Lithiové baterie dnes dominují trhu, ale jejich vývoj se blíží technologickým i geopolitickým limitům. V pořadu Plně nabito na platformě FocusOn vysvětlují Pavel Hrzina z ČVUT FEL a David Vodička z GAZ Energy, proč budoucnost ukládání energie nebude stát na jediné „zázračné“ chemii, jakou roli sehrají sodíkové baterie, proč recyklace rozhoduje o ekonomice celého oboru a proč Evropa bez vlastních materiálů ztrácí konkurenceschopnost.Lithium se za poslední dekádu stalo synonymem moderní energetiky – od mobilních telefonů přes elektromobily až po velkokapacitní bateriová úložiště. Podle Pavla Hrziny však nejde o konečné řešení, ale o výsledek historického vývoje, který reagoval na potřebu co nejvyšší energetické hustoty.„Lithium je ideální prvek ve chvíli, kdy potřebujete uložit co nejvíce energie do co nejmenšího objemu,“ říká Hrzina. Právě proto se prosadilo v přenosné elektronice a následně i v elektromobilitě. Současně ale upozorňuje, že neexistuje univerzální baterie vhodná pro všechny aplikace.David Vodička doplňuje, že vývoj baterií se dnes posouvá od honby za maximální kapacitou k optimalizaci pro konkrétní použití. „U velkých úložišť nepotřebujete malý formát. Potřebujete dlouhou životnost, vysoký počet cyklů a stabilní provoz,“ vysvětluje.Sodík jako reálná alternativa: levnější, dostupnější, strategickáNejvážnějším konkurentem lithia je dnes sodík. Ne proto, že by byl technologicky lepší ve všech parametrech, ale proto, že řeší zásadní problém dostupnosti surovin. „Sodík je všude kolem nás. Nejen že je ho hodně, ale je také technicky a společensky dostupný,“ vysvětluje Hrzina. Na rozdíl od lithia nebo kobaltu nevyžaduje problematickou těžbu v geopoliticky citlivých oblastech.Podle Vodičky je sodík zároveň šancí pro Evropu, jak snížit závislost na Číně. „V sodíkových článcích lze používat materiály, které máme v Evropě. Nemusíme ničit krajinu ani spoléhat na nestabilní dodavatelské řetězce,“ říká.Zatímco v Číně se sodíkové baterie testují především pro elektromobilitu, Evropa se podle obou expertů soustředí hlavně na velkokapacitní úložiště energie, která mají stabilizovat přenosovou soustavu a podporovat decentralizovanou energetiku.Recyklace rozhoduje. Ne každá „zelená“ baterie se vyplatíJedním z klíčových témat budoucnosti baterií je recyklace. Hrzina upozorňuje, že bez ekonomicky smysluplné recyklace není žádná baterie skutečně udržitelná. „Olověná baterie je levná a výborně recyklovatelná. Právě proto s námi zůstane ještě dlouhá desetiletí,“ říká. U lithiových baterií je situace výrazně složitější, zejména kvůli směsi materiálů, které je nutné nákladně oddělovat.Zvláštní pozornost věnuje problematice LFP baterií. Ty jsou sice bezpečnější, ale jejich recyklace se ekonomicky nevyplácí, protože neobsahují drahé kovy jako kobalt. „Tam často dává větší smysl uvažovat o druhém životě baterie než o její recyklaci,“ vysvětluje.David Vodička je však k tzv. second life skeptický. „Odsouváme tím problém recyklace a pracujeme s baterií, která je na hraně své životnosti. To má přímý dopad na bezpečnost systému,“ upozorňuje.Geopolitika baterií: Čína má náskok, Evropa hledá cestu zpětDiskuse se opakovaně vrací k otázce geopolitiky. Podle Vodičky má Čína dnes dominantní postavení nejen ve výrobě baterií, ale především v přístupu k surovinám. „Čína má levné materiály, levnou energii a masivně automatizovanou výrobu. Evropa bez vlastních zdrojů ztrácí konkurenceschopnost,“ říká. Právě sodíkové technologie by podle něj mohly Evropě pomoci část tohoto náskoku dohnat.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč sodíkové baterie dávají ekonomický i geopolitický smysl pro Evropu?Jaké jsou skutečné limity recy
