František Ženíšek

Slavný kostýmní návrhář, bývalý automobilový závodník a nejdražší žijící český malíř, jehož hyperrealistické obrazy jsou ceněné i v mezinárodním kontextu, to je Theodor Pištěk (89). Jeho tvorbu právě připomíná Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou pod názvem Senzační realismus.

Až do konce března si zájemci mohou v prostorách městské galerie na zámku v Prostějově prohlédnout výstavu malíře a grafika Antonína Kameníka, který v letech 1919 až 1941 působil na zdejší reálce jako profesor kreslení. Byl výraznou kulturní osobností města, neodmyslitelně k němu patřil typický černý klobouk a široká vázanka.

Výstava o radostných pocitech v GVUO

​Pro někoho je to „jen“ nevelký obraz, na kterém je portrét mladého muže s modrýma očima, upřeně zírajícího z plátna.

Národní divadlo je bezesporu národním symbolem, neboť v architektonickém i kulturním duchu ztělesňuje český národ jako takový. Zvláště v době svého slavnostního otevření, tedy roku 1881, byl hmotným vyvrcholením všech předchozích obrozeneckých snah. Nálada mezi obyvatelstvem fungovala na principu „Když má národ své Národní divadlo, je to už opravdu národ.“ O to víc byl zdrcující onen požár z 12. srpna roku 1881, neboť zhatil radostnou náladu z čerstvě otevřené „pýchy národa“. Požár Národního divadla byl doprovázen mnohými nešťastnými náhodami, které zabraňovaly jakýmkoli snahám budovu zachránit.

Velký požár Národního divadla 12. srpna roku 1881 provází řada "neuvěřitelných náhod". Věděli jste, že většina pražských hasičských složek byla v době vypuknutí požáru na pohřbu svého velitele? Co se tehdy opravdu stalo a jak rychle se vybralo na novou zlatou kapličku?

Stavba byla zejména v posledních dekádách minulého století poškozena, například střelbou okupantů v roce 1968.

Bohumír Roubalík – na svých obrazech se podepisoval jako Goda – se narodil 25. listopadu 1845 v Praze.

Na východním okraji Prahy se nachází kopec Horka s nadmořskou výškou pouhých 254 m n.m. Pod ním říčka Rokytka vytváří četné zákruty a odděluje místní část Kyje od severněji položených sídlišť Lehovec a Černý Most. Nás k němu přilákala rozhledna Doubravka, která se stala dominantou Prahy 14. Co má Doubravka společného s Karlínem? Vůbec nic! To jen my dvě turistky jsme kvůli nevlídnému počasí byly donuceny přehodnotit své plány. Po zdolání rozhledny jsme se neplánovaně rozjely poznávat opravený Karlín.

Jan Dědina, malíř, ilustrátor a spisovatel, se narodil 1. září 1870 ve čtyři hodiny odpoledne na statku č. 3 ve Strakách u Nymburka v početné rodině sedláka Jana Dědiny a jeho ženy Kateřiny Jelínkové.

Pravděpodobně nenajdeme, nebo alespoň doufáme, že nenajdeme, žádného obyvatele Česka, který by nikdy neslyšel o Národním divadlu v Praze. Tento svatostánek kultury českých a moravských zemí poprvé přivítal v hledišti diváky 11. června 1881, a to za tónů opery Libuše od Bedřicha Smetany. Bedřich Smetana ale nebyl jediným slavným umělcem, jehož jméno je s Národním divadlem. Pojďme si historii této stavby trochu připomenout a oživit si jména těch, kteří jí dali její nezaměnitelný ráz a jedinečnost.

Vyšla monografie malíře z konce 19. století Antonína Chittussiho. Jako student pražské AVU byl odsouzen za to, že vypískal profesora, podle nějž starší umění v Čechách bylo převážně německého původu.

Je autorem ilustrací k pohádkám - pod zřejmým vlivem svého učitele Hanuše Schwaigera. Dnešní doba ho ale zná jako krajináře.

„Schikaneder je v první řadě malíř chudých lidí a chudých osudů, malíř osamělosti, bídy, strádání а znoje.“

Tvořit filmy, to je sen mnoha kreativních duší, pokud ale nejste herec, režisér nebo ještě možná scenárista, je to práce trochu nevděčná. Laická divácká obec se málokdy zajímá o "ty ostatní" profese. Kostýmní výtvarník Theodor Pištěk má za sebou ale takovou kariéru, že jeho jméno znají snad i ti, pro které je kino čistě rekreační víkendovou záležitostí.