Sluneční soustava

Sonda Juno začala přeměřovat skrytý oceán, který se nachází pod ledovou krustou Jupiterova měsíce Europa. Zjistěte, jak tlustý je ledový krunýř a zda se v hlubinách může skrývat život.

Slyšeli jste někdy o pánvi South Pole-Aitken? Pokud vám tohle sousloví nic neříká, vězte, že se jedná o místo, ke kterému se mise Artemis IV neplánuje vydat jen tak náhodou.

Je to jeden z učenců dějin vědy, který nepochází (na první pohled) ze západního světa. Jeho znovuoživení heliocentrického modelu změnilo to, jak lidé chápali postavení Země ve vesmíru.

Složení Země se nápadně podobá složení Marsu, zjistila nedávná studie expertů Paola Sossiho a Dana Bowera. Došli k tomu analýzou vzorků meteoritů z rudé planety a asteroidu Vesta, jenž se nachází v pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. Jejich výzkum naznačuje, že naše planeta vznikla téměř výhradně z materiálu ve vnitřní Sluneční soustavě.

Vesmír je jedna velká záhada. Je v něm stále mnoho neobjevených těles a prostorů a stále se rozpíná. Vědci neustále narážejí na nové a nové informace, což je pochopitelné. Zároveň ale existují informace o tělesech, jejichž existence byla nakonec vyvrácena. Co jsou takzvané záhadné planety, které neexistují? Existovaly vůbec někdy?

Přemýšleli jste někdy nad tím, co by se stalo, kdyby se Země náhle zastavila a přestala obíhat kolem Slunce? V dalším díle rubriky Zeptej se vědce vám prozradíme, jaký by to mělo katastrofální dopad na klima, střídání ročních období a život na naší planetě.

Naše domovská hvězda má za sebou polovinu života. To dramatičtější ji teprve čeká: rudý obr, který sežere vnitřní planety, a poté tichý bílý trpaslík.

Kolem Země několikrát do roka proletí asteroid o přibližné velikosti „autobusu“. Ten, který má kolem naší planety proletět toto pondělí, se přiblíží až na 91 593 kilometrů. Informovala o tom Evropská kosmická agentura (ESA), podle které jde zhruba o čtvrtinu vzdálenosti mezi Zemí a Měsícem.

Mezi oběžnými drahami Marsu a Jupiteru se vznáší záhada z kovu a kamene, kterou se vědci snaží rozluštit už desítky let.

Astronomové objevili na vzdáleném okraji Sluneční soustavy malé ledové těleso, které má podle nových pozorování atmosféru. Dosud byla přitom atmosféra u podobných těles za dráhou Neptunu potvrzena pouze u trpasličí planety Pluto. Objev by mohl změnit představy o tom, jak se objekty v extrémně chladných oblastech našeho solárního systému chovají.

Nový asteroid 2026 JH2 bezpečně mine naši planetu již toto pondělí v noci. Průměr blížícího se tělesa vědci odhadují na patnáct až pětatřicet metrů. Živý přenos průletu nabídne na internetu italská virtuální observatoř.

Mimořádně zajímavý objev se podařil vědcům, kteří propojili astrofyziku, geologii i klimatické archivy Země do jediného příběhu, a to, že naše planeta je doslova ponořená do materiálu z dávných hvězdných explozí.

Astronomy zaujalo těleso (612533) 2002 XV93, které se skrývá za trpasličí planetou Pluto.

Tenká atmosféra obklopující malý objekt za trpasličí planetou Pluto překvapila japonské astronomy. Nová zjištění rozšiřují současné znalosti o tělesech Sluneční soustavy a odhalují, že i světy na jejím okraji mohou mít specifický plynný obal. Výzkumníci chtějí objev ještě ověřit prostřednictvím Vesmírného dalekohledu Jamese Webba.

Hra sleduje „skutečné“ astronauty ESA během mise Hope-01 mířící na devátou planetu Persephone na okraji Sluneční soustavy.

Dnes známe jednu živou Zemi, mrtvý Mars a pekelnou Venuši. Před 3 až 4 miliardami let ale mohla naše Sluneční soustava vypadat úplně jinak: tři sousední kamenné planety s vodou, možná i se šancí na život.

Voda plná deuteria prozrazuje, že mezihvězdná kometa 3I/Atlas vznikla v podmínkách zcela odlišných od Sluneční soustavy.

V kosmickém prostoru existuje pestrá paleta organických látek. Jelikož tyto mimozemské organické látky mohou uchovávat chemické informace z mladé Sluneční soustavy, probíhá jejich intenzivní studium. Ovšem podrobné strukturální informace zůstávají omezené. V této studii se experti zaměřili na analýzu vzorků z uhlíkaté planetky Ryugu prostřednictvím mikroskopu atomárních sil (AFM = atomic force microscope) s vysokým rozlišením. Experti přímo odhalili chemické struktury individuálních organických molekul z planetky. Podařilo se jim objevit širokou škálu polyaromatických uhlovodíků (PAH = polycyclic aromatic hydrocarbons), přičemž mnoho z nich bylo nečekaně velkých. Největší objevená molekula je tvořena přibližně stovkou spojených kruhů, což je výrazně více, než u mimozemských polyaromatických uhlovodíků objevených v předešlých analýzách. Tyto PAH jsou tvořeny rovinnými strukturami, které obsahují pět, šest, sedm, či osm spojených kruhů. Tak komplexní struktury lze podrobně rozlišit pouze pomocí analýzy AFM na úrovni jednotlivých molekul.

Tisíce planetek Sluneční soustavy až do současnosti unikaly pohledu astronomů. Teprve nedávno je nalezli pomocí největšího pozemského vesmírného dalekohledu Very C. Rubinové v Chile. Pozorováním objevili také desítky neznámých objektů v blízkosti Země.

Mezinárodní tým vedený Michiganskou univerzitou právě potvrdil něco, co by mohlo změnit naše chápání toho, jak vznikají světy kolem jiných hvězd: mezihvězdný objekt 3I/ATLAS uvolňuje vodu, která se chová zcela...

Mezinárodní tým astronomů oznámil nečekaný objev za drahou Neptunu. Malé těleso označené jako 2002 XV93 podle nových pozorování obklopuje tenká atmosféra, přestože by ji kvůli své velikosti a gravitaci nemělo být schopné udržet.

Sondy Voyager 1 a Voyager 2 už téměř půl století míří hlubokým vesmírem. Energie ale rychle ubývá a NASA připravuje riskantní technický zásah, který může rozhodnout o tom, zda budou slavné mise pokračovat i po roce 2030.

Tekutá voda byla vždy považována za absolutní a nezbytnou podmínku pro vznik života. Průlomové objevy však poukazují na fascinující alternativu. V hlubokých mrazivých jezerech na Saturnově měsíci Titan se možná formují živé krystaly.

Na pár sekund rozzářil noční oblohu nad Českem tak silně, že si ho lidé pletli s výbuchem nebo padajícím letadlem. Meteorit. Teď má tenhle příběh nečekané pokračování: vědci našli v Polsku jeho fragment.

Myslíte si, že lidstvo vládne dějinám? Omyl. Jsme jen opozdilí hosté, kteří na večírek dorazili těsně před zavíračkou. Objevte fascinující koncept, který ukazuje naši skutečnou (ne)velikost.

Stačilo pouhých 1,5 sekundy pozorování, aby byly zpochybněny desítky let staré teorie o fungování nejvzdálenějších těles sluneční soustavy.

Některé měsíce neplní roli pouhých souputníků, ale aktivně zasahují do podoby jedněch z nejkrásnějších útvarů Sluneční soustavy.

Je atomová bomba silnější než výbuch sopky nebo zemětřesení? A mohou jaderné testy ovlivnit rotaci Země nebo změny klimatu? Odpověď nám přiblíží Kamil.

Přichází čas se opět na chvíli vydat na krátkou exkurzi do budoucnosti, ve které si může kosmonautika klást smělejší cíle než dnes. Aby taková budoucnost mohla třeba za pár desítek let nastat, musíme k tomu udělat první kroky už dnes. Vývoj technologií je zdlouhavý, často naráží na nečekané překážky a některé se za současné úrovně techniky překonat nedají. Na nic z toho ale nepřijdeme, pokud se nepustíme do nejzákladnější fáze výzkumu, na které pak mohou všechny ostatní fáze stavět. A právě podporovat tyto časné fáze vývoje technologií, které mají do budoucnosti značný potenciál, je úkolem programu NIAC.

Na samém okraji sluneční soustavy astronomové objevili objekt, který zpochybňuje dosavadní představy o tom, jak se malé ledové světy chovají. Je malý, extrémně chladný a podle současných modelů by neměl být schopen dlouhodobě udržet atmosféru. Nová pozorování ale naznačují opak. Jak je to možné a co tento nenápadný objekt prozrazuje o vesmíru?

Kdykoliv se na Mars vydává robotická sonda nebo se mluví o budoucí misi s lidskou posádkou, řeší se jedna a ta samá otázka: jak dlouho to bude trvat. Cesty k rudé planetě se počítají na stovky dní, někdy se mluví dokonce o letech. Brazilský vědec přichází s nečekaným nápadem, jak by se daly tyto časy zásadně zkrátit. Návod prý dávají samotné asteroidy. Studie publikovaná v odborném časopise Acta Astronautica naznačuje, že by se z trasy tam a zpět dalo ukrojit několik stovek dní, pokud by plánovači využili dráhových dat z raných pozorování asteroidů.

Nejvzácnějším vystaveným meteoritem je Rafsa 005, který byl objeven před třemi lety v Alžírsku. Jde o takzvaný angrit. Ze zhruba 78 tisíc meteoritů nalezených…

Od začátku roku 2026 výrazně přibylo pozorování jasných meteorů – a vědci si nejsou jistí proč. Může jít o reálný výkyv, ale stejně tak o efekt více kamer a větší pozornosti lidí.

Během historie Zeměkoule docházelo k mnoha drastickým změnám.

Člověk se vrací na Měsíc mimo jiné kvůli vodnímu ledu. Nacházet se má v trvale zastíněných částech kráterů v oblasti pólů. Přístroj ShadowCam na palubě korejské sondy ale žádný nenašel.

Nedávno média psala o tom, že sonda Voyager 1 se blíží svému konci. Ukážeme si, jak relativní pojem to je. Po jednom konci, který nastane asi do 4 let, přijde druhý konec za přibližně 10 let. Ale toho úplně definitivního konce sondy se možná naše civilizace ani nedožije.

Astronomové popsali 27 kandidátských planet, které obíhají kolem dvou hvězd, podobně jako fiktivní pouštní planeta Tatooine z filmového světa Star Wars. Výsledky studie, na kterou upozornil deník The Guardian, vědci publikovali symbolicky 4. května, kdy fanoušci slaví neoficiální Den Star Wars.

Oblohu na jižní polokouli bude v příštích 14 dnech zdobit kometa známá jako C/2025 R3 PanSTARRS. Pro pozorovatele to bude vzácná příležitost, protože se znovu objeví až za dalších 170 tisíc let, napsal britský server The Guardian.

To, že naše planeta neobíhá přesně kolem Slunce, může znít jako vědecké kacířství, ale sama americká vesmírná agentura toto tvrzení podporuje argumentem, který nevyvrací staletí astronomie, ale obohacuje ji o...

Společný tým Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy a Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR v dubnu publikoval studii, která ukázala, že voda na ledových měsících planet Sluneční soustavy může vřít i mrznout současně a díky tomu budovat překvapivě složité struktury plné pórů a vrstev. Právě jejich podrobnější popis představuje důležitý posun v bádání.

Pozorovat obří červenou skvrnu Jupiteru pouhým okem přímo nad hlavou zní jako splněný sen každého astronoma. Následky takového výletu by ale byly naprosto fatální. Vaše vlastní buňky by během okamžiku vzdaly boj o jakékoliv přežití.

„Udělejme z Pluta zase planetu“. Tak zní slogan administrátora amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) Jared Isaacman.

Kometa 3I/ATLAS přiletěla v roce 2025 do Sluneční soustavy jako skutečný hvězdný posel z jiné části galaxie. Díky unikátním měřením vědci nedávno odhalili, že obsahuje mimo jiné extrémní množství těžké vody, což naznačuje její vznik v mimořádně chladném a dávném hvězdném systému. Objev jako takový navíc nabízí nový pohled na vznik planet. Mezihvězdný návštěvník, který přepsal historii Kometa 3I/ATLAS patří mezi vůbec nejvzácnější kosmické objekty, jaké kdy astronomové měli tu možnost pozorovat. Jde teprve o třetí potvrzený mezihvězdný objekt, který proletěl Sluneční soustavou. Její objev se datuje k 1. červenci 2025, kdy ji z observatoře v Chile zachytil dalekohled systému ATLAS provozovaného agenturou

Astronomové před necelým rokem na obloze objevili kometu, která nepochází z naší Sluneční soustavy. A i když stále nevíme odkud přesně se tento mezihvězdný objekt vzal, rozhodně není od nás.

O bolidu jsme prostřednictvím formuláře na webu Astronomického ústavu AV ČR obdrželi přes 20 hlášení. Důležité bylo, že všechny naše přístroje, tedy fotografické i video kamery, přesné fotometry i ostatní sledovací systémy byly v činnosti a máme tudíž k dispozici velké množství záznamů. Ty nejvhodnější, tj. především ty z největší blízkosti ke dráze bolidu, jsme použili pro jeho podrobný popis. Na obrázku 1 je výřez z celooblohového fotografického snímku pořízeného automatickou celooblohovou bolidovou kamerou na stanici ČHMÚ Červená hora poblíž Budišova nad Budišovkou v Moravsko-slezském kraji. Pro výpočet jsme použili ještě snímky z Lysé hory, Frýdlantu, Jičína a Polomu. Dále jsme použili záznamy z našich video kamer z Opavy, kde složený snímek z tohoto videozáznamu je na obrázku 2, Červené hory, Kunžaku a Ondřejova. Některé z těchto kamer pořídily i spektra bolidu. Rovněž tak máme zachycen i přesný průběh svícení bolidu a čas jeho přeletu a to velmi rychlými fotometry, jejichž časové rozlišení je 5000 vzorků za sekundu a které jsou taktéž součástí našich kamer na všech našich stanicích. Dodatečně jsme také vyhodnotili dva videozáznamy z polské bolidové sítě. Díky všem těmto záznamům bylo možné popsat atmosférickou dráhu bolidu, určit jeho hmotnost, složení a předsrážkovou dráhu meteoroidu ve Sluneční soustavě a předpovědět místo pádu meteoritu. Meteoroid vstoupil do zemské atmosféry přesně v 18 hodin 53 minut a 59 sekund světového času v oblasti západně od polského města Lodž. Ve výšce 84 km nad zemí začal svítit natolik, že byl již zaznamenatelný našimi kamerami. Pohyboval se rychlostí jen o málo vyšší než 13 km/s (tedy z hlediska srážkových rychlostí těchto těles se Zemí velmi pomalu) po poměrně strmé dráze o sklonu 69 stupňů k zemskému povrchu a pokračoval v letu přibližně jihovýchodním směrem. Díky vysokému sklonu je průmět dráhy (viz obrázek 3) relativně krátký, nicméně ve skutečnosti v atmosféře těleso uletělo téměř 75 km světelné dráhy. Během letu se meteoroid brzdil, tavil, odpařoval a částečně rozpadal. Ve srovnání s jinými se však jednalo o velmi soudržný materiál. Jelikož ve spektrech byly dobře viditelné pouze čáry železa a niklu, bylo jasné, že jde o vzácný případ převážně železného meteoroidu. Bolid dosáhl v maximu absolutní (tj. při pozorování ze vzdálenosti 100 km) jasnosti odpovídající jasnosti Měsíce v úplňku. Pohasl po téměř 7 sekundách letu ve výšce necelých 14 kilometrů nad zemí, což je mimořádně nízko. V té době se pohyboval rychlostí už jen 2,3 km/s. Meteorit pak pokračoval po temné dráze a po zhruba 70 sekundách dopadl volným pádem na zemský povrch rychlostí kolem 100 m/s. Nálezci meteoritu jsou Anna Walczaková a Paweł Walczak, kteří byli součástí skupiny pátrající po meteoritu již od neděle 19. dubna. Meteorit byl celý zabořený v zemi v hloubce 40 cm a zasypán asi deseti centimetry kypré zeminy. Místo dopadu, tedy díra způsobená dopadem meteoritu, je ukázána na obrázku 4 a její rozměr je přibližně 20 x 10 cm. Vzhled meteoritu bezprostředně po vyjmutí ze země je na obrázku 5. Na povrchu očištěného meteoritu (obrázek 6) je možné vidět tavnou kůrku a proudové linie způsobené orientovaným letem v atmosféře Země. Šlo tedy o orientovaný pád meteoritu, který tvarem připomíná trojúhelníkovitý disk o rozměrech přibližně 14,5 x 11,5 x 6,5 cm. Je výrazně odlišný od sférického tvaru, pro který bylo modelováno místo dopadu. Místo nálezu si polští kolegové zatím nepřejí zveřejnit, proto nezveřejňujeme ani předpokládanou pádovou oblast. Podrobná analýza a klasifikace meteoritu bude probíhat v Polsku v následujících týdnech. Tento meteorit se řadí mezi meteority s rodokmenem, tedy takové, jejichž předsrážková dráha ve

3I/ATLAS je na cestě pryč z naší sluneční soustavy. Výzkum komety však pokračuje. Nejnovější výzkumníci zjistili, že obsahuje naprosto anomální koncentrace těžké vody.

Odborníci analyzovali rozsáhlé databáze a objevili dosud neznámý meteorický roj. Původcem tohoto úkazu není kometa, ale neustále se drolící asteroid. Pečlivé monitorování spolehlivě odhaluje neviditelné blízkozemní planetky.

Mezihvězdná kometa 3I/ATLAS zřejmě vznikla v izolovaném, chladném koutě galaxie, který se dosud nestal součástí planetárního systému.

Tři dny intenzivní práce a pohroužení do mechaniky oběžné dráhy stačily vývojáři k tomu, aby vytvořil jeden z nejkomplexnějších vesmírných simulátorů, který lze spustit přímo ve webovém prohlížeči.

Sonda Voyager 1 se po neuvěřitelných devětačtyřiceti letech ve vesmíru nezadržitelně blíží ke svému limitu. Klíčovým problémem je docházející energie, kvůli které musela NASA přistoupit k bolestivému kroku: vypnutí přístroje LECP, jenž dlouhé dekády sledoval nabité částice v mezihvězdném prázdnu. Aktuálně jsou v provozu už jen poslední dva vědecké nástroje a inženýři odhadují, že legendárnímu stroji zbývá možná posledních dvanáct měsíců života.

Vůbec poprvé na Marsu bylo identifikováno sedm organických molekul, což zlepšuje znalosti expertů o tom, jak se tento typ molekul mohl na povrchu Marsu zachovat. Po letech práce v laboratoři dorazily výsledky. Kámen, který rover Curiosity analyzoval v roce 2020 a odebral z něj i vzorky, obsahuje nejpestřejší soubor organických molekul, jaký byl kdy na rudé planetě objeven. Celkem obsahoval 21 molekul obsahujících uhlík a z toho sedm nebylo nikdy předtím na Marsu pozorováno.

Ranní ptáčata mají nyní další důvod, proč si nastavit budík v druhé polovině dubna 2026. Na předjitřní obloze se vizuálně spojí několik planet Sluneční soustavy a nabídnou podívanou, která dosáhne vrcholu kolem 18. dubna.

Pokud vložíte listové těsto do trouby, voda v něm se mění na páru, která proudí mezi jeho promaštěné vrstvy a vytváří přitom delikátní křupavou strukturu. Na ledových tělesech Sluneční soustavy by podle podobného principu, i když bez másla a při extrémně nízkém tlaku, mohly vznikat útvary výlevného kryovulkanismu.

V pátek 17. dubna před devátou večer vstoupil do zemské atmosféry relativně velký meteoroid o hmotnosti kolem 100 kilogramů, složený hlavně ze železa a niklu. Začal natolik svítit, aby mohl být zaznamenaný kamerami, a to ve výšce 84 kilometrů nad zemí při rychlosti přes 13 km/s. Což podle astronomů znamená, že z hlediska srážkových rychlostí těchto těles se Zemí se pohyboval velmi pomalu.

Vznikne v jádru a pak narazí do neprostupné zdi z plazmy. Fascinující putování slunečním nitrem ukazuje, že se energie pohánějící světlo, které právě vidíte, zrodila v době, kdy po Zemi ještě chodili neandrtálci.

Jak silný musí být vítr, aby rozvlnil mimozemské moře? Odpověď závisí na gravitaci, atmosféře i samotné kapalině.

Nárazy asteroidů do Země roztavily horninu a vytvořily hydrotermální systémy. Tyto podmínky přetrvaly tisíce let a umožnily vznik složitých molekul. Cyklické střídání mokra a sucha uvnitř kráterů zabraňovalo rozkladu biomolekul.