Ivo Toman

Filmový historik vypráví o filmu Tanková brigáda.

46. díl | Jak moc jste přesvědčeni, že dokážete kontrolovat svůj život? O tom rozhoduje vaše těžiště kontroly. Pokud máte vnější těžiště kontroly, myslíte si, že za všechno může bůh, štěstí, náhody a jiní lidé. Pokud máte vnitřní těžiště kontroly, cítíte, že si za všechno můžete hlavně vy sami. Vaše snaha, chyby, vytrvalost, silná vůle a kolik toho vydržíte.

45. díl V roce 1963 proběhl na Yaleově univerzitě dnes už legendární pokus. Stanley Milgram zjišťoval, jak moc jsou lidé poslušní vůči autoritě. Zkoumané osoby dávaly elektrické šoky připoutanému člověku podle pokynů autority v bílém plášti. Nejvyšší šok 450 voltů jich dalo 65 %! Dvě třetiny lidí jsou nesmyslně poslušní, i když vědí, že jejich poslušnost bude mít pro jiné lidi ničivé důsledky.

43. díl Někteří přírodovědci tvrdí, že naší nejsilnější hnací silou je snaha získat a udržet teritorium. I proto bojujeme o udržení zaměstnání, o majetek, o více peněz. Zajíc nesoupeří s liškou, ale s jiným zajícem o to, kdo z nich lišce uteče. Stejně tak člověk nesoupeří s jinými živočichy, ale s jinými lidmi! Teritorium si lidé rozšiřují i tím, že se snaží snižovat sebeúctu jiných.

41. díl Každý máme nějakou hranici, za níž už máme strach se vydat. Budu-li skákat do vody a pomalu zvyšuji výšku, ze které skáču, někde se zastavím a výš kvůli strachu nemohu. Často na tu zeď narážíme v práci a blokuje nás to – například nepříjemné vymáhání peněz od neplatičů. I v osobním životě máme takové zdi – odlepit se od televize a přinutit se učit. V tomto videu najdete řešení.

39. díl Oslabit nebo posílit nás nemusí jen tragické zážitky, ale i vnitřní konflikty, které vedeme sami se sebou. Těžce se rozhodujeme, zejména, pokud jde o morálku. Zda ztroskotáte, nebo se naopak s neštěstím „vyrovnáte“ , o tom rozhodnou: vaše frustrační odolnost, velikost vnitřní motivace, připravenost na změny, optimismus a když se soustředíte na vnější svět, ne na sebe.

37. díl Nejvýkonnější lidé si vybírají cíle, které pro ně představují velkou výzvu a jen poloviční šanci, že je splní. Z toho vyplývá trochu kontroverzní závěr, že VŠECH svých cílů dosahují pouze průměrní lidé. Lidé zaměření na úspěch riskují řízeně. Nehazardují, ale dělají to, v čem mají asi poloviční šanci, že jim to vyjde. A pokud to nevyjde, o moc nepřijdou, protože neriskují všechno.

34. díl | Tíhneme k tomu, co známe. Ke známým lidem máme větší důvěru než k neznámým. Evolučně máme v sobě zakódováno, že pokud jsme se s někým setkali a dopadlo to dobře, příště mu budeme věřit více než při prvním setkání. Proto také „kamarádíčkování“ a protekci nikdo nedokáže odstranit. Je to naše přirozenost. Jde o potřebu jistoty a bezpečí. Nejistota demotivuje.

33. díl Podle Paretova zákona, tedy pravidla 80/20, pro 200 úspěchů potřebujete i 800 neúspěchů, což není příjemné. Hodně lidí to brzy vzdá a říkají: „Já věděl, že to tak dopadne.“ Jen malá skupina lidí si v případě neúspěchu řekne: „Fajn! Jeden neúspěch už mám. Ještě jich potřebuji 799!“ Úspěchy nepřijdou samy. Vaším úkolem je nabídnout to co nejčastěji. Proto vám přeji co nejvíce neúspěchů.

32. díl | Co máme dělat, pokud ti druzí nechtějí nebo nemohou? Musíme se s nimi rozejít. Psychiatr Carl Gustav Jung napsal, že v jistých obdobích života poměrně snadno opouští svoje někdejší přátele a spolupracovníky, kteří už ustrnuli, a nemohli mu tudíž poskytovat žádné podněty k novým myšlenkám. Pokud někdo roste, ale jeho partner zůstane na místě, vztah končí. Vidíme to stále kolem sebe.

31. díl Z životopisů velkých osobností vyplývá, že první veliké vítězství, kterého museli dosáhnout, bylo vítězství nad svou lenivostí. Nelson Mandela byl ve vězení 27 let. V kondici se tam udržoval kliky a dřepy. Každý den procvičoval svůj mozek různými cvičeními–27 let! Na to musí být sebekázeň! Se sebekázní souvisí svoboda, protože to vlastně dělat nemusíme. Zvenčí nás většinou nic netlačí.

29. díl Manuální práci a prodejní výsledky můžete změřit a dělat je s různou snahou. Ale zásadní věci jako poctivost, lenivost, ctižádost, věrnost… jsou neměřitelné. Má to jen dva stavy – buď je, nebo není. Nic mezi tím! Nemůžete je dělat napůl. Věrní nemůžete být na 96 %. Nejde mít trochu důvěry nebo 35 % poctivosti. Pokud vás někdo zradil, bude to opakovat. Lidé nemění své vzorce jednání.

27. díl Vybavte si všechny své úspěchy a to, nač jste hrdí. Přemýšlejte, jak jste těchto úspěchů dosáhli? Dokázali jste to bez námahy? Anebo jste museli kvůli tomu opustit svou zónu pohodlí? Odpověď je jednoduchá a přitom překvapivá. Vše, na co jste pyšní, jste dosáhli mimo svou komfortní zónu. Museli jste překonat své pohodlí. Veškerý náš další osobní rozvoj bude tedy mimo tuto zónu.

26. díl Kromě „zóny komfortu“, kterou zná skoro každý, jsou další zóny: „zóna učení“ a „zděšení“. Zlepšíte se v zóně učení – asi o 5 až 10 % za hranicemi svých možností. Ne v zóně pohodlí, tam už to umíte. Ani v zóně zděšení, kde to je nezvládnutelné. Abyste se zlepšovali, musí to trochu bolet. A pak postupně přidávat. „Hodit někoho do vody,“ často spíše uškodí než pomůže.

25. díl Přijdete-li o 30 % majetku, pak na to, abyste se dostali zpět, musíte vydělat téměř 43 % z toho, co vám zbude. Přijdete-li o 80 % peněz, pak už musíte vydělat pětinásobek toho, co vám zůstalo, jen na to, abyste se dostali zpět. Proto nikdy nedávejte většinu svých peněz do jednoho obchodu. Největším nebezpečím nejsou ekonomické krize ani krachy burz, ale několik rychlých ztrát za sebou!

24. díl Evoluce probíhá už miliardy let. Tato metoda pokusů a omylů je účinným způsobem řešení problémů, zatímco plánování, ať se vám to líbí nebo ne, jen málokdy funguje. Přiznejte si, kolikrát vám vaše plány opravdu vyšly? Co bylo častější, plány, které vyšly, nebo když jste se mýlili? Místo plánování se zaměřte na ověřenou metodu pokusů a omylů. Dá se to naučit, když dodržíte 3 zásady.

23. díl Revoluce nás fascinují, ale o vývoji většinou rozhoduje evoluce. Revoluce je rychlý zvrat, ke kterému se dlouho připravovaly podmínky pomalou evolucí. Každý sport si můžeme rozložit na desítky prvků. Pokud každý z nich zlepšíte jen o 1 %, výsledkem bude výrazný revoluční skok dopředu. A nemusí jít o sport. Chtěli byste takovouto revoluci zařídit u sebe?

21. díl Magické motivační minutky. Když vojákům ve válce řekli: „Nasadit bodáky a na zteč proti nepříteli!“ asi 10 % vojáků bezmyšlenkovitě vyšla ze zákopů. Většina zpočátku nechtěla, ale pod pohrůžkou zastřelení vyšli také. 30 % vojáků se všemožně boji vyhýbalo. Lidé jsou tedy stejní jako krysy v tom, že 10 % se rychle vzdá, 60 % se vzdá časem a 30 % lidí se nikdy nevzdá, což ale neznamená, že opravdu uspějí.

19. díl Lidé si koupí antistresové omalovánky a jsou ve stresu, protože nestíhají každý den vymalovat jednu stránku. Myšlenka vyrovnaného života je líbivá, jenže nejde o rovnováhu, ale o priority. Spokojení lidé většinou nevyvažují svůj pracovní a osobní život a nevyhoří. Tomáš Baťa junior předal vedení firmy synovi až v 86 letech. A jiní mají syndrom vyhoření a deprese už před čtyřicítkou.

17. díl. Nejlepšími okamžiky našeho života nejsou příjemné chvíle, kdy odpočíváme, nebo kdy pasivně něco přijímáme. Nejlepšími jsou ty, kdy se vědomě namáháme až k hranicím svých možností ve snaze dosáhnout něčeho obtížného. Něčeho, co stojí za to. Poslední složkou dobré posedlosti prací je smysluplnost. Ta zdůvodní tu nekonečnou dřinu i bolest.

15. díl. Většina lidi uvažuje krátkodobě. Pro ně je vrabec v hrsti lepší než holub na střeše. Někteří lidé ale na něčem posedle pracují bez ohledu na výši odměny, a jak je vzdálená. A většinou jim to nevyjde, i když je to stojí téměř veškerý čas i peníze. Posedlost může být dobrá nebo špatná. Dobrá posedlost prací má tři složky. První je samostatnost a svoboda. To má větší sílu než zvýšení platu.

14. díl. Velikost vnitřní motivace u jiných lidí poznáte překvapivě jednoduše. Stačí se zaměřit na dvě věci. U sebe samých to poznáte hůř, ale jde to. Ukážeme si na to pět metod.

13. díl. Očekávání odměny zvýší hladinu dopaminu v našem mozku a my se cítíme lépe. Tu rozkoš nemusíme prožívat, stačí když ji jen očekáváme. Gamblery zaplaví dopamin hned, jak uvidí hrací automat. Závislé na kokainu, když spatří bílý prášek. A snít o rande je lepší než rande samotné. Jenže velká citlivost vůči odměně vede k závislostem, riskování a šílenému chování.

10. díl. Vnitřní motivace je vrozená a může vám to přinášet problémy, pokud jste posedlí majetkem, touhou po moci, sexu nebo máte různé závislosti. Pokud moc po něčem toužíte a nemáte to, tak si často sami vyrábíte velké psychické problémy.

6. díl. Šipka má začátek, směr a velikost. Začátek TEĎ JE je stav, se kterým jsme nespokojení. Jakmile dosáhneme MÁ BÝT, to se přemění na nové TEĎ JE. Na to dobré si zvykneme a časem ho chceme více a opět začneme být nespokojení. Pokud máte velkou vnitřní motivaci, pak po dosažení MÁ BÝT začnete mít v hlavě nový stav MÁ BÝT. A na vyšší úrovni.

5. díl. Líbí se nám pohádky, romantické příběhy a písně o velké lásce. Líbí se nám myšlenky o pozitivním myšlení. Vrcholem kladného myšlení je dosažení Nirvány, tedy osvobození od všech pout a žádostivosti. Jenže nirvána je jen hezká utopie. Pro mnoho lidí je překvapivé, že motivace je o nerovnováze v mysli. Lidé si většinou myslí, že motivace je něco kladného, což je omyl.

4. díl. Motivace je vnitřní nebo vnější. A pak také kladná nebo záporná. Takto vzniknou 4 motivace: vnitřní kladná, vnější kladná, vnitřní záporná a vnější záporná. Která z těchto čtyř kombinací rozhoduje? Rozhoduje vnitřní negativní nespokojenost se současným stavem. Tedy to, co nám chybí, co nemáme. Kladná motivace je jen líbivá, ale nepřebije tu zápornou.

2. díl. Vždy máme nějaké motivy, které způsobují, že něco děláme. I flákači a zloději jsou motivovaní! A nejde vždy jen o peníze. Někteří lidé opouštějí jistotu zaměstnání a riskují své životy na objevitelských cestách. Jiní pracují pro charitu za pár drobných. A jiní slouží bohu. Další jdou do válek… Ani úspěch se neměří jen penězi.

O motivaci je spousta školních teorií. Většina z nich v praxi nefunguje. Jednu z nich vám ukážeme. I když teoreticky všechno podle ní dokonale splníte, ale lidé nebudou dobře pracovat a nebudou loajální.