Před 4 měsíci
Existuje jen málo automobilek, které si mohou (mohly) dovolit stavbu natolik nákladného a výhradně malosériového modelu, že se předem musely rozloučit se ziskem. Ale příjmy nemusí být jen hmotné. Stačí mít rozsáhlé modelové portfolio, které mínusové saldo překryje – a vědomí, že si nikdo jiný kusovou stavbu s cenou velkého rodinného domu nemůže dovolit, je právě oním „ziskem“, jenž dostává automobilku na pomyslný Olymp… Projděme si poválečnou automobilovou produkci a zkusme najít srovnatelný počin: Rolls-Royce? Ne, ten nemá model pro běžné smrtelníky, celý se profiloval do hvězdné sféry. Cadillac? Ano, ten vyrobil minisérii nedostižných Eldorado Broughamů, ovšem to nebyly státnické vozy, o něž by se rvaly vlády bez ohledu na směr jejich politiky. Kdo dál? Bentley? No, mimo britské královny ve své době nepříliš oslavovaný a s touhou posunout se blíž k RR. Ale výrobce, jenž zároveň nabízel dvoulitrový model střední třídy, který si může koupit ředitel pobočky spořitelny na malém městě, těžký sedlový tahač návěsů, traktor, lodní motor či autobus, a zároveň naprosto mimořádný objekt, při jehož obcházení vás rozbolí nohy, to tady opravdu nebylo. Proto vítejte před oponou, za níž se ukrývá model, kdysi na autosalónech obehnaný provazy, objednávaný v tichu privátní kanceláře a vyzvedávaný formou oslavy po bohatém pohoštění na účet výrobce. Vítejte u Mercedesu-Benz W100!