Jiří Frejka

Od smrti nezapomenutelné české herečky a dabérky Jaroslavy Adamové, která se proslavila například tím, že Sophii Lorenové propůjčila svůj hlas, v těchto dnech uplynulo 11 let. Její první láska se zastřelila, svého muže poznala na horách v kočáru taženém koňmi a Werichovi uměla číst z očí. Jaké bylo soukromí noblesní umělkyně, která si celý život vlasy barvila na zrzavo a kouřila už od svých šestnácti let?

Pražské Divadlo na Vinohradech vrátilo na české jeviště před lety velmi populární hru klasika španělského dramatu Lopeho de Vegy Fuente Ovejuna (v doslovném překladu Ovčí pramen). V režii Pavla Kheka je uváděna jako Vzpoura lásky.

Nikdy nic neponechala náhodě, ani svoji vlastní smrt. Po úplně obyčejném partnerském životě sice nejspíš opravdu toužila, vždycky ale dala nakonec přednost kariéře. Dokonce kvůli ní šla třikrát na potrat.

Spolupracovala s nejvýznamnějšími režiséry, stala se uznávanou autorkou románů i divadelních her. Opravdové štěstí jí ale přinesla až smrt tvrdohlavé tchyně. (Pokračování z pondělí 16. ledna)

V mládí, kdy okouzlovala svou krásou, ji srovnávali s Marlene Dietrichovou. Tehdy většinou získávala role povrchních krasavic a mondénních dam, zatímco ve zralém věku se skvěle zabydlela v dramatických rolích. Úžasná ale byla i v pozdním věku - jako svérázná kuplířka Trčková v nezapomenutelných Světácích či movitá, ale nerudná tetička Otylka v prvním českém sitcomu Taková normální rodinka. Shodou okolností v obou případech vedle prvorepublikového elegána Oldřicha Nového.

Šíře talentu Jaroslavy Adamové (15.3.1925 - 16.6.2012) se dá popsat jen stěží. Byla totiž herečkou obdivuhodného rejstříku – od vypjatě dramatických a tragických postav přes vytříbené umění konverzační dramatiky až ke komediálnímu herectví obdařenému ironickým nadhledem.

Své soukromí si charismatická herečka s nezapomenutelným hlasem Jaroslava Adamová pečlivě střežila a byla pověstná tím, že si k tělu nikoho příliš nepouštěla. V milostném životě zažila spoustu lásky, ale také zklamání a bolesti. Od smrti umělkyně, která vytrvale kouřila od šestnácti let a celý život si barvila vlasy na zrzavo, právě uplynulo deset let.

Nejspíš měl nejvíc fanynek v historii naší kinematografie. Moudrý král Miroslav totiž dobře věděl, proč se svými životními trablemi nechodí na trh. Největší průšvih ale nebylo možné utajit.

Když se řekne Osvobozené divadlo, každému se vybaví jméno legendárního trojlísku Voskovec – Werich – Ježek. Bohužel se ale stále častěji zapomíná na muže, který mu dal mnohem víc než jen název.

Soubor Depresivní děti touží po penězích udělal ze hry Václava Klimenta Klicpery komedii plnou "genderově fluidních" postav a brutálně vtipných gagů. Daniel Krejčík hraje dívku, která se v převlečení za muže vydává okouknout svého nastávajícího.

Národní divadlo převedlo svoji inscenaci Za krásu, která měla premiéru před dvěma lety, do filmové podoby. Uvede ji od 4. února na své inscenační webové stránce.

Pražská výstava skupiny Devětsil evokuje meziválečnou éru. Avantgardisté zpočátku věřili, že umění už brzy nebude potřeba.

Jevištní výtvarník a návrhář kostýmů své stopy zanechal i v mnoha dalších oblastech, především v pedagogické činnosti, ale i v malířství, ilustrátorství, filmu a výstavnictví.

Jeden ze zakladatelů českého animovaného filmu vyrobil více než 130 loutek a díky němu také vznikla slavná česká škola loutkové animace. Ve své tvorbě dělal, co sám uznal za vhodné. Pak ale tvrdě narazil na cenzuru.