Václav Kopta

Matyáš Preiss je ten typ studenta, který vás opraví i v citaci Dostojevského. Škola v něm vidí svou poslední záchranu před špatnými statistikami, spolužáci zase podivína z regálu „béčkové“ literatury. Jenže u maturity se ukáže, že život se podle knížek neřídí. Snímek s Václavem Koptou, Adélou Gondíkovou a Jiřím Krampolem natočil režisér Matěj Preisler na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku (FAMO).

„Byl jsem uražený na svět a takhle přiuražený jsem se propotácel řadou let,“ říká herec a moderátor Václav Kopta, když se ohlíží za obdobím, kdy měl pocit, že svět přehlíží jeho talent a možnosti. Zásadní proměna podle něj přišla až s rodinou. „To skutečně je jediný a opravdový milník v mém osobním životě, narození dětí,“ říká o chvíli, kdy začal svůj život vnímat jinak a hledat v něm nový smysl. Velkou roli v jeho životě ale sehrála i zkušenost s rodiči, kteří oba zemřeli velmi brzy. „Mám pořád memento té neočekávané vteřiny, která vám může změnit život,“ říká o tom, jak ho jejich odchod přiměl přemýšlet o čase úplně jinak. Právě tehdy si podle svých slov uvědomil, že čas je nejcennější kapitál života. Když mluví o svém otci, textaři Pavlu Koptovi, přiznává, jak složitý jejich vztah byl. „Těch nedořešených věcí. To je všechno před náma teprve, co si snad jednou někde řeknem,“ říká o věcech, které mezi nimi zůstaly nevyslovené a které si podle něj člověk začne uvědomovat často až příliš pozdě. Velký vliv na něj měl i strýc, který podle něj navzdory těžkému osudu dokázal zůstat optimistou. Právě od něj si odnesl slovo, které dnes používá jako vlastní životní program: „Koptimismus.“ A také přístup, jak se vyrovnávat se slabostmi. „My tomu říkáme, že to je čert. A toho čerta je třeba pojmenovat, nasadit mu nějakou šaškovskou čepici, ale hlavně ho dát na řetěz,“ popisuje herec a moderátor, jak se naučil bojovat s temnými stránkami, které si podle svých slov nese v genech. Kopta mluví také o tom, proč se vyhýbá veřejným politickým postojům, přestože sám za komunismu podepsal například Několik vět a skončil na výslechu StB. „Vím moc dobře, co to znamená nést kůži na trh,“ říká. Dnešní veřejné debaty podle něj často víc rozdělují než spojují. „My jsme si tím vynálezem sociálních sítí tu cestu do pekel pěkně vydláždili,“ dodává. Vedle herectví a moderování mluví i o překvapivých vášních - třeba o své celoživotní fascinaci autobusy, kvůli které si během covidu splnil sen a zkusil si práci řidiče. A také popisuje, jak si dnes už nenechá kazit radost ze života ničím a nikým. Jak se smiřuje s vlastní minulostí? Co znamená „koptimismus“ a proč je podle něj důležité pojmenovat svého vnitřního „čerta“? Proč se vyhýbá politickým postojům ve veřejném prostoru? A jakou roli v jeho životě hrají rodina, humor nebo třeba autobusy? Poslechněte si celý rozhovor. CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 66 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠⁠⁠⁠ A ⁠HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR

Ze slovního spojení „česká romantická komedie“ se za poslední roky stalo bezmála sprosté slovo, bez ohledu na to, že na některé z nich přišlo do kina z různých důvodů hodně diváků. Jednou z mála výjimek byly v roce 2019 Ženy v běhu scenáristy a režiséra Martina Horského, které jen v kinech vidělo půldruhého milionu diváků, a také recenze byly docela vstřícné. A ve čtvrtek má kinopremiéru jeho další projekt: Někdo to rád v Plzni.

Dneska u nás v kamionu přijal pozvání Jan Antonín Duchoslav, český herec a výrazná osobnost české filmové. V rozhovoru jsme se bavili o jeho cestě k herectví i o životních zkušenostech, které ho formovaly nejen jako herce, ale i jako člověka. Došlo i na otevřená a osobní témata, o kterých se běžně nemluví. Kompletní rozhovor najdete na našem Herohero kanále: 👉 https://herohero.co/mikodrom