Alexandr II.

Když byl v roce 1862 v Rusku postaven slavný památník připomínající tisíciletou historii země, car Alexandr II. učinil výmluvné rozhodnutí: Ivana IV., známějšího jako Hrozný, z památníku vyřadil, protože ho považoval za nehodného takového uznání. Tak to ale nemělo zůstat navždy.

Prodej Aljašky v roce 1867 vypadal jako výhodný obchod pro bankrotující Rusko. Částka 7,2 milionu dolarů se ale brzy ukázala jako směšná cena za bohatství severu.

Před 165 lety, v březnu 1861, zrušil ruský car Alexandr II. ve své říši nevolnictví. Mužici se už nemohli prodávat mezi statkáři, směli se ženit dle vlastního výběru, nemuseli se bát, že opilý nebo sadistický pán jejich rodinu rozdělí nebo utýrá k smrti. Byl to jediný okamžik v dějinách, kdy Rusko předstihlo Ameriku. Tamní otroctví se definitivně zrušilo o čtyři roky později.

Zámek v Zákupech má slavnou historii. Již ve 14. století zde stávala gotická tvrz, na místo které nechal majitel panství Zdislav Berka z Dubé postavit renesanční zámek. V 17. století byl zámek přestavěn na velkolepou barokní rezidenci.

Ruská říše byla na konci 19. století největším státem světa. Postavení velmoci však bylo dáno pouze mohutnou armádou, nikoliv vyspělým průmyslem a moderní státní správou. Opožděná průmyslová revoluce přinášela samoděržavnému státu další sociální problémy, které vyústily v revoluce na počátku 20. století.

Na skále obklopené hustými lesy Karpat se tyčí hrad, který v mlze působí, jako by vyrůstal z temnoty. Hrad Bran v Rumunsku je místem, kde se prolínají nejen různé architektonické styly, ale i skutečné příběhy s mýty o hraběti Drákulovi.

Z ruské a ukrajinské kuchyně pochází tradiční polévka, jejíž základ tvoří červená řepa. Vaří se také v Polsku, kde se dokonce podává jako slavnostní pokrm na Štědrý večer. Připravuje se však pouze z řepného kvasu a vývaru a servíruje se bez masa a smetany. Má tak svítivě červenou barvu.

Když Rusko prodalo Americe Aljašku, všichni se smáli. Dnes je z ledové pustiny zlatý stát, který Američanům vydělává miliardy.

Neví se, o čem spolu mluvili, ani co bylo cílem jejich schůzky. Jisté není ani to, proč se tehdy konala právě v Kroměříži. Víme ale, že se v roce 1885 na město, díky setkání dvou nejmocnějších mužů tehdejšího světa, císaře Františka Josefa I. a ruského cara Alexandra III., upřela značná pozornost.

Asi jste zaznamenali nedávné jednání na Aljašce mezi Putinem a Trumpem. První jmenovaný na tiskové konferenci několikrát zmínil, že území, na kterém se právě nacházejí, má společnou minulost.

PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Schyluje se ke schůzce, která může být historická, ale také může být parodií na velké státnické summity. Americký televizní bavič a provozovatel kasin v roli prezidenta USA Donald…

Výběr Aljašky coby místa, kde se mají v pátek setkat Trump s Putinem, je velmi symbolický. Málokteré území je ale taky tak vzdálené od Ukrajiny a Evropy, což zase symbolizuje, jak slabý vliv může Evropa na tento summit mít.

Působilo to jako triumf ruského obchodního ducha a diplomacie. K jednacímu stolu zasedli ruský vyslanec baron Eduard de Stoeckl a americký ministr William Henry Seward. Stoeck hrál s velmi příznivými kartami. Věděl, že Seward má o koupi Aljašky eminentní zájem a projevil se jako obratný vyjednavač.

K vraždění Židů na evropském kontinentě docházelo po mnoho staletí. S porážkou nacistického režimu, který si dal za cíl „konečné řešení židovské otázky“, však násilí neskončilo. Historik Jiří Friedl z Univerzity Karlovy a polonista Jan Jeništa z Univerzity Palackého pro web ČT24 popsali poválečné pogromy na území tehdejšího Československa a v Polsku. Tam se odehrál jeden z nejznámějších poválečných pogromů, který byl podle polonisty odkazujícího se na mnohé zdroje připravený komunistickou tajnou policií a vykazoval prvky promyšleného plánu.

Narodila se před necelým stoletím v českém ostrůvku na jihovýchodní Ukrajině a do jejího dětství se promítly všechny tragédie, které tato země v době Stalinovy vlády zažila – mužská část rodiny v gulagu, velký hladomor ve 30. letech i německá okupace a válečná bída. Otec naštěstí přežil nelidské podmínky nucených prací i boje ve Svobodově armádě a po skončení války zůstal v Československu.

V roce 1867 se Spojeným státům povedl kauf století. Za 7,2 milionu dolarů se jim podařilo od Ruska koupit území Aljašky o rozloze 1,518 milionu kilometrů čtverečných. Vzhledem k velikosti nerostného bohatství se to USA bohatě vyplatilo. Není divu, že by chtěly něco takového zopakovat s Grónskem, které má 2,17 milionu kilometrů čtverečných, přitom tam nežije ani 60 000 lidí a zatím se tam nic netěží.

Během ukrajinského hladomoru v letech 1932 až 1933 se na postižená místa dostalo několik zahraničních novinářů, kteří spolu s diplomaty a dalšími svědky odhalili světu pravdu o genocidě hladem. Sovětská dezinformační kampaň přišla záhy.

Křížové výpravy, tedy těch sedm papeži podnícených výprav, které vedly, nebo vést měly, do Svaté země, se od sebe v mnohém lišily. V něčem ale zase tak moc ne.

Ve stínu probíhající krize, jen jeden den předtím, než byla v Mnichově podepsána ona ponižující dohoda, se udála i jiná tragédie našich dějin. Sovětskou NKVD bylo popraveno 80 mužů české národnosti.

Jsou to klišé, mnohokrát vyvrácené, mající však tuhý kořínek. Carské Rusko nepřešlo rovnou z feudalismu do socialismu a nebylo zaostalou zemí, jak se nesprávně traduje. Naopak dosáhlo pozoruhodných úspěchů.

Projeli jste Chorvatsko, Itálii či Bulharsko křížem krážem a hledáte novou destinaci, kterou si zamilovat? Mám pro vás tip: Gruzie. Ne, nepřestávejte číst. Gruzie je neskutečně kouzelná a máme před sebou jen několik málo let, kdy si ji můžeme užít v její maximální autentičnosti.

Středeční útok na slovenského premiéra Roberta Fica šokoval lidi nejen v zemi pod Tatrami a v sousedních státech, zprávy o něm oběhly celý svět. Ač byl atentát na Fica nečekaný a překvapivý, jeho provedení se až tak z řady podobných incidentů nevyčleňovalo. Pistole či revolver totiž patří v historii politických atentátů k nejčastějším zbraním. A dlužno dodat, že ke zbraním velmi účinným. O životě a smrti těch, kteří se stali cílem vražedného útoku, přitom ve většině případů nerozhodovaly ani tak příprava a um atentátníků nebo pohotovost osobních strážců chránících jejich oběť, ale docela obyčejná náhoda. Někdy měl štěstí útočník, někdy ten, na koho útok cílil.

Včera to bylo 100 let, co zemřel zakladatel Sovětského svazu a socialismu sovětského typu Vladimir Iljič Lenin-Uljanov. Každý z generace nás, co jsme vyrostli za minulého režimu, jeho tvář intimně znal, protože musela být všude.

Před 105 lety se narodil ruský spisovatel a disident Alexandr Solženicyn. Nositel Nobelovy ceny za literaturu proslul jako autor díla Souostroví Gulag, popisujícího hrůznost sovětských věznic a lágrů. Jak se z nebojácného bojovníka proti bolševické totalitě mohl ke konci života stát poskok Vladimira Putina? V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to vysvětluje novinář, překladatel a znalec ruských poměrů Libor Dvořák.

Na svatého Václava uplyne 85 let od největší masové vraždy Čechů v Sovětském svazu. „Nikdo nezůstal. Jen mladí a staří. Všechny chlapy v okolí sebrali a už je nikdy nikdo neviděl. Zmizel tam můj tatínek, strýc, bratranec maminky… A já jsem nikdy v životě neřekla, táto‘,“ říká šestaosmdesátiletá Marie Šimková.

KOMENTÁŘ / Ideolog Jevgenij Satanovskij rozumí všemu, tak se pustil do jazykové otázky. „Američané nyní odvádějí obrovskou práci, aby vymýtili ruštinu z celého území bývalého Sovětského svazu, a nutno…

Původně se měla stát manželkou ruského následníka trůnu careviče Nikolaje, ten však v pouhých 22 letech zemřel. Co s nevěstou? Tato situace nebyla až tak neobvyklá a objevila se v historii vícekrát. Následnictví a spolu s ním i snoubenku „zdědil“ mladší Nikolajův bratr Alexandr, pozdější Alexandr III.

Znění staletého ruského systému nevolnictví dalo bohatým majitelům pozemků plnou autoritu k ovládání života poddaných rolníků. Tato pravomoc zahrnovala odepření práva pohybu nevolníků na jiném území, tudíž rozdíl mezi nevolnictvím a otroctvím nebyl na první pohled rozeznatelný.

Jedním z vedlejších důsledků ruské války na Ukrajině je sílící averze vůči všemu ruskému. Odnášejí to i knihy a sochy.

Orchestr proměňoval barvu od zamračené ruské zimy přes eleganci pařížského salonu až k průzračné alpské vzdušnosti.

Tento pohádkový hrad leží v nádherné krajině a patří mezi nejnavštěvovanější skotské hrady. Jeho historie je plná bojů, které dokládají jeho výjimečnost.

Ruský prezident Vladimir Putin v dopise zaslaném izraelskému premiérovi Naftalimu Bennettovi vyzval, aby Izrael předal Moskvě církevní areál v jeruzalémském Starém Městě. Napsal to v pondělí web deníku The Times of Israel.

Podíváme-li se na ruské dějiny za poslední dvě století, zjistíme zajímavou věc: když Rusko prohrálo nějakou válku, vyvolalo to uvnitř země pozitivní změny. Pokud válku vyhrálo, pak sice zpravidla získalo nová území a posílilo svoje pozice na mezinárodním poli, ale obyčejný ruský člověk z toho kromě pocitu, že patří k velkému národu, nikdy žádný prospěch neměl.

Ivan Hrozný, Mikuláš I. nebo Josif Stalin se do historie nezapsali jen jako vladaři, revolucionáři či tyrani, ale pojí je jedna neobvyklá shoda náhod. Všichni totiž zemřeli, někdy i nedobrovolně, právě v březnu.

"Když je v silách člověka pomoci, tak nemůže odmítnout ty, kteří ji potřebují," říká koordinátorka pomoci potomkům volyňských Čechům.

Car Alexandr II., vládce Ruska od roku 1855, byl nakonec zabit v ulicích Petrohradu bombou hozenou členem revoluční skupiny Vůle lidu.

Před 161 lety zrušil ruský car Alexandr II. nevolnictví a do jisté míry liberalizoval ruské samoděržaví. Levicovým radikálům to ale nestačilo a panovníka dvacet let poté zavraždili. Moc si tím nepomohli – spíše naopak.

Publicista Štěpán Černoušek shromažďuje informace o utrpení Čechoslováků v sovětských lágrech. Poslední díl seriálu Češi a Velký teror.

"Všichni znáte jména Lincoln a Kennedy," tvrdil kdysi populární recitativ Miroslava Černého, porovnávající vraždy amerických prezidentů, jež následovaly v odstupu sta let. Méně se však ví, že atentátu na Abrahama Lincolna, zastřelenému ve Fordově divadle, se až děsivě podobá ještě jedna vražda státníka. Dne 14. září 1911 byl v kyjevském divadle smrtelně postřelen ruský ministerský předseda Pjotr Stolypin.

Věrní služebníci a přátelé cara dělali Romanovcům společnost na jejich pouti až do Jekatěrinburgu. Někteří z nich s nimi zůstali až do osudného červencového večera a propadli tak životem. Kdo byli tito lidé? Mnoho se o nich neví a historie je ve stínu zvučnějších jmen opomíjí.

Car Alexandr II. patřil v ruských dějinách k těm spíše osvícenějším panovníkům. Zrušil nevolnictví, snažil se reformovat právní systém a proměnit zaostalý zemědělský stát v rozvinutou průmyslovou zemi. Před 140 lety ho to stálo život.

Před 140 lety zavraždili ruští anarchisté cara Alexandra II. Za atentátem stála žena, která se v Sovětském svazu později stála národní hrdinkou.

Narodnaja volja byla jednou z prvních novodobých teroristických organizací v Rusku. Vznikla na konci 70. let 19. století a vešla do historie jako ta, která provedla úspěšný atentát na cara Alexandra II.

Anglická královna Viktorie nebyla nadšená, že si její půvabná vnučka Alžběta ze všech nápadníků vybrala zrovna ruského velkoknížete. Rusy považovala za barbary a obavu v ní rovněž vzbuzovaly časté útoky anarchistů na šlechtu. Mladé lásce ale nebránila, netušíc, do jaké míry bude Alžbětin osud nešťastný.

Řekne-li se nevolnictví, vyvstane nám před očima sedřený sedláček, ohnuté hřbety, a karabáč panských drábů. Společenský systém, který existoval v temném středověku, a který již dávno zanikl. Musíme tento černobílý pohled opustit. Předně, od zrušení nevolnictví zanedlouho uplyne 240 let, což je sotva deset generací nazpět. O žádný dávný relikt historie se tedy nejedná. Je stále ještě součástí naší genetické informace.

Někdy se stane, že v životě člověka hrají důležitou roli určitá čísla, data nebo měsíce. V případě předposledního ruského cara Alexandra III. to byly říjen a březen. Co se mu v ty měsíce přihodilo?

Litevské návrší plné křížů je dost možná nejznámější atrakcí pobaltské země. Ačkoli může na první pohled vypadat zlověstně, ve skutečnosti symbolizuje vzdor, odhodlání a snad i naději - místní a turisté sem chodí kvůli magickému geniu loci a hledání vnitřního klidu. Dnes se mohou ztratit už mezi nějakými 200 tisíci kříži, píše agentura AP.