Dítě

Psycholingvistka Kateřina Chládková zkoumá, jak si lidé osvojují mateřské i cizí jazyky, jak se jazyk prolíná celým naším životem, myšlením a jak ovlivňuje fungování ve společnosti. Proč je pro učení klíčové nejen poslouchat, ale také se nebát chybovat? A jak fungují bilingvní děti?

Napsal Radek Štěpánek, čte Luisa Jirsová

Napsal Ondřej Hanus, čtou Amálie Hánová, Josefína Máchalová, Melichar Gojda

Napsal Lubomír Tichý, čte Melichar Gojda

„Když vidím, že i pomalejší dítě najednou rozkvete, zvedne ruku a získá sebevědomí, tak mě to naplňuje,“ říká v novém dílu pořadu Desetiminutovka Nikoly Kokyové třídní učitelka a učitelka anglického jazyka Andrea Horvátová. Otevřeně mluví o tom, jak ji formovala přísná výchova, jaké překážky překonávala při studiu a proč je podle ní rodinné zázemí zásadním předpokladem úspěchu romských dětí. Více také v článku zde: https://romea.cz/cz/domaci/desetiminutovka-143-vzdelani-je-dulezite-a-o-chozeni-do-skoly-se-nediskutuje-ucitelka-andrea-horvatova-o-discipline-rodine-a-romskych-detech-ve-skole

Napsala Daniela Vodáčková, čte Amálie Hánová

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 61 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Dosah toho, jak jsem to tam zahrála, je opravdu velký,“ říká Věra Kirchnerová alias Mia, vítězka druhé řady Zrádců a policistka, která se v civilu zabývá nejzávažnějšími trestnými činy páchanými na dětech. Když mluví o strategii, s níž vyhrála, přiznává, že ji samotnou děsilo, jak je jednoduché někomu něco nalhat a jak snadno tomu lidé věří. Ve hře držela tvář, kterou nesměla pustit, opírala se o pozorování a neustálé hlídání, kdo se s kým baví a kdo je s kým navázaný. A zároveň přiznává, jaký uvnitř cítila tlak: „Říkala jsem si, že letím každým dnem.“ Když mluví o policii, vrací se do časů, kdy začínala na hlídkové službě a kde ji formovali kolegové, kteří dokázali cokoliv vykomunikovat s klidem. Stejně otevřeně ale říká, že mezi policisty jsou i „zkažená jablka“ a že se takovým lidem vyhýbá. Následovala léta, kdy se věnovala hospodářské kriminalitě, než se zaměřila na oblast, která ji provází dodnes. „Z devadesáti procent se to děje v rodině, to je na tom to nejsmutnější,“ říká o tom, jak si veřejnost představuje kriminalitu vůči dětem úplně jinak, než jaká je realita. „Případů, že někdo unese dítě a tam mu ubližuje, je minimum,“ vysvětluje Kirchnerová s tím, že by ráda lidem otevřela oči. Rodiče prý často nevidí, že pokud se někdo chová hezky k nim a jejich dítěti, neznamená to vždy, že takový člověk nemůže ublížit. A také varuje před tím, jak málo obezřetné rodiny jsou, pokud jde o sdílení fotek dětí na sociálních sítích. „Dítě se nemůže rozhodnout, jakou bude mít digitální stopu. Nevíte, jestli se někdo nekoukne na obrázek toho vašeho a zrovna vaše dítě se mu nebude líbit,“ nabádá policistka, aby ti, kdo osobní fotografie na sociální sítě sdílí, alespoň zamkli svůj profil na soukromý. Přesto nerada používá slovo „predátor“, protože v přírodě jde o zvíře, pro které je lov přirozeností. „A to lovit děti není,“ vysvětluje. Kirchnerová ve Zrádcích viděla příležitost, jak o tom všem mluvit veřejně, i když tím riskovala. „Samozřejmě, že to je risk. Ale kvůli čemu jinému máme v životě riskovat, než dát něco najevo,“ dodává k tomu, jestli si připouští, jaký může mít na její život hra dopad. Co se stane, když člověk musí hrát o důvěru před kamerami? Jak se žije s tím, že vás po jedné hře zná celá země? A co s člověkem udělá práce, ve které sleduje případy, kdy někdo ubližuje dětem? I to se dozvíte v rozhovoru.

Napsal Ewald Murrer, čte Fabián Mareš

Adventní písničky pro děti a školičky. To je zpěvník předvánočních písní, který vyšel péčí šumavského nakladatelství Antýgl. Melodie složila ve většině hudebnice Markéta Kurzová z Kašperských hor a poetické písňové texty jsou z pera šumavského básníka Ondřeje Fibicha. Kde bral inspiraci?

V Česku se rodí málo dětí. Ještě před třemi lety se počty nově narozených držely nad 100 tisíci ročně, pak začala čísla klesat a setrvale mířit k historickému milníku. A všechno ukazuje na to, že ani data z letošního roku nebudou smířlivější. Mladí lidé zkrátka začali vnímat rodičovství jako volbu, ne jako povinnost. Chtějí si dětí víc všímat a zajistit jim stabilní prostředí. Je to tedy vůbec problém? A co dalšího má vliv na plodnost a porodnost v Česku? Moderátorky Lenka Kabrhelová a Veronika Lehovcová Suchá se nejen na tyto otázky ptají demografky Evy Waldaufové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a socioložky, terapeutky a zakladatelky institutu Moderní láska Markéty Šetinové. Článek a další informace**** najdete na webu Seznam Zprávy.Sledujte nás na sociálních sítích X, Instagram, Threads nebo Bluesky. Náměty a připomínky nám můžete psát na e-mail zaminutusest@sz.cz

Vojtěch Hönig se před rokem a půl natrvalo přestěhoval na Ukrajinu, aby tam pracoval s dětmi v Chersonu a Charkově – ve městech, kde je válka blízko. „Hrozně nemám rád takové to sousloví: co tě nezabije, to tě posílí, protože ono to úplně nefunguje. Některé z těch dětí přišli o rodiče, sourozence, starší bratry, a to jsou obrovské rány, se kterými se musí vyrovnávat,“ říká v pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus.

Zootropolis vydělalo v roce 2016 víc než miliardu dolarů, z čehož jde jistě vyvozovat mnoho věcí, ale jednu především: Dvojka Města zvířat je jen otázkou času. Disneymu nakonec trvala výroba devět let, takže původní caparti odrostli a novinka musí oslovit zase nové publikum. Podaří se jí to?

Diabetes neboli cukrovka je závažné onemocnění. Přesto se diabetici, především ti, kteří mají cukrovku I. typu, setkávají s mnoha mýty a nevyžádanými radami. O nemoci, kterou všichni „znají“, ale málokdo jí rozumí, promluvily v podcastu MUDrování psycholožka Judita Konečná a diabetička I. typu Kateřina Fortelková.

Tisíce dětí s těžkým mentálním či kombinovaným postižením v září nenastoupily do školy a zůstávají doma. A proč? Protože je školy neumí nebo nechtějí přijmout. I o tom pro FocusOn.cz mluvily Dagmar Herrmannová, zakladatelka a ředitelka Smiling Crocodile, Klára Šimáčková Laurenčíková, zmocněnkyně vlády pro lidská práva, a Lenka Helena Koenigsmark, podnikatelka, filantropka a matka devítiletého chlapce s těžkým kombinovaným postižením.Děti s těžkými handicapy zůstávají mimo systémPodle Kláry Šimáčkové Laurenčíkové je situace jednoznačným selháním státu. „Nedokážeme naplňovat základní práva, která dětem deklaruje školský zákon… děti zejména s těmi těžšími handicapy zůstávají mimo systém,“ říká. Monitoring kapacit prakticky neexistuje a ministerstva ani kraje nemají detailní přehled o tom, kde chybí místa, kde se tvoří čekací listiny a kde děti zůstávají doma nedobrovolně. „Hovoří se o tisících dětí, které jsou nuceně doma na domácím vzdělávání, protože v jejich regionu nebyla žádná škola ochotná nebo schopná je přijmout,“ dodává. A když systém dítě odmítne, zdaleka to nepostihuje jen jeho. Dopad je lavinový, zasáhne celou rodinu – ekonomicky, psychicky, sociálně. Lenka Helena Koenigsmark o tom mluví se směsí humoru, který je nepostradatelnou výbavou pečujícího rodiče, a syrové upřímnosti, kterou si málokdo dovolí. „Mít dítě na vozíku, to je jako druhá nebo třetí hypotéka, protože je to drahý. Stát vás opravdu nepodporuje v tom, že si všechno doplácíte sami.“ Její slova nevyvolávají lítost, ale respekt k rodinám, které bojují o každý den normálního života.Přiznává, že právě ekonomický tlak je jen jedním z mnoha. Existuje ještě ten druhý, těžší: psychická zátěž, která dokáže rodiny semlít během pár let. Rodiny se z 90 % rozpadnou. „Musíte si čistě pragmaticky říct, kdo zůstane doma,“ popisuje. V jejich případě zůstal doma manžel. A i když z okolí slyšel obdiv, společensky se prakticky propadl. „Společensky jako by zmizel. Přestal být vnímán skrze svou profesi a schopnosti, najednou byl ‚jen’ ten pečující.“ Táto věta vystihuje bolestnou realitu: být pečujícím znamená být zároveň obdivovaným i neviditelným.Dagmar Herrmannová upozorňuje, že dopady jsou mnohem hlubší, než si většina lidí dokáže představit. „Když dítě zůstane mimo systém, tak to znamená, že zůstává doma. Rodiče nemají zkušenosti, nemají pomůcky, nemají možnost vzdělávat dítě, a to se nerozvíjí tak, jak by mělo,“ vysvětluje. Velmi často končí rodiče v psychiatrické péči a sourozenci v roli tzv. „skleněných dětí“ – jsou nenápadné, nechtějí přidělávat starosti, potichu ustupují potřebám postiženého sourozence a samy trpí.Jak funguje místo, kde děti dostanou to, co jinde chybíPřitom řešení existuje – a Dagmar Herrmannová ho už jedenáct let každodenně buduje ve Smiling Crocodile. Její centrum je zcela unikátní v tom, že poskytuje komplexní péči, která jinde chybí: vzdělávání, ranou péči, 13 druhů terapií, podporu při paliativní péči, práci se sourozenci, programy pro rodiny i služby, které pomáhají dětem zvládat chronickou bolest. „Děti u nás mohou být od osmi do čtyř. Mají zabezpečeno úplně všechno. Rodič si dítě vyzvedne a může být doma jen v roli rodiče,“ říká. Je to věta, která pro většinu lidí zní banálně, ale pro rodiče těchto dětí představuje svobodu, kterou roky nepoznali.Důraz kladou na komunikaci – protože největší frustrace těchto dětí vzniká právě z toho, že nerozumíme jejich potřebám. „Řada dětí neumí vyjádřit, co potřebuje, a bez možnosti komunikace se dostávají do extrémní frustrace, která se pak může projevit agresivitou či dokonce sebepoškozováním,“ popisuje. Smiling Crocodile proto učí alternativ

Bára Basiková zpívá nádhernou ukolébavku pro všechny děti, kterým se nechce spát.

Úmluva o právech dítěte & UNICEF pomáhá & Regiony jedou & Basketbalové utkání pro školy20. listopadu 2025: Světový den dětí - Úmluva o právech dítěte & UNICEF pomáhá dětem po celém světě - ambasador dobré vůle Orlando Bloom & Regiony jedou - putovní projekt ČT pro děti & Basketbalové utkání pro školy v DěčíněDélka: 5 minutRok výroby: 2025Vysíláno: 19. listopadu 2025Zpravodajství pro děti ČT :D. Novinky každého dne tak, že jim budeš rozumět. Pořadem provází: Lucie Pokorná, Ondřej HruškaVedoucí vydání: Petr Kopecký, Sabina Janovicová, David Bernardy

Od příštího roku nebudou soudy rozlišovat mezi střídavou a výlučnou péčí. Rodiny se mají na uspořádání dohodnout. Kritici ale varují, že nový systém selže u vysoce konfliktních rozchodů. „Novela z mého pohledu konzervuje tu nejhorší praxi, která se tady ujala,” varuje v Pro a proti advokátka Daniela Holá z Holá Legal. „Je určitě potřeba, aby byla dopracována,” upozorňuje Gabriela Donati z advokátní kanceláře Donati Legal.

Co bychom měli vědět o rodičovství ještě předtím, než se staneme mámou nebo tátou? Podle psycholožky Centra LOCIKA Terezy Tetourové to jsou dvě věci. „Uvědomit si, že to na nás bude klást velké nároky. A taky, že změna je možná. To, že si neseme z dětství nějaké vzorce, není navždy a můžeme to změnit.“

Novinářka Jana Ciglerová v podcastu U tabule otevírá dveře do amerických škol a srovnává je s českými: očima mámy tří dětí, které střídají život mezi Prahou a Floridou a českou a americkou školu. Proč jsou američtí učitelé vážení, zatímco ti čeští čelí kritice? A jak rozdílné školní prostředí formuje děti, rodiče i celou společnost.

Ke koním se Petra Jedličková dostala díky svým dětem. Nejprve začala jezdit dcera, potom syn a nakonec se do sedla posadila i ona sama. Dnes na rodinném ranči v Jiřicích na Nymbursku chovají šest koní a učí na nich jezdit zejména děti. Kromě toho se věnují i hiporehabilitacím, při kterých koně pomáhají lidem se zdravotním postižením nebo specifickými potřebami.