Před 3 měsíci
Vražda, která vyvolala vlnu hysterie a nenávisti u nás i po celé Evropě. Dochovaný spis obsahuje stopy skutečného vraha. Je škaredá středa, 29. března 1899 a čtvrt na šest večer. V městečku Polná na Vysočině se v krejčovské dílně Blandiny Prchalové loučí devatenáctiletá Anežka Hrůzová. Dnes má hotovo a jde domů, do Malé Věžnice. Z dílny na okraji židovského města odchází Jungmannovou ulicí s Annou Kocmanovou. Na křižovatce s ulicí k Žabokrtům, kde tehdy Polná končí, se děvčata rozdělují. Anežku u posledních domů vidí ještě Petr Horáček, když se na okamžik zastavuje, aby si upravila tkaničku. Je půl šesté večer. Anežka pokračuje kolem božích muk, do kopce k lesu Březina, za kterým je Malá Věžnice, dnes Věžnička. O dva dny později, na velký pátek přichází Anežčina matka na četnickou stanici nahlásit, že Anežku pohřešuje. Strážmistru Klenovci není divné, že Anežčina matka nepřišla už včera ráno. Vždyť přece Anežka nikdy nenocovala mimo domov. Hrůzný nález V sobotu kolem deváté hodiny ráno jeden z hledajících Anežku nachází. Leží zavražděna na počátku lesu Březina, pár metrů od cesty. Její tělo leží na břiše, nohy má pokrčené v kolenou. Vlasy na hlavě jsou zkrvavené, na krku známky škrcení a velká řezná rána. Kousek od těla je malá krevní kaluž asi 20 x 30 cm. Část Anežčiných věcí zmizela, část je rozvěšena po stromcích nedaleko, pachatel tu naopak zanechal čerstvě uřezanou a oloupanou hůl. Než strážmistr Klenovec zjedná pořádek, dychtivá zvědavci mnoho stop pošlapou. Když Anežku obracejí, ukazuje se rozsáhlá řezná rána na krku a kdosi z přítomných vykřikuje, že byla podkošerována. Připomíná tím stovky let starou a mnohokrát vyvrácenou pověru, že Židé potřebují o Velikonocích k přípravě tradičních pokrmů křesťanskou krev. Rozjíždí se soukolí, ve kterém uvízne Leopold Hilsner, židovský pobuda z Polné, tulák a nepříliš inteligentní výrostek na okraji společnosti. Leopold Hilsner je neuctivý při domovní prohlídce, […]