Výchova

Čtyřikrát si mé dítě neuklidilo plastové ovoce na plastovém prkýnku. A čtyřikrát neuposlechlo mou žádost, aby si to uklidilo. Fyzické tresty občas použije mnoho rodičů, přestože je to krok špatným směrem.

Učit děti doma? Pro některé rodiny je to přirozená volba, pro jiné poslední možnost, jak zabránit možná nevratnému psychickému i fyzickému poškození potomstva. Takový je i případ rodiny Mlynářovy, která nakonec dospěla k rozhodnutí vzdělávat vlastními silami všechny svoje čtyři děti s mimořádným intelektovým nadáním. „Nebyla to ale naše první volba a to, že děti nemohou chodit do běžné školy, ačkoliv na to mají právo, považujeme vlastně za jejich diskriminaci," říká matka tří synů a jedné dcery.

Rodina je základ státu — jenže stát často ohrožené rodiny ničí.

Ve školní lavici připomínají pytel blech, vykřikují při vyučování, věčně ztrácejí pomůcky, jsou drzé a odmlouvají, chodí za školu... Zkrátka zlobí. Nepotřebují trest, ale najít někoho, kdo si položí otázku „proč“. Každé zlobení má totiž příčinu: třeba úzkost, problémy v rodině nebo s vrstevníky. Může to být volání o pomoc.

Stále více rodičů po celém světě se obrací na umělou inteligenci (AI).

„Co to s tebou je?“ „Co jsi zač? Co si to dovoluješ? Co si vůbec o sobě myslíš?“ „Stále děláš jen potíže, jsi k ničemu,“ slova tyrana předurčují životní pouť člověka spoutaného v kruzích dětské bolesti a bezmoci.

Na sociálních sítích se řeší dítě s důtkou za účast při zabití slimáka. Někdo se směje, jiný volá po potrestání školy. Ale možná to celé není tak černobílé, jak se zdá.

Dáváme jim bezpečí, komfort i terapie, ale zapomínáme na pád a prach. Citlivost se stala ctností a odolnost luxusem. Přichází nová éra empatie, nebo éra porcelánu?

Je statisticky prokázáno, že děti, které smějí číst knihy podle vlastního výběru, se mohou od braku pročíst ke kvalitní literatuře. Ale ty, kterým není dovoleno nebo umožněno číst, co by je zajímalo, a musí konzumovat pouze tituly doporučené školou nebo vnucené rodiči, získávají k disciplíně čtení odpor a stávají se z nich nečtenáři.

Způsobů, jak přistupovat k výchově dětí, je spousta. Základní psychologické dělení přichází se třemi hlavními směry a pro lepší přehlednost je přirovnává k výchově některých zvířat. Například medúzoví rodiče nechávají své potomky „jen tak“ plout v moři a nedávají jim žádné hranice.

Když za vámi přijde potomek a řekne: „Mami, tati, necítím se být jako kluk/holka,“ máte dvě možnosti. Buď budete jeho pocity zesměšňovat a bagatelizovat, nebo jim nabídnete bezpodmínečné přijetí a podporu. Hádejte, co asi doporučují sexuologové.

Jak mluvit o sexu s dětmi, když to sami dospěle neumíme? Jakou roli v edukaci o sexu hraje škola a jakou rodiče? Odpovídá Markéta Faberová, moderátorka podcastu Šimrání a spoluzakladatelka Intimity Festivalu.

Pamatujete si dobu, kdy byl přechod na zimní čas malým svátkem? Spát o hodinu déle, než zazvoní otravný budík – to je sen každého dospělého. To byly časy, že?

„Sněhové vločky“ — posměšný štítek i choulostivý ideál. Co je tvoří? Agrese a strach, nebo důvěra a blízkost? V době, kdy se mluví o duševním zdraví generací, stojí za to podívat se, jak výchova formuje citlivost, odolnost i schopnost empatie.

Prarodiče od nepaměti hrají zásadní roli ve vývoji dítěte nejenom tím, že je občas pohlídají. Babičky a dědečkové nejsou jen od toho, aby děti rozmazlovali, ale pomáhají i zachovávat rodinné tradice.

První kapesné, první rozhodnutí, první zklamání i první lekce zodpovědnosti. Učte děti rozlišovat mezi potřebami a přáními, plánovat a tvořit si...

„Kluci nepláčou,“ „To je pro holky,“ „Musíš být tvrdej.“ Běžné věty, které malí chlapci slyší každý den, mohou zásadně ovlivnit jejich budoucí vztahy k ženám a schopnost empatie.

Dostávat kapesné je pro každé dítě nesmírně důležité. Jeho účelem rozhodně není jen to, aby si mohlo dítko kupovat, co se mu líbí a na co má chuť, ale spíše naučit jej hospodařit s penězi. Spousta rodičů ovšem tápe nad tím, kolik peněz svým ratolestem vlastně svěřit.

Pokud do přírody vyrazíme s dětmi staršího školního věku, je možné využít změn barevnosti listí k vysvětlení, jak to vlastně je s chlorofylem, a to nenásilnou hravou formou.

Máte dceru? Představte si, že jí řeknete: „Nepřibrala jsi?“ nebo „Tyhle kalhoty ti nesedí.“ Zní to absurdně? Bohužel, takové věty tisíce rodičů svým dcerám denně říkají. A devastují jim přitom sebevědomí.

Je šokující, že děti, které si nesou možná trauma ze svých původních rodin, kde byly tělesné tresty na denním pořádku, jsou předány do dětských domovů do údajného bezpečí. Bezpečí je jen zdánlivé.

Dcera třískla dveřmi, protočila oči a pronesla větu: „Nechte mě žít.“ Vypukla u ní puberta a my jsme se rozhodli pro vyhlášení stavu nouze.

Každý rodič se snaží vychovat své dítě co nejlépe a připravit ho pro život. Někdy mohou nastat situace, kdy člověku ujedou nervy. Někdy může být rodiči až do pláče.

Mluvíš do kamery o tom, jak ostatní dělají všechno špatně. O politice, o společnosti, o výchově. A v pozadí je slyšet malé „mami“. To dítě si z tvých výlevů bere lekci – že svět je zlý a že pozornost se musí vyžebrat.

Špatné výchovné vzorce mohou významným způsobem ovlivnit rozvoj narcismu u dítěte.

Tam, kde chybí zralý mužský vzor, nastupují karikatury síly – od agresivních fanoušků až po muže, kteří se měří jen tím, kolik vypijí piv nebo kolik lidí dokážou zastrašit. Pokud se ideálem mužství stává nezralost, potom celá společnost ztrácí rovnováhu. A právě na tuto ztrátu – ztrátu otců, hranic a vnitřního vedení – upozorňoval Robert Bly, americký básník a překladatel poezie, už před čtyřiceti lety.

Kapesné je pro děti první opravdový kontakt se světem peněz. Učí se, že mince a bankovky nejsou samozřejmost, ale něco, co má hodnotu. Jenže kolik je „tak akorát“? A kdy vlastně začít? Odborníci se shodují, že výše kapesného by měla růst nejen s věkem, ale i s tím, jak dítě zvládá odpovědnost.

Silná slova používají i vzdělaní a úspěšní lidé – tak proč to pokrytectví? Sprosté slovo je poselství, které říká: „nepřehlížej mne“, ale u dětí zároveň: „vyrůstám v prostředí, které mi nerozumí“ – a to je výčitka, kterou poslouchat nechceme.

Protože když to tak řekneme, vede to k mylným a škodlivým závěrům.

Dokonalé matky pobíhající mezi kroužky, bio svačinkami, perfektní kariérou a naklizenou domácností? Zapomeňte. Podle odborníků dětem prospívají víc ty ,,líné", ale spokojené matky.

Bývalá záchranářka Nikki Jurcutzová tvrdí, že sprostá slova mohou dětem v ohrožení zachránit život. Vysvětluje, proč je učí vlastní děti.

Přípravě na povolání věnujeme dlouhé roky studií. Na roli rodiče nás nepřipraví nikdo. Není tedy divu, že se dopouštíme mnoha omylů, nebo si to alespoň myslíme. Návodů, jak má správná výchova vypadat, především od odborníků, existují stovky.

Na rozdíl od IQ, které je spíše vrozené, lze emoční inteligenci (EQ) aktivně rozvíjet a trénovat. O tom, jak na tom s emoční inteligencí jsme, hodně vypovídá náš domov. Říká o nás, jací jsme, jak přemýšlíme a jak se staráme o sebe i ostatní.

Láska a disciplína patří do každé výchovy. Láska sama o sobě nestačí – dítě potřebuje hranice, důsledky a pravdu, aby se naučilo respektu, sebekontrole a spolupráci. Správně nastavené principy v prostředí milujícího vztahu pomáhají dítěti stát se zodpovědným a odolným jedincem, který je zároveň připraveným na život.

Děda sedí na lavičce před domem, v ruce jablko ze zahrady. Čeká, až mu vnuk položí tu nejběžnější otázku: „Proč je obloha modrá?“ Jenže vnuk neotevře pusu směrem k němu, ale k telefonu. Jedno rychlé „Hej, Siri“ a odpověď je na světě.

Mít doma dva puberťáky a jednu pětiletou pubertální čekatelku je často velmi obtížné. Hlavně kvůli stravování. Mnozí z nás, rodičů matadorů, by to nazvali krmením divé zvěře.

„Děti se řeči neučí jako vyjmenovaná slova ve škole – řeč se prostě rozvíjí. A my jim můžeme ten rozvoj jen usnadnit,“ říkal po celý život dětský psycholog Zdeněk Matějček. Jeho poznámka dnes zní snad ještě aktuálněji než v době, kdy ji poprvé vyslovil.

Klaudii budou brzo čtyři roky a bez dudlíku nedá ani ránu. Její rodiče jsou z toho nešťastní, zkoušejí všechno možné, aby ji tohoto zlozvyku zbavili. Bohužel neúspěšně.

Když jsem se včera vracel z třídního srazu, neubránil jsem se náletům nostalgických vzpomínek na doby dávno minulé. A bohužel také nevratné.

Mám ho přihlásit už ve třech letech? Nebude tam plakat? A co když se mu tam nebude chtít chodit? Jestli jste rodič, možná tápete, jaký sportovní kroužek vybrat, kdy začít a jak poznat, co dítěti sedne. Máme pro vás pár rad, které vám výběr té ideální sportovní aktivity pro vaše ratolesti usnadní.

Syn si přál nový mobil. Tak jsem mu řekl, ať si vybere podle svého. Byla to chyba?

Chodíte do práce a vypravujete děti do školy? Pak dobře víte, že taková rána mohou být pěkně hektická a stresující. Dostat je včas z postele, dohlédnout na hygienu, nachystat snídani a svačiny a vyprovodit ratolesti ze dveří, případně s nimi dosprintovat ke školce či škole včas, to může být docela velká divočina. Chcete znát pár šikovných triků, jak si ušetřit nervy a udělat si každodenní ranní kolotoč o něco příjemnější?

Dětský vztek může být zoufalý nebo mocenský. V prvním případě pomáhá klidná přítomnost a naslouchání, ve druhém jasné a laskavé hranice. Klíčem je vyváženost – ne tresty, ani ústupky, ale pevný a klidný průvodce.

Začátek školního roku je zkouškou nejen pro děti, ale i pro rodiče. Někdo plánuje vše s předstihem, jiný nechává věci plynout a řeší je až na poslední chvíli. Psycholožka Šárka Miková vysvětluje, proč je důležité respektovat odlišné potřeby dětí, jak je motivovat k učení a proč jsou chyby v jejich rozvoji důležitější než dokonalost.

Nástup do školy je pro děti velký skok. Aby byl začátek co nejhladší, je dobré s nimi hodně a otevřeně mluvit. Nicméně i tak počítejte s tím, že adaptace může trvat i déle než měsíc. Schválně, zkuste si sami vzpomenout na svoje první dny na základní škole. Nepřipadali jste si jako v jiném světě?

Zanedbané děti, podvýživa, popáleniny i zneužívání dětí. Pěstounka Jiřina v podcastu Mezi Dveřmi promluvila o bolesti i o systému, který podle ní někdy selhává.

To, kolikáté v pořadí se dítě v rodině narodí, hraje často významnou roli v jeho životě. Být prvorozený znamená mít výsadu i tíhu zároveň. Rodiče na nejstarší děti často kladou větší nároky, dávají jim víc pozornosti, ale i povinností. Jak tato role ovlivňuje jejich osobnost, vztahy se sourozenci i život v dospělosti?.

Nástup do školky bývá pro děti i rodiče velká životní zkouška. Zatímco děti čeká nové prostředí, pravidla a kamarádi, rodiče často svírá nejistota, jak jejich malé zvládne odloučení. Dobrá zpráva? Adaptace nemusí být drama. S trochou přípravy, správnou komunikací a klidem můžete první dny proměnit v radostnější začátek.

Děti se od nás učí. A to i věci, které si tak úplně neuvědomujeme. Nevnímají jen to, co se jim říká, ale především to, co děláme a jak se chováme. Tyto návyky v nich pak zůstávají zakořeněné už navždy.

Kapesné je pro děti něco jako první výplata. Není podstatné, jestli jde o desetikorunu nebo stokorunu, ale spíš o to, že se s penězi začnou učit zacházet.

Prázdniny nemusí být vždy jen radostné, někdy se dítě vrací z tábora či od příbuzných zklamané, zamlklé nebo dokonce naštvané. Jak poznat, že nejde o běžnou náladu, ale o prožitek, se kterým potřebuje pomoct? A jak s ním mluvit, aby se nám svěřilo? Rady přináší psycholožka Šárka Miková.

Američanka Emily Boazman (35) z Nového Mexika se nikdy netajila tím, že ranní vstávání není nic pro ni. A když se jí narodily děti, rozhodla se, že se bude řídit svým vlastním biorytmem a nebude na něm nic měnit. Společně s manželem Jakem (44) tak vychovávají své tři děti jako „noční sovy“. Do postele se většinou dostanou až kolem půlnoci a rodiče sami chodí spát okolo druhé ráno.

Řada rodičů by udělala cokoli, aby jejich děti prožily dětství beze strachu. To ale dost dobře nejde a není to ani přínosné – dítě se musí umět bát, aby třeba nesahalo na horkou konvici. Na druhou stranu, spoustu nepříjemných dětských strachů můžeme zmírnit my sami. A přitom nemusíme (skoro) nic udělat.

Září je náročné pro všechny. Naštěstí ale existují způsoby, jak si návrat do školy usnadnit. Už na konci prázdnin začněte svým dětem nenápadně strukturovat den a směrujte jejich pozornost ke škole. Přechod ke školním povinnostem pak zvládnou o hodně snáz.

Mnoho rodičů dobře zná situaci, kdy je jejich dítě ve školce nebo s jinými lidmi za vzorného andílka, ale doma u maminky se spustí pravé peklo. Psychologové už vědí, proč se to děje.

Příchod dítěte do rodiny je vždycky náročný pro všechny zúčastněné. Narození miminka obvykle mění všechno.

„Moje dítě se nesmí cítit špatně. Splním mu, co si bude přát,“ říká si rodič. Věří, že rozmazlováním dá dítěti to nejlepší. To je ale hrozný omyl: sobě i dítěti dělá ze života peklo.