Vendula Pizingerová

Přestože se o využití vodíku mluví v mnoha odvětvích, ne vždy se musí jednat o ten nejlevnější způsob dekarbonizace. V této epizodě proto s Martinem Tenglerem (Bloomberg NEF) diskutujeme nejen technologický potenciál vodíku a jeho využití v průmyslu, ale hlavně ekonomické souvislosti výroby a přepravy. Ty totiž do značné míry ovlivní jeho možnou budoucnost ve světové ekonomice. Už dnes ovšem celosvětově spotřebováváme za rok tolik energie z vodíku, kolik jí spotřebuje USA ze zemního plynu za půl roku. Vodík tedy stojí za bližší seznámení, proto probereme jeho nejzajímavější fyzikální a chemické vlastnosti a vysvětlíme vám, jak se vyrábí dnes nebo jak by se mohl produkovat za deset let. S tím souvisí i diskuze, jak se vodíku daří na politické a legislativní úrovni nejen v Evropské unii. Epizoda vznikla za podpory Britského velvyslanectví v Praze.

Zachytávání a ukládání uhlíku (CCS – Carbon Capture and Storage) je proces, při kterém je zachytáván CO2, jenž je následně uložen, aby neunikl zpět do atmosféry. Jedná se o důležitý nástroj pro snižování emisí z průmyslu a je součástí většiny scénářů k dosažení klimatické neutrality. Budeme tedy v budoucnu mít „filtr v komíně“ a oxid uhličitý pumpovat zpátky pod zem? To diskutujeme v dnešní epizodě. Aktuálně provozované CCS projekty jsou schopné odstraňovat kolem 40 milionů tun CO2 ročně. Scénáře očekávaného budoucího stavu se liší, například podle scénáře od Mezinárodní energetické agentury (IEA), který předpokládá dosažení globální klimatické neutrality do roku 2070, musí odstraňované množství vzrůst na 5,6 miliard tun CO2 ročně do roku 2050 a na více než 10,4 miliard tun CO2 do roku 2070. CCS má představovat téměř 15 % kumulativního snížení emisí.  Toto odvětví tedy rozhodně nebude malé a proto je potřeba se jím dopodrobna zabývat. Jak tato technologie funguje? Jaké typy CCS existují a kolik to celé bude stát? To jsou otázky, na které odpovíme v dnešním podcastu. Epizoda vznikla za podpory Britského velvyslanectví v Praze.