Před 14 dny
Tento dokument zaměřený na odvetu v Beisfjordu patří mezi nejtemnější a nejméně známé válečné zločiny spáchané na norské půdě během druhé světové války. Poté, co nacistické Německo napadlo Norsko 9. dubna 1940, se země proměnila ve strategickou vojenskou zónu. Silnice, železnice a opevnění byly budovány ve vysokém tempu a k dokončení těchto rozsáhlých projektů se německé úřady spoléhaly na nucenou práci. Tisíce válečných zajatců a politických vězňů z okupované Evropy byly za brutálních podmínek transportovány na sever. Mezi nimi byli i jugoslávští vězni, z nichž mnozí byli Srbové deportovaní z Nezávislého státu Chorvatsko v roce 1942. V červnu 1942 dorazilo přibližně 900 jugoslávských vězňů poblíž Narviku a bylo donuceno pochodovat do tábora Beisfjord. Podmínky byly od začátku katastrofální: přeplněné baráky, hladové příděly, nemoci, neustálé násilí a systematické zneužívání ze strany příslušníků SS a norských kolaborantů. Tyfus se rychle šířil, ale místo poskytnutí lékařské péče úřady rozhodly o likvidaci vězňů. Dne 18. července 1942 bylo zabito 287 nemocných a vyčerpaných vězňů. Někteří byli donuceni vykopat si vlastní hroby, než byli zastřeleni. Jiní byli upáleni zaživa v ošetřovnách zapálených strážemi. Proti těm, kteří se pokusili uniknout plamenům, byly použity kulomety. Zabíjení probíhalo organizovaně a systematicky za účasti německých i norských stráží. Masakr v Beisfjordu byl součástí širšího systému nucené práce a represí v okupovaném Norsku, kde zahynuly tisíce jugoslávských vězňů. Po válce bylo několik příslušníků SS vydáno do Jugoslávie, odsouzeno za válečné zločiny a popraveno. Tato odveta zůstává silnou připomínkou nacistické brutality, kolaborace a lidské ceny okupace. || Vypravěč: Luboš Novák
