Joseph Goebbels

Když se však 20. července 1944 dozvěděla o atentátu na Hitlera, údajně se nervově zhroutila a po telefonu mu přísahala „věčnou“ věrnost a prohlásila, že je za něj ochotna zemřít, „pokud se Rusové dostanou do Berlína“. Své slovo dodržela. 20. dubna 1945, v den Hitlerových narozenin, začal 1. běloruský front maršála Georgije Žukova, postupující z východu a severu, ostřelovat centrum Berlína, zatímco 1. ukrajinský front maršála Ivana Koněva prolomil Skupinu armád Střed a postupoval k jižním předměstím Berlína. O dva dny později, 22. dubna 1945, se Goebbelsova rodina včetně šesti dětí ve věku od 4 do 12 let přestěhovala do Hitlerova bunkru pod zahradou říšského kancléřství. Magda odmítla několik nabídek, například nabídku Alberta Speera, aby byly její děti propašovány z Berlína, a trvala na tom, že rodina musí zůstat po boku jejího manžela. Ve Führerbunkeru se svěřila Hitlerově tajemnici Traudl Junge se slovy: „Raději nechám své děti zemřít, než žít v hanbě a posměchu. Moje děti nemají v Německu po válce žádnou šanci.“...

Hanke se uprostřed teroru, který vytvořil, snažil získat legitimitu i před místním obyvatelstvem, přinejmenším před místními Němci. V listopadu 1944 se oženil s baronkou Fredou von Fircks, dcerou z baltské šlechtické rodiny, která byla matkou jeho roční dcery. Na svatbě narychlo uspořádané ve Vratislavi se objevily hedvábné prapory a stříbrné runy SS, ale hřmění sovětského dělostřelectva blížícího se z východu zamaskovat nešlo. Rudá armáda překročila Odru v lednu 1945. Hitler prohlásil Vratislav za pevnostní město, které je třeba udržet za každou cenu, a jmenoval Hankeho jeho bojovým velitelem. Hanke mobilizoval mladé chlapce a šedovlasé starce, využíval cihly z ruin na nové barikády a sklepy proměnil v popravčí cely pro, řečeno jeho jazykem – zbabělce. Ve skutečnosti to byli lidé, kteří byli unaveni válkou a doufali, že bitvu o Vratislav přežijí. 27. ledna 1945 Hanke zatkl starostu města Wolfganga Spielhagena za údajné poraženectví a před svítáním ho nechal zastřelit. Zrekvírované reproduktory vysílaly Hankeho slib, že Vratislav buď obstojí, nebo shoří. Joseph Goebbels si 3. dubna 1945 poznamenal do svého deníku: „Hanke se na poradě dočkal od Vůdce mimořádné pochvaly“. Hitler prohlásil: "A zaslouží si to. Je to vynikající vůdce mezi našimi bojujícími gauleitery. Je také bojovně odhodlaný v míře, kterou bohužel nelze přiznat ostatním gauleiterům."...

29. prosince 1940, Ogorzow přepadl a zavraždil čtyřicetiletou Gertrudu Siewert, která cestovala mezi berlínskými čtvrtěmi Karlshorst a Rummelsburg. Stejně jako své předchozí oběti ji usmrtil úderem do hlavy a vyhodil z jedoucího vlaku.

...V Norsku Terboven velel složkám v počtu přibližně 6 000 mužů, z nichž 800 patřilo k tajné policii. Neměl však pravomoc nad 400 000 příslušníky pravidelné německé armády, kteří byli v Norsku umístěni a podléhali velení Generalobersta Nikolause von Falkenhorsta. Na rozdíl od vojenských sil, jimž velel Falkenhorst a které se snažily dosáhnout porozumění s norským lidem a měly od Falkenhorsta rozkaz chovat se k Norům zdvořile, se Terboven choval malicherně a bezohledně a byl všeobecně neoblíben nejen u Norů, ale i u mnoha Němců. Joseph Goebbels ve svých denících vyjádřil roztrpčení nad tím, co nazval Terbovenovou „šikanózní taktikou“ vůči Norům, která obyvatelstvo proti Němcům znepřátelila. Terbovenovy vztahy s velitelem armády byly napjaté, ale jeho vztahy s vyšším velitelem SS a policie Wilhelmem Rediessem byly velmi dobré. V říjnu 1944 Terboven v reakci na postup Rudé armády do oblasti Finnmark v severním Norsku zavedl politiku spálené země, která vedla k nucené evakuaci 50 000 Norů a rozsáhlému ničení, včetně vypálení 10 000 domů, 4700 farem a stovek škol, kostelů, obchodů a průmyslových budov....