Černá díra

Astronomové ve vesmíru pozorují jasné záblesky modrého světla.

Astrofyzikům z brněnské Masarykovy univerzity se podařilo objasnit příčiny tajemných záblesků, které lze pozorovat u supermasivních černých děr v centrech galaxií. Záblesky se objevují náhle a trvají někdy hodiny, jindy celé dny. Podle nové teorie mohou vznikat, když hvězda v dané galaxii prolétá skrz hustý disk plynu u černé díry.

V odborném časopise Astronomy and Astrophysics vyšla vědecká studie, kterou napsali brněnští vědci. Analyzovali v ní pozoruhodné „pomrkávání“ aktivních galaktických jader, jež může nabídnout pohled do míst, kam se jinak astronomům dívá zatím jen nesmírně obtížně.

V záhadě „malých červených teček“ došlo k novému zvratu. Astronomové tvrdí, že objevili nový typ, který podle nich představuje dosud neznámou – a neuvěřitelně extrémní – fázi vývoje supermasivních černých děr.

Tohle je zajímavý a poměrně důležitý výsledek pro moderní astronomii gravitačních vln.

Vysokohorská gamaobservatoř LHAASO detekovala vysokoenergetické záření gama dvojhvězdy LS I +61° 303, kterou tvoří masivní hvězda s neutronovou hvězdou nebo černou dírou. Tenhle systém vyrábí fotony gama záření o energiích, které přesahují 100 TeV. Kam se hrabe naše staré dobré pozemské LHC.

Objevte svět, jak ho neznáte! Google Earth odhaluje neuvěřitelná místa, nad kterými zůstává rozum stát. Od krvavě rudého jezera v Íráku po tajemné symboly v poušti spojené se scientology. Podívejte se na nejbizarnější úkazy, které zachytily satelity z vesmíru.

Dvě supermasivní černé díry v jádru vzdálené galaxie obíhají kolem sebe jednou za 121 dní. Podle nové studie by mohly splynout už za sto let.

Všichni známe příběh o tom, jak náš vesmír vznikl z jediného, nekonečně hustého bodu. Nové fyzikální modely však přicházejí s provokativní myšlenkou: náš svět možná vyvrhla takzvaná bílá díra.

Obrovská síla černých děr znovu fascinuje vědce. Nejnovější měření poprvé přesně ukázala, co se děje v jejich bezprostředním okolí.

Největší hvězdy vesmíru by měly umírat v gigantických explozích. Místo toho jako by prostě přestávaly existovat. Vesmírný teleskop Jamese Webba nyní přináší první konkrétní vodítka a odpověď může být překvapivá.

Webbův teleskop zachytil gama záblesk, který hořel přes sedm hodin – téměř dvojnásobek dosavadního rekordu. Výbuch přišel z galaxie vzdálené 8 miliard světelných let a vědci dosud nevědí, co ho způsobilo.

Astronomové spatřili něco, co by mělo vystrašit každého, koho zajímá více než jen situace Země za 20 let. Pravděpodobně do 100 let se srazí dvě supermasivní černé díry, které kolem sebe krouží ve spirále smrti uprostřed vzdálené galaxie. Pokud k tomu dojde, ten otřes bude naprosto gigantický.

Vědci z Curtinovy univerzity ve spolupráci s Oxfordem zdokumentovali proces, při kterém černá díra vystřeluje do prostoru trysky s výkonem odpovídajícím síle 10 000 Sluncí. Podívejte se na unikátní vizualizace a výsledky výzkumu, který posouvá hranice chápání radioastronomie.

Vědci vědí, že ani ve vakuu není prostor nikdy prázdný. Místo toho je naplněný neviditelným mořem virtuálních částic, které se v souladu se zákony kvantové fyziky objevují a mizí na neuvěřitelně krátké časové okamžiky.

Většinu času se vesmír chová podle pevných pravidel. Fyzikové ale popsali tři hranice, za kterými se naše rovnice hroutí. Co se stane s prostorem a časem, když narazíte na samotný okraj reality.

Srážka supermasivních černých děr ještě nikdy nebyla pozorována. Pokud ke kolizi opravdu dojde, bude to pro astronomii významná událost.

Umělé černé díry, podivné částice a falešný rozpad vakua. Proč si lidé mysleli, že Velký hadronový urychlovač může zničit svět?

Vědci dlouho nevěděli, jak otestovat tu nejbizarnější teorii všech dob. Dnes už ale s jistotou víme, že čas neplyne všude stejně. Co přesně ho zpomaluje a jak tento jev nepozorovaně ovlivňuje náš každodenní život?

Objev zpochybňuje dlouholeté předpoklady o tom, jak tyto kosmické páry vznikají a jak pokračuje jejich další vývoj.

Albert Einstein tento jev nenáviděl. Nazval ho strašidelným působením na dálku. Proč kvantové provázání boří veškeré zákony logiky a jak dokazuje, že náš vesmír je dost možná jen iluze.

Záhadné malé červené tečky, které už několik let sleduje vesmírný dalekohled Jamese Webba, dál fascinují astronomy po celém světě.

Stephen Hawking učinil objev, který dodnes děsí fyziky. Černé díry nejsou úplně černé. Pomalu se vypařují. Kam ale zmizí všechno, co kdy spolkly? Proč kvůli tomu může hrozit absolutní kolaps fyziky.

Vypadá to jako čirá hollywoodská fantazie, ale pravda je mnohem více fascinující. Pojďme se podívat do hlubin vesmíru na fenomén, který vědci dlouho považovali za tabu.

Souhvězdí nejsou jen spojnice náhodných bodů, jsou to místa výskytu těch nejzajímavějších nebeských krás. My se nyní podíváme na oblasti bohaté na výskyt galaxií. Za galaktickými továrnami musíme vyrazit do souhvězdí Panny, Lva a Vlasů Bereniky.

V roce 1974 publikoval tehdy dvaatřicetiletý teoretický fyzik Stephen Hawking krátký článek v časopise Nature.

V srdci hvězdokupy Omega Centauri se odehrává něco zdánlivě nemožného. Hvězdy tam obíhají tak rychle, že by měly odletět do volného prostoru. Místo toho je na uzdě drží neviditelný gigant: dlouho hledaný chybějící článek v evoluci černých děr.

Vědci zaznamenali jeden z nejjasnějších výbuchů ve vesmíru. Nyní se jim podařilo vysvětlit, co za masivní vesmírnou explozí stojí.

Jedna z nejjasnějších hvězd galaxie v Andromedě se tiše zhroutila do černé díry. Astronomové hovoří o vzácném okamžiku.

Výzkumníci využili data z dnes již nefunkčního kosmického teleskopu i pozemských observatoří, aby se pokusili složit dohromady záhadu „neúspěšné“ supernovy. Masivní hvězdy často končí svůj život ve velkém stylu. Jejich jádro zkolabuje a ven vyrazí vlna subatomárních částic, kterým se říká neutrina, což způsobí, že hvězda exploduje jako supernova, která dokáže přesvítit celou galaxii. Jenže 2,5 milionu světlených […]

Astronomové se shodují, že v srdci Mléčné dráhy se nachází extrémně hmotný objekt. Nová studie publikovaná v odborném časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society však naznačuje, že jediným možným vysvětlením nemusí být supermasivní černá díra, jak se dosud předpokládalo.

V hlubinách Středozemního moře, tisíce metrů pod hladinou, zaznamenaly v únoru 2023 senzory detektoru KM3NeT něco, co fyzikům dodnes nedá spát. Neutrino s energií kolem 220 petaelektronvoltů – zhruba třicet tisíckrát vyšší, než jakou dokážou vytvořit nejvýkonnější urychlovače částic na Zemi. Událost označená jako KM3-230213A se okamžitě zařadila mezi nejzáhadnější kosmické signály posledních let. Problém je, že se nepodařilo najít žádný známý zdroj, který by takovou dávku energie dokázal vyprodukovat.

Ve Skotsku vznikla zahrada, kde se místo růží pěstují myšlenky o čase, vesmíru a lidské existenci. Zahrada kosmických úvah ukazuje, jak lze vědu proměnit v tichý a hluboce kontemplativní zážitek.

S nadsázkou lze říci, že Brno bude mít černou díru, jakou svět neviděl. Pravdou ale je, že v květnu se na ni budou upírat zraky mezinárodních vědeckých kapacit zabývajících se černými dírami ve vesmíru, a to včetně několika držitelů Nobelovy ceny. Půjde samozřejmě o maketu černé díry, která bude mít podobu nafukovací koule.

Uprostřed Mléčné dráhy něco je. Něco nesmírně hmotného a neviditelného. Neviděný objekt Sgr A*ale nemusí být nutně supermasivní černá díra. Podle mezinárodního týmu fyziků by se mohlo jednat o koncentrovanou masu temné hmoty, pokud temnou hmotu tvoří fermiony. Prozatím to nelze spolehlivě rozlišit, bude to chtít další pozorování.

Mezinárodní výzkum vedený vědcem z brněnské Masarykovy univerzity ukázal, jakým způsobem černé díry ovlivňují plyn, který tvoří významnou část pozorovaného vesmíru.

Superhmotné černé díry ovlivňují vývoj galaxií a mohou bránit ve zrodu hvězd. Ukazuje to výzkum astronomů z brněnské Masarykovy univerzity. Studovali jednu z nich v souhvězdí Perseus, která je 200krát hmotnější než černá díra v centru naší galaxie Mléčné dráhy. A zjistili, že vyvolává turbulentní pohyby s rychlostmi až 200 kilometrů za sekundu.

Astronomům se povedl husarský kousek: Získali snímek gigantické erupce vzdálené supermasivní černé díry.

Astronomové oznámili, že byli svědky okamžiku, kdy se supermasivní černá díra po 100 milionech let probudila a začala explodovat jako sopka.

Interstellar není jen film, je to vědecký úkaz. Odhalte tajemství natáčení, skutečný význam Murphyho zákona i důvody, proč Nolan odmítal digitální efekty.

Nová studie popsala, jak supermasivní černé díry mohou ovlivňovat tvar galaxií. Jednu takovou astronomové identifikovali ve středu galaxie VV340a. Nejen že pohlcuje okolní materiál, ale do okolí navíc vysílá ohromnou trysku plynu a plazmy. Tento proud energie přitom neletí rovně, ale spirálovitě se točí, čímž zasahuje do více galaktických oblastí.

Vědeckofantastické představy o galaktické budoucnosti lidstva narušuje tvrdá realita fyziky: brání tomu obří vzdálenosti mezi hvězdami, neschopnost přiblížit se k rychlosti světla a dilatace času. Nová studie teď popsala, kudy by se dalo ubírat.

Vědci při zkoumání galaxií odhalili nečekaný jev: Prastarou hvězdokupu, kterou zlomila její vlastní černá díra.

Už když začal Teleskop Jamese Webba posílat své první fotky vesmíru, byli astronomové velmi překvapeni objevem drobných červených teček, které byly rozptýleny napříč mladým vesmírem. Od roku 2022 proto astronomové zkoušeli určit, co jsou vlastně LRD (little red dots / malé červené tečky) zač. Nyní na to, zdá se, skutečně přišli. LRD jsou mladé černé díry. Někteří výzkumníci přitom spekulovali, že by tyto tečky mohly být velmi časnými galaxiemi, protože vyzařují světlo. Ovšem zdá se, že vznik galaxií je velmi pomalý proces. LRD se přitom objevují už pár stovek milionů let po Velkém třesku a o miliardu let později mizí. Galaxie by neměly čas na to, aby narostly do dostatečné velikosti a jasu, aby byly snadno vidět. Kromě toho se hluboce červená barva LRD neshodovala s očekávanými emisemi samotného svitu hvězd.

Vědci NASA zjistili, že tajemné červené tečky jsou obrovské hvězdy z raného vesmíru, které daly vzniknout supermasivním černým dírám.

Galerie moderního umění v Hradci Králové (GMU) odhaluje výstavní plán na rok 2026, který nabídne širokou paletu projektů pro milovníky umění všech žánrů. Významnou součástí programu je uvedení nové stálé expozice a několik zajímavých výstav zaměřených na spolupráci uměleckých partnerů a na současné umění střední Evropy.

Supermasivní černé díry polykají hvězdy i celé galaxie. Zatím jsme před nimi v bezpečí. Vědci však nyní objevili další gigantické monstrum.

Teleskop Jamese Webba odhalil galaxii Virgil, která připomíná příběh doktora Jekylla a pana Hydea. Na první pohled je klidná, ve svém jádru však extrémně hmotnou černou díru. Tento objev zpochybňuje dosavadní představy o tom, jak tyto systémy vznikají a vyvíjejí se již od počátků známého vesmíru.

Supermasivní černé díry patří k nejextrémnějším objektům ve vesmíru. Mají hmotnost milionů až miliard Sluncí a téměř vždy se nachází v samotných centrech galaxií, kde jsou pevně uvězněny obrovskou gravitací okolních hvězd a plynu.

Astronomové spatřili něco neuvěřitelného: černou díru, která má hmotnost 10 milionů Sluncí a letí vesmírem ohromující rychlostí.

Notch je zhůvěřilost Apple, kde místo umístění kamery (a senzorů) klasicky do okraje displej ji umístili “do displeje” a okolo vytvořili nepoužitelnou díru. Ta nejen že je vizuálně otravná, ale zajíždí do ní kurzor a na displejich s menším rozlišením navíc vede k omezenému počtu ikonek v horní liště. S těmi ikonkami je to nejprotivnější komplikace, protože Mac OS prostě ikonky aplikací suverénně dává právě do prostoru oné díry, takže je ani nemůžete přesunout víc doprava, aby byly vidět. Přitom by nic nebránilo tomu, aby kliknutí do Notche zobrazilo pod ním právě ony ikonky a zpřístupnilo je. Zbavit se té díry nejde, prostě tam fyzicky je. Ale jde ji tak nějak trochu zamaskovat aby nebyla tak do očí bijící. Jde k tomu použít různé aplikace, které prostě horní lištu zčernají a tím zanikne ona “černá díra” od Notche. Některé navíc umí do onoho místa umístit rozbalovací prvky, které něco umí. The post TIP#3122: Dá se nějak odstranit na Macbooku Notch, tady ta díra nahoře na displeji? first appeared on @365tipu.

Proč se některé supermasivní černé díry mění z kosmických spáčů v oslnivé vesmírné majáky? Podle přelomové analýzy dat z teleskopu Euclid za tím stojí dramatické kolize galaxií.

Astronomové objevili supermasivní černou díru o hmotnosti zhruba 30 milionů našich Sluncí. Nejde o nejhmotnější potvrzenou černou díru ve vesmíru, ale každopádně jde o jednu z těch nejzajímavějších.