Jean-Paul Sartre

Představitelé Paříže spouštějí neobvyklou loterii, ve které místo peněz mohou obyvatelé francouzské metropole vyhrát pozemek na slavném hřbitově mezi celebritami jako je Oscar Wilde či Édith Piaf. Hlavním cílem je obnova historických hrobů.

Pařížský hřbitov Père-Lachaise patří k nejznámějším na světě. Odpočívají na něm totiž významné osobnosti kulturního světa, včetně Édith Piaf, Oscara Wilda či Honoré de Balzaca. Obyvatelé francouzského metropole se nyní mohou zapojit do loterie, kde nebude hlavní cenou vysoký finanční obnos, ale místo na hřbitově a možnost nechat se jednou vedle významných nebožtíků pochovat.

Existencialismus otevírá otázky svobodné vůle, smyslu života a absurdity. Zrodil se již v 19. století. Vrcholu však dosáhl až v době světových válek a událostí, které je následovaly. Lidé byli obklopeni strastí, zoufalstvím a nepochopením. Spoustu z nich to navedlo na pochybnosti ohledně lidské existence. Filozofie existencialismu se poté rozšířila po celém světě a inspirovala další filozofy, spisovatele i psychology.

Francouzská spisovatelka Simone de Beauvoir patří k nejvlivnějším postavám feministického myšlení 20. století, která nejenže definovala moderní feminismus, ale zároveň odmítala konvenční role a formovala první pokusy o svobodu žen i mužů. Partnerka Jean-Paula Sartra pronikala k jádru ženského údělu a zpochybňovala sovětskou invazi do Československa v roce 1968.

„Tohle přece není náhrobek?“ žasnou lidé, kteří zabloudí v křivolakých uličkách pařížského hřbitova Montparnasse, aby se zarazili a zírali na nevšední a svérázné funerální sousoší. Slavný vynálezce olejové lampy Charles leží v posteli se svou ženou!

Představte si filozofa, který dokázal napsat „Peklo, to jsou ti druzí“ a zároveň celý život bojoval za to, aby se lidé k sobě chovali líp. Jean-Paul Sartre nebyl jen myslitel v knihovně – byl to intelektuální revolucionář, který své myšlenky žil naplno. A jeho příběh je plný překvapení...

Hrál policajty i lumpy, na kontě měl více než sto deset filmů a nespočet divadelních her, získal dvě ceny César, přesto se v mládí rozhodoval mezi žurnalistikou a vrcholovým sportem.

O tom, co přesně znamená pojem štěstí, by bylo možné na filozofické úrovni polemizovat. Dle některých by se každopádně dalo označit za jakousi neuchopitelnou, neviditelnou a jen stěží předvídatelnou sílu, v jejíž moci je výrazně zamíchat s lidskými osudy.

Život J. P. Sartra, jenž zemřel před 45 lety: filozofie svobody, lásky a intimity, která bourá společenské konvence a tradičně chápané partnerství.

Vzpomínka autora rubriky, hercova kolegy z Hudebního divadla v Karlíně.

Francouzský filozof a spisovatel Jean-Paul Sartre patří mezi nejslavnější postavy 20. století. Když mu 22. října 1964 byla udělena Nobelova cena za literaturu, odmítl ji. Víte, proč tak učinil?

Zakladatel nakladatelství Eminent a měsíčníku Regenerace, Jiří Kuchař (nar. 1960), je autorem tří desítek knih zaměřených na zdraví, léčitelství, spiritualitu a esoteriku. Spolu s Marianem Jelínkem (nar. 1959), bývalým hokejovým trenérem, který v současné době koučuje vrcholové sportovce a manažery, vydali knihu, v níž se dělí o zkušenosti významných osobností i své včetně osobních prožitků našich umělců a vrcholových sportovců.

Tuzemskou politikou obchází strašidlo – strašidlo chvilkařských demonstrací. Nebo spíš už jen takové malé strašidýlko. Jenže situace se nám v toku času změnila a role se obrátily. Ti, kteří ještě před čtyřmi lety stáli na pódiu vedle samozvaného spasitele v hnědém svetru, jsou dnes najednou těmi, proti nimž se demonstruje.

Zakladatel nakladatelství Eminent a měsíčníku Regenerace, Jiří Kuchař (nar. 1960), je autorem tří desítek knih zaměřených na zdraví, léčitelství, spiritualitu a esoteriku. Spolu s Marianem Jelínkem (nar. 1959), bývalým hokejovým trenérem, který v současné době koučuje vrcholové sportovce a manažery, vydali knihu, v níž se dělí o zkušenosti významných osobností i své včetně osobních prožitků našich umělců a vrcholových sportovců.

„Zatímco Houellebecq dělá operu, já spíš metal,“ říká francouzská spisovatelka Virginie Despentes. Její anarchistický feminismus přináší nové formy angažovanosti do reality 21. století.

Davy lidí čekaly v pátek odpoledne ještě před vypuknutím prezidentského klání u Základní školy Pastviny v brněnském Komíně. Stovky voličů začaly do volebních místností proudit přesně dvě hodiny po poledni, na vhození hlasovacích lístků do uren si mnozí museli vystát několikaminutové fronty.

Pocítili jste někdy, že je vám nepříjemné, že se sebou musíte stále být? Já ano. Někdy bych si chtěla od sebe odpočinout. Tak jako můžu od ostatních lidí, včetně těch, které mám moc ráda. Jenže to nejde.

O výsledku už bylo rozhodnuto, klid zbraní každopádně nenastal. Hokejisté Floridy se v poslední minutě zápasu s New Jersey (2:4) vydali na stezku pomsty. A největší raubíř Panthers Matthew Tkachuk šel srovnávat účty s o 12 kilogramů lehčím kapitánem Devils Nico Hischierem.

Určitě se vám to už také někdy přihodilo. Jdete se do kina podívat na nějaký film, ale s vámi sále jsou návštěvníci, kteří neustále vyrušují. Čím vším vám mohou zruinovat zážitek? A co vůbec s nimi?

Svou čtvrtou knihu vydal olomoucký autor Marek Hnila, který se ze studijní cesty ajťáka vrhnul na dráhu spisovatelskou a nakladatelskou. V této oblasti se snaží jít svou vlastní cestou a nehledět na komerční složku produkce knih. Umění pro umění, to je motto literáta z hanácké metropole. A na zájmu o díla je to poznat, první náklad nové knihy se vyprodal za měsíc.

Padla silná slova a svět se točí dál. Oficiálně obvinit cizí stát z genocidy není jen tak. Za vše může jediná věc, říká pro SZ sir Geoffrey Nice. Příkladem je rozhodnutí tribunálu pod jeho vedením, že genocidu páchá Čína.

J. K. Rowlingová, Jean-Paul Sartre, Bob Dylan – ať už jsou to spisovatelé, filosofové nebo písničkáři, kreativci napříč národy a staletími odjakživa k práci vyhledávají kavárenské prostředí, v jehož útrobách vznikají díla, jež později obdivuje celý svět. Co je na kavárnách tak výjimečného a jak a v čem se liší od domova nebo kanceláře?

Komunistická strana si po volebním debaklu zvolila nové vedení. Radikální změnu kurzu – třeba po vzoru německé Die Linke – ale nečekejme.

Hlavní postavou dokumentu Eriky Hníkové Každá minuta života, zachycujícího vytváření dítěte z ducha prazvláštního učení kamevédy, je čtyřletý Miško Hanuliak. Ten podstupuje trenérskou rodinnou torturu, aby, jak říká jeho otec, „byl zdravý, úspěšný a šťastný“, přičemž je vytržen z přirozeného sociálního prostředí svých vrstevníků a v tomto desocializačním smyslu je spíše mučen a drezírován, než trénován.

Vladimír Brož alias Vladimir 518, raper, člen hiphopového seskupení PSH, graffiti writer, výtvarník, autor knih či dokumentů prezentuje své práce v pražské DSC Gallery. Výstava nazvaná Pád je tam k vidění do 2. září.

Nebylo žádným tajemstvím, že Libuše Šafránková měla velmi blízko k Bohu. Často se modlila a pravidelně navštěvovala kostel sv. Anežky v Praze na Spořilově, v němž se rovněž uskutečnil její pohřeb. Víra jí dodávala sílu i naději. Jedenkrát zažila při modlitbě i velmi zvláštní vidění.

Skoro to vypadá, jako by přímí i nepřímí strůjci tragédií a průšvihů poslechli českého velikána Járu Cimrmana a na jeho radu naplánovali smutné akce na jednotné datum: 15. duben.

Ve věku 93 let dnes zemřela zpěvačka Juliette Gréco, která se proslavila zhudebněnými básněmi od Jacquese Préverta, Charlese Aznavoura, Jacquese Brela, Georgese Brassense či Serge Gainsbourga.

Jean-Paul Sartre o ní napsal, že její hlas má v sobě miliony básní. Zemřela francouzská šansoniérka Juliette Gréco.

Když se řekne milostný román, mnozí pohrdavě nakrčí nos a představí si paperbackový brak ve stylu červené knihovny. Harlenkýnky do této literární kategorie samozřejmě také patří, ale existují i jiné milostné příběhy – a mnohdy jsou to velmi uznávaná literární díla.

Je děsivé být zbytečným. Nic neumět, nic nevědět, nic neznamenat. Žádný potlesk, žádné vavřínové věnce, ani sochy. Žádné dívky mi neházejí květinové věnce, které zdobily jejich vlasy, se zcela jasným významem toho gesta. Občas ten pocit bývá k nevydržení. Ale už vím, co udělám, učiním něco, o čem se bude mluvit ještě po staletích. Trest je mi lhostejný, je to jen nepatrná cena za to, že se stanu nesmrtelným.

Bezmála stoletou historii Literárních novin můžeme číst jako kulturní dějiny našeho státu, jejichž šest zastavení označují důležité milníky.

Jean-Paul Sartre, který zemřel před 40 lety, nepsal, protože byl výjimečný. Byl výjimečný, protože psal a svým psaním žil.

To napsala Simone hned v úvodu své nejslavnější, téměř tisícistránkové knihy Druhé pohlaví, která hned po svém vydání v roce 1949 vzbudila obrovskou pozornost. Jako většina výjimečných děl byla vychvalována i zatracována. Vyvolala zděšení, ale i vášnivé nadšení a postupně se stávala biblí feminismu. Simone tu rozvíjela teorie o nerovnoprávném postavení ženy a dospěla k závěru, že postavení muže je nekonečně výhodnější. Radila ženám a ženy jí byly neskonale vděčné…