Jiří Frejka

Jedna z nejvýraznějších žen české divadelní scény. Svárlivá i okouzlující, přísná i fascinující. Jaroslava Adamová si celý život chránila soukromí jako oko v hlavě, přesto byl její život plný dramat, velkých lásek i bolestných ztrát. A zanechala po sobě role, které mají i po letech neobyčejnou sílu.

Padesát let dřela na divadelních prknech od Liberce po Pardubice, přesto její jméno znal málokdo. Pak přišla role jedné potrhlé stařenky na posteli, loterie v televizi – a z Valerie Kaplanové se v sedmdesáti letech stala přes noc celebrita.

O Jiřině Šejbalové se mluvilo jako o české Marlene Dietrich. Muži jí kvůli její exotické kráse a podmanivému hlasu leželi u nohou, pokukoval po ní i Miloš Kopecký, ona si ale vzala právníka, s nímž ji nečekal zrovna lehký život. Z piedestalu slávy poté čekal herečku tvrdý pád na zem, když musela nuceně opustit divadlo.

Václav Špidla byl divadelní herec a režisér. Ve filmu se uplatnil v pouhých dvanácti filmech, přesto se do dějin kinematografie zapsal nesmazatelně. Jeho synem je známý politik Vladimír Špidla.

Jiří Hálek (10. 9. 1930) o sobě sice oblibou prohlašoval, že je potomek básníka Vítězslava Hálka, ale šlo o mystifikaci. Narodil se totiž jako Hugo Frischmann, matka byla Němka, otec inženýr chemie, patřil k nadšeným ochotníkům, ale i skvěle maloval.

Životní příběh ženy, která okouzlila svět svou exotickou krásou a talentem, je plný zvratů. Od operní pěvkyně k herečce, od módních focení k divadelním prknům. Po válce čelila sledování Státní bezpečností.

Působila dramaticky svým zjevem. Výrazně zrzavými vlasy, chraplavým hlasem a lehce přezíravým pohledem. Ve skutečnosti (ale i v divadle) byla pragmatická a své emoce držela na uzdě. Poznali jste ji?

Patřil mezi největší osobnosti animovaného filmu, na jeho ilustracích vyrůstalo několik generací dětí. Teď celoživotní dílo Jiřího Trnky vystavuje pražská Villa Pellé. Zavzpomínali jsme se synem slavného výtvarníka o tom,...

Babička, s podtitulem Obrazy venkovského života, je nejznámější dílo Boženy Němcové. Kniha vyšla před 170 lety, silně inspirovaná autorčinými vlastními vzpomínkami na dětství a její skutečnou babičku Marii Magdalenu Novotnou (rozenou Čudovou). Patříte mezi generace školáků, pro které bylo toto klasické dílo české literatury na seznamu povinné četby? Nebo jste si ji přečetli z vlastní zvědavosti v dospělosti? A co všechno si o hlavní hrdince pamatujete?

Neustále si vymýšlet a něco předstírat, na to mu bylo divadlo málo, tou pravou „Parketou“ pro něj byl obyčejný každodenní život. Převychovat ho se šéf Národního divadla snažil marně, „punc“ čistokrevného Žižkováka v něm navždy zůstal.

Tady bych problém neviděl. Problém vidím v hlavách těch, kteří jim to tam hodí. Jde o blíže nespecifikovanou a nevyzpytatelnou lidskou masu, kdy hloupost většiny vykupuje utrpení menšiny.

Chladný pohled a podmanivý hlas, který dodával jejím slovům na váze. A především mistrovství, s jakým ztvárnila desítky manipulativních, panovačných a vypočítavých žen na divadelních prknech i filmovém plátně. Vychovala generace diváků, kteří ji často až nenáviděli, přestože v osobním životě byla pravým opakem svých postav.

Česká Sophia Loren či poslední velká tragédka. I takto se přezdívalo herečce Jaroslavě Adamové, která byla pro Jana Wericha "katastrofickou přítelkyní", jež se musela vypořádat se sebevraždou svého prvního manžela.

Osvobozené divadlo spjaté s jedinečnou uměleckou dvojicí Voskovec+Werich vždy reagovalo na aktuální společenská témata. Odpor k nacismu se mu pak stal osudným, asi ale jinak, než si mnozí představují.

Naivní Ema touží po vzrušujícím životě a velké lásce, kterou poznala jen na stránkách milostných románů. V manželství s rozvážným a starostlivým venkovským lékařem však její sny a růžové vidiny narážejí na šeď všedního života.

Jiřina Šejbalovou (1905-1981) si mnoho diváků připomene až když byla ve starším věku jako svéráznou tetičku z Takové normální rodinky či šaramantní podvodnici v komedii Světáci. V mládí nicméně patřila k vyhlášeným kráskám a muži po ní šíleli.

Dramatizace klasického Flaubertova románu bude mít premiéry tento týden 14.11. a 15.11. na scéně Stavovského divadla. Režie a divadelní adaptace díla se ujal Tomáš Loužný, titulní roli ztvární Denisa Barešová.

Byla synonymem kultu mládí a ikonou divadelní avantgardy. Své role nehrála, ale žila. Stala se herečkou Národního divadla a zájem o ni projevili i filmaři. Všemu ale učinila rázný konec nevyléčitelná nemoc.

Žít, nebo zemřít! V Paříži. Naivní Ema touží po vzrušujícím životě a velké lásce, kterou poznala jen na stránkách milostných románů. V manželství s rozvážným a starostlivým venkovským lékařem však její sny a růžové vidiny narážejí na šeď všedního života. Ema se dusí obyčejností a banalitou, chvilková vzrušení jí přinesou milostná vzplanutí, ale ani ta neodpovídají vysněným představám. Neustále ji pronásleduje touha po všem novém, lepším a větším, vábení lesku ideálního světa však přinese jen ztroskotání při nárazu na neúprosnou skutečnost. Nespokojenost a touha po lepším životě, který se zdá být ke koupi na dluh a zcela na dosah, i to je téma silně promlouvající k dnešnímu publiku.

Lola Skrbková se do dějin české kinematografie nesmazatelně zapsala především v černobílých filmech. Byla ale také divadelní režisérkou a vyhledávanou pedagožkou.

Spíš než krásu si vybaví u jména herečky její fanoušci šarm a humor doplněný ironií. Jaroslava Adamová neměla moc přátel a nikdy se za to nestyděla. Tvrdila, že neuměla být roztomilá a příjemná. Nikomu se nepodbízela a nebyla diblíkem. Naopak dokázala být upřímná a ironická, což všichni neocení.

Rok se čtyřkami na konci jsme si zvykli označovat jako Rok české hudby. Je to čirá náhoda, že se tato číslice povážlivě často objevuje i v životních datech význačných českých divadelníků? V každém případě to platí pro trojici, která je spjata nejprve s Osvobozeným divadlem, později divadlem Dada a dalšími význačnými českými scénami – Jindřich Honzl, Jiří Frejka a E.F.Burian.

Český divadelní a filmový režisér, divadelní teoretik, překladatel a pedagog Jindřich Honzl se narodil 14. května 1894 v Humpolci. Byl členem uměleckého sdružení Devětsil, spolu s Jiřím Frejkou jedním ze zakladatelů Osvobozeného divadla a svou experimentální tvorbou na avantgardních scénách se zařadil mezi vůdčí osobnosti českého meziválečného divadla.

Divadelní teoretik a pedagog, jedna z nejvýznamnějších osobností české meziválečné divadelní avantgardy Jiří Frejka se narodil před 120 lety. Svůj život ukončil vlastní rukou v říjnu 1952.

Babička je postava, která se díky filmovému zpracování dostala do povědomí nejen čtenářů klasické české literatury. Režiséry tato postava zaujala hned několikrát, a tak si každý obdivovatel starých časů mohl vybrat, která filmová Babička je ta jeho oblíbená.

VIDEO Známe ho hlavně v rolích dědečků, v mládí měl ale k jejich rozvážnosti na míle daleko. Místo betonu a odvážných mostních konstrukcí mu mnohem víc voněly šminky, takže otce důstojného a uznávaného profesora zklamal na celé čáře. Díky odvaze a svobodomyslné povaze ale dostal šanci vyrůst po boku Jana Wericha.

Od smrti nezapomenutelné české herečky a dabérky Jaroslavy Adamové, která se proslavila například tím, že Sophii Lorenové propůjčila svůj hlas, v těchto dnech uplynulo 11 let. Její první láska se zastřelila, svého muže poznala na horách v kočáru taženém koňmi a Werichovi uměla číst z očí. Jaké bylo soukromí noblesní umělkyně, která si celý život vlasy barvila na zrzavo a kouřila už od svých šestnácti let?

Pražské Divadlo na Vinohradech vrátilo na české jeviště před lety velmi populární hru klasika španělského dramatu Lopeho de Vegy Fuente Ovejuna (v doslovném překladu Ovčí pramen). V režii Pavla Kheka je uváděna jako Vzpoura lásky.

Gender, MeToo, polyamorie, sexismus, pořád to kolem sebe slyším a vlastně ani moc nevím, co ta slova znamenají. Jediné, na co si ve svém věku občas vzpomínám, je slovo sex…

Nikdy nic neponechala náhodě, ani svoji vlastní smrt. Po úplně obyčejném partnerském životě sice nejspíš opravdu toužila, vždycky ale dala nakonec přednost kariéře. Dokonce kvůli ní šla třikrát na potrat.

Spolupracovala s nejvýznamnějšími režiséry, stala se uznávanou autorkou románů i divadelních her. Opravdové štěstí jí ale přinesla až smrt tvrdohlavé tchyně. (Pokračování z pondělí 16. ledna)

V mládí, kdy okouzlovala svou krásou, ji srovnávali s Marlene Dietrichovou. Tehdy většinou získávala role povrchních krasavic a mondénních dam, zatímco ve zralém věku se skvěle zabydlela v dramatických rolích. Úžasná ale byla i v pozdním věku - jako svérázná kuplířka Trčková v nezapomenutelných Světácích či movitá, ale nerudná tetička Otylka v prvním českém sitcomu Taková normální rodinka. Shodou okolností v obou případech vedle prvorepublikového elegána Oldřicha Nového.

Šíře talentu Jaroslavy Adamové (15.3.1925 - 16.6.2012) se dá popsat jen stěží. Byla totiž herečkou obdivuhodného rejstříku – od vypjatě dramatických a tragických postav přes vytříbené umění konverzační dramatiky až ke komediálnímu herectví obdařenému ironickým nadhledem.

Své soukromí si charismatická herečka s nezapomenutelným hlasem Jaroslava Adamová pečlivě střežila a byla pověstná tím, že si k tělu nikoho příliš nepouštěla. V milostném životě zažila spoustu lásky, ale také zklamání a bolesti. Od smrti umělkyně, která vytrvale kouřila od šestnácti let a celý život si barvila vlasy na zrzavo, právě uplynulo deset let.

Nejspíš měl nejvíc fanynek v historii naší kinematografie. Moudrý král Miroslav totiž dobře věděl, proč se svými životními trablemi nechodí na trh. Největší průšvih ale nebylo možné utajit.

Když se řekne Osvobozené divadlo, každému se vybaví jméno legendárního trojlísku Voskovec – Werich – Ježek. Bohužel se ale stále častěji zapomíná na muže, který mu dal mnohem víc než jen název.

Soubor Depresivní děti touží po penězích udělal ze hry Václava Klimenta Klicpery komedii plnou "genderově fluidních" postav a brutálně vtipných gagů. Daniel Krejčík hraje dívku, která se v převlečení za muže vydává okouknout svého nastávajícího.

Národní divadlo převedlo svoji inscenaci Za krásu, která měla premiéru před dvěma lety, do filmové podoby. Uvede ji od 4. února na své inscenační webové stránce.

Pražská výstava skupiny Devětsil evokuje meziválečnou éru. Avantgardisté zpočátku věřili, že umění už brzy nebude potřeba.

Jevištní výtvarník a návrhář kostýmů své stopy zanechal i v mnoha dalších oblastech, především v pedagogické činnosti, ale i v malířství, ilustrátorství, filmu a výstavnictví.

Jeden ze zakladatelů českého animovaného filmu vyrobil více než 130 loutek a díky němu také vznikla slavná česká škola loutkové animace. Ve své tvorbě dělal, co sám uznal za vhodné. Pak ale tvrdě narazil na cenzuru.