Před 1 rokem
...Mezi rakouskými Židy, kteří ze země neutekli, byl i Eduard Bloch s rodinou. Byl však v jiné pozici než ostatní rakouští Židé, protože ho měl chránit sám Adolf Hitler. Ještě v roce 1937 se Hitler o Blochovo blaho zajímal a nazval ho Edeljude ("ušlechtilý Žid"). Hitler také řekl, že "kdyby všichni Židé byli jako on, neexistovala by žádná židovská otázka".Pro přibližně 200 000 rakouských Židů znamenal anšlus strašlivý zlom. Počínaje nocí 11. března docházelo v následujících týdnech v celé zemi k násilnostem podobným pogromům. Rakouští nacisté a další Židy bili, napadali a ponižovali. Nutili Židy čistit ulice, drhnout veřejné záchody a provádět ponižující úkony. Mnozí se rozhodli pokusit se o odchod z Rakouska a na konzulátech po celé Vídni se tvořily fronty. Eduard Bloch však mezi nimi nebyl. Poté co 66letý Bloch napsal Hitlerovi dopis s žádostí o pomoc, Hitler osobně zasáhl a zajistil jeho bezpečnost. Následně byl Eduard Bloch postaven pod zvláštní ochranu gestapa. Byl jediným Židem v Linci s tímto statusem. Eduard Bloch zůstal se svou ženou nerušeně ve svém domě, ale dva týdny po anšlusu, 28. března 1938, je navštívili příslušníci gestapa. Jeden z nich Blochovým řekl: "Dozvěděl jsem se, že máte nějaké Vůdcovy suvenýry, rád bych je viděl." Gestapo si tyto předměty - dvě pohlednice a malbu od Adolfa Hitlera - vyžádalo. Gestapo zabavilo pohlednice, ale nikoli obraz, který Blochovi v té době již neměli. Blochovi zůstali ve svém domě v Linci nerušeně bydlet téměř tři roky. Eduard pak požádal Hitlera, zda by mohl odjet za dcerou do New Yorku. Ta emigrovala do Spojených států se svým manželem, doktorem Franzem Krenem, ještě před začátkem druhé světové války. Adolf Hitler nařídil, aby mu byly procedury pro opuštění země usnadněny, a gestapo se mezitím postaralo, aby je nikdo neobtěžoval. Na vše osobně dohlížel Hitlerův osobní tajemník Martin Bormann. Když byly vyřízeny formality spojené s emigrací z Třetí říše a přestěhováním do Spojených států, Eduard Bloch a jeho žena Lili mohli bez jakéhokoli zásahu úřadů prodat svůj rodinný dům za tržní cenu, což bylo v té době velmi neobvyklé vzhledem k nouzovému prodeji emigrujících Židů a nacistickému vyvlastňování židovského majetku prostřednictvím říšské daně z útěku. Blochovi si navíc mohli ze země odvézt ekvivalent 16 říšských marek; obvyklá částka povolená Židům byla pouhých 10 říšských marek. V říjnu 1940 mohli Eduard Bloch a jeho žena odjet do Lisabonu. Portugalsko bylo během druhé světové války oficiálně neutrální. Tam se na palubě španělské zaoceánské lodi vydali do Spojených států a usadili se v newyorské čtvrti Bronx. Bloch tam ale nemohl vykonávat lékařskou praxi, protože jeho lékařský diplom z Rakouska-Uherska nebyl uznán. Během svého pobytu ve Spojených státech Bloch o Hitlerovi řekl: "Jako mladík byl tichý, slušný a upravený. Trpělivě čekal v čekárně, až na něj přijde řada, pak se jako každý čtrnáctiletý nebo patnáctiletý chlapec na znamení úcty uklonil a vždy lékaři zdvořile poděkoval. Byl vysoký a bledý a vypadal starší, než byl jeho věk. Jeho oči, které zdědil po matce, byly velké, melancholické a zamyšlené." Řekl také:” Ačkoli Hitler nebyl maminčin mazánek v obvyklém smyslu, nikdy jsem nebyl svědkem bližšího vztahu. Jejich láska byla vzájemná. Klara Hitlerová svého syna zbožňovala. Kdykoli to bylo možné, dovolila mu jít svou vlastní cestou. Například obdivovala jeho akvarelové malby a kresby a podporovala jeho umělecké ambice narozdíl od jeho otce, a lze se jen dohadovat, za jakou cenu. Adolf Hitler byl "nejsmutnějším člověkem, jakého jsem kdy viděl", když se dozvěděl o matčině blížící se smrti." Ve své autobiografii Mein Kampf Hitler napsal: "Ctil jsem svého otce, ale miloval jsem svou matku. Její smrt
