František Ženíšek

Theodor Pištěk, herec neuvěřitelného pracovního tempa, natočil během své kariéry 325 filmů a stal se jednou z nejvýraznějších osobností kinematografie. Jeho životní příběh je ale stejně dramatický jako filmy, v nichž hrál.

Autorovi ikonického díla českého, ale i světového hudebního odkazu, cyklu symfonických básní Má vlast, je věnováno muzeum, které sídlí v jedné z nejkrásnějších renesančních staveb v Praze, na vltavském nábřeží poblíž Karlova mostu. Veřejnosti bylo Muzeum Bedřicha Smetany slavnostně otevřeno 12. května 1936.

Narodil se 13. 6. 1895. Otec byl ředitel divadla Aréna, maminka herečka a na jevišti stál od malička. Přesto se přihlásil na medicínu. Jenže přišla I. světová válka a on narukoval. Po návratu musel převzetí vedení divadla po otci, který náhle zemřel.

Držitel mnoha ocenění Theodor Pištěk (1932–2025) patřil k nejvýraznějším osobnostem českého výtvarného umění druhé poloviny 20. století. Jeho výtvarné predispozice mu byly do značné míry předurčeny již v dětství, neboť pocházel z umělecky založené rodiny; mezi jeho významné předky patřil malíř František Ženíšek, pradědeček z matčiny strany, nebo akademický sochař Antonín Popp.

Zesnulý kostymér oblékl Pana Tau, Arabelu, Markétu Lazarovou či Marečka.

Ve věku 93 let zemřel 3. prosince významný malíř a kostýmní výtvarník Theodor Pištěk, jeden z mála českých držitelů filmového Oscara a osobnost, jejíž práce ovlivnila generace filmařů, výtvarníků i diváků. Smutnou zprávu potvrdil jeho syn Jan Pištěk.

Vytvořil kostýmy k řadě slavných filmů. Jeho celoživotní vášní byly rychlé automobily, proslul i evropskými cyklojízdami s Milošem Formanem.

Obec Okrouhlice na Havlíčkobrodsku je rodištěm předního českého malíře, grafika, ilustrátora a představitele magického realismu Jana Zrzavého. Ten se zde narodil před 135 lety, tedy 5. listopadu 1890.

Typická červená čapka nebo černý baret, brýle a hustý bílý plnovous. Takto si většina z nás vybavuje umělce Jana Zrzavého, představitele magického realismu. Kdyby namaloval pouze Kleopatru II, zajistil by si tím nehynoucí slávu, ale zůstalo za ním monumentální dílo mimořádné umělecké hodnoty s hlubokým lidským rozměrem.

Musela to být láska na první pohled, když sličná a prostá selka Božena, toho času v roli pradleny, uvízla v oku knížete Oldřicha. A podle pověsti to mělo být právě pod dubem, který se nyní stal s téměř 9 800 hlasy STROMEM ROKU 2025. Oldřichův dub z Peruce láká svou milostnou pověstí stejně jako pověstným věkem více jak 1000 let. Je to ale pravda? Těžko říct, v každém případě však jde o strom se silným příběhem.

Mohla být slavnější než Lída Baarová a Adina Mandlová, měla k tomu všechny předpoklady. Přesto se Máňa Ženíšková, největší talent své generace, v pouhých 29 letech stáhla do ústraní. Proč se vzdala kariéry, o které jiné jen snily?

Vojtěch Hynais už byl slavný, když v roce 1901 dokončil svůj nejdrsnější obraz. Ernestina Wittnerová pro něj stála téměř nahá v zimní Stromovce, dokud nedostala dokonale zmrzlý výraz.

TAJNOSTI SLAVNÝCH: První pokus moc kreativní nebyl, díky němu ale objevil držitel Oscara svět, kterému mohl vdechnout duši.

V srpnu 1881 se z Národního divadla stalo torzo, a to po pouhých dvou měsících provozu. Před dvěma lety tam opět hořelo, tentokrát se vše povedlo uchránit.

Je úterý 12. 8. 1881. Na nábřeží v Praze stojí nový symbol českého národa. Ještě ne zcela dokončený, přesto slavnostně otevřený Libuší před 2 měsíci. Ten den vyšlehnou plameny. Zoufalství, konspirace, zmar. Ale i ukázka, že Češi se umí semknout.

Požár Zlaté kapličky byl jednou z největších tragédií v historii naší země. Jak ukazují pozdější výzkumy, nemohlo vzplanout jen náhodou.

Víte, že Plzeň byla založena už před 730 lety? A příští rok bude slavit stovku jedna výjimečná celebrita pocházející z Plzně. Až úspěšně prosvištíte naším kvízem, třeba zjistíte, co všechno jste v tomhle městě ještě neviděli.

Letos v srpnu uplyne sto let od smrti malíře, který se narodil ve Vídni, studoval v Paříži, ale vždycky toužil být platný v Praze.

Jakub Schikaneder byl český malíř, jehož tvorba patří k nejpůsobivějším uměleckým dílům 19. století. Proč a co vlastně víme o tomto jedinečném umělci?

Při svých toulkách Dolním Poohřím určitě nemiňte malebné městečko Peruc v okrese Louny. Najdete tu nejen krásný a památkově chráněný zámek, ale i

Požár rekonstruovaného Národního divadla v roce 1881 provázely nepochopitelné shody nešťastných náhod.

Český malíř Jakub Schikaneder, od jehož úmrtí si letos připomínáme rovných sto let, nebyl zdaleka jediným umělcem v rodě. Jeho dědeček, Carl Joseph Schikaneder, byl zpěvákem a hercem brněnského i pražského německého divadla, pradědeček, zpěvák Urban Schikaneder zase starším bratrem libretisty Mozartovy Kouzelné flétny Emanuela Schikanedera. Herci a zpěváci se objevují i mezi dalšími osobami rodu Schikanederů, například jeho o pět let starší bratr Karel byl divadelním hercem v Plzni.

V den výročí vzniku Československé republiky 28. října 2024 se vám otevře řada běžně nepřístupných míst. Kam budete moci během státního svátku nahlédnout? S vyhlášením československé samostatnosti v roce 1918 je velmi úzce spojen pražský Obecní dům. Tento objekt se tehdy stal centrem nově zrozeného státu a jeho prvních orgánů. I proto opět letos naláká hosty na svoji secesní krásu.

Výtvarník, fotograf a filmař Jan Jedlička slaví tento den osmdesátiny. Ivysílání proto uvádí jeho dokumentární portrét.

Jméno této krásné a talentované zpěvačky zná dnes už jen pár nadšenců divadelní historie. Ve své době to ale byla diváky oblíbená i kritikou uznávaná umělkyně. Pro její drobnou postavu jí říkali divadelní rarášek…

Příběh pradleny Boženy a knížete Oldřicha by mohl být klasickým příkladem pohádky o princi na bílém koni, který svou milou odveze na svůj hrad. Ve skutečnosti má však do romantických gest daleko.

Když se řekne král Miroslav a princezna Krasomila, každý si jistě ihned vybaví legendární pohádku Pyšná princezna. O hercově vztahu s herečkou Alenou Vránovou toho již bylo napsáno spousta, my se tak raději podíváme na herce Vladimíra Ráže. V životě ho totiž potkalo hned několik tragédií.

Osudy akademického malíře Františka Krágla jsou zahaleny řadou tajemství. Nenajdeme ho ve slovnících a encyklopediích, informací je poskrovnu. Jisté je, že přes třicet let žil a tvořil v Prostějově. Na zdejším zámku má až do konce dubna výstavu.

Realizace kostela svatého Cyrila a Metoděje dala českému stavitelství v polovině 19. století těžký úkol. Doplnit nově vznikající pražskou čtvrť monumentální stavbou.

Českých držitelů filmového Oscara je jako Měsíčků v pohádce o Marušce a jahodách. Jedním z nich je mimořádný výtvarník, potomek významné umělecké rodiny, který letos oslavil devadesátiny.

Slavný kostýmní návrhář, bývalý automobilový závodník a nejdražší žijící český malíř, jehož hyperrealistické obrazy jsou ceněné i v mezinárodním kontextu, to je Theodor Pištěk (89). Jeho tvorbu právě připomíná Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou pod názvem Senzační realismus.

Až do konce března si zájemci mohou v prostorách městské galerie na zámku v Prostějově prohlédnout výstavu malíře a grafika Antonína Kameníka, který v letech 1919 až 1941 působil na zdejší reálce jako profesor kreslení. Byl výraznou kulturní osobností města, neodmyslitelně k němu patřil typický černý klobouk a široká vázanka.

Výstava o radostných pocitech v GVUO

​Pro někoho je to „jen“ nevelký obraz, na kterém je portrét mladého muže s modrýma očima, upřeně zírajícího z plátna.

Národní divadlo je bezesporu národním symbolem, neboť v architektonickém i kulturním duchu ztělesňuje český národ jako takový. Zvláště v době svého slavnostního otevření, tedy roku 1881, byl hmotným vyvrcholením všech předchozích obrozeneckých snah. Nálada mezi obyvatelstvem fungovala na principu „Když má národ své Národní divadlo, je to už opravdu národ.“ O to víc byl zdrcující onen požár z 12. srpna roku 1881, neboť zhatil radostnou náladu z čerstvě otevřené „pýchy národa“. Požár Národního divadla byl doprovázen mnohými nešťastnými náhodami, které zabraňovaly jakýmkoli snahám budovu zachránit.

Velký požár Národního divadla 12. srpna roku 1881 provází řada "neuvěřitelných náhod". Věděli jste, že většina pražských hasičských složek byla v době vypuknutí požáru na pohřbu svého velitele? Co se tehdy opravdu stalo a jak rychle se vybralo na novou zlatou kapličku?

Stavba byla zejména v posledních dekádách minulého století poškozena, například střelbou okupantů v roce 1968.

Bohumír Roubalík – na svých obrazech se podepisoval jako Goda – se narodil 25. listopadu 1845 v Praze.

Na východním okraji Prahy se nachází kopec Horka s nadmořskou výškou pouhých 254 m n.m. Pod ním říčka Rokytka vytváří četné zákruty a odděluje místní část Kyje od severněji položených sídlišť Lehovec a Černý Most. Nás k němu přilákala rozhledna Doubravka, která se stala dominantou Prahy 14. Co má Doubravka společného s Karlínem? Vůbec nic! To jen my dvě turistky jsme kvůli nevlídnému počasí byly donuceny přehodnotit své plány. Po zdolání rozhledny jsme se neplánovaně rozjely poznávat opravený Karlín.

Jan Dědina, malíř, ilustrátor a spisovatel, se narodil 1. září 1870 ve čtyři hodiny odpoledne na statku č. 3 ve Strakách u Nymburka v početné rodině sedláka Jana Dědiny a jeho ženy Kateřiny Jelínkové.

Pravděpodobně nenajdeme, nebo alespoň doufáme, že nenajdeme, žádného obyvatele Česka, který by nikdy neslyšel o Národním divadlu v Praze. Tento svatostánek kultury českých a moravských zemí poprvé přivítal v hledišti diváky 11. června 1881, a to za tónů opery Libuše od Bedřicha Smetany. Bedřich Smetana ale nebyl jediným slavným umělcem, jehož jméno je s Národním divadlem. Pojďme si historii této stavby trochu připomenout a oživit si jména těch, kteří jí dali její nezaměnitelný ráz a jedinečnost.

Vyšla monografie malíře z konce 19. století Antonína Chittussiho. Jako student pražské AVU byl odsouzen za to, že vypískal profesora, podle nějž starší umění v Čechách bylo převážně německého původu.

Je autorem ilustrací k pohádkám - pod zřejmým vlivem svého učitele Hanuše Schwaigera. Dnešní doba ho ale zná jako krajináře.

„Schikaneder je v první řadě malíř chudých lidí a chudých osudů, malíř osamělosti, bídy, strádání а znoje.“

Tvořit filmy, to je sen mnoha kreativních duší, pokud ale nejste herec, režisér nebo ještě možná scenárista, je to práce trochu nevděčná. Laická divácká obec se málokdy zajímá o "ty ostatní" profese. Kostýmní výtvarník Theodor Pištěk má za sebou ale takovou kariéru, že jeho jméno znají snad i ti, pro které je kino čistě rekreační víkendovou záležitostí.