Jan Pivec

Na filmovém plátně působil jako rozpustilý student, tulák i noblesní gentleman. A pokaždé mu diváci věřili každé slovo. Jeho tvář dodnes znají miliony diváků, protože hrál muzikanta, který trpěl hlady. Jen málokdo ale tuší, že za úspěšnou kariérou se skrýval osobní příběh plný nenaplněné lásky, bolestných rozhodnutí a ženy, která do jeho života vstoupila způsobem, jenž ovlivnil všechno, co následovalo. Jeho skutečný život tak byl ještě o chlup těžší.

Jeden muž, tři ženy a několik desetiletí života. Romantický příběh, který v době druhé světové války působil nečekaně odvážně, si získal tisíce diváků a dokonce inspiroval plány na pokračování. Za kamerou se navíc zrodila skutečná láska, která změnila život jednoho z hlavních herců.

Jana Romanová patřila k mladým filmovým hvězdám raných čtyřicátých let. Zářila v několika komediích té doby a dokázala okouzlit i populárního herce Jana Pivce. Po únoru 1948 ale odešla do exilu a domácí publikum ji už nikdy nevidělo zestárnout.

Po svém boku měla velké hvězdy prvorepublikového stříbrného plátna. Z filmů, ve kterých s nimi hrála, už nežije žádná. Pár dnů po začátku natáčení poetického filmu Babička (1940) oslavila jeho nejmladší protagonistka Jitka Dušková páté narozeniny. Super.cz představitelku Adélky Proškové navštívil u ní doma, aby zjistil, jak se jí daří.

Představitel přísného otce ze seriálu F. L. Věk a dlouholetý člen Národní divadla Jan Pivec byl vynikající herec, slávista tělem i duší, skvělý vypravěč ale také tvrdohlavý ješita, jehož život výrazně ovlivňovala jeho maminka.

Helenka z komedie „Muži nestárnou“ nebo schovanka Klára v „Pytlákově schovance“ Jarmila Smejkalová během své kariéry přešla od dívčích a milovnických postav přes matky a hrdinky až po staré moudré stařenky. Jejím synem byl Jiří Ornest.

ROZHOVORY NA OKRAJI, SVĚT TOMÁŠE KOLOCE: V pátek oslavila 80. narozeniny herečka Jaroslava Obermaierová. Koho považuje za největší české herce, co si myslí o nekonečných seriálech a za co kritizuje dnešní režim?

Legendární herec Národního divadla měl velmi dramatický život. Zažil dvě světové války, podařilo se mu splnit si herecký sen. Působil také jako divadelní autor, režisér a scenárista. Barvitý byl i jeho osobní život.

Charismatický herec Jan Pivec si vybudoval zářnou kariéru. V osobním životě se však potýkal s problémy.

Jana Pivce dohnala do náruče herectví prazvláštní a neobvyklá věc. Jeho kolegové brzy zjistili, že má opravdu velkou zálibu v tom si z každého dělat legraci. Jeho soukromý život však příliš nadějeplný nebyl. Nemohl totiž najít tu pravou a zůstal bezdětný.

Všestranný umělec Josef Gruss se narodil 9. března 1908 v Praze na Vinohradech. Maminka ho odmalička vodila do divadel, navíc od ní dostal loutku Kašpárka, s kterou chodil spát a v postýlce si s ní potichu povídal.

Na jevišti byl uragánem, jehož hlas zněl jako zvon. V soukromí však Jan Pivec, jeden z největších herců své generace, žil tichý život plachého introverta, který poslouchal svoji maminku na slovo.

Natáčení seriálové legendy Chalupářů provázely vynikající vztahy herců na place. Nezačalo to ale úplně dobře a ani režisérovi se do věci nechtělo.

Léto, orchestrion, jeden nerudný dědek a druhý v pohodě a ještě typická vesnice 70. let, to jsou základní suroviny na recept oblíbeného seriálu Chalupáři. Pravidelně se opakuje, tak pro vás určitě nebude problém odpovědět na kvízové otázky.

Jana Brejchová se stala naší největší poválečnou filmovou hvězdou. Říkalo se ji „česká Bardotka,“ i když neměla blond vlasy ani tak bujné poprsí. Povahově se ale na herečku moc nehodila, byla plachá, ostýchavá, introvertní, nevyhledávala publicitu.

Občasník Příběh seriálu se po dvouměsíční pauze vrací s třetím dílem, ve kterém se vrátíme k dílu režiséra Františka Filipa, jehož skvostné minisérii Byl jednou jeden dům (1974) byl věnován vůbec první díl, který vyšel v lednu (v únoru jej poté následoval článek o populární adaptaci Bylo nás pět (1994) Karlů Poláčka a Smyczka).

Dívčí vzhled a průzračné oči, v nichž se mohl utopit nejeden zamilovaný. Nakonec se to stalo herci, který už byl skoro ve staromládeneckém věku. A uspěl. Jenže ne nadlouho. Okouzlující herečka se ztratila z jeho života i českého filmu.

Vlastně chtěl být asi vždycky hercem. Divadlo jej lákalo a po celý svůj umělecký život považoval jeviště za jediné plnohodnotné místo pro herectví. Dokázal svým hlasem obloudit, omámit, vyděsit a při tom všem stačilo už jen zvednout obočí nebo pokřivit koutek úst.

Od pohledu velikán, jenže s duší věčného kluka, který až do padesátky nedokázal úplně dospět. Vtipné historky sice sypal z rukávu, větší společnosti se ale vyhýbal. Přesto by sotva někoho napadlo, že je mohutný chlap s hlasem jako zvon beznadějný mamánek. (Pokračování z pondělí 12. května)

Maminka z něj chtěla mít inženýra, tatínek herce. Protože to byla ona, paní Pivcová, kdo doma „nosil kalhoty“, nějakou dobu to vypadalo, že bude po jejím. Jejich milovaný syn Jan, jedináček, kterému matrikář zapsal do rodného listu datum 19. května 1907 a místo narození Praha Vinohrady, šel studovat reálné gymnázium. Jenže měl takové potíže s deskriptivní geometrií, že ho z reálky nakonec vyhodili.

Oslavy se na nás sice právě hrnou ze všech stran, přesto bych ráda připomněla ještě jedno významné výročí. Výročí odchodu mimořádného muže, který nikoho nešetřil. Rýpal do kdekoho a uměl se tak rozčilovat, že se jeho naštvaná etuda stala v českém hereckém světě legendou.

Byla nádherná žena, jejími filmovými partnery byli vyhlášení herci - Jan Pivec, Vlasta Burian, Svatopluk Beneš, Otomar Korbelář či Oldřich Nový. Nejen filmový svět ji ležel u nohou. Z ráje na zemi se ale během krátké doby stalo peklo.

Nádherná žena, do níž se zamilovávali nejoblíbenější herci prvorepublikových filmů. Po válce zvládla zákaz hraní. Dokázala se vyrovnat s tím, že manžel emigroval. Vrátila se zpět k herectví, i když hvězdná kariéra byla pryč. Jen tu „stovku“, kterou slíbila synovi, nedodržela o pár měsíců.

Legendární seriál Chalupáři dodnes odráží českou povahu. Co je tajemstvím jeho přetrvávajícího kouzla, že mu diváci i po téměř půl století stále věří každé slovo?

K masopustu patří nejen jitrnice, jelítka nebo tlačenka, ale i další masové speciality z vepříka, třeba uzené maso. Pokud je máte v oblibě a přemýšlíte, co byste z něj mohli udělat, vynikající volbou je třeba tato zapečená specialita podle prvorepublikového receptu.

Film Divá Bára je bezesporu nejlepším filmem Vladimíra Čecha. Prodán byl do řady zemí světa. Zachycuje ale také poslední okamžiky vysídlené šumavské obce Hůrka, kterou komunistický režim nechal srovnat se zemí.

Jméno Marie Burešová není dnes již příliš známo. Hereččinu tvář však zná skutečně každý díky filmu Škola základ života. Ve své době se jednalo o známou divadelní herečku, především u E. F. Buriana.

Už jen fanoušci filmů pro pamětníky si vybaví talentovanou mladou herečku Janu Romanovou. Její hvězda zářila v mnoha filmech natočených během druhé světové války. Po komunistickém převratu sbalila kufry, emigrovala do Anglie a nadobro zmizela z očí.

Nezapomenutelný český herec Václav Lohniský před kamerou ztvárnil téměř dvě stovky rolí. Mezi jeho nejslavnější filmy patří Marečku, podejte mi pero, v němž ztvárnil postavu Hujera, komedie Jáchyme, hoď ho do stroje, kde představoval psychiatra Chocholouška a pohádka Dařbuján a Pandrhola, v níž si zahrál Smrťáka. 5. listopadu jsme si připomněli jeho nedožité 104. narozeniny. Jaké bylo jeho soukromí?

Zita Kabátová byla krásná, talentovaná, charismatická a úspěšná – dalo by se o ní mluvit v superlativech ještě velmi dlouho. Není se čemu divit, když se jednalo o jednu z nejúspěšnějších prvorepublikových hereček v Československu.

Luděk Munzar nebyl jen vynikající herec, ale i zásadový člověk. Jako jeden z mála umělců nepodepsal Antichartu. Neváhal odejít z Národního divadla, kde to miloval, protože nesouhlasil s novým vedením. Při mém rozhovoru mluvil spíš potichu, rozvážně.

Spoluautor scénáře Václav Borovička měl chalupu v Markoušovicích a když pracoval na scénáři, viděl své seriálové postavy žít právě v takové malebné podhorské vesnici. Jak se však ukázalo, oblíbení herci byli hodně vytížení a role by nemohli přijmout kvůli dlouhé době, kterou by strávili na cestách.

A stejně jako předloni nebo loni, vesmír ještě funguje jak má a Jiří Sovák s Josefem Kemrem budou i toto léto trousit moudrosti a užívat si vesnického života. V době normalizace seriál přitahoval diváky proto, že v něm nebyli průkopníci v zemědělství a budovatelé lepších zítřků.

19. květen je 140. dnem letošního roku, do jeho konce zbývá 226 dní. Svátek slaví Ivo, Alvin a Celestýna. 50 let dnes slaví evergreen mezi hlavolamy. V roce 1974 totiž Ernő Rubik vynalezl Rubikovu kostku.  Foto: Monty Brinton / CBS via Getty Images Kdy maturoval Sheldon, odkud je Penny a co dělá Leonardova matka? Ukažte…

Jan Pivec se na prkna, která znamenají svět, dostal vlastně náhodou, a to kvůli geometrii, ze které doslova šílel. Jinak to ale byla veselá kopa, velmi rád si totiž utahoval ze svých kolegů. Trápila ho jen jeho matka, kvůli které přišel o manželku.

V roce 1942 se v režii Vladimíra Slavínského objevil oddechový film inspirovaný divadelní hrou, kterou Slavínský režíroval v roce 1940 v divadle u Oldřicha Nového. Hra měla velký úspěch, a proto vznikl nápad na film o muži, který měl jednoduše nepřekonatelnou slabost pro ženy z jedné rodiny.

Oblíbeného herce, dabéra, režiséra a moderátora není třeba dlouze představovat. Jiří Krampol (nar. 1938), oceněný státním vyznamenáním – medailí Za zásluhy, je i ve „stříbrném věku“ aktivní a naplňuje motto svého života: „Neberte život příliš vážně, stejně z něj nevyváznete živí“.

Jan Pivec patří k legendám. Výjimečný a neopakovatelný solitér českého herectví byl zároveň pozoruhodný člověk. Od jeho smrti právě uplynulo třiačtyřicet let. Zemřel pouhých devět dní před svými 73. narozeninami. Jaké bylo jeho soukromí?

Byla jednou z nejslavnějších filmových hereček první republiky. A jednou z nemnoha těch, které se po letech vrátily před kameru - ostatně hrála i ve vysokém věku. Zita Kabátová přišla na svět před 110 lety.

Oblíbená publicistka a spisovatelka Blanka Kovaříková (nar. 1961) napsala šestnáct úspěšných knih. Za svoje literární umění byla vyznamenána Cenou Egona Ervína Kische a zvláštní prémií Miroslava Ivanova.

Obsazování hereckých rolí v období socialismu bylo dáno nejen talentem herce, ale i jeho obrazem, který měl třeba i z jiných filmů a seriálů. Člověk, který hrál v jednom díle uvědomělého soudruha, tak nemohl vzápětí jít do role zloděje. Někomu vadila dokonce i víra v Boha.

Jak známo, ženy stárnou, zatímco muži zrají jako víno… Námětu se chopil Oldřich Nový (✝83), který v září 1940 uvedl ve svém divadle úspěšnou autorskou úpravu hry Jana Patrného Muži nestárnou. Inscenaci s vtipným námětem a neméně vtipnou pointou převedl v roce 1942 na filmové plátno režisér Vladimír Slavínský (✝58).

Jméno této herečky upadlo do zapomnění – i proto, že po únoru 1948 její život nabral jiný směr a zdánlivě se po ní slehla zem. Svého času přitom Jana Romanová (19. 5. 1920 – 9. 5. 2007) patřila k velkým ozdobám stříbrného plátna. Režiséři ji obsazovali především do rolí jemných lyrických dívek nejen kvůli atraktivnímu vzhledu, ale i kvůli jejímu kultivovanému a citlivému hereckému projevu.

Kvůli jejím půvabům se ochotně vzdal svobody i do té doby neulovitelný krasavec a maminčin mazánek. Pro publikum ale nestihla atraktivní kráska zestárnout, takže navždy zůstala představitelkou křehkých, lyrických dívek čtyřicátých let.

Silvestr je tady. Do nového roku 2021 zbývají jen hodiny. A jelikož v současné situaci budou probíhat oslavy doma, neuškodí si čekání na večer zpříjemnit pohádkami. Které z nich bychom si neměli nechat ujít?

„Když máš v chalupě orchestrion, nevadí, že do ní fičí, naráz přestanou zloby a shon, i ten kůl v plotě zas vzklíčí…“ Léto je tu a na obrazovky České televize se vrátili nesmrtelní Chalupáři (1975).

Středověké vojenské ležení, kdesi v Uhrách. Tak, jak zcela nepochybně vypadalo, vždyť filmoví tvůrci se jistě radili s historiky. Velitelský stan s císařem Zikmundem, uherskými šlechtici a církevními preláty.

Poprvé od založení Národního památníku II. světové války v Hrabyni se oslavy osvobození kvůli boji s koronavirem obešly bez slavnostních projevů a čestných salv.

Jan Pivec (19. 5. 1907 – 10. 5. 1980) byl pořádný kus chlapa, který působil impozantním dojmem. A impozantní bylo i jeho herectví. Však o něm také Miroslav Horníček (✝84) jednou řekl: „Když Pivec zavolal, padala nejen omítka, ale i balkony.“

Před 65 lety nás navždy opustil oblíbený komediální herec a velký mystifikátor Saša Rašilov starší (6. 9. 1891 – 3. 5. 1955). Pamětníci si jeho kulaťoučkou tvář určitě ihned vybaví ve filmech Mravnost nade vše (1937), Přijdu hned (1942), Hostinec U kamenného stolu (1948), Rodinné trampoty oficiála Tříšky (1949) či Divotvorný klobouk (1952).

Už navždy bude patřit k nejvýraznějším herečkám naší kinematografie. Narodila se v roce 1913 v Praze na Malé Straně a zemřela v roce 2012. Dožila se tedy úctyhodných 99 let. A jak je známo, i v pokročilém věku byla velice svěží a čilá. Možná i proto, že si dokázala udržovat svůj pověstný smysl pro humor, optimismus a nadhled, přestože život jí do cesty postavil nejednu těžkou zkoušku.