Alexandr II.

Znění staletého ruského systému nevolnictví dalo bohatým majitelům pozemků plnou autoritu k ovládání života poddaných rolníků. Tato pravomoc zahrnovala odepření práva pohybu nevolníků na jiném území, tudíž rozdíl mezi nevolnictvím a otroctvím nebyl na první pohled rozeznatelný.

Jedním z vedlejších důsledků ruské války na Ukrajině je sílící averze vůči všemu ruskému. Odnášejí to i knihy a sochy.

Orchestr proměňoval barvu od zamračené ruské zimy přes eleganci pařížského salonu až k průzračné alpské vzdušnosti.

Tento pohádkový hrad leží v nádherné krajině a patří mezi nejnavštěvovanější skotské hrady. Jeho historie je plná bojů, které dokládají jeho výjimečnost.

Ruský prezident Vladimir Putin v dopise zaslaném izraelskému premiérovi Naftalimu Bennettovi vyzval, aby Izrael předal Moskvě církevní areál v jeruzalémském Starém Městě. Napsal to v pondělí web deníku The Times of Israel.

Podíváme-li se na ruské dějiny za poslední dvě století, zjistíme zajímavou věc: když Rusko prohrálo nějakou válku, vyvolalo to uvnitř země pozitivní změny. Pokud válku vyhrálo, pak sice zpravidla získalo nová území a posílilo svoje pozice na mezinárodním poli, ale obyčejný ruský člověk z toho kromě pocitu, že patří k velkému národu, nikdy žádný prospěch neměl.

Ivan Hrozný, Mikuláš I. nebo Josif Stalin se do historie nezapsali jen jako vladaři, revolucionáři či tyrani, ale pojí je jedna neobvyklá shoda náhod. Všichni totiž zemřeli, někdy i nedobrovolně, právě v březnu.

"Když je v silách člověka pomoci, tak nemůže odmítnout ty, kteří ji potřebují," říká koordinátorka pomoci potomkům volyňských Čechům.

Car Alexandr II., vládce Ruska od roku 1855, byl nakonec zabit v ulicích Petrohradu bombou hozenou členem revoluční skupiny Vůle lidu.

Před 161 lety zrušil ruský car Alexandr II. nevolnictví a do jisté míry liberalizoval ruské samoděržaví. Levicovým radikálům to ale nestačilo a panovníka dvacet let poté zavraždili. Moc si tím nepomohli – spíše naopak.

Publicista Štěpán Černoušek shromažďuje informace o utrpení Čechoslováků v sovětských lágrech. Poslední díl seriálu Češi a Velký teror.

"Všichni znáte jména Lincoln a Kennedy," tvrdil kdysi populární recitativ Miroslava Černého, porovnávající vraždy amerických prezidentů, jež následovaly v odstupu sta let. Méně se však ví, že atentátu na Abrahama Lincolna, zastřelenému ve Fordově divadle, se až děsivě podobá ještě jedna vražda státníka. Dne 14. září 1911 byl v kyjevském divadle smrtelně postřelen ruský ministerský předseda Pjotr Stolypin.

Věrní služebníci a přátelé cara dělali Romanovcům společnost na jejich pouti až do Jekatěrinburgu. Někteří z nich s nimi zůstali až do osudného červencového večera a propadli tak životem. Kdo byli tito lidé? Mnoho se o nich neví a historie je ve stínu zvučnějších jmen opomíjí.

Car Alexandr II. patřil v ruských dějinách k těm spíše osvícenějším panovníkům. Zrušil nevolnictví, snažil se reformovat právní systém a proměnit zaostalý zemědělský stát v rozvinutou průmyslovou zemi. Před 140 lety ho to stálo život.

Před 140 lety zavraždili ruští anarchisté cara Alexandra II. Za atentátem stála žena, která se v Sovětském svazu později stála národní hrdinkou.

Narodnaja volja byla jednou z prvních novodobých teroristických organizací v Rusku. Vznikla na konci 70. let 19. století a vešla do historie jako ta, která provedla úspěšný atentát na cara Alexandra II.

Anglická královna Viktorie nebyla nadšená, že si její půvabná vnučka Alžběta ze všech nápadníků vybrala zrovna ruského velkoknížete. Rusy považovala za barbary a obavu v ní rovněž vzbuzovaly časté útoky anarchistů na šlechtu. Mladé lásce ale nebránila, netušíc, do jaké míry bude Alžbětin osud nešťastný.

Řekne-li se nevolnictví, vyvstane nám před očima sedřený sedláček, ohnuté hřbety, a karabáč panských drábů. Společenský systém, který existoval v temném středověku, a který již dávno zanikl. Musíme tento černobílý pohled opustit. Předně, od zrušení nevolnictví zanedlouho uplyne 240 let, což je sotva deset generací nazpět. O žádný dávný relikt historie se tedy nejedná. Je stále ještě součástí naší genetické informace.

Někdy se stane, že v životě člověka hrají důležitou roli určitá čísla, data nebo měsíce. V případě předposledního ruského cara Alexandra III. to byly říjen a březen. Co se mu v ty měsíce přihodilo?

Litevské návrší plné křížů je dost možná nejznámější atrakcí pobaltské země. Ačkoli může na první pohled vypadat zlověstně, ve skutečnosti symbolizuje vzdor, odhodlání a snad i naději - místní a turisté sem chodí kvůli magickému geniu loci a hledání vnitřního klidu. Dnes se mohou ztratit už mezi nějakými 200 tisíci kříži, píše agentura AP.