Jacky Ickx

Dá se říct, že každý, kdo měl tu čest se vůbec postavit na start Velké ceny Formule 1, je oproti „běžným smrtelníkům“ takřka superřidič. Ale i přesto, že všichni mají bleskové reflexy, telepatický cit pro vůz a případně i notnou dávku talentu, většině z nich se nepodařilo uzmout ten možná nejdůležitější a snad i nejčestnější titul, kterého se závodník může za svoji relativně krátkou kariéru dočkat – titul Mistra světa.

Jen ta úplně nejvíc cool auta mají přezdívky. OK, překřtění na Moby Dick neboli Bílou velrybu možná nebylo míněno v dobrém, bylo to kvůli jeho velikosti a děsivosti, s jakou se řídil, ale v Le Mans 1978 překonal všechny závodní prototypy, když dosáhl rychlosti 365 km/h.

Ve věku 84 let dnes zemřel francouzský herec Claude Brasseur, informovala agentura AFP. Brasseura proslavily v 70. a 80. letech zejména komedie, ztvárnil ale i řadu vážných rolí. Byl dvojnásobným držitelem francouzské filmové ceny César a v roce 1964 také reprezentoval Francii na zimní olympiádě v Innsbrucku v jízdě na bobech.

Jen jediný šampion formule 1 se nedožil své korunovace mistrem světa. Před padesáti lety se v Monze zabil Jochen Rindt, titul získal až in memoriam.

K úspěchu ve formuli 1 je potřeba nejen rychlost, bojovnost a schopnost sžít se s monopostem. Důležité je také štěstí. A Nico Hülkenberg ho nemá.

„Prvně jsem v závodním Porsche 917 seděl při kvalifikačním závodě na LeMans a to auto bylo vysloveně nebezpečné. Bylo strašně silné, ale extrémně nestabilní. Na samotný závod jsem dostal výjimku, protože jsem měl příušnice. A před startem mě ani nenapadlo, že bychom mohli vyhrát...“ Richard Attwood po letech vzpomíná na svou neuvěřitelnou kariéru. K příležitosti jeho 80. narozenin přinášíme jeho životní příběh i vám.

Víte, kdo je muž jménem Jacky Ickx? Pokud ne, je ten správný čas jej trochu poznat. Jde o belgického motoristického novináře a bývalého závodního jezdce. Jezdil snad se vším, co mělo kola. Už mezi lety 1966–1979 válcoval soupeře ve světě F1, ale zazářil také v Le Mans. Tuto náročnou čtyřiadvacetihodinovku dokonce vyhrál hned šestkrát!

Alain Prost vyhrál roku 1984 sedm velkých cen, jeho týmový kolega a de facto jediný konkurent v boji o titul mistra světa Niki Lauda jen pět. Šampionem se přesto stal v zásadě pomalejší Rakušan. Je ironií osudu, že jedním z faktorů Francouzovy porážky představovalo vítězství v podniku, které mu bylo (dle kritiků) „darováno“. Jak je to možné?