Kostel

Velhartice jsou plné příběhů. Po staletí je vytvářel samotný hrad a jeho slavní majitelé. Po desetiletí je vytvářeli umělci, kteří zde pobývali v čele s Janem Werichem. Ale vytváří je také kostel sv. Máří Magdaleny se svým hřbitovem, který stojí poblíž obce, v polích. Právě legenda s ním spojená inspirovala jednoho z našich největších básníků k napsání jedné z nejděsivějších básní.

V severních Čechách šlo ve 20. století o třaskavou směs, která trvá dodnes. Nikde jinde nemuseli lidé tak bojovat o svou identitu a pocit hrdosti, že sem patří. Nikde jinde ve světě se nestěhovaly kostely a nepoužívaly reálné budovy jako filmové kulisy určené ke zničení. Tam, kde dřív byla měsíční krajina, jsou dnes jezera a po letech apatie se už zrodila nová generace, která s respektem k minulosti vytváří budoucnost. Ale tento kraj vám nedá nic zadarmo.

Slovinský architekt Josip (nebo také Jože) Plečnik ovlivnil podobu Pražského hradu jako málokdo jiný. Navrhl také kostel Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech, výraznou stopu zanechal i na zámku v Lánech. Poslechněte si reprízu Historie Plus, která se mu věnuje.

V úterý 27. ledna vystoupí v rámci cyklu komorní hudby FOK v Kostele sv. Šimona a Judy soubor The Trio s programem složeným z děl českých skladatelů - Antonína Dvořáka, Bohuslava Martinů a Bedřicha Smetany. The Trio tvoří houslista, laureát řady českých i mezinárodních soutěží, držitel ceny Classic Prague Awards a uznávaný sólista i koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička, klavírista, vítěz soutěží Pražského jara a Young Concert Artists v New Yorku Martin Kasík a violoncellista, vítěz soutěže Pražského jara a koncertní mistr České filharmonie Václav Petr

Moje babička Sylva byla pobožná a každou neděli mě brala s sebou do kostela. Koupila mi modlitební knížku s perletí a zlacenými listy, do které jsem si ukládala svaté obrázky, co nám rozdával pan farář při každé mši.

V roce 2025 bylo v Hyde Parku Civilizace 47 hostů, z toho 17 ze zahraničí, mezi nimi 6 nositelů Nobelovy ceny. Natáčeli jsme na místě bývalého nacistického koncentračního tábora Auschwitz a vyhlazovacího tábora Auschwitz - Birkenau v polské Osvětimi, u šikmého kostela ve Staré Karviné, ale také třeba na palubovce a planši i v (krátkodobém) stavu beztíže. Tento rok Daniel Stach mluvil třeba:◽ S Tomášem Krausem o továrně na smrt a o tom, že naší povinností je nezapomenout.◽ S Lydií Tischlerovou o zlu a o tom, že Hitlerem se může za určitých okolností stát každý z nás.◽ S Tomášem Cihlářem o virologii a situaci v americké vědě.◽ S Mikem Shinodou o hudbě i mnohými zapomenuté historii.◽ S Karin Lednickou o šikmém kostele.◽ S Williamem Hagestadem o odposlouchávání v kyberprostoru.◽ S Brianem Greenem o fyzice, vědě i víře.◽ S Alešem Svobodou, Janem Spratkem a kadety Zero-G o stavu beztíže.◽ S Lukášem Vráblíkem o stavbě mostů.◽ S Robertem Zajíčkem o popáleninách a umělé kůži.◽ S Václavem Malým o pobytu ve vězení s vrahy.◽ S Ivou Poláčkovou Šolcovou o nebezpečí sociálních sítí pro mladé.◽ S Natálií Hejkovou o tom, jak střílet za tři body.◽ S Jiřím a Jiřím Beranovými o šermu.◽ S Victorem Ambrosem a jeho ženou Rosalind „Candy“ Lee o opravování pračky a kytary.◽ S Randym Schekmanem o útěku z domova a volání policie na rodiče.◽ S Donaldem Johansonem o lidské existenci jako největším daru.◽ A s kolegy a přáteli Dany Drábové o tom, že „hlášení o radiační situaci budou již navždy jiná“.