Ladislav Šaloun

Vinohrady patří k nejžádanějším a také nejkrásnějším pražským lokalitám. A zdejší vilová čtvrť skrývá architektonické perly, ve kterých by nejspíš chtěl bydlet každý. Většina z nás ovšem o něčem takovém může kvůli astronomickým cenám zdejších domů jen snít. My vás v tomto dílu seriálu Žít Prahu alespoň zavedeme k vilám, které na Vinohradech rozhodně stojí za vidění. Vila Františka Pokorného, Dykova 4 Majitel čokoládovny František Pokorný svou profesi nezapřel ani na fasádě své vily. Zdobí ji totiž prvek připomínající tabulku čokolády. Librova vila, Hradešínská 32 Nadějný prvorepublikový architekt František Albert Libra za svůj život stihl ve zdejší čtvrti navrhnout 16 rodinných domů a 17 dvojdomů, jež tvoří tzv. Kolonii Svoboda. A také si postavil vilu, která ukrývá i hudební pokoj, v němž jako talentovaný violoncellista pořádal koncerty pro sousedy. Kotěrova vila, Hradešínská 6 Kousek od Librovy vily stojí dům dalšího ze slavných architektů – Jana Kotěry. Jeho styl ovlivnil celou řadu následovníků včetně Josefa Gočára. Ačkoli jsou Kotěrovy stavby ve srovnání s Librovými méně zdobné, skvěle se ve zdejší čtvrti doplňují. Kolbenova vila, Hradešínská 1 Vile průmyslníka Emila Kolbena se díky její barvě také přezdívalo Červená vila – ovšem dnes už po této barvě není ani památky. Stavbu čeká v nejbližší budoucnosti rekonstrukce, plánované je zde vybudování Kolbenova archivu či knihovny s výstavním prostorem. Dvojdům bratří Čapků, Bratří Čapků 28, 30 V levé části tohoto dvojdomu bydlel Josef, v pravé pak Karel. Každý pátek se ve vile scházeli legendární Pátečníci. V Karlově půli je plánováno muzeum, jež má být zpřístupněno v roce 2026 a ve kterém můžete vidět třeba křeslo, jež bylo určeno pro T. G. Masaryka. Šalounova vila, Slovenská 4 Ve vile slavného sochaře Ladislava Šalouna najdete mimo jiné i Slováckou jizbu, kde se každou neděli setkával s předními umělci, tzv. Nedělníky. Severní část vily využívá Akademie výtvarných umění, další část poskytuje prostory pro semináře, terapie, coworking či bodywork. Komplex domů Iva Rittiga, Benešovská 18 Komplex dvou vil, které doplňuje třeba tenisový kurt, podzemní garáže nebo krytý bazén a je obehnaný třímetrovou zdí, patří kontroverznímu podnikateli Ivu Rittigovi. Bezpochyby se jedná o největší „sídlo“ na Vinohradech. Vila Vladimíra Slavíka, Benešovská 38 Vila, která patřila rektorovi Univerzity Karlovy prof. Slavíkovi, byla za minulého režimu zabavena. I když byla po revoluci vrácena, neshody mezi spoluvlastníky vyústily v roce 2011 v prodej domu. Od té doby vila chátrá a odpověď na otázku, co s ní nový vlastník zamýšlí, nikdo nezná. Polorozbořená vila, Na Šafránce 12 Jednu z vil architekta F. A. Libry v roce 2013 za podivných okolností Praha 10 prodala za pouhých 16 milionů korun. Po pěti letech k chátrajícímu domu dorazily bagry (podle tehdejšího majitele „omylem“) a začaly s demolicí. Úřady naštěstí zasáhly, nicméně z domu zbylo pouhé torzo. Co bude s vilou dál, není tak úplně jisté. Nový vlastník – společnost Nosta Herz – své plány zatím zcela neodtajnil. Jak se vám vinohradské vily líbí? A která další místa podle vás na Vinohradech stojí za vidění? Dejte nám vědět do komentářů! 00:00 Ikonické vily na Vinohradech 01:13 Vila Františka Pokorného 01:36 Librova vila 02:24 Kotěrova vila 02:48 Kolbenova vila 03:32 Dvojdům bratří Čapků 04:32 Šalounova vila 05:44 Komplex domů Iva Rittiga 06:28 Vila Vladimíra Slavíka 07:36 Polorozbořená vila Vážíme si vaší podpory, díky! Daniel, Lukáš, Honza, Martina, Květa, Ruda

Víte, kde nejdete v Praze nejstarší semafor, kde narazíte na „mušku jenom zlatou“ alias štěstí nebo kde potkáte Pepíka III.? Na ta nejzajímavější místa v centru metropole vás zavedeme v tomto dílu seriálu Žít Prahu. Praha ukrývá řadu zajímavostí a tajemství. A zatímco některé patří k vyhledávaným turistickým atrakcím, jiné jsou veřejnosti spíše skryté. Které rozhodně stojí za vidění? Zlatá muška Že štěstí je „muška jenom zlatá“, víme hlavně díky filmu Škola základ života (i když původně úryvek pochází z básně Adolfa Heyduka). Ale i Praha má svou zlatou mušku! Najdete ji v ulici Na Zbořenci, na fasádě činžovního domu, po kterém tahle 110kilová muška leze. Je dílem sochaře Michala Trpáka a patří k trvalé pouliční výstavě s názvem Hledání štěstí. Vilímkovo nakladatelství Dnes bohužel chátrající budovu skrývající úchvatný dvůr s nezaměnitelnou atmosférou a spletí nejrůznějších zákoutí najdete v Opatovické ulici. Nakladatelství v ní dávno nesídlí, najdete v ní Vyšší odbornou školu publicistiky nebo minigolf. Budete-li si chtít zpříjemnit procházku dobrou kávou, zajděte do zdejší kavárny Super Tramp Coffee. Máte-li smysl pro dobrodružství, vyzkoušejte výtah ze 60. let. Jen pozor, často se zasekává. Pepík III. Průchodem od Vilímkova nakladatelství se dostanete do Spálené ulice, kde najdete secesní budovu České pojišťovny. I když zrovna nic nepotřebujete vyřídit, zajděte se sem podívat – v mozaikou zdobené kašně se sochou chlapce od Ladislava Šalouna tu totiž plave živý úhoř! Jmenuje se Pepík III. a nejvíc mu prý chutnají žížaly z Podolí. A jak číslovka v jeho jméně napovídá, není prvním zdejším úhořem… Nejstarší semafor Nedaleko Pepíkova sídla, na Národní třídě v paláci Platýz, najdete další unikát – první pražský semafor. Ale žádný tradiční nehledejte! Jedná se o sošku sovičky, která v místním zájezdním hostinci signalizovala, zda je ve stájích ještě místo pro koně. Když visela hlavou dolů, měli hosté smůlu. A proč právě sovička? Původně tu totiž stával vrátný, který měl ochočenou živou sovu. Zkamenělý chlapec Kostel sv. Martina ve zdi dostal své jméno kvůli tomu, že sdílel jednu ze stěn s pražskými hradbami. Ale to není jediná zajímavost – podle pověsti na jeho střechu lezl chlapec, který tu vybíral holubí hnízda a vyplazoval jazyk na kolemjdoucí. Když ho zahlédla jeho matka, proklela ho a chlapec zkameněl. Vidět je tu ostatně dodnes… Tak co na naše tipy na procházku říkáte? A máte nějaké své oblíbené málo známé místo, které stojí za vidění? Dejte nám vědět do komentářů! 00:00 Utajená pražská zákoutí 00:38 Muška jenom zlatá 01:24 Dvůr Vilímkova nakladatelství 02:20 Pepík III. v pojišťovně ve Spálené 03:18 Sova jako nejstarší semafor 04:20 Zkamenělý chlapec na kostele Vážíme si vaší podpory, díky! Daniel, Lukáš, Honza, Martina, Květa, Ruda

Bohatě dekorovaná secesní nárožní budova se nachází v exponované pozici za Národním divadlem. Sochařská výzdoba atiky je dílem Ladislava Šalouna. V budově původně sídlila První česká zajišťovací banka, dnes tu působí česká odbočka Goethe-Institutu.

Obecní dům byl postaven na pozemku někdejšího Královského dvora v sousedství gotické Prašné brány. Projekt byl po různých peripetiích svěřen zkušeným projektantům Polívkovi a Balšánkovi. Stavba ve stylu neobaroka s prvky secese je složitým organismem. Ústřední prostor tvoří je rozlehlá Smetanova koncertní síň, kolem níž obíhají jednotlivá křídla budovy.