Sluneční soustava

Planetka 2019 LD2 je prvním známým trojánem, který se z neznámých důvodů chová jako kometa.

Pozorování teleskopem ESO/VLT na chilské observatoři Paranal odhalila známky zrodu planetárního systému, oznámila organizace Evropská jižní observatoř (ESO), jejímž členem je i ČR. Kolem mladé hvězdy AB Aurigae je totiž hustý disk plynu a prachu s nápadnou spirálovitou strukturou, ve kterém astronomové našli jistou poruchu popsanou jako „twist”. A ta může prozrazovat polohu vznikající planety.

Ačkoli asteroidy i komety vnímáme jako "zavedená" vesmírná tělesa zjevných charakteristik - komety jako kusy ledu, který se při přiblížení komety ke Slunci rozpouští, a vytváří tak její typický mlhavý ocas, asteroidy jako suché skalnaté úlomky - občas se najde něco, co tyto definice zpochybní. Asteroid, jaký nikdo nikdy dříve neviděl.

Dosud jsme nalezli tisíce extrasolárních planet, ale o tom, jak vznikají, toho stále víme jen málo. To se teď možná změní – astronomové objevili známky zrodu nové planety.

Americká vesmírná agentura NASA hodlá využít kráter na Měsíci k tomu, aby do něj umístila gigantický radioteleskop. Ten bude v průměru měřit celý kilometr. Troufalý projekt má pomoci nahlédnout do vesmíru zcela novým způsobem.

Genetické inženýrství může být významnou částí naší budoucnosti na Marsu. Jestliže se lidstvo někdy rozhodne usadit na Marsu, možná budeme muset začít být méně lidmi, napsal s odvoláním na vyjádření vědců server Space.com.

V severních nížinách rudé planety se nacházejí desítky tisíc kuželů o velikosti několika stovek metrů. Vznikly sopečnou činností, tedy utuhnutím lávy, nebo erupcemi bahenních sopek? Zatím nevíme.

Sluneční soustavu navštěvují objekty z mezihvězdného prostoru. Zmizí ale dřív, než k nim ale stihneme vypravit sondu. Vědci proto navrhují využít vesmírné zvědy.

Pátou planetu v naší sluneční soustavě se vědcům podařilo zachytit v nevídaném rozlišení.

Život na Marsu se snaží vědci objevit celá desetiletí. Čím dál tím blíže jsou k potvrzení existence zdejší vody v tekutém skupenství. Posledním objevem jsou náznaky, které vedou k potvrzení existence vodních toků.

Evropský tým pod vedením Petra Brože z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR přispěl k pochopení, jak se projevuje bahenní vulkanismus na povrchu Marsu. Díky pokusům v nízkotlaké komoře na britské Open University totiž odborníci dokázali prozkoumat tok bahna v prostředí rudé planety a tím odhalit, že některé geologické procesy na jiných tělesech ve Sluneční soustavě probíhají zcela jinak než v pozemských podmínkách.

Bahno na Marsu teče jinak než v pozemských podmínkách, připomíná lávu. Objev učinil mezinárodní tým, jehož součástí jsou čeští vědci. Výzkumníci zároveň potvrdili, že na rudé planetě je možný bahenní vulkanismus. ČTK to za Akademii věd ČR (AV) sdělili vedoucí výzkumu Petr Brož z Geofyzikálního ústavu a Markéta Růžičková z tiskového oddělení. Studii o objevu publikoval časopis Nature Geoscience.

Astronomové zjistili, že v planetární soustavě hvězdy Kepler-88 je vedle dvou již známých planet ještě třetí. Paradoxně jde o největší z planet soustavy Kepler-88. Vědci odhadují, že Kepler-88 d má třikrát větší hmotnost než největší planeta Sluneční soustavy Jupiter.

Google je obrovská technologická společnost a naprostá většina z nás používá jeho služby téměř denně. Jednou z nich je Google vyhledávač, který je užitečným pomocníkem každého z nás. Vybrané objekty vyhledávání je možné sledovat i ve 3D a v minulém roce přibyla i možnost umístění do rozšířené reality. V našich končinách se jedná z velké části pouze o zvířata, ale v USA a ostatních státech si můžete s pomocí telefonu prohlédnout v pokoji třeba stavbu bakterie.

Mezinárodnímu týmu astronomů se povedlo zachytit několik neuvěřitelně vzácných obrázků toho, jak se rodí planetární systém stovky světelných let daleko.

Sluneční soustava poskytuje Zemi útočiště již víc než čtyři miliardy let. Planetární systém ovšem není zdaleka tak stabilní a bezpečný, jak by se mohlo zdát. V bližší či vzdálenější budoucnosti se jeho vzhled v mnoha ohledech změní.

Letos 20. a 23. dubna zachytil Hubbleův vesmírný dalekohled snímky 25 fragmentů komety, které v hloučku cestují do vnitřní sluneční soustavy. Jde o kometu C/2019 Y4 (ATLAS).

SpaceX konečně uspěli v kryogenním tlakovém testu nové lodi. Prototyp SN4 se blíží k prvním letům.

Kolem hvězdy HD 158259, vzdálené 88 světelných let od Země, krouží celkem šest planet. To by nebylo nic až tak zajímavého, kdyby poloměry jejich oběžných drah netvořily téměř dokonalou harmonii. Ta je ve vesmíru naprosto unikátní.

Představa Marsu jako mrtvé, suché, prašné a pusté planety bere s každým dalším novým objevem stále více za své. Vedle náznaků možné existence nějaké formy života (nálezu organických molekul, podivných výkyvů hladiny kyslíku v atmosféře planety) přibývá důkazů, že Mars je také vulkanicky a geologicky aktivní. Jeden z nich vědci objevili v meteoritu.

Astronomové zjistili, že v planetární soustavě hvězdy Kepler-88 je vedle dvou již známých planet ještě třetí, a to obří. Odhadují, že má třikrát větší hmotnost než největší planeta Sluneční soustavy Jupiter. Vědeckou zprávu o objevu této planety s označením Kepler-88 d zveřejnil odborný časopis Astronomical Journal.

Pomocí technologie Lucky imaging astronomové získali pozoruhodný snímek největší planety Sluneční soustavy Jupiter. Jsou na něm patrné zářící tepelné oblasti, které jsou ukryty pod mohutným příkrovem Jupiterových mraků. Snímek byl pořízen z observatoře Gemini na Havaji v infračerveném spektru. Jedná se o nejostřejší Jupiterův snímek, jaký kdy byl ze Země pořízen.

Astronomové z Evropské jižní observatoře (ESO) a dalších institucí objevili černou díru, která leží jen tisíc světelných let od nás, což se ve vesmírném měřítku dá považovat za blízké sousedství. Dosud nejbližší nalezená černá díra je součástí systému tří těles, jehož hvězdy jsou na obloze jižní polokoule viditelné pouhým okem. Členové týmu našli důkazy přítomnosti

Touha objevovat umožnila lidem nahlédnout dokonce až na počátek vesmíru před 13,8 miliardami lety. Vesmír je obrovskou bublinou nepředstavitelných rozměrů. V univerzu probíhají děje mající své periody, které člověk pomalu odhaluje. A tak vznikly pojmy jako Platónský či galaktický rok.

Titan je totiž zajímavý. Je to jediné další místo, které jsme dosud objevili a které má na svém povrchu tekutinu, jen ne v podobě tekuté vody, jakou máme tady na Zemi.

V plánu je i druhá série hraného Cowboye Bebopa.

Poté, co bylo Pluto prohlášeno za trpasličí planetu, má naše soustava pouze osm planet. Řada vědců stále věří, že se za Neptunem skrývá devátá. Nikdo její existenci zatím nepotvrdil, ani nevyvrátil.

Dalekohledu přejeme vše nejlepší, a ještě další dlouhá léta služby; vydržet by mohl i v následujícím desetiletí, s trochou štěstí. Ačkoliv další servisní mise už se dalekohled nedočká (poslední byla v roce 2009), astronomům a celému lidstvu sloužil dobře a dlouho. Jeho nástupce, Vesmírný dalekohled Jamese Webba, se do kosmu podívá už v příštím roce, pokud vše půjde podle plánu.

Uplynulou noc nastaly v Česku nejlepší podmínky pro pozorování meteorického roje Lyridy, kdy - laicky řečeno - padají hvězdy. Letos mají podle astronomů lidé šanci vidět pouhým okem meteorů hodně, protože Měsíc je těsně před novem a čekají se jasné noci. Země kříží během své oběžné dráhy kolem Slunce tento roj každoročně ve druhé polovině dubna, maximum připadá na 22. dubna.

Kometa 2I / Borisov je vůbec první objevenou mezihvězdnou kometou, která, jak vědci zjistili, se však od ostatních komet výrazně liší. Díky podrobné analýze experti dospěli k názoru, že kometa, která se vloni objevila ve Sluneční soustavě, má na rozdíl od ostatních komet mnohem více oxidu uhelnatého.

Kometa 2I/Borisov je jako žádná jiná. Nejde jenom o to, že navštívila Sluneční soustavu po dlouhé pouti mezihvězdným prostorem. Obsahuje spoustu zmrzlého oxidu uhelnatého, což naznačuje, že pochází z chladných končin. Zřejmě vznikla v planetární soustavě červeného trpaslíka.

Nová teorie naznačuje, jak mohl vzniknout Oumuamua, první zaznamenaný návštěvník naší Sluneční soustavy z jiného hvězdného systému. Oumuamua je načervenalé mezihvězdné těleso ve tvaru doutníku, které bylo poprvé spatřeno pomocí dalekohledů na observatoři na Havaji v říjnu 2017, když proletělo kolem Země rychlostí přes 156 tisíc km/h. Podle astronomů má jít o tzv. aktivní asteroid.

V srdci naší Galaxie sedí nesmírně hmotná a gravitačně přitažlivá supermasivní černá díra Sgr A*. Kolem ní obíhají hvězdy, které na vlastní kůži pociťují důsledky drtivé přitažlivosti hmoty 4,15 milionů Sluncí. Na bizarní oběžné dráze hvězdy S2 je pěkně vidět, jaký vliv taková gravitace může mít.

Podle tohoto návrhu by se dalekohled stal největším radioteleskopem s plnou aperturou ve Sluneční soustavě. Umístěn by byl do známého kráteru na Měsíci.

Odvrácená strana Luny je klidná a tichá. Pokud se tam najde vhodný kráter pro vybudování radioteleskopu v kráteru, tak by se Lunar Crater Radio Telescope mohl stát skvělým nástrojem pro pozorování vesmíru na ultra dlouhých rádiových vlnách.

Vědci v datech našli plazmoid, což je koule ionizovaných plynů vytažených z atmosféry, v tomto případě Uranu. Tyto výbuchy atmosférického materiálu jsou pak následně magnetickým polem odváděny z planety.

Na rozhraní jádra a pláště Země se dějí věci. Zřejmě tam proudí rozmanité izotopy železa. Těžší směrem vzhůru do pláště a lehčí zase dolů, do jádra. Tento proces může běžet celé miliardy let a část materiálu z jádra Země s těžšími izotopy železa se může dostat až do lávy vyvřelé v horkých skvrnách, jako jsou třeba Havajské ostrovy.

Zemi podobnou a téměř úplně stejně velkou planetu objevil tým vědců při nové analýze dřívějších údajů získaných Keplerovým vesmírným dalekohledem amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA). Tato exoplaneta (planeta mimo Sluneční soustavu) je v astronomickém měřítku poměrně blízko, informoval úřad NASA na webu.

Rozměry vesmíru a jeho objektů dosahují nepředstavitelných hodnot. Zdaleka nejbližší kosmické těleso je od nás vzdálené téměř desetinásobek obvodu Země a ani po tisících let vývoje se lidstvo v blízké době na další planety pravděpodobně nepodívá. Mimo naši Sluneční soustavu se však odehrávají události mnohem gigantičtějších proporcí. Zachycením rekordního výbuchu supernovy až stokrát větší než Slunce to dokázal tým vědců vedený astronomem Mattem Nichollem.

Zemi podobnou planetu mimo Sluneční soustavu objevil tým vědců při nové analýze dřívějších údajů získaných Keplerovým vesmírným dalekohledem amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA). Tato exoplaneta je v astronomickém měřítku poměrně blízko, informovala dnes NASA na svých webových stránkách.

Rimworld je velice úspěšná budovatelská survival strategie o partičce lidí snažících se přežít na mimozemské planetě v útrobách skály. A Meeple Station je zase budovatelská survival strategie o partičce kosmonautů snažících se přežít v hloubi vesmíru. Namísto skalního komplexu budujete novou vesmírnou stanici, o které se jednoho dne budou pět ódy, pokud se tedy postaráte o její první nájemníky, kteří mají potřeb až hanba.

Sluneční vítr, bleskové výboje a elektromagnetické vlny v atmosféře Země i vysoko nad ní mohou mít dopad na náš každodenní život. Proto jsou stále předmětem intenzivního vědeckého bádání.

Nedávné přiblížení ke Slunci se pravděpodobně stalo osudným pro mezihvězdnou kometu 2I/Borisov. Naznačují to poslední pozorování Hubbleova teleskopu.

Cenné kovy a další těžké prvky vyrobila srážka neutronových hvězd, k níž došlo 100 milionů let před vznikem Sluneční soustavy.

Kometa označená jako Atlas, objevená 28. prosince 2019 v oblasti Ursa Major, je na cestě k Zemi a mohla by zářit stejně jasně jako Měsíc, pokud ji nezničí sluneční teplo.

Kosmický objekt Oumuamua ve tvaru doutníku se stal prvním mezihvězdným návštěvníkem spatřeným ze Země. Viděn byl v říjnu roku 2017 a od chvíle, kdy ho astronomové zpozorovali, řeší jeho původ a složení.

Horní vrstvy atmosfér plynných gigantů naší Sluneční soustavy mají podobnou teplotu jako Země. Ale na rozdíl od naší planety jsou Saturn, Jupiter, Uran a Neptun příliš vzdáleni od Slunce, takže jejich zdroj tepla musí přicházet odjinud.

Nestává se často, aby prestižní vědecký časopis sáhl k bezprecedentnímu kroku a již uveřejněný odborný článek stáhl a distancoval se od něj. Ve vědeckém světě se lidově řečeno jedná o skandál a takto postižený odborník si již v další vědecké kariéře obvykle ani neškrtne.

Kromě obřích kráterů a lávových polí se na Měsíci nachází také několik mohutných hor. Nové mapy lunárního jižního pólu Měsíce odhalily povahu dvou takových horských masivů, a to Malapertského masivu a Leibnize Beta.

Na Merkuru je pekelné vedro, přesto na něm existuje vodní led. Jak je to možné?

Srážka dvou aut na silnici je vždy destruktivní, a to i při malé rychlosti. Jaká katastrofa však nastane, střetnou-li se objekty natolik hmotné a v tak ohromné rychlosti, jako je tomu v případě hvězd či galaxií?

Z reliktního záření vyplývá jedna hodnota Hubbleovy konstanty, která souvisí s rychlostí rozpínání vesmíru a z pozorování supernova zase druhá, asi o 10 procent větší. Souvisí to s tím, že se Mléčná dráha s tisícovkami dalších galaxií nachází v „Hubbleově bublině?“

Politika není hračka ani na úrovni států, natožpak celých slunečních soustav. Řízení obojího si budete moct otestovat v nejnovějším přídavku pro sci-fi grand strategii Stellaris zaměřeném na diplomacii. Hlubší možnosti dostane jak politické směřování vaší civilizace, tak i na galaktické úrovni v rámci společného senátu.

Snímky z výzkumu temné energie pomohly k objevení nových transneptuniánských těles.

Americká kosmická agentura NASA provozuje už od svých počátků výzkumný komplex uprostřed nejvyprahlejší pustiny Mojave na severoamerickém kontinentu. Stojí v něm množství antén, které obsluhuje přilehlé letiště Goldstone. Okolo jeho ranveje teď vyrostlo armádní centrum pro výcvik pilotů dronů.

Naši Sluneční soustavu tvoří osm planet, pět trpasličích planet, více než sto padesát měsíců planet, zejména u Jupiteru, Saturnu, Uranu a Neptuna, a další menší tělesa jako například planetky, meteoroidy a komety. Jak tato soustava vlastně vznikla?

Vesmír je nekonečným prostorem, který skrývá mnohá tajemství. Čas od času se kolem naší planety mihne i nějaký asteroid obrovských rozměrů, čehož se dočkáme i na konci dubna. Podle NASA ale není důvod k panice. Zemi se totiž vyhne.