Adolf Eichmann

Během druhé světové války, za mrazivého lednového rána roku 1942, se v luxusní vile v berlínské čtvrti Wannsee sešlo 15 vysoce postavených nacistických představitelů. Nepřišli se hádat, diskutovat ani navrhovat alternativy. Přišli koordinovat genocidu. Schůzka vedená Reinhardem Heydrichem, jednou z nejobávanějších postav nacistického režimu, vytvořila rámec pro to, co nacisté nazývali „konečným řešením židovské otázky“ — eufemismem pro plánované vyhlazení všech Židů v Evropě. V době Konference ve Wannsee si masové popravy prováděné Einsatzgruppen na místech jako Babyn Jar a Kamjanec-Podilskyj již vyžádaly desítky tisíc obětí. Pro nacistické vedení však byla tato metoda považována za neefektivní. Potřebovali systematičtější a průmyslově organizovaný přístup k masovému vraždění. V chladném byrokratickém jazyce muži ve Wannsee diskutovali o jízdních řádech vlaků, plánech sterilizace a o tom, kdo bude považován za Žida. Nemluvili o zabíjení, ale o „evakuaci“ a „přesídlení“. Nikdo nevznesl námitku. Během několika týdnů začaly fungovat první plynové komory v Bełżci a Sobiboru. Krátce poté následovala Treblinka. Během jediného roku zemřely miliony lidí. Toto video sleduje děsivé plánování a smrtící důsledky Konference ve Wannsee. Zároveň ukazuje, co se stalo mužům, kteří tehdy seděli v místnosti — mnozí uprchli, někteří padli ve válce, jiní byli popraveni nebo spáchali sebevraždu. Eichmann uprchl do Argentiny, ale později byl dopaden a souzen v Jeruzalémě. Heydrich byl zabit v Praze. Bühler, Lange i Schöngarth nakonec zemřeli. Konference ve Wannsee nám připomíná, že genocidu nemusí organizovat pouze ozbrojená monstra, ale také vzdělaní muži s tituly, pery a jídelními lístky. || Vypravěč: Luboš Novák

Franz Walter Stahlecker byl jedním z architektů holokaustu ve východní Evropě – mužem, který využil právnické vzdělání, byrokratickou preciznost a ideologický fanatismus k téměř úplnému zničení židovského života v pobaltských státech. Narodil se roku 1900 do protestantské rodiny ve Württembersku a vyrůstal v prostředí, které si cenilo disciplíny a pořádku. Chaos po první světové válce v Německu a přitažlivost radikálního nacionalismu jej však přivedly do násilných pravicových organizací, jako byly Organisation Consul a Deutschvölkischer Schutz-und Trutzbund. Za fasádou státního úředníka a rodinného muže se postupně formovalo ideologické přesvědčení, které později vedlo k jeho zločinům. Po Hitlerově nástupu k moci Stahlecker rychle postupoval v SS a bezpečnostní policii. V Rakousku spolupracoval s Adolfem Eichmannem na organizování nucené emigrace a prvních deportací Židů. Jeho efektivita a bezohlednost z něj učinily důvěryhodného podřízeného Reinharda Heydricha. V roce 1941, když se Německo připravovalo na invazi do Sovětského svazu, obdržel úkol, který definoval jeho odkaz: velení Einsatzgruppe A – nejsmrtonosnější mobilní vyhlazovací jednotce operace Barbarossa. Při postupu se skupinou armád Sever do Litvy, Lotyšska a Estonska koordinoval masové popravy Židů, komunistů a dalších „nežádoucích“ osob. Nařídil vypalování synagog v Rize, vytvořil nechvalně proslulé Arājs Kommando, které provádělo masakry za pomoci místních kolaborantů, a dohlížel na zřízení tábora Jungfernhof. Jeho hlášení do Berlína zaznamenávala do konce roku 1941 zavraždění 249 420 Židů – v chladném administrativním jazyce, který prezentoval genocidu jako rutinní bezpečnostní práci. V březnu 1942 byl při cestě mezi polními velitelstvími poblíž Leningradu jeho vůz přepaden sovětskými partyzány. Byl postřelen do nohy a vykrvácel dříve, než se mu dostalo lékařské pomoci. SS mu uspořádala hrdinský pohřeb, ale historie si jej pamatuje jinak – jako muže, který během několika měsíců téměř vymazal židovské komunity Pobaltí. || Vypravěč: Luboš Novák

Představte si, že jste dospělý muž, vážící pouhých jedenačtyřicet kilo. Jste chodící kostra, stěží naživu, a ležíte na dřevěné pryčně v koncentračním táboře Mauthausen. Ale naštěstí pro vás se píše květen 1945. Bránou právě procházejí američtí vojáci a vy víte, že jste přežili. Většina vašich spoluvězňů chce jediné. Jíst, spát a už nikdy se neohlédnout zpět do bezedné propasti pekla, kterým právě prošli. Ale vy to máte trochu jinak. Vy se rozhodnete podívat se přímo do té propasti. A slíbíte si, že ti, kteří toto peklo stvořili, nesmí uniknout. Přesně takový slib dal sám sobě muž jménem Simon Wiesenthal. Člověk, který se nestal vojákem ani politikem. Byl to původním povoláním obyčejný architekt. Ale historie si ho zapamatovala pod úplně jiným, mnohem děsivějším titulem. Lovec nacistů.

Představme si jeden z nejslavnějších experimentů, pojmenovaný Milgramův po svém autorovi. V experimentu se spojují důležité otázky a dějiny celého 20. století.