Vzpomínka

Už za pár dní uplyne rok od tragické smrti Heleny Zeťové (†44). Zpěvačka by přitom jen před pár týdny oslavila 45. narozeniny. Oddaní fanoušci proto z lásky znovu upravili její pietní místo, vyměnili fotografie, doplnili barvy a zaplavili profil dojemnými vzkazy, které jsou alespoň malou útěchou pro rodinu i blízké.

Papír dnes nosíme do tříděného odpadu každý den. I když školní sběr stále někde funguje, s tím, co se dělo kdysi, to nelze srovnat. Kromě novin sbírali žáci třeba i byliny a pomerančovou kúru. Jak to chodilo a k čemu vlastně sesbírané komodity sloužily?

Zpráva o smrti Patrika Hezuckého zasáhla všechny jeho fanoušky a přátele. Jednou z těch blízkých byla i moderátorka Lucie Černá. Kamarády byli dvaadvacet roků.

Rozhlasová stanice Evropa 2 po zprávě o úmrtí moderátora Patrika Hezuckého zveřejnila na svém facebookovém profilu krátké archivní video, které zasáhlo tisíce fanoušků. V několika vteřinách zazní jednoduché přání, které nyní působí téměř jako jeho osobní rozloučení s rádiem, kde strávil většinu profesního života, zaznamenali jsme v redakci ŽivotvČesku.cz.

Jednou z možností, jak se podívat za hranice ČSSR, byly také zájezdy sportovních oddílů nebo třeba přírodovědných kroužků. Často se jednalo o lehce dobrodružné akce organizované nadšenci.

Zásluhy o rozkvět muzea V čele Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně stál Pavel Hrubec 11 let. „Po jedenácti letech přichází zlínské muzeum o člověka, který se naprosto nebývalým způsobem zasloužil o rozkvět instituce, kterou spravoval.

Důchodový věk se kvapem blížil, a tak jsme se ženou a dcerou občas vynechali cestování po našem oblíbeném Středomoří a vydali se poznávat i vysokohorskou alpskou krajinu. Byl to značný rozdíl. Ale co bychom pro nejrůznější svá poznání neudělali!

Když jsem přibyla do rodiny svého muže, bydleli jsme společně s jeho maminkou v klidné vilové čtvrti pražského Braníka.

Židovský původ Tomáš Straussler, jak znělo jeho původní jméno, se narodil 3. července 1937 v židovské rodině ve Zlíně. V roce 1939 emigroval s rodiči do Singapuru kvůli hrozbě nacistické perzekuce.

Jsem optimistka. Na známou otázku, zda-li je sklenice napůl plná nebo napůl prázdná, odpovídám: „Dolij do plné.“ Ale občas se stane, že pohár přeteče.

Před deseti lety prodali chalupu i byt a pustili se do investice, která znamenala všechno. Dnes žijí v domě, který nabízí nejen komfort, ale i místo, kde se cítí opravdu doma.

Psal se rok 1987. Bylo mi 29 let, pomalu se mi blížila třicítka a já se rozhodla změnit zaměstnání. Odešla jsem z kanceláře a vzala práci uklízečky. Byla to obrovská změna v mém životě. V práci jsem trávila dvě hodiny každé ráno, domů jsem se vrátila kolem deváté hodiny.

Čas adventu se nezadržitelně blíží a my už si lámeme hlavu, co koupíme našim milým pod stromeček. Sháníme, vymýšlíme a utrácíme. Je toto opravdu poselství Vánoc? Bylo to takto vždycky?

I za dob reálného socialismu, například v 70. a 80. letech minulého století, lidé v tehdejším Československu občas cestovali do zahraničí individuálně bez cestovek. Vzpomínky pamětníků se dost liší, skoro vždy se ale jednalo o zajímavé dobrodružství.

V pondělí zemřela herečka a dabérka Jorga Kotrbová, oznámila to dnes na sociální síti Facebook Herecká asociace. Bylo jí 78 let. Diváci si ji pamatují jako Zlatovlásku z filmové pohádky nebo jako Janičku z filmu Utrpení mladého Boháčka. Za své působení v dabingu získala v roce 2021 Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství. Redakce ŽivotvČesku.cz oslovila legendární herečku Reginu Rázlovou, která s Jorgou Kotrbovou ve výše zmíněné kultovní komedii hrála. Herečka na zesnulou kolegyni zavzpomínala.

Večer plný hudby a oslav českých hudebních talentů se zhruba ve své polovině proměnil v silnou a dojemnou vzpomínku. Publikum i diváci u televizních obrazovek ztichli při emotivním poctění Aničky Slováčkové, které si s hlubokým respektem a láskou připravily její blízké osoby včetně bratra Felixe.

Píše se rok 1970 a já začínám chodit do první třídy. Vykulená, malinká, vlastně úplně nejmenší ve třídě a navíc krátkovlasá „na kluka“! Maminka s tatínkem mi nikdy nevysvětlili, proč jsem nemohla mít dlouhé vlasy jako moje ségra. To asi proto, že jsem byla taková dračice, skoro jako kluk.

Vánoce v sedmdesátých a osmdesátých letech vypadaly jinak než dnes. Trávili jsme většinu času venku a mezi paneláky vznikala v zimě ledová hřiště a vánoční komerce se na nás nevalila už od října.

"Podzime, podzime, zas už nosíš déšť a sníh, pěkně tě prosím - počkej ještě chvíli..."

Byl to konec dubna 1945 a válka se chýlila ke konci. Přesto v Salaši přišla o život dvacítka civilistů. Byli vylákáni do lesa a brutálně zavražděni.

Rozchody bývají vždy těžké. Něco končí, zůstává bolest a prázdnota. Jsou rozchody, které i po letech budí silné emoce. K takovým rozchodům patří ten mezi Waldemarem Matuškou a Jitkou Zelenohorskou.

Jak je možné, že si po minutě nepamatujete jméno člověka, se kterým jste se právě seznámili? Jak to, že si nedokážete vybavit ani větu ze stránky, kterou jste právě dočetli? Přitom si pamatujete písničky z dětství, vůni babiččiny kuchyně, jak se jezdí na kole. Není to věkem, vaše paměť není rozbitá, ale je netrénovaná. Můžete to ale snadno změnit.

Kde jsem byla a co jsem dělala 17. listopadu 1989, přesně nevím. Zřejmě jsem, jako každodenně, pečovala o našeho tehdy čtyřměsíčního syna. Ostatně o tom, co se děje v Praze, jsme nic nevěděli.

Dělnický dům berou lidé odjakživa jako jednu z nejvýznamnějších staveb novodobé historie města. Pro pamětníky, privátní badatele a zejména milovníky staré Jihlavy je místem, kde se odehrávaly mnohé důležité, zajímavé a čas od času i výjimečné události.

Rok 1989 znamenal konec jedné éry pro mnoho zemí po celé Evropě. Znamenal návrat ke svobodě a suverenitě. V Československu se symbolem revoluce stal 17. listopad. Co všechno si ale z této přelomové doby pamatujete? Prověřte svou paměť a připomeňte si události, které definovaly přerod naší společnosti.

Jaký byl Václav Havel člověk, muž, přítel či kolega? Pro Aktuálně.cz na něj u příležitosti výročí 17. listopadu vzpomínají ti, kteří ho znali osobně.

Mám ráda příběhy o lidech, i o věcech. Příběhy z klikatých uliček starého města jsou zaprášené, ty z dětských hřišť mají otlučená kolena. Ten, který píši, byl zakutálený v čekárně u zubaře.

Je pohřeb, je tedy čas vzpomínat. Jelikož pohřeb pražského arcibiskupa je pohřeb křesťanský, náleží se přát zesnulému pokoj a spásu. Takové je učení křesťanské: Každému člověku je třeba přát spásu. Ano, každému bez výjimky.

„Něco, po čem jsme toužili, mluvili o tom v rodině nebo se svými vrstevníky (…), tak se najednou začalo skutečně naplňovat. Tím, že se lidé domluvili a sešli, i když to bylo svým způsobem zakázané nebo limitované,“ popsal v Událostech, komentářích moderovaných Martinem Řezníčkem herec Jan Potměšil, jak vzpomíná na události 17. listopadu 1989. „Mám pocit, že to byl zásadní okamžik mého života,“ dodal. Potměšil poté jezdil po regionech, kde hovořil o tom, co se v Praze dělo. Při jedné z cest 8. prosince 1989 při automobilové nehodě málem přišel o život. Po dvou měsících se pak probudil z kómatu v úplně jiném režimu. „Ať už byl kolem mě kdokoliv, tak jsem se ptal, jak to pokračuje, jak se daří a podobně,“ přiblížil.

„Babi, kde mám vzduchovku?“ byla moje první starost, když jsem přijela na prázdniny. „Půjčil si ji syn pana ředitele ze zámku.“ „Jo syn pana ředitele. To bude asi pěkný mazánek a náfuka,“ pomyslela jsem si zklamaně a odešla se podívat na fotbalové hřiště, jestli tam nebude někdo známý.

Magda Vášáryová ve své nové knize popisuje emotivní chvíli, kdy jí Vladimír Mečiar plakal na rameni. Herečka přiznala, že tehdy vyhodila i své šaty.

Chcete mít šťastné, spokojené a vychované dítě? Mít s potomkem vztah, kde jsou tresty zbytečné? Vytvořte si spolu už od narození užší spojení a budete parťáky napořád. Jak na to?.

Den válečných veteránů připomíná odvahu a oběť těch, kteří nasazovali životy ve jménu svobody. Každoroční pietní akty, dvě minuty ticha a symbol vlčího máku připomínají, že mír není samozřejmost.

Má dcera – lehce přes čtyřicet let – se předevčírem, tedy 7. 11. zeptala kolegyň v práci, jestlipak vědí, co je dnes za datum. Nevěděly. Šťastné to ženy. Šťastná to generace. To my tohle věděli od dětství. Už díky lampiónovým průvodům. Ostatně ty byly fajn.

Jitka Viktorínová se jako malá proslavila coby Adélka v původním černobílém filmu Babička z roku 1940. Příští rok oslaví deváté kulatiny. Životní jiskra jí ale nechybí a občas si ráda vyjde do společnosti.

Můj tatínek miloval fotbal. Napjatě sledoval všechny přenosy v televizi, vášnivě fandil před obrazovkou a dost často si vyrazil přímo na stadion. Moje maminka se o tuhle hru nezajímala, ale tatínkovu vášeň přijímala s pochopením.

Dnes je velké výročí této automobilové legendy. Přesně pred 68 lety sjel první BMV z výrobní linky. Ptáte se: Proč BMV? No přeci podle oblíbené samolepky, která mnohé Trabanty zdobila: Až vyrostu, bude ze mě BMV - bakelitový malý vůz!

V lednu to bude pět let, kdy nás navždy opustil oblíbený písničkař David Stypka. Odešel ve věku 41 let a to 10. ledna 2021 po dlouhodobé nemoci. Fanoušci ale teď mají důvod k dojetí. Dočkali se totiž nové desky.

Říjen 1996. Brno hostí Slavii a za Lužánkami se tísní 44 tisíc lidí – dodnes rekord české ligy. Z pohledu kluka, který byl tehdy u toho, to nebyl jen zápas, ale událost, na kterou se nezapomíná.

Zpěvák Sebastian se fanouškům otevřel tak, jako nikdy předtím. Zavzpomínal na svého tatínka, který již není mezi námi. Vzpomínka je pro charismatického bruneta o to bolestivější, protože spolu neměli zrovna dobré vztahy.

Helena Zeťová by dnes slavila 45 let. Její poslední fotografie se Samíkem dojímá fanoušky. Policie po vyšetřování potvrdila, že její smrt byla nešťastná náhoda.

Na herečku Věru Křesadlovou, která ve středu 5. listopadu zemřela ve věku jedenaosmdesáti let, vzpomíná pro Novinky režisér Jan Hřebejk. Ten ji obsadil do své tragikomedie Medvídek z roku 2007. Seznámili se však o pár let dříve díky hereččině synovi Petru Formanovi.

Některé pokrmy nás dokážou vrátit v čase. Jsou skromné a často je vykouzlíme, i když zrovna nemáme nakoupeno. U takzvaných comfort food nejde jen o chuť, ale i o silný pocit tepla a nostalgie. A to obzvlášť ve chvílích, kdy se necítíme zrovna ve své kůži.

Dnes, na den přesně, jsem řidičem tramvaje pražského Dopravního podniku dvacet pět let, a proto jsem původně zamýšlel pojmenovat článek názvem „Čtvrt století pod proudem“.

Hned v úvodu se přiznávám: žádné specifické nemám. Hezké a šťastné chvíle ano. A těch bylo a je spousta. Všechny se mi pak samovolně slepuji do zmíněných období a taky mist. Už od dětstvi. Ono šumavské začalo před osmašedesati lety.

Asi je všem jasné, že moje otázka nemíří k digitální generaci, ale ke všem těm, kteří měli na přelomu milénia kolem 40 let. Protože ptát se těch nejmladších, kterým neříká nic už ani slovo „walkman“, by bylo ode mne poněkud pošetilé.

Ruština! Všichni, včetně poloviny ruštinářek, ji nesnášeli, a kromě Jana z ní všichni před půlrokem maturovali. On měl na průmyslovce jako cizí jazyk němčinu, takže s ruštinou se potkal naposledy na základní škole.

Čeština je nejen nekonečně tvárná, ale také vtipná. Před spaním se mi dobře vymýšlejí věty se stejnými samohláskami. Třeba s E: „Lev leze ke kleci. Ten tě nesežere. Hle, leze s medvědem!“

Tato příhoda se mi stala před několika lety. Jezdívala jsem pravidelně trasu Praha – Písek. Jednou nastoupila žena s dítětem, asi pětiletým. Posadila se dozadu. Po chvíli si k ní přisedla další mladá žena zhruba se stejně starým dítětem.

Hledám ztracené hlasy internetu. Začínám u fyzika, který své vzpomínky uložil vedle zákonů kosmu.

Legendární hudebník Lionel Richie se ve své nové knize Truly vrací ke společným chvílím s Michaelem Jacksonem. Popisuje jej jako výjimečně talentovaného, ale také výstředního člověka, který prý často zapomínal i na běžné věci, jako je praní oblečení.

Na půdě u dědečka jsem našla deštník po pradědovi. Byl starý, velký, krásný, černý, s dřevěnou rukojetí, líbil se mi moc. A tak jsem si ho vzala.

Dušičkový čas přináší ztišení a návrat k těm, kteří tu už nejsou. Ale vzpomínat neznamená jen položit květiny na hrob.

Dušičky? Nejde jen o obligátní zapálení svíčky na hrobě. Měla by to být doba krátkého zastavení a vzpomínání na ty, které jste milovali a stále milujete. A také další příležitost vyrovnat se s jejich odchodem. Víte, že vám s tím pomůže i dávná energie kamenů?

Je před námi dušičkový víkend. Řada lidí při návštěvě hřbitovů zavzpomíná na své blízké, kteří už nejsou mezi námi. Na víkend, který se ponese hlavně v duchu Památky zesnulých, reaguje policie a také jihlavský dopravní podnik.