Norimberk

Nový film amerického scenáristy a režiséra Jamese Vanderbilta Norimberk, který vstoupil do kin, je dalším zpracováním jednoho z nejzásadnějších procesů v historii. A i když se jak v hraných filmech, tak v dokumentech objevil několikrát, Vanderbiltovy scenáristické zkušenosti s filmy jako Den nezávislosti: Nový útok nebo pátý a šestý Vřískot dokáží film „hollywoodsky“ přiblížit současnému publiku. Což dává smysl.

Streicher se do značné míry vyhýbal všem ostatním norimberským obžalovaným, mezi nimiž měl nejnižší IQ. Julius Streicher po ránu cvičil na podlaze, pak spláchl záchod a umyl si obličej záchodovou vodou, a získal tak ve věznici přezdívku „špinavý stařec“. Také si vymýšlel četná obvinění. Streicher tvrdil, že s ním po jeho zajetí spojenečtí vojáci špatně zacházeli. Podle jeho vyprávění mu nařídili, aby se svlékl, a nechali ho v cele několik dní bez oblečení. Pálili ho cigaretami a nutili ho hasit cigarety bosýma nohama. Jediná voda, kterou mu dovolili pít, byla zapáchající voda ze záchodu. Dále uvedl, že ho nutili líbat nohy černošským vojákům, aby ho později zbili bičem. Tvrdil také, že někteří vojáci na něj plivali a nutili ho otevřít ústa, aby se mu do nich slinami trefili. Navíc si Streicher stěžoval, že všichni jeho soudci jsou Židé. Většina důkazů proti Streicherovi pocházela z jeho četných projevů a článků, které byly podle žalobců natolik podnětné, že byl spoluviníkem vraždy, a tedy stejně vinný jako ti, kdo skutečně nařídili masové vyhlazování Židů. Během procesu Streicher tvrdil, že o holokaustu nic nevěděl, a prohlašoval, že je pouhým „milovníkem přirozenosti“, který chtěl pouze, aby „cizinci“ odešli z jeho země. Nicméně lhal...