Před 10 měsíci
Banderovi se díky návštěvě manželky podařilo navázat kontakt s dalšími vůdci OUN-B a někteří se domnívají, že byl jedním z organizátorů teroru, který se odehrával na Volyni a ve východní Haliči. V letech 1941-1944 bojové křídlo OUN-B přetavilo své heslo „Ukrajina pro Ukrajince“ v systematické krveprolití: OUN vycvičené milice se podílely v červnu a červenci 1941 na pogromech ve Lvově, při nichž bylo pobito a zastřeleno několik tisíc Židů. O dva roky později se Ukrajinská povstalecká armáda, zformovaná a vedená převážně členy OUN-B, obrátila proti polské a židovské menšině v regionu a koordinovala noční útoky na farmy a kostely ve vesnicích na Volyni a ve východní Haliči. Útoky často probíhaly tak, že jednotka UPA vstoupila do vesnice a vydávala se za sovětské partyzány. Muži se rozdělili, vnikli do domů a požadovali od obyvatel jídlo. Mezitím byla vesnice obklíčena a všichni procházející Poláci byli také zadrženi. V obci Parośla UPA partyzáni nařídili všem obyvatelům, aby si lehli, a svázali je pod záminkou, že se chystají provést útok na nedaleký německý železniční transport a když budou obyvatelé vesnice nalezeni svázaní, poslouží to Němcům jako důkaz, že Poláci s UPA při útoku nespolupracovali. Ne všichni obyvatelé Parośla jim uvěřili, protože někteří z nich uměli ukrajinsky. Protože však nebyli ozbrojeni, neměli jinou možnost než udělat, co jim řekli. Téměř všichni Poláci ve vesnici byli zavražděni noži a sekerami – staří muži, ženy i děti, včetně šestiměsíčního dítěte, které bylo nožem zabodnuto do stolu. Přežilo pouze 12 Poláků, včetně dvanáctiletého chlapce Witolda Kołodyńského, který po úderu sekerou utrpěl prasklinu lebky. I to bylo součástí Banderova boje za ukrajinskou nezávislost. Odhaduje se, že při těchto útocích proti civilnímu obyvatelstvu bylo zavražděno 60 až 120 tisíc civilistů...
