Tramping

Čundr v srdci vinařského kraje? Nic lepšího nás s kamarádkou pro dámskou jízdu nemohlo napadnout. Našly jsme stolovou horu a místo, kde ještě večer zní kytary. K tomu dobré víno a pohoda.

Z Malé Skály přes Pantheon, Frýdštejn a Drábovnu až do podvečerních Klokočských skal. Klidná cesta Českým rájem, staré vzpomínky na vandry s Pepínem, tiché spaní pod skalami i místa, která se za roky změnila víc, než by člověk chtěl.

Brzké ráno v Praze, zpožděný autobus na Rejkovice a celodenní vandr hlubokými lesy Brd. Přes Velcí a Jinecké hřebeny až ke skalám na Koníčku, kde jsme s Eliškou našli ticho, vítr a kus opravdové svobody.

Na první pohled klasický tramp v divočině. Ve skutečnosti ale něco nesedí. Otestujte svůj postřeh a odhalte vetřelce.

Sobota ráno, chlad nad řekou a jeden den před námi. Vyrazili jsme bez plánů, jen s chutí jít. Táta a dcera. Vandr, který začal u kolejí a skončil v tichu, které si člověk nese domů.

Trampové milovali svobodu a komunistický režim zneklidňovali už jen tím, že se nechtěli nikde organizovat. Jak je ale trestat za to, že tráví čas v přírodě? Na čundry za normalizace vzpomínají trampové i bývalý příslušník StB.

Podvečerní vstup do Prachovských skal, noc pod přístřeškem a ráno, které chutná jinak než doma. Dva dny ticha, kamene a příběhů, kde se člověk neztratí jen v krajině, ale i sám v sobě.

Krásná jarní sobota, batohy na zádech a cesta, která nikam nespěchá. Mělnické podzemí, pak nad soutok řek a dál do ticha Kokořínska. Přes Harasov až ke Grobiánovi, patnáct kilometrů, které stály za to…

Novou sezonu zahajuje od května Muzeum přírody, venkova a trampingu v bývalé sýpce doudlebského zámku. Zatímco expozice v horním patře přenese do světa trampingu, ta o patro níže provádí řemesly, nechybí zde však ani myslivost či pytláctví. Originální diorama dává nahlédnout do života lesní zvěře, najdete zde také ptactvo, odkazy na venkovské tradice, v zadní části má své místo velká sbírka motýlů, pavouků, brouků… Kromě toho tu však na návštěvníky čeká velká novinka, která je pomyslně přenese hluboko pod zem.

Tramping, kdysi symbol svobody a útěku z města, se znovu dostává do popředí zájmu. V době digitálního přetížení a rostoucího stresu hledají lidé jednoduchost, ticho a návrat k přírodě. Fenomén, který formoval generace, zažívá nový začátek.

Kam za dobrodružstvím? Do údolí Sázavy. Posázavská stezka nabízí kamenná schodiště, vyhlídky na řeku, vzácné kandíky i monumentální viadukt. Jedno z nejkrásnějších míst českého trempingu čeká i na vaše objevení.

Vysoko na skalních římsách hnízdí sokol stěhovavý, tichý a nenápadný, přesto extrémně citlivý na rušení. Právě klid rozhoduje o tom, zda se mu podaří vyvést mláďata a zůstat v naší krajině.

Rozbořenka na Kokořínsku, skalní byt s historií sahající do 19. století. Po válce sloužila trampům a později byla poškozena výbušninou. Její příběh dodnes není zcela objasněn.

Jaro se zatím jen nesměle hlásilo, když jsme vyrazili na konci března na výlet. Naším cílem byla naučná stezka romantickým kaňonem řeky Vltavy mezi Třebenicemi a Štěchovicemi. Kus nádherné přírody, úzce spjatý s historií vorařství a trampingu.

Autobus nás vysadil ve Stupavě a my zmizeli do Chřibů. Přes Cimburk a Kazatelnu až do Kudlovské doliny. Dvě noci v lese, ticho, oheň a ráno, kdy si v batohu odnášíš víc, než jsi přinesl. Vzpomínky na jeden podzimní vandr …

Jako teenager chodil do skautského oddílu Hoši od Bobří řeky, který proslavil spisovatel Jaroslav Foglar, jenž ho kdysi zakládal. Dnes je herec Martin Písařík nejvíce doma v divadle a před kamerou, ale v mládí ještě uměl spát v lese a rozdělávat oheň…

Vzpomínka na rok 2024, kdy jsme se vydali směr Mariánské Lázně a dál do ticha Slavkovského lesa. Vandr mezi prameny, kde každá voda chutná jinak, kde se jde pomalu a kde jeden špatný nápad promění obyčejnou cestu v příběh, na který se nezapomíná.

Trampové mu říkali Čuleň, knížku Zimní průvodce Krkonošemi z roku 1924 podepsal svou skautskou přezdívkou Čmelí. Patřil k zakládajícím členům legendární osady Ztracenka neboli Ztracená naděje a významně pomohl ke vzniku českého skautingu. Činný byl i v jiných oblastech. Jako plicní lékař se podílel na výzkumu plicní tuberkulózy, jako člověk s rovnou páteří se po vypuknutí druhé světové války zapojil do odboje a pomáhal parašutistům. V roce 1942 byl Jan Včelák zavražděn v Mauthausenu.

Páteční večer v Potštejně, sestup do tichého údolí Vochtanky a dvě noci pod širákem. Mezi ohněm, kytarou a šuměním vody u T.O. Kamarád, vandr, který se nedá vzít s sebou ale jen prožít.

Vydejte se na procházku světem muziky za známými melodiemi i překvapivými hudebními objevy. Při cestě za řekami uslyšíte jak písničky o skutečných vodních tocích, tak takové, ve kterých je řeka metaforou.

Léto 1949 v Jizerských horách přineslo víc než jen ticho a mlhu. Skupina mladých mužů se pokusila překročit hranici za svobodou, netušila, že míří do předem připravené pasti. Ranní zásah bezpečnostních složek skončil střelbou a smrtí dvou z nich.

Tři dny v Českém ráji natěžko. Od pramenů přes skalní města až na Valdštejn. Vandr, který ostatní vzdali, ale my ho došli – unavení, proměnění a spokojení.

Hostem oblíbené talkshow byl tentokrát kreslíř a hudebník Marko Čermák (86). V pořadu na sebe prásknul, jak zneužívá věhlasu Rychlých šípů k vlastnímu prospěchu a na kolik let si plánuje pořídit skipas na lyžování.

Vlčí jámy, staré cínové doly a noc mezi skalami na místě zvaném Na strašidlech. Dvoudenní vandr z Horní Blatné přes Blatenský vrch až k vlaku v Potůčkách ukazuje Krušné hory takové, jaké jsou, divoké a plné starých příběhů.

Červnový vandr nad Maletínem nás zavedl ke studánkám U dvou Janů, Pod kamenem i k tichému jezírku v lese. Cesta pak pokračovala do Kubíčkova lomu a přes Jahodnici zpět do vesnice. Den pomalého toulání krajinou, kde voda vyvěrá přímo z lesa.

Tramping není jen o ohni, usárně a nocích pod širákem. Má i vlastní jazyk, který se dědí mezi vandráky už desítky let. Některá slova zní drsně, jiná vtipně, ale všechna dohromady tvoří svět, který masňák jen tak nepobere.

Jen kousek od Prahy se nad hlubokým údolím Vltavy skrývá jeden z nejkrásnějších výhledů v Česku. S Eliškou jsme se tam vydali z malé zastávky Krňany–Teletín a objevili nejen vyhlídku Máj, ale i tišší místo jménem Bednář.

Stačilo jít do lesa s batohem a kytarou a člověk se mohl stát podezřelým. Operace StB s názvy Lilie a Hurikán měly zlomit skauty i trampy, kteří žili mimo kontrolu režimu.

Případ tří mrtvých trampů nalezených v roce 1987 u Hřenska patří k nejpodivnějším kriminálním záhadám československé historie. Oficiální vysvětlení o kulovém blesku dnes působí spíš jako absurdní zkratka.

Ukrytý v hlubokém údolí řeky Kamenice stojí jeden z nejromantičtějších koutů Českého Švýcarska. Dolský mlýn dnes připomínají jen staré kamenné zdi, ale jeho okolí nabízí krásné cesty, vyhlídky i místo, kde se natáčely slavné české pohádky.

Ze Zdic jsme vyrazili nalehko, jen s chutí jít. Brdský hřeben šuměl nad hlavou, vítr nám rval slova od úst a Vraní skála čekala jako starý tramp, co už něco pamatuje. Táta a dcera, dva kamarádi na cestě, kde se nehraje na roky, ale na společný krok.

Trampská povídka.

Brontosauři patří na poli českého folku a trampské hudby ke známým jménům. Jejich písně o přátelství, svobodě a krajině jsme milovali.

Jen málokterá písnička zdomácněla u táborových ohňů natolik jako Franky Dlouhán. Máme ji spojenou s kapelou Brontosauři, ve které se proslavili bratři Nedvědové. Ačkoli sázeli téměř výhradně na autorský repertoár, Franky Dlouhán je výjimkou.

V chráněném Kokořínsku pokračuje bourání rozsáhlé sítě nelegálních trampských tábořišť. Některé kempy ale naopak čeká legalizace. Ochránci přírody ji chystají už na jaro.

Dva dny, batohy na zádech a tiché lesy Českosaského Švýcarska. Eliška a Čenda vyrážejí z Jetřichovic, jen volně se drží červené turistické značky a ztrácejí se i na opuštěných stezkách. Vandr, kde nejde o cíle, ale o atmosféru cesty, ticho a prostor.

Trampské písně provází český národ víc než 100 let. Zní u táboráků i společenských akcích. Máte v nich přehled?

REPORTÁŽ: Trampové opanovali s výstavou věnovanou století českého trampingu Národopisné muzeum Národního muzea ve velkém poprvé už v roce 2018. Od té doby se ale klasicistní Letohrádek Kinských, stojící na úbočí někdejších vinic Petřína v Kinského zahradě, „zazelenal“ ještě několikrát.

Stanislav Jan Daněk se narodil 30. ledna 1947 ve Zlíně. Rodiče byli trampové a skauti, tak odmalička trávil volný čas a víkendy v přírodě, pod širákem. Přezdívku si vysloužil tím, že na začátku kariéry hrával často skladby písničkáře Wabiho Ryvoly.

Vápencové lomy Malá a Velká Amerika skrývají temné tajemství. Labyrintem podzemních chodeb podle staré legendy dodnes bloudí vraždící přízrak nacisty Hagena.

Chcete zažít kus skutečné divočiny jen kousek od Prahy? Vydejte se do Národní přírodní rezervace Koda, kde vás čekají krasové skály, tiché rokle a výhledy

Měl to být pohodový vandr do Zahrádek u České Lípy. Autobus měl zpoždění, počasí stálo za starou bačkoru a realita rozcupovala plány na cucky. Jenže Dračí skály znovu připomněly, že právě tyhle víkendy bývají nakonec nejlepší.

Když jedni čekali na další díl Nemocnice na kraji města, druzí si balili celtu a spacák – a utíkali na víkend za svobodou do lesů. Příběhy Olomoučanů Ivany Jeništové a Mirka Marusjaka vás zavedou tam, kde nebe je vysoké a modré, a kde neplatí pravidla ideologie. Tramping je dodnes fenoménem. Za jeho vznik se u

Ne každý vandr začne společným krokem. Někdy se parta sejde až večer, v hospodě na okraji lesa. A pak už se jde jen podle krajiny, do Maštalí, do roklí, do ticha.

Na čundr jezdila řada lidí a mnoho z nás to dělá dodnes. Za minulého režimu to ale probíhalo jinak. Víc se improvizovalo a méně často se používalo špičkové vybavení. Jedno ale zůstalo - pocit probuzení uprostřed lesa a krásné zážitky od táboráku.

Když jedni čekali na další díl Nemocnice na kraji města, druzí si balili celtu a spacák – a utíkali na víkend za svobodou do lesů. Příběhy Olomoučanů Ivany Jeništové a Mirka Marusjaka vás zavedou tam, kde nebe je vysoké a modré, a kde neplatí pravidla ideologie.

Stalo se to jednoho deštivého dne v říjnu roku 1976. Tehdy mi bylo sladkých dvacet a svět voněl mokrým asfaltem a levným tabákem. Stála jsem na zastávce u staré lípy a čekala na spoj do práce. A tam to přišlo. Svedl mě. A já mu podlehla během pěti minut...

Není nic lepšího, než se po dlouhém týdnu v kanceláři sbalit a vyrazit na víkend na vandr. Vzít si buzolu a pořádné pohorky, z půdy vytáhnout stan a karimatku, všechno zapakovat do batohu a vydat se přírody. Nesmí chybět spaní pod hvězdami, opékání buřtů a zpívání táborových písniček. Fenomén trampingu možná vznikl jako ryze česká záležitost, jak si za nízké náklady užít co nejvíc přírody. Z našeho národního dědictví se však od té doby stal celosvětový trend. Nejen Češi v dnešní době vyrážejí do lesů za dobrodružstvím a nacházejí vnitřní klid, který tramping nabízí.

Raději fest mráz, než okolo nuly a mokro, tak pravili zimní táborníci, kteří si dali předposlední lednový víkend tradiční sraz na Prašivé v Beskydech. Ti nejskalnější postavili stany v pátek odpoledne a balili je až někdy v průběhu neděle.

Chraplavý hlas, kytara a písně, které voní lesem a svobodou. Wabi Daněk nebyl jen písničkář, stal se hlasem trampů. Jeho „Rosa na kolejích“ dodnes zní u ohňů i v srdcích.

Krása Brdských lesů se nevnucuje a nespěchá. Cesta z Řevnice k Babce je vyprávěním o vandru viděném očima malé trampky Elišky, o pomalé chůzi, tichu lesa, večeru u ohně a noci, která patří netopýrům.

Když jedni čekali na další díl Nemocnice na kraji města, druzí si balili celtu a spacák – a utíkali na víkend za svobodou do lesů. Příběhy Olomoučanů Ivany Jeništové a Mirka Marusjaka vás zavedou tam, kde nebe je vysoké a modré, a kde neplatí pravidla ideologie.

Nejmenší město Česka ukryté v hlubokém údolí řeky Střely. Rabštejn nad Střelou je místem ticha, pomalé chůze a paměti krajiny s hradem, trampskou duší i stopami příběhů, které nebyly zapomenuty.

Skály Českosaského Švýcarska lákají tisíce turistů. Jen málokdo ale tuší, že na konci 80. let se zde děly hrozné věci. Došlo k vraždám a zmizení několika lidí. Dodnes nevíme, co se tenkrát stalo.

Krása Sázavy se nejvíc ukáže tam, kde se voda láme o kameny Stvořidel. Řeka svobody, trampů a tichých ohňů vypráví příběh, který se nečte, ale žije.

Zimní noc v lomu Malá Amerika na Mořině, rok 1995. Oheň, kytary, ticho skal a lidé, pro které byly Vánoce o přátelství, svobodě a společném bytí pod širákem.

Celý uplynulý rok jsem čtenářům představoval zajímavé příběhy Čechů po celém světě. Kromě Antarktidy jsme navštívili všechny kontinenty, zastavili se u politiků, umělců, vědců, sportovců i úspěšných byznysmenů. Projeli jsme města, regiony i státy, kde Češi zanechali nesmazatelnou stopu.