Moře

Když se řekne nejjedovatější zabiják, většina lidí si představí kobru nebo pavouka. Jenže ten skutečný král jedu žije v moři, vypadá jako neškodný rosol a konec vám vystaví dřív, než stihnete doplavat ke břehu.

Česká republika patří dnes k menšině zemí bez přímého přístupu k moři, přesto Češi dokázali v minulosti významně promluvit i do historie námořní války. Třeba kapitán Karel Strnad.

Je obrovský, pomalý a většinu života tráví tam, kam sluneční světlo nedosáhne. Světloun pacifický přitom není žádný neškodný požírač mršin. V jeho žaludku vědci našli rychlé ryby i tuleně a dodnes přesně nevědí, jak takovou kořist získává.

Rodí se tisíce kilometrů od Evropy v Sargasovém moři, vyrůstá ve sladké vodě a po letech se vydává na neuvěřitelnou cestu zpět přes Atlantik. Právě tato mimořádná pouť dělá z úhoře říčního jeden z největších přírodních fenoménů evropských vod.

Vypadá, jako by připlaval přímo z pravěku. Má dlouhý rypec, vysunovací čelisti a vědci ho celé desítky let znali hlavně z mrtvých exemplářů vytažených rybáři z hlubin. Teď se ale podařilo něco, co se ještě nikomu předtím nepovedlo - žraloka skřetího natočili živého v jeho přirozeném prostředí.

Během západoevropské vlny veder byla i moře po celém světě teplejší než kdy dříve. Průměrná teplota na povrchu moře mimo polární oblasti překonala maxima z roku 2023. Letošní vedra způsobí v Evropě podle odhadů miliardové škody.

Za krále dinosaurů je běžně považován slavný Tyrannosaurus rex. Nyní ale vědci popsali jeho neméně děsivý vodní protějšek! Seznamte se s obřím mořským plazem jménem Tylosaurus rex, který jako vrcholový predátor ovládal oceány před 80 miliony lety.

U ománského pobřeží se šíří obří ropná skvrna o rozloze 600 kilometrů čtverečních, která hrozí zničit unikátní mořskou rezervaci. Ropa uniká z poškozeného tankeru Caroline Bezengi spojovaného s ruskou stínovou flotilou.

Žraloci tygří jsou díky svému nevybíravému jídelníčku, v němž vedle mořských živočichů končí i lidský odpad, často označováni jako popelnice oceánu. Jak ale ukazují vědci, tito vrcholoví predátoři hrají naprosto klíčovou roli v udržování zdravých a stabilních mořských ekosystémů, kde fungují jako přirození čističi a regulátoři.

V našem seriálu o evropských mořích jsme postupně poznali, jak fyzikální zákony, salinita, teplotní rozdíly a proudění definují charakter jednotlivých pánví. Ukázali jsme si, že oceán není jen pasivní masou vody, ale že fyzika funguje jako neviditelný režisér, který vymezuje prostor pro samotný život. Nyní otevíráme sérii čtyř zastavení, v nichž se na každé z těchto moří podíváme detailně a podrobně zblízka. A začínáme tam, kde je to horké, pestré, evolučně jedinečné a kde se pod vlivem lidské činnosti odehrávají ty nejviditelnější proměny ve Středozemním moři.

Mapovací projekt Seabed 2030 si klade za cíl pomoci s jednou z nejméně probádaných oblastí lidského poznání. Zjistěte, jak vědci odhalují tajemství mořského dna a proč známe lépe povrch Marsu než hlubiny naší planety.

V posledních letech se výrazně změnilo naše vnímání hierarchie v mořích a oceánech. Od uvedení filmu Čelisti v roce 1975 budí největší hrůzu žralok...

Přes víkend skončilo 31. Valné shromáždění Mezinárodního úřadu pro mořské dno (ISA), kde měla své zastoupení i Česká republika. Zasedání skončilo zklamáním, protože se vládám členských států nepodařilo jasně deklarovat, že snahy o nezákonnou hlubinnou těžbu nebudou tolerovány.

Jezero Lac des Brenets na hranicích mezi Švýcarskem a Francií je téměř vyschlé v důsledku jednoho z nejhorších such, zaznamenaných v této oblasti. Mohou za to i výrazné letní vlny veder.

Německá společnost Rheinmetall představila novou víceúčelovou fregatu GMF 140 (Guided Missile Frigate 140). Plavidlo o délce 140 metrů a výtlaku přes 6 000 tun bylo vyvinuto podle požadavků NATO pro alianční i spojenecká námořnictva a pokrývá celé spektrum jejich operačních potřeb. Rheinmetall s tímto modelem cílí na mezinárodní trhy a hodlá jej nejprve nabídnout v rámci výběrového řízení v Severní Americe.

Česká republika sice nemá vlastní pobřeží, přesto už téměř sto let disponuje zázemím v jednom z nejvýznamnějších evropských přístavů. České plochy v Hamburku zabírají dohromady přibližně 32 tisíc metrů čtverečních.

Kate Tothová vedla pod vodou skupinu potápěčů, mezi nimiž bylo i pár strážců floridské ochrany přírody. A přece ji nejvíc potěšilo něco jiného: jak zdravé a bohaté korálové porosty u Floridských klíčů letos v červnu viděla.

V evropských vodách se šíří nebezpečná bakterie z rodu Vibrio. Němci už hlásí několik nakažených, z nichž dva zemřeli. Odborníci z Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí varují, že riziko nákazy se se stoupajícími teplotami zvyšuje.

Baltské moře čelí velké hrozbě. Sem zavlečená žebernatka Mnemiopsis leidyi likviduje ve velkém zooplankton, čímž bere potravu původním druhům ryb. Ohrožuje rybolov i celou mořskou rovnováhu. Nejvíce ohroženy jsou například sardinky či šproty. Navíc ve zdejších vodách nemá přirozeného nepřítele, který by snižoval její výskyt. Sama se náročným podmínkám ale dokáže vyrovnat i za pomoci „mořského kanibalismu“, když se uchyluje ke konzumaci vlastních larev.

Elafonissi na Krétě je druhou nejkrásnější pláží světa. Pomyslnou stříbrnou medaili získala v žebříčku portálu Beach, přičemž roli sehrály i barva a průzračnost moře, recenze návštěvníků či počasí. Prvenství má pláž Trunk Bay na karibském ostrově Svatý Jan, který je součástí Amerických Panenských ostrovů.

Ryby z čeledi nebehledovitých jsou méně známí mořští tvorové vyskytující se ve Středozemním a Černém moři. Nejen kvůli jejich varovnému a neobvyklému vzhledu může být setkání s nimi nepříjemné. Jejich způsoby obrany představují nebezpečí i pro člověka.

Italské pobřeží je asi 8000 kilometrů dlouhé a patří tak mezi nejdelší v Evropě. Nabízí tisíce pláží a možností, kde se mohou lidé vykoupat. Často ale musí zaplatit za lehátko a slunečník v plážovém klubu. To stále častěji kritizují místní i turisti, kteří si stěžují na to, že koupání v Itálii přestává být dostupné.

Modré velryby mlčí většinu času – a právě tehdy mizely z radarů vědců. Optické vlákno uložené na mořském dně dokáže zaznamenat nízkofrekvenční změny tlaku a pohybu vody, které vznikají kolem plující velryby – i když zvíře nevydává žádný zvuk.

Mořská hvězdice Protoreaster nodosus má v kostře drobné minerální útvary, které dokážou vést a zesilovat světlo. Objev týmu z Penn Engineering může inspirovat vývoj lehkých ochranných materiálů se zabudovaným snímáním.

Byl Homér geniální lhář, nebo s chladnou přesností popsal šílené dobrodružství, které se skutečně stalo? Tam, kde si vědci po staletí bezradně lámali hlavy nad neskutečnými příběhy mořeplavce Odyssea, přinesl zásadní zvrat až britský mariňák Ernle Bradford. Vyzbrojen tvrdými zkušenostmi z paluby plachetnice dokázal, že za každým děsivým monstrem v eposu se ve skutečnosti skrývá reálné námořní nebezpečí a neúprosná fyzikální fakta.

Nejhlubší místo na Zemi, Mariánský příkop, skrývá mnohem víc než jen tmu a obrovský tlak. Vědci tam našli plastové tašky z obchodů, radioaktivní stopy z jaderných testů i bizarní živočichy s průhlednými hlavami. Každý ponor přináší nová překvapení, která ukazují, jak daleko až zasahuje lidská činnost a jak pozoruhodně se dokáže přizpůsobit život i v těch nejnepřístupnějších koutech oceánu.

Světové oceány za sebou mají nejteplejší červen v historii. Kombinace klimatických změn a nastupujícího jevu El Niño může podle vědců v následujících měsících posunout planetu do stavu, který v dějinách nemá obdoby.

Klimatická změna může ovlivňovat nejen počasí, ale i chování žraloků – vědci zkoumají, zda častější přívalové deště nezvyšují riziko jejich setkání s lidmi.

Oceány stále skrývají tajemství, která dokážou překvapit i zkušené vědce. Zatímco většina lidí považuje mapu planety za dávno hotovou, pod hladinou se odehrávají děje, které jsme dosud nikdy neviděli. Jen během posledních týdnů přinesly vědecké expedice hned několik mimořádných objevů.

Často mluvíme o moři jako o zdroji ryb nebo turistické destinaci, ale naprosto přehlížíme jeho nejdůležitější roli: funkci planetárního termostatu. V minulém díle našeho seriálu o mořích jsme zjistili, že slanost moře je výsledkem miliard let trvajícího procesu, proč je důležitá, a jak ji využíváme. Možná se vám to zdá divné, ale právě slanost vody s funkcí termoregulace celé naší planety velmi souvisí. Pojďme si o této funkci moří a oceánů říci víc v našem druhém dílu seriálu o mořích.

V Norském moři se 2. července odehrála epizoda, která sama o sobě válku nezačne. Přesto by nebylo moudré ji přejít mávnutím ruky.

Spisovatelka Halina Pawlowská své fanoušky baví nejen humorem, ale občas i fotografiemi, které na sociálních sítích rozpoutají horlivou debatu. Tentokrát zveřejnila snímek od moře, pod kterým se během chvíle objevily desítky komentářů. Někteří sledující dokonce pochybovali, že je na fotografii skutečně ona, další si všimli zdánlivě odlišných bot. Sama Halina ale reagovala s typickým nadhledem.

Čtverzubec stříbroboký žije ve Středomoří už přes dvacet let. Letos v létě se ale dostal až k athénským plážím, a s ním i vlna strachu.

Amatérské video z okolí chorvatského Hvaru rozproudilo debatu o nebezpečných mořských dravcích. Záběry zachycují velké zvíře kroužící kolem roztrhané ryby, což vyvolalo mezi turisty paniku a část z nich dokonce zrušila své dovolené. Odborníci i laici se přou, zda jde o žraloka bílého nebo mako, přičemž oba druhy se v Jadranu skutečně vyskytují.

Zpětný proud dokáže téct rychleji než nejrychlejší plavec planety. V USA si jen v roce 2023 vyžádal devadesát životů.

Třicet kilometrů od venezuelského pobřeží leží ostrov, který hurikány míjejí obloukem a slunce tu svítí skoro tři sta šedesát dní v roce. Za turistickými bulváry se skrývají kaktusové planiny, vrak parníku z roku 1891 a rybáři, kteří vaří z toho, co ráno chytili.

Tmavý kruh uprostřed tyrkysové laguny u Belize vypadá ze satelitu jako stopa po dopadu z vesmíru. Jenže uvnitř visí ze stěn krápníky, a ty žádný meteorit nevytvoří.

Houba z hloubky přes 3,6 kilometru loví drobné korýše háčkovitými strukturami, a věda o ní ví teprve pár měsíců.

Vibrio vulnificus se přirozeně vyskytuje v teplých pobřežních vodách. Letos ale sezóna startuje po nejteplejším květnu za poslední roky a moře se ohřívá rekordním tempem.

Na první pohled bizarní fotografie, která vypadá spíš jako internetový vtip než vědecké pozorování. Jenže právě podobné momenty vedou biology k otázce, zda některá zvířata nevytvářejí něco, co bychom mohli označit za kulturu.

Třicet dva centimetrů dlouhý, přes kilogram těžký a s hlavou jako helmice sithského lorda. Nový druh korýše vědci pojmenovali po Darth Vaderovi.

Japonský biolog popsal zcela nový druh drahého korálu s růžovou osou a oranžovým pletivem, vylovený z půlkilometrové hloubky u mysu Ašizuri.

Myslíte si, že po padesátce už nemůžete nosit bikiny nebo výrazné barvy? Opak je pravdou! Stylisté ale varují před některými nešvary na pláži. Elegance totiž nespočívá ve věku, ale v péči o detaily a celkovém dojmu.

Manty obrovské nejsou jen elegantní obři oceánů, ale také nečekaní pomocníci žraloků, kteří jejich kůži využívají jako přírodní peeling.

Jediná oblast světového oceánu, která se od 19. století ochlazuje, má nové vysvětlení, a to ukazuje na slábnoucí motor atlantické cirkulace.

„Žralok šotek je pravděpodobně nejošklivější žralok na planetě,“ myslí si Culum Brown, behaviorální ekolog z Macquarieovy univerzity v Austrálii. „Jsou na pohled směšně hrůzostrašní. Jako něco z hororu,“ dodává na adresu napohled nevzhledných tvorů. Upřímně, nechtěli bychom něco takového vidět naživo. Vědci jsou za to ale rádi, protože jim to dává příležitost tohoto tajemného tvora blíž poznat. Moc příležitostí k tomu totiž zatím neměli.

Manta obrovská rodí jen jedno mládě za čtyři až pět let – a vědci dosud netušili, kam březí samice plují rodit. Bioložka Madalena Cabralová teď poprvé potvrdila těhotenství volně plavajících mant ručním ultrazvukem přímo v Tichém oceánu.

V místech, kam nepronikne sluneční světlo, žije žralok tak ošklivý, že o něm někteří vědci prohlašují, že by ho ani jeho matka nemohla milovat.

Kanárská zdravotní klasifikace řadí měchýřovku portugalskou do kategorie „velmi vysoké“ nebezpečnosti, výš než kteroukoli běžnou medúzu v regionu.

Vědcům se podařilo zobrazit a popsat, jak mořští koráli rostou, regenerují a reagují na stres nebo konkurenční organismy. Využili tomografickou metodu, která umožňuje snímkovat živé organismy a zkoumat formování vápenité schránky. Studie vznikla ve spolupráci vědců z Brna, Vídně a dalších zahraničních institucí. Klíčovou roli sehrála Laboratoř rentgenové mikro a nano výpočetní tomografie (CTLAB), součást institutu CEITEC Vysokého učení technického. O studii informovala mluvčí institutu Petra Králová.

Přes 90 % italských koupacích vod získalo v roce 2024 hodnocení „vynikající“. Paušální nálepka špinavého moře neobstojí.

Tor-M2KM má ruským lodím dodat silnější štít proti ukrajinským dronům. Bude to ale na moři stačit, když útok přijde z více směrů?

Při koupání v moři se řada lidí při posuzování rizik soustředí poněkud nesmyslně na mořské živočichy. I ti mohou být za určitých podmínek nebezpeční, hlavní riziko plážové dovolené spočívá ale v něčem jiném.

Moře funguje v kosmicko-historickém čase. Pro něj nejsme koncem dějin, ale jen krátkou kapitolou. V hloubkách pod 200 metrů, kam už nepronikne ani paprsek slunce, pulzuje život v kvadrilionech jedinců.

Na dně Indického oceánu výzkumníci objevili rozsáhlé pohřebiště velryb, které se táhne v délce asi 1200 kilometrů a ukrývá pozůstatky staré až 5,3 milionu let. Nález z jihovýchodní části oceánu podle odborníků patří k nejvýznamnějším objevům svého druhu a může přinést nové poznatky o dávné historii kytovců i o životě v jedné z nejméně prozkoumaných částí moře.

Tisíce metrů pod hladinou Indického oceánu objevili vědci největší známý velrybí hřbitov na světě. Na pásu dlouhém 1 200 kilometrů leží pozůstatky milionů velryb, které po miliony let vytvářely unikátní hlubokomořský ekosystém plný dosud neznámých druhů.

Setkat se se zřalokem není jen tak. Já jsem to zažil z první ruky, dokonce se mi otřel o nohu. Je to atrakce jako každá jiná, ale pro některé děti nemá šťastný konec. Odnášejí si trauma na celý život.

Je těžké si představit, že by zdánlivě primitivní živočich bez mozku mohl sdílet technologický princip s moderními telekomunikačními sítěmi.

Třicetitunová velrybí mršina nese tolik organického uhlíku, kolik by na stejnou plochu hlubokomořského dna přirozeně dopadlo za tisíc let.