Před 5 dny
Chrudim – V parném letním dopoledni sedíme v chrudimské kavárně Na Podsíni. Mezi cinkáním skleniček a podšálků působí jednadvacetiletý student mezinárodních vztahů Nick Svoboda klidně a vyrovnaně — jako někdo, kdo přesně ví, proč vstoupil do veřejného dění. Na demonstracích vystupuje jako řečník, protože to považuje za svou občanskou povinnost. [[img:chrn_fullwidth:28937:Nick Svoboda. Foto: Chrudimské noviny]] V kavárně se postupně zvedá šramot a cinkání skleniček a šálků s kávou občas přeruší náš rozhovor. Nick přišel dříve, v saku a košili, a od prvních minut působí přirozeně a autenticky. Je to nadějný chrudimský politik, student mezinárodních vztahů a politologie, který se už od základní školy nebojí vystoupit z řady, když jde o správnou věc. „Na demonstrace chodím, protože cítím potřebu se v dnešní době ozvat. A navíc když mě někdo pozve, abych tam promluvil jako řečník, vnímám to jako svou občanskou povinnost,“ říká vážně a bez patosu. Původně si myslel, že nejlepší bude, když se stane právníkem, ale nakonec přišel na to, že by ho víc bavilo něco jiného. „Je mi jasné, že jako politolog nebo odborník na mezinárodní vztahy v institutu moc peněz mít nebudu, takže finančně oproti právníkovi jdu asi dolů, ale časem jsem si uvědomil, že peníze nejsou nejdůležitější,“ dodává. Od gymnazisty k aktivistovi Jeho cesta k politice začala už na gymnáziu. Předsedal studentské radě, působil v Krajském studentském sněmu Pardubického kraje i v Parlamentu dětí a mládeže ČR. Účastnil se i jednání vlády či akcí Evropského parlamentu. „Byl to podle mě takový přirozený vývoj. Ačkoliv jsou mládežnické parlamenty apolitické, přesto se tam najde skupina lidí, která jde za podobným cílem a jsou to právě ti decision makeři, kteří chtějí svět kolem sebe nějak změnit.“ Když mu bylo osmnáct, dostal nabídku od Erika Jahnického, jestli by chtěl kandidovat s koalicí STANu a TOP09 jako podpora ze zadních příček od mladých a neváhal. Kdyby ho prý oslovila jiná strana, hodně by o tom přemýšlel. Proč? „Specifikum chrudimské politiky je, že Piráti působí už dvě volební období v koalici s ANO 2011 a se Svobodnými, tudíž kdybych dostal nabídku od nich, tak bych to odmítl. Stejně tak na republikové úrovni mi nejsou jiné strany natolik blízké, abych si dokázal představit reprezentovat svoje názory v jejich barvách i na městské úrovni,“ vysvětluje. Liberální hodnoty a obavy o svobodu médií Nick se netají tím, že je mu blízká liberální demokracie a odmítá populismus i extremismus v jakékoliv podobě. „Líbí se mi, že STAN klade důraz na právní stát, tržní ekonomiku, nebo ochranu lidských práv. Je super, že nejde populistickou cestou a otevírá i společensky nepopulární témata jako je přijetí Eura, a má reálné výsledky,“ vysvětluje a hned připomíná loňský úspěch starostky Šimkové Filipové (STAN) za titul Vesnice roku, kterou získala obec Písečná. Největší obavy má v současné české politice z toho, jak se vláda dle jeho vlastních slov snaží „osekat veřejnoprávní média a i celkově záruky svobody a demokracie, které se tu budovaly od sametové revoluce.“ To je záležitost, kterou možná překvapivě pro boomery řeší jeho vrstevníci z generace Z dost intenzivně. Naposledy třeba na semináři k volbám od šestnácti let, který se konal v Poslanecké sněmovně ČR. „Byl prostor se o tom pobavit napříč politickými stranami. Čtu kolikrát v médiích, že mladí na televizi vůbec nekoukají, z čehož by se logicky dalo vyvodit, že je to nezajímá. Jenže právě ty hodnoty svobody a demokracie mají hluboko zakořeněné v sobě, prakticky bez ohledu na vzdělání. Za svobodnou a na politických tlacích nezávislou televizi, i když nejsou primární konzumenti, jsou ochotni se postavit,“ tvrdí odhodlaně. [[
