Chování

Průměrný uživatel zkontroluje svůj chytrý telefon až 96krát denně, což v praxi znamená každých patnáct až dvacet minut. Psycholožka Michaela Pacáková v rozhovoru pro pořad iMedical upozorňuje, že moderní technologie zneužívají naše evoluční mechanismy a vytvářejí návykové chování podobné hazardu. Fenomén „smombie“ navíc nepředstavuje jen psychologické riziko, ale stává se i reálnou hrozbou v dopravním provozu.Termín „smombie“ (smartphone zombie) označuje jedince natolik pohlcené obrazovkou telefonu, že přestávají vnímat okolní svět. Podle psycholožky Michaely Pacákové jde o přirozené vyústění závislosti na obrazovkách, o kterém se začalo výrazněji mluvit například v Rakousku.„Lidé jsou natolik soustředění na telefon, že přestávají vnímat, co se děje kolem nich,“ popisuje Pacáková. „Termín vzniká ze spojení smartphone a zombie, protože ti lidé vypadají, jako kdyby byli bez duše,“ dodává.Problém podle ní nesouvisí pouze s mladou generací. Výzkumy ukazují, že fenomén se týká i seniorů, kteří si osvojí používání chytrých zařízení a podlehnou jejich mechanismům. U dětí je však dopad výraznější, zejména pokud s technologiemi nepracují pod dohledem.Mechanismy závislosti a dopaminová pastEkonomický i psychologický dopad digitální závislosti je zásadní. Aplikace jsou navržené tak, aby maximalizovaly čas strávený uživatelem na obrazovce. „Telefon kontrolujeme zhruba každých 15 až 20 minut. Může to být znak kompulzivního jednání, které už není plně pod vědomou kontrolou,“ vysvětluje Pacáková.Klíčovou roli hraje dopamin – neurotransmiter, který motivuje naše chování.„Dopamin fixuje chování, které vedlo k odměně. Pokud zjistíme, že jsme na sociální síti získali uznání, mozek to vyhodnotí jako výhodné chování, které je potřeba zopakovat,“ popisuje. Tento mechanismus je podle ní velmi podobný hazardu:„Je to nelátková závislost, principem velmi blízká například hraní na automatech.“Efekt FOMO a hrozba v silničním provozuZávislost na obrazovkách má i reálné fyzické důsledky, například rostoucí nehodovost. Klíčovou roli zde hraje tzv. FOMO (fear of missing out). „Strach z toho, že nám něco unikne, nás nutí být neustále online a kontrolovat telefon,“ říká Pacáková. To vede k rizikovému chování: „V momentě, kdy lidé řídí nebo přecházejí ulici, může je obrazovka natolik strhnout, že přestanou vnímat okolí.“ Mozek totiž digitální prostředí interpretuje jako reálné sociální interakce, i když jde pouze o jejich simulaci.Cesta z digitálního zajetíŘešení podle odbornice nezačíná u technologií, ale u sebereflexe. „Je potřeba si začít všímat, jak to máme s používáním obrazovek, kdy po nich saháme a v jakých situacích,“ říká Pacáková. Závislost se může projevit i fyzicky: „Jedním ze znaků je, že v užívání pokračujeme, i když nám to přináší negativní důsledky – třeba bolesti.“Pomoci mohou konkrétní kroky:nastavení časových limitů (např. 20 minut denně),vypnutí notifikací,zavedení „bezdigitálních zón“ - například u večeře,přepnutí telefonu do černobílého režimu.„Jakmile odstraníme barevné podněty, telefon ztratí na atraktivitě a může to snížit čas strávený na obrazovce,“ doporučuje.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. V rozhovoru se mimo jiné dozvíte:Jak digitální prostředí ovlivňuje dopaminový systém a psychické prožíváníProč jsou mladší generace vůči obrazovkám zranitelnějšíV jakých situacích nejčastěji saháme po telefonu automatickyJak mohou rodiče fungovat jako vzor při práci s technologiemiV čem se závislost na obrazovkách podobá hazardu a liší od látkových závislostí

Více než 6400 seskoků, zkušenosti od roku 1985 a extrémní disciplíny, kde chyba znamená smrt. Instruktor parašutismu Pavel Blahout v pořadu Přežít na platformě FocusOn popisuje ekonomiku i rizika tohoto oboru. Jeden seskok může stát přes 2000 korun, padák vyjde na více než 200 tisíc a největší hrozbou dnes nejsou technologie, ale nezkušenost lidí. „Nejvíc úrazů je při přistání na rychlých padácích,“ říká. Moderátor v úvodu připomíná Blahoutovy zkušenosti, které jsou v českém prostředí nadstandardní. „Mám za sebou 6421 seskoků,“ říká instruktor, který skáče od roku 1985. S tím souvisí i finanční náročnost celého oboru. Moderní vybavení není levné a vstupní investice může být pro začátečníky překážkou. „Armádní padák stál 210 tisíc korun i s DPH,“ popisuje. Samotný seskok pak stojí další tisíce korun. „Jen letenka na seskok stála 2300 korun,“ dodává. Parašutismus tak podle něj patří mezi finančně náročné koníčky, kde se náklady kumulují s každým dalším skokem.Kolik vydrží padák a jak funguje „technická“Vedle ceny vybavení hraje roli i jeho životnost a pravidelná kontrola. Padák podle Blahouta vydrží při správném zacházení výrazně déle, než uvádějí oficiální normy.„Když se s ním zachází slušně, vydrží klidně 1000 seskoků,“ říká. Zároveň ale musí pravidelně procházet kontrolou.„Každé dva roky musí projít technickou kontrolou,“ dodává. Rozdíly jsou také mezi typy padáků – moderní „křídla“ jsou rychlá a dobře řiditelná, zatímco starší kulaté padáky jsou stabilnější, ale hůře ovladatelné.Největší riziko: rychlé padáky a nezkušenostZásadním tématem rozhovoru jsou rizika. Podle Blahouta dnes neplynou primárně z techniky, ale z chování lidí. „Nejvíc úrazů je při přistání na rychlých padácích,“ upozorňuje. Problémem je především nedostatek zkušeností. „Do 300 seskoků se parašutista pořád učí,“ říká. Mnoho začátečníků ale podle něj přechází příliš brzy na menší a rychlejší padáky, které mají výrazně vyšší přistávací rychlost. „Když to nezvládneš, je to jako vyskočit z auta v osmdesátce,“ popisuje. Extrémní disciplíny: chyba znamená smrtRozhovor se dotýká i extrémních disciplín, jako je například tzv. swooping. Ten spočívá v tom, že parašutista ve vysoké rychlosti prolétává těsně nad zemí nebo vodní hladinou. „Když nevyplaveš včas, zapíchneš se do země. V 95 % případů jsi mrtvý,“ říká Blahout. Podle něj jde o disciplínu, která vyžaduje tisíce seskoků zkušeností, přesto ji zkoušejí i méně zkušení skokani.Tandem není bez rizika: problémem může být klientSpecifickou kapitolou jsou tandemové seskoky, které jsou pro veřejnost nejdostupnější. Zatímco technicky jde o relativně bezpečnou aktivitu, riziko představuje samotný pasažér. „Když dostane panický strach, má neuvěřitelnou sílu,“ říká. Instruktor pak musí situaci zvládnout ve vzduchu během několika sekund. „Musel jsem pasažéra i udeřit, aby se uklidnil,“ popisuje extrémní zkušenost. Kolik je parašutistů a jak funguje výcvikV Česku se parašutismu věnuje relativně malá komunita. „Registrovaných parašutistů je zhruba 1200 až 1300,“ uvádí. Výcvik má jasně danou strukturu a postupné úrovně.Například:kategorie A: 25 seskokůkategorie B: 50 seskokůkategorie C: samostatný parašutistaRegulace, ceny a dostupnost: parašutismus jako službaParašutismus je dnes zároveň službou, kterou si může koupit prakticky kdokoliv. Stačí splnit základní podmínky a podepsat prohlášení o zdravotním stavu. Zároveň ale roste regulace – například seskoky mimo letiště vyžadují povolení úřadů. „Musíš požádat zhruba 14 dní dopředu,“ popisuje. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně probíhá výcvik parašutisty od prvn