Před 2 roky
Bývalá vojenská věznice v Kapucínské ulici na Hradčanech se stala po komunistickém převratu obávanou mučírnou, ve které vyšetřovatelé trýzněním nutili k falešným přiznáním zejména příslušníky armády. Vojenskou věznici z doby Rakouska-Uherska za války využívalo gestapo a na začátku roku 1949 ji v nejstrašnější mučírnu komunistického Československa proměnilo 5. oddělení hlavního štábu Ministerstva národní obrany. Na příkaz náměstka ministra národní obrany Bedřicha Reicina zde probíhaly kruté výslechy po vzoru Sovětského svazu za účelem souhlasu s připravenou výpovědí o smyšlené trestné činnosti. V letech 1949–1951 zatčené vojáky, často významné účastníky druhého odboje, týral správce věznice štábní kapitán František Pergl. Zatčení vojáci byli umísťováni do nedostatečně vytopených cel bez oken, mnohým z nich se během chladných nocí tvořily omrzliny. Trpěli hladem, několikadenní půst nebyl výjimkou. Hygienické podmínky byly otřesné, vězni se nesměli dlouhé měsíce vazby vykoupat a neměli k dispozici téměř žádné hygienické potřeby. Ačkoli při výsleších utrpěli četná zranění (vyražené zuby, poškozené ušní bubínky, zlomená žebra a další vážná poranění), nedostalo se jim lékařské péče. Jedinou péči, kterou Pergl vězňům dopřál, bylo podávání tenoftalinu, po jehož požití se dostavovaly prudké průjmy a celková tělesná slabost. Nestačilo, že zatčení byli během výslechů a pobytu ve vazbě denně biti, museli ještě celé noci cvičit a pochodovat. K oblíbeným metodám, jak vězně „zlomit“, patřil zákaz spánku. Navzdory tomu všemu vydrželi zatčení vojáci v Domečku psychickému a fyzického týrání vzdorovat dlouhé měsíce, než podepsali obvinění vykonstruované vyšetřovateli. Až poté bylo podáno trestní oznámení a proběhl soud, který se konal v areálu věznice v Kapucínské ulici. O krutém režimu v „Domečku“ vyprávěli pro Paměť národa generál Tomáš Sedláček, hokejový reprezentant Augustin Bubník, armádní důstojníci Miroslav Kácha a Radovan Procházka a také protinacistický a protikomunistický odbojář Vladimír Lorenz.
