řekl: Vlastě Chramostové ses líbila. To bylo jeho hodnocení,“ řekla serveru PrahaIN.cz dcera Miroslava Macháčka, herečka Kateřina Macháčková.

Její talent je mimořádný a zahrnuje plejádu rozličných rolí. Denisa Barešová je jednou z nevýraznějších hereckých osobností své generace. Hraje v Národním i Dejvickém divadle a často je obsazována i před kameru. A ve volnu ráda peče sladké a spí.

Aktuálně je jednou z nejobsazovanějších mladých hereček. A jestli jste o ní ještě neslyšeli, zřejmě jste v posledních letech žili bez televize a internetu. Denisa Barešová je v práci velmi úspěšná, i když v soukromí ji trápí úzkosti a zkušenost má i s vyhořením.

Přesně před dvanácti lety zemřela herečka Antonie Hegerlíková. A vzala si s sebou na věčný odpočinek i temné tajemství. Byla jednou z těch, kteří žádali trest smrti pro Jiřinu Štěpničkovou.

Před pětatřiceti lety získala česká kultura svobodu v historicky bezprecedentní míře. Když si nyní ono půlkulaté výročí připomínáme, učiním tu drze zobecňující pokus na několika málo desítkách řádek formulovat, jak na tom česká kultura je nyní, respektive zda s sebou nese nějaký společenský étos.

Nahlas se vzepřít normalizační nomenklatuře, to se po srpnu 1968 trestalo tvrdě. Skvělá herečka ani nemohla tušit, že vlastně byla zařazena na seznam osob, určených k okamžité fyzické likvidaci. Co ale nedokázali mocipáni, o to se postaral zlomyslný osud. (Pokračování z pátku 4. října)

Dnes je tomu přesně pět let, co zemřela herečka Vlasta Chramostová. Byla to velká žena, kterou ale potkal krutý osud. Během autonehody totiž přišla o milovaného syna, kterému byly teprve čtyři roky. Co se tehdy přesně stalo?

Cítila se nevyužitá, chtěla cestovat, poznávat svět, vydělávat velké peníze a taky si je sama utrácet. Za svým snem vykročila přes mrtvoly, za což později musela tvrdě zaplatit, a osud ji donutil skousnout největší příkoří i tragické ztráty.

Lásku našla u manžela své kamarádky až v důchodovém věku. Někteří lidé tvrdili, že si štěstí vůbec nezasloužila za to, že souhlasila s popravou Jiřiny Štěpničkové. Jenomže ono není všechno jenom černobílé. „V životě Antonie Hegerlíkové by se daly najít polehčující okolnosti pro čin, kterého ostatně sama velmi litovala,“ uvedl pro Čtidoma.cz historik Dalibor Moravec.

NEZNÁMÉ PŘÍBĚHY FILMŮ / Pro zfilmování novely Ladislava Fukse (1923–1994) Spalovač mrtvol (1967) se režisér Juraj Herz (4. 9. 1934 – 8. 4. 2018) rozhodl, aniž by ji předtím četl – jen na základě názvu…

Když se řekne Ilja Prachař, každý si hned vybaví zapšklého statkáře Trautenberka, který byl skutečným mistrem ve vykořisťování. Hlava herecké rodiny Prachařů ale nakonec litovala, že tuto roli vůbec vzala. Proč? A jakou vzácnost před svou smrtí odkázal svému synovi Davidovi?

Praha - V historické budově Národního divadla (ND) v Praze se dnes rodina, přátelé a kolegové rozloučili s Vlastimilem Harapesem. U rakve stáli čestnou stráž. Veřejnosti se budova otevřela v 11:20, už půl hodiny před otevřením byla u Národního divadla dlouhá fronta. Lidé se mohli u rakve poklonit a napsat vzkaz do kondolenční knihy. Zaplněné divadlo se s Harapesem rozloučilo hymnou a dlouhým potleskem, který ho provázel i při vynášení rakve před divadlo. Herec a tanečník zemřel 15. května ve věku 77 let.

Vyučil se původně nástrojařem a po maturitě na strojní průmyslovce se čtyřikrát marně pokoušel dostat na studium herectví na DAMU. Začínal jako řadový statista v teplickém divadle. Po několika Angarách na okrese zakotvil roku 1966 na jedenáct let v pražském Činoherním klubu, kde byl spolutvůrcem jeho nejslavnější éry („Revizor“, „Strýček Váňa“). Landovského angažmá ukončil mocenský zásah v době normalizace roku 1976. V roce 1978 v pražském Bytovém divadle Vlasty Chramostové hrál ve hře „Play Macbeth“ roli Macbetha. Emigroval do Rakouska. Po návratu hrál v letech 1990–2008 v Divadle Na zábradlí, v Národním divadle, v Divadle v Dlouhé a Divadle Hybernia. Působil také jako příležitostný dramatik, kromě divadla psal i pro Československý rozhlas. A také hrál ve filmech. „V žáru královské lásky“ 1990, „Černí baroni“ 1992 a pak přišla „Amerika.“

Web prahain.cz uvedl v článku Neznámá tvář Vladimíra Menšíka, že dotyčný slavný herec kdysi vyhodil od dveří svého bytu také výborného kolegu, který jej přišel poprosit o přímluvu.

Dvacet let po sebeupálení Jana Palacha, který se snažil svým činem vyburcovat společnost z letargie, se v centru Prahu odehrála série masivních protestů proti režimu. Komunisté reagovali silou: obušky, slzný plyn, vodní děla.

Nahota v českém filmu figurovala za první republiky, stejně tak za časů socialismu, a ne jinak tomu je i v současné době. My vám teď odhalíme, který český režisér svlékl ve svých filmech nejvíce českých hereček.

Dagmar Havlová, vdova po Ivanovi, bratru prezidenta Václava Havla, seznámila veřejnost s rolí Václava, kterou zatím neznal téměř nikdo. Ani jeho nejbližší přátelé. Do nedělní aukce Galerie Kodl na pražském Žofíně nabídla dva obrazy, jejichž autorem je právě první prezident samostatného Česka. Jeho bývalou ženu Dagmar to očividně zaskočilo.

Paradoxy osudu a osobnosti Františka Pavlíčka (1923-2004), který by dnes oslavil 100 let.

Robustní lidové typy, ale také nejrůznější předsedové družstev či kriminalisté – především v těchto filmových a seriálových rolích nám utkvěl v paměti Jaroslav Moučka (9. 11. 1923 –26. 12. 2009).

Povídáme si o hraní klasiky, dojemném dárku od Vlasty Chramostové, zkoušení s Ivou Janžurovou a Václavem Postráneckým v prvním ročníku na DAMU.

Od konce června je v Národním muzeu k vidění výstava Padesátá léta. „Dějiny jsou rozporuplné. Mnoho z těch, kteří byli v 50. letech nadšenými komunisty, se pak v 70. letech stalo disidenty. Velmi těžko se nám to přijímá. Výstava se pokouší v dobrém nutit nás k přemýšlení, co lidé chtěli, kam to došlo, jak si s tím negativně poradila komunistická strana,“ přibližuje historik a pedagog Michal Stehlík.

Česko se naposledy rozloučilo s hercem Petrem Drholcem. Někdejší člen Západočeského divadla v Chebu, který se objevil také v seriálu Ordinace v růžové zahradě, zemřel na konci května. Bylo mu 79 let.

Český divadelní svět zasáhla smutná zpráva. Ve čtvrtek 25. května zemřel oblíbený herec Petr Drholec. Slavný umělec se dožil úctyhodného věku 79 let. Informovalo o tom Západočeské divadlo v Chebu, ve kterém léta působil.

Česká herecká scéna se vyrovnává s další tvrdou ztrátou. Po smrti je Petr Drholec, někdejší opora souboru Západočeského divadla v Chebu. Televizní diváci si ho mohou pamatovat i z Ordinace v růžové zahradě. Bylo mu 79 let.

Měla klasické slovanské rysy a pohlednou tvář, která ji předurčovala k hlavním rolím. Nebýt komunistického režimu, který z ní udělal odstrašující příklad, stala by se hvězdou první velikosti. Bohužel ale skončila ve vězení za vlastizradu a některé kolegyně z divadla pro ni dokonce požadovaly trest smrti.

Když Česká televize před třemi lety uvedla premiéru životopisného televizního filmu „Past“, setkala se s rozporuplnými ohlasy.

Začátkem května uplyne 35 let od pohřbu disidenta Pavla Wonky. Konal se ve Vrchlabí 6. května 1988 a stal se velkou pokojnou manifestací proti komunistickému režimu. Nad hrobem utýraného muže, který za dosud ne zcela jasných okolností zemřel ve vězení na plicní embolii, tehdy promluvily i dvě ženy, herečka Vlasta Chramostová a pedagožka Hana Jüptnerová. Hana

Písničkář a spisovatel, kterého StB brutálními výslechy donutila k emigraci, vloni po téměř desetileté pauze vydal album. Teď následuje LP.

Hudebník, malíř, básník, spisovatel a fotograf Vlastimil Třešňák dnes v Praze představil vinylovou limitovanou edici svého loňského alba Kiks. Při té příležitosti několika desítkám příznivců v Salónu Koncept Letná za doprovodu členů kapely Temporary Quintet zahrál titulní píseň, ke které přidal na úvod melodii Martina Hermanna Böttcherze z filmu Vinnetou. Třešňák už několik let veřejně nevystupuje, podle jeho slov ho v současné době nejvíce naplňuje malířství.

Herečce Denise Barešové je sice teprve 27 let, už nyní je ale zřejmé, že má před sebou hvězdnou kariéru. Nejenže je držitelkou ceny Thálie pro mladého umělce nebo umělkyni do 33 let, již podruhé po sobě byla nominována v anketě Český lev. Sošku nakonec letos nezískala. Hereččin talent má ale i stinné stránky věci - a to v podobě depresí, vyhoření a pravidelných seancí u psychoterapeuta. Právě o tom se před časem rozpovídala v rozhovoru pro Novinky.cz.

Osudy slavných umělců přitahovaly odjakživa pozornost. Talent na jedné straně často doplňovaly eskapády, osobní tragédie, ale nezřídka i překvapivá životní rozhodnutí. Osvěžte si paměť, co víte o osudech slavných českých i zahraničních hereček.

Čtyři scénáře ocenila v tradiční soutěži Filmová nadace, která mezi jejich tvůrce rozdělila 730 tisíc korun. U porotců zabodovaly pohled do nedávné minulosti i příběhy ze současnosti. V hlavní kategorii ocenění získaly tři scénáře, jeden z nich má dva autory. S příběhem nazvaným Les soutěžili Petr Kazda a Tomáš Weinreb a získali nejvyšší odměnu 250 tisíc korun. Ve stejné kategorii uspěli Pavel Gotthard a Viktor Polesný, v kategorii Hvězda zítřka pro začínající autory do 33 let nadace ocenila Davida Semlera. Výsledky dnes pořadatelé vyhlásili na festivalu v Karlových Varech.

Filmová nadace vyhlásila na karlovarském filmovém festivalu vítěze scenáristické soutěže. Pět autorů si rozdělilo celkem 730 tisíc korun. V hlavní kategorii si ocenění odnesli Petr Kazda a Tomáš Weinreb Pavel Gotthard a Viktor Polesný. V kategorii Hvězda zítřka pro autory do 33 let uspěl David Semler.

Čtyři scénáře ocenila v tradiční soutěži Filmová nadace, která mezi jejich tvůrce rozdělila 730.000 korun. U porotců zabodovaly pohled do nedávné minulosti i příběhy ze současnosti. V hlavní kategorii ocenění získaly tři scénáře, jeden z nich má dva autory. S příběhem nazvaným Les soutěžili Petr Kazda a Tomáš Weinreb a získali nejvyšší odměnu 250.000 korun. Ve stejné kategorii uspěli Pavel Gotthard a Viktor Polesný, v kategorii Hvězda zítřka pro začínající autory do 33 let nadace ocenila Davida Semlera. Výsledky pořadatelé vyhlásili na festivalu v Karlových Varech.

Samotný film Rudá záře nad Kladnem natočený v roce 1952 na motivy stejnojmenné knihy, jejímž autorem byl komunistický politik a od roku 1953 československý prezident Antonín Zápotocký, je dnes brán jako úsměvné dílko, které dávno zapadalo prachem.