Černá díra

Vědcům se podařilo zachytit rekordní sloučení dvou černých děr a možná potvrdili existenci černých děr o střední hmotnosti. Co jsou černé díry a jak vznikají? A proč je nový objev tak významný a fascinující?

Zvuk, který vědci díky gravitační vlně zaznamenali, přisuzují srážce dvou černých děr přibližně 7 miliard let zpět. Ta měla vytvořit dříve neznámý hvězdný objekt: středně velkou černou díru.

Vědátoři z detektorů LIGO a Virgo oznámili, že vloni nejspíše vůbec poprvé odhalili černou díru nad hmotnost 65 Sluncí. Tato váhová kategorie nám doposud unikala, ačkoliv nám již gravitační vlny odhalily i černé díry menší či výrazně větší.

Tmavě modrý stěhovák s černou dírou za sedačkami ukáže záď kdejakému sportovnímu vozu. Přitom jej pokoří nejen praktičností, ale i luxusem kdysi hodně drahé specifikace.

Mikrokvasar, čili asi černá díra, nečekaně ovlivňuje stav 100 světelných vzdálené mlhoviny – a způsobuje, že nám z ní přichází opakující se signály. Je to poprvé, co byl taková vztah odhalen na podobnou vzdlenost.

Astronomové objevili skupinu extrémních hvězd, které se řítí ohromující rychlostí na orbitě naší supermasivní černé díry Sagittarius A. Nejrychlejší z nich je hvězda S4714, která společně s hvězdou S4711 stává prvním věrohodným kandidátem na squeezar, hvězdu „slisovanou“ gravitací blízké černé díry.

Astronomové z americké Harvardovy univerzity chtějí zjistit, zda je hypotetická planeta Devět, tedy zatím neviditelná devátá planeta Sluneční soustavy, prastarou černou dírou. Předložili tak nový úkol pro misi LSST (Legacy Survey of Space and Time), která má zkoumat celou jižní oblohu. Informaci přinesla agentura Reuters.

Zeptejte se hvězdy světové astrofyziky v rámci seriálu Aktuálně.cz a Nadačního fondu Neuron "Ptejte se vědců". Na vaše dotazy odpoví v pondělí.

V kupě galaxií SpARCS1049, vzdálené 9,9 miliard světelných let, mají velmi línou supermasivní černou díru. Přišla o zdroj oblíbené stravy, tak tam sedí jako panda a nic nedělá. Díky tomu se v kupě SpARCS1049 utrhla z řetězu tvorba hvězd, které jede rychlostí 900 Sluncí ročně.

Černé díry svou gravitací „ohýbají“ prostor i čas. Naše fyzikální teorie to napíná na samotnou hranici únosnosti, ale zároveň můžeme podivných vlastností černých děr a jejich bezprostředního okolí využít, abychom se o těchto gravitačních příšerách dozvěděli víc.

Jako černou díru označujeme objekt s tak silnou gravitací, že úniková rychlost přesahuje rychlost světla. Z jeho gravitačního vlivu se pak nemohou vymanit ani fotony elektromagnetického záření.

Černé díry nesvítí, ve skutečnosti jsou známé tím, že dělají pravý opak. Ale pokud aktivně pohlcují materiál z prostoru kolem nich, může tento materiál svítit opravdu velmi jasně.

Masivní hvězdy nejsou jako klíče od vašeho auta. Nezmizí pod hromadou pošty na vašem stolku v předsíni nebo v některé z vašich kapes. Zdá se ale, že obrovská hvězda, kterou astronomové po desetiletí pozorovali, je prostě pryč.

Dosud vědci soudili, že srážky černých děr se odehrávají pod příkrovem temnoty, protože tyto masivní vesmírné objekty jsou pro lidské oko neviditelné. Nyní však podle časopisu Physical Review Letters tým amerických astronomů tvrdí, že zachytili spojení dvou černých děr doprovázené mohutným proudem světla, který byl jasnější než bilion Sluncí.

Supermasivní černá díra v motoru kvasaru J2157 je nefalšovaný galaktický predátor, který sežere jedno Slunce denně. Je to tím pádem nejrychleji rostoucí černá díra ze všech, co známe ve vesmíru. Domácí supermasivní černá díra Mléčné dráhy je proti tomuto monstru naprosto titěrná.

Padesát let stará teorie začala kdysi otázkou, co se stane, když něco strčíte do černé díry. A teď už to konečně víme. Vědci svoji teorii potvrdili na testech se zvukem.

Astronomové před pár lety pozorovali velikou zářivou proměnlivou hvězdu (LBV) v trpasličí galaxii Kinman’s dwarf, vzdálené asi 75 milionů světelných let. Když v tom chtěli loni pokračovat, tak tam najednou hvězda nebyla. Zhroutila se do černé díry bez ohňostroje supernovy anebo pohasla a není vidět přes okolní prach a plyn?

Šlo by o historickou, byť z části předpokládanou událost; zatím však není jasné, zda se tak skutečně stalo. Okolnosti výskytu popsali vědci z Caltechu. Kolize černých děr obvykle moc světlo nevydává; zachytit lze tak maximálně gravitační vlny (o poslední tajemné vlně jsme psali nedávno), ale nic víc. Vědci možná objevili jednu ze vzácných příležitostí, kdy je reálně světlo vyzařované srážkou černých děr viditelné.

Astronomům se povedl skvělý kousek. Spojili gravitační událost S190521g, což je splynutí dvou černých děr z loňského května, s pozorováním záblesku v oblasti viditelného světla. Pokud mají pravdu, tak je to poprvé, co jsme viděli srážku černých děr prakticky na vlastní oči, protože k ní došlo v akrečním disku supermasivní černé díry.

Astronomům se podařilo ve vesmíru objevit velice zvláštní objekt, s jehož identifikací zatím váhají. Záhadný objekt je v každém případě unikátním objevem, prtotože může být dosud nejmenší objevenou černou dírou, nebo největší neutronovou hvězdou.

Je to jako přízrak z hlubokého vesmíru. Gravitační vlny bizarně asymetrické srážky černé díry o hmotnosti 23 Sluncí odhalily existenci druhého objektu, jehož velikost odpovídá 2,6 Sluncím. Buď je to nejlehčí černá díra anebo nejtěžší neutronová hvězda, co známe. Je to další bod pro gravitační astronomii!

Když masivní hvězdy rychle rotují, tak jejich kolaps není standardní a nevede k typické plnokrevné explozi supernovy. Když hvězda rotuje rychle, ale zase ne příliš rychle, tak může její kolaps do černé díry proběhnout bez jediného výkřiku. Zrodí se tiché gravitační monstrum.

Většina z nás si podobu galaxie vybaví jako spirálu nebo kouli. Těm znalejším se možná vybaví proslulá Galaxie v Andromedě, která je považována za naši nejbližší sousedku, se svým typicky protáhlým spirálovitým tvarem.

Rentgenová observatoř Chandra pozorovala extrémně rychlý výtrysk hmoty černé díry. Jeho rychlost odpovídala 80 % rychlosti světla.

Román o robotické apokalypse od Daniela H. Wilsona čeká na zfilmování marně už léta. Třeba mu to vyjde alespoň s černou dírou.

Vysokoenergetická neutrina se rodí společně s rádiovými záblesky aktivních galaktických jader. Neutrina jsou nepolapitelné částice nízké hmotnosti a bez elektrického náboje, které jen zřídka interagují s jinou hmotou.

Černá díra, která leží asi 1 000 světelných let od Země v souhvězdí Dalekohledu, patří do systému se dvěma doprovodnými hvězdami, které jsou dostatečně jasné na to, aby je bylo možné pozorovat pouhým okem. Ale to neznamená, že lze spatřit i samotnou černou díru.

Nově objevená černá díra, která se skrývá tisíc světelných let od Země v souhvězdí Dalekohledu, ovlivňuje dvojhvězdný systém na jižní obloze pozorovatelný pouhým okem. Objev se podařil astronomům z Evropské jižní observatoře.

Astronomové z Evropské jižní observatoře a dalších institucí včetně Astronomického ústavu AV ČR objevili černou díru, která leží jen asi 1 000 světelných let od nás. Jedná se tak o prozatím nejbližší nalezenou černou díru.

Černé díry jsou stále obrovskou záhadou. Jejich pozorování v poslední době nabírá na síle. Astronomové nedávno objevili černou díru, která je nejblíže Zemi. Dosavadní rekord byl překonán o dvě třetiny. K detekci této blízké černé díry došlo tak pozdě, kvůli její velikosti. Je velmi malá a tichá.

Astronomové z Evropské jižní observatoře objevili černou díru, která leží přibližně 1 000 světelných let od nás. Jedná se tak o prozatím nejbližší nalezenou černou díru. K objevu přispěli i vědci z Astronomického ústavu Akademie věd ČR.

Dvojhvězda HR 6819 v jižním souhvězdí Dalekohledu, která je za příznivých podmínek viditelná pouhých okem, je ve skutečnosti trojhvězdou. Jejich partnerem je nenápadná černá díra o hmotnosti nejméně 4 Sluncí, která je momentálně pro nás nejbližší černou dírou.

Astronomové z Evropské jižní observatoře (ESO) a dalších institucí objevili černou díru, která leží jen tisíc světelných let od nás, což se ve vesmírném měřítku dá považovat za blízké sousedství. Dosud nejbližší nalezená černá díra je součástí systému tří těles, jehož hvězdy jsou na obloze jižní polokoule viditelné pouhým okem. Členové týmu našli důkazy přítomnosti

Vědci z Evropské jižní observatoře (ESO), jejímž členem je i ČR, objevili černou díru, která leží jen 1000 světelných let od nás. Jde o nejbližší nalezenou černou díru. Je součástí systému tří těles, jehož dvě hvězdy jsou na obloze jižní polokoule viditelné pouhým okem. Tým našel důkazy přítomnosti temného objektu sledováním pohybu jeho hvězdných souputníků díky teleskopu MPG/ESO na observatoři La Silla v Chile.

Vědic objevili na jižní obloze černou díru dosud nejbližší Zemi. Je vzdálená "jen" zhruba 1000 světelných let a doprovázejí ji dvě hvězdy.

Evropští astronomové objevili na jižní obloze černou díru dosud nejbližší Zemi. Je vzdálená "jen" zhruba 1000 světelných let a doprovázejí ji dvě hvězdy. Ty jsou z jižní polokoule Země viditelné i pouhým okem, uvedli objevitelé v čele s Thomasem Riviniusem z Evropské jižní observatoře (ESO) v odborném časopise Astronomy & Astrophysics. Podle českého spoluautora studie Petra Hadravy, kterého cituje agentura DPA, bylo pro vědce překvapením, že objevili hvězdnou soustavu obsahující černou díru, a přitom takto viditelnou.

Teleskop ESO/VLT na chilské poušti Atacama v dubnu poprvé prokázal, že hvězda obíhající kolem superhmotné černé díry v centru naší Galaxie se pohybuje přesně tak, jak předpovídá obecná teorie relativity fyzika německého původu Alberta Einsteina. Po mnoha obězích dráha hvězdy opíše v prostoru tvar připomínající květinu, nikoli jednoduchou elipsu, jak říká Newtonova teorie gravitace.

Vědci z detektoru LIGO (Laser Interferometer Gravitational-Wave Observatory) zachytili další gravitačních vlny. Zajímavostí v tomto případě je, že znějí jako jedna ze skladeb samotného Elvise Presleyho. Jejich zdrojem jsou dvě černé díry, kdy jedna je třikrát těžší než ta druhá.

Pozorování provedená dalekohledem ESO/VLT poprvé prokázala, že hvězda obíhající kolem superhmotné černé díry v centru naší Galaxie se pohybuje přesně tak, jak předpovídá Einsteinova obecná teorie relativity.

V roce 1915 Albert Einstein předpověděl, že gravitační tah černé díry bude dostatečně silný, aby ovlivnil oběžné dráhy objektů, které je obklopují. Supermasivní černá díra nutí hvězdu obíhat Nyní, o více než století později, mapovalo několik mezinárodních vědců pohyb hvězdy, která dokazuje tuto Einsteinovu teorii.

Vzdálenou galaxií zabouřil nejvíce energetický výtrysk kvasaru v historii...

Pozorování provedená speciálním dalekohledem poprvé prokázala, že hvězda obíhající kolem superhmotné černé díry v centru naší Galaxie se pohybuje přesně tak, jak předpovídá Einsteinova obecná teorie relativity.

V srdci naší Galaxie sedí nesmírně hmotná a gravitačně přitažlivá supermasivní černá díra Sgr A*. Kolem ní obíhají hvězdy, které na vlastní kůži pociťují důsledky drtivé přitažlivosti hmoty 4,15 milionů Sluncí. Na bizarní oběžné dráze hvězdy S2 je pěkně vidět, jaký vliv taková gravitace může mít.

Když se světlo dostane za horizont událostí, už mu není pomoci. A nemá na růžích ustláno ani v těsné blízkosti černé díry. V extrémním prostředí akrečního disku musí světlo bojovat s gravitační silou černé díry, aby se nakonec osvobodilo a dostalo od nenasytné černé díry pryč.

Během posledních tří týdnů přišel o práci jeden z deseti amerických zaměstnanců. Za celý duben skončí v práci pravděpodobně více než 20 milionů Američanů.

Před rokem pořídili vědci vůbec první snímek černé díry. Stalo se tak 10. dubna 2019 díky projektu Event Horizon Telescope (EHT). Zachycená černá díra se nachází v jádru galaxie M87 a od Země je vzdálená 55 milionů světelných let.

Hubbleův teleskop pomohl rozřešit 14 let trvající záhadu nevysvětlitelného záření. Jako zdroj záření označil vzdálenou středněhmotnou černou díru.

V rámci Slezské univerzity se vydělilo nové pracoviště - Fyzikální ústav. Jeho ředitelem se nedávno stal profesor teoretické fyziky a astrofyziky Zdeněk Stuchlík. Zdejší odborníci se specializují na problematiku gravitace a černých děr a spolupracují se středisky světového výzkumu.

Supermasivní černá díra v srdci Mléčné dráhy vysílá více jasných záblesků.

„Lidé ve Wuchanu se dostali do černé díry. Svět viděl je, ale oni neviděli nic,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy čínský disidentský umělec Badiucao. Mluvil o tom, jak Čína „zvládá“ boj s virem za každou cenu, i za cenu lidských životů. Nebo o šoku, který zažil, když přijel do Prahy a zjistil, že odkaz Václava Havla bledne.

V centru Mléčné dráhy je cosi divného. Jde opět o Saggitaria A, supermasivní černou díru, která zajímá vědce čím dál více. Nyní zjistili, že kolem něj krouží šest objektů, které se nepodobají ničemu, co lidé kdy ve vesmíru spatřili. Pojmenovali je G objekty.

Tým studentů pozoroval asteroid Bennu pomocí kosmické sondy OSIRIS-REx, přitom spatřil zářící objekt v souhvězdí Columba. Tento nástroj vyvinutý studenty MIT a Harvardu a navržený k měření rentgenových paprsků emitovaných z asteroidů, náhodně zachytil nápadný světelný paprsek z černé díry, která dostala jméno MAXI J0637-430.

Na podzim roku 2017 zachytila antarktická observatoř „Ledová kostka“ velice zvláštní částici s extrémně vysokou energií. Vědci již delší dobu tušili, že takovéto částice budou vznikat ve vesmíru u černých děr. Chyběl jim však důkaz.

Materiál padající do černé díry vysílá do vesmíru rentgenové záření. Nyní se za přispění českých vědců poprvé povedlo zmapovat dynamiku nejbližšího okolí černé díry, a to pomocí ozvěn tohoto záření pozorovaných rentgenovou observatoří XMM-Newton Evropské kosmické agentury (ESA). Tuzemští odborníci pomohli zanalyzovat data z dlouhého pozorování.

Materiál, který padá do černé díry, vysílá do vesmíru rentgenové záření. Nyní se - za přispění českých vědců - poprvé podařilo zmapovat dynamiku nejbližšího okolí černé díry pomocí ozvěn tohoto záření pozorovaných rentgenovou observatoří XMM-Newton Evropské kosmické agentury (ESA).

Vědcům se podruhé podařilo zachytit gravitační vlny doprovázející srážku neutronových hvězd.

Přibližně dvanáct miliard světelných let od nás se nachází neobvykle hladová černá díra. Každý den v ní zmizí vesmírný materiál odpovídající zhruba polovině našeho Slunce.