Sluneční soustava

Na obloze je už několik týdnů viditelná kometa C/2025 R3 (PanSTARRS). V současné době zjasnila tolik, že je vidět i menším dalekohledem. Kometa bude pozorovatelná z našich končin následující dva týdny, podle astrofotografa Petra Horálka je pravděpodobné, že překoná hranici viditelnosti pouhýma očima.

Na ranní obloze v souhvězdí Pegase je nyní možné vidět zjasňující kometu PanSTARRS. Pozorovatelná bude přibližně do 21. dubna. Kometa každý den zjasňuje, a je tak velmi pravděpodobné, že ji zkušení pozorovatelé budou moci vidět i pouhýma očima. Méně zkušení mohou využít turistické triedry nebo divadelní kukátka, jak poznamenal astronom Petr Horálek z Fyzikálního ústavu v Opavě. Nejde o jedinou podívanou, na kterou se v letošním roce můžeme těšit.

Na ranní obloze v souhvězdí Pegasa je nyní možné vidět zjasňující kometu PanSTARRS. Pozorovatelná bude přibližně do 21. dubna. Kometa každý den zjasňuje, a je tak velmi pravděpodobné, že ji zkušení pozorovatelé budou moci vidět i pouhýma očima. Méně zkušení mohou využít turistické triedry nebo divadelní kukátka. Novinářům to v úterý sdělil astronom Petr Horálek z Fyzikálního ústavu v Opavě.

Vědci se velmi dlouho zabývají otázkou, proč se vzdálené asteroidy chovají jako stádo ovcí hnané neviditelným pastevcem. Ukazuje se, že se v mrazivé prázdnotě za Neptunem pravděpodobně skrývá nebývalá anomálie. Co přesně tam venku je?

Odvrácené straně se říká také temná strana Měsíce, je to polokoule, která je prostě odvrácená od Země, ale existuje kolem ní spousta zajímavostí a neznámých. Mluví se o ní právě teď, protože díky misi NASA Artemis II ji člověk poprvé „pořádně“ spatřil na vlastní oči.

Zhruba před 4,5 miliardy let došlo k jedné z největších planetárních srážek v historii Sluneční soustavy. Země se střetla s cizí oběžnicí, což mělo za následek vznik jejího věrného souputníka.

Nově objevená kometa C/2026 A1 (MAPS) se 4. dubna přiblíží ke Slunci na pouhých 160 000 km. Přežije průlet žhavou korónou, nebo se rozpadne? A dá se spatřit pouhým okem?

Kometa 41P/Tuttle–Giacobini–Kresák v minulosti zastavila svou rotaci a poté se začala otáčet opačným směrem. Vědci při svém objevu vycházeli z dřívějších pozorování Hubbleova dalekohledu. Jedním z objevitelů komety se stal v 50. letech slovenský astronom Ľubor Kresák.

Posádka kosmické lodi Orion při své cestě k Měsíci čelí drsnému kosmickému počasí. Největší nebezpečí představují sluneční energetické částice a galaktické kosmické záření. Mise Artemis II probíhá v období slunečního maxima. To je dobrá i špatná zpráva, naznačuje Patricie Reiffová, profesorka fyziky a astronomie na Rice University v Houstonu v Texasu.

Nenápadná rostlina, která lemuje okraje potoků a vlhkých příkopů, v sobě ukrývá tajemství, nad nímž zůstává i moderní vědě rozum stát. Přeslička, jako živoucí potomek pravěkých lesů z dob karbonu, totiž není jen obyčejným „plevelem“. Co všechno od ní můžeme čekat?

Vesmír nám možná již brzy předvede velkolepé divadlo – na nebi se může i za bílého dne objevit zářivá kometa C/2026 A1.

Pro dávné civilizace představuje důležitý orientační bod. Ráno vychází krátce před Sluncem, večer zapadá těsně po něm. Ve starověku v ní lidé vidí bohyni, pozdější alchymisté ji spojí s kovem a novodobí spisovatelé v ní spatřují možný domov budoucnosti.

Čtveřice astronautů se již brzy vydá na misi Artemis II, při které zamíří mimo ochranné magnetické pole Země. Jejich kosmická loď Orion je bude během cesty do hlubšího vesmíru chránit - půjde o jejich hlavní ochranu před intenzivními projevy Slunce. Během cca desetidenního letu budou experti z NASA a agentury NOAA (National Oceanic and Atmospheric Administration) nepřetržitě monitorovat sluneční aktivitu a převádět podmínky kosmického počasí do rozhodnutí v reálném čase, jak ochránit astronauty.

Astronomům se díky datům z Hubbleova teleskopu podařilo potvrdit jev, který byl dosud znám jen z teorií. Kometa 41P/Tuttle–Giacobini–Kresák, jejíž objev nese československou stopu, dokázala zpomalit svou rotaci, téměř se zastavit a následně se roztočit opačným směrem. Kometa 41P/Tuttle–Giacobini–Kresák patří do tzv. Jupiterovy rodiny komet, tedy těles, jejichž dráhu letu primárně určuje gravitační pole největší planety Sluneční soustavy. Vzhledem k tomu, že tato kometa dosahuje průměru pouhý jeden kilometr, je mimořádně citlivá na nerovnoměrné výrony plynů, ke kterým dochází při jejím zahřívání během průletů kolem Slunce. Právě tato nestabilita se stala klíčem k nečekanému zvratu v její rotaci.

V roce 2017 astronomové s úžasem sledovali malou kometu, která se v blízkosti Slunce začala chovat naprosto nevysvětlitelně. Její rotace se prudce zabrzdila, aby se vzápětí roztočila jako splašený kolotoč na opačnou stranu. Celý výjev připomínal manévr maskované vesmírné lodi.

Astronomové potvrdili dvojici exoplanet vznikajících kolem mladé hvězdy podobné Slunci. Objev otevírá jedinečné okno i do minulosti naší Sluneční soustavy.

Mars se možná na první pohled zdá jako mrtvá planeta, ale nové poznatky naznačují pravý opak. Vědci totiž zjistili, že se jeho rotace nepatrně zrychluje. Změna je extrémně malá – délka jednoho dne se zkracuje asi o 70 mikrosekund ročně – přesto je dost výrazná na to, aby ji bylo možné přesně změřit a začít hledat její příčinu.

Vědci objevili kosmický objekt, který popírá vše, co jsme si mysleli o hvězdách. Nežhne ani nesvítí. Místo toho se prostorem plíží v mrazivé temnotě a skrývá tajemství, ze kterého běhá mráz po zádech.

Načasování kosmických startů není náhoda – rozhodují o něm přesné rytmy Sluneční soustavy i limity lidské techniky. Jak se určuje ideální startovací okno?

V tomto dílu se podíváme na dalších pět otázek, které jste mi položili, ať už prostřednictvím jakékoli platformy. Pokud se na vaši otázku nedostalo, nezoufejte, dostane se v jednom z příštích dílů. A samozřejmě i teď platí, že mi můžete položit v komentářích pod tímto článkem další otázky.

Nová studie zkoumá, zda se tzv. exotrojáni mohou ukrývat i v extrémních systémech pulzarů.

Považovali jsme ten prostor za prázdné a chladné místo. Na samém okraji našeho solárního systému však číhá vesmírné peklo. Data ze sondy Voyager přepsala učebnice fyziky.

Má objem tří miliard Sluncí a její povrch by ve sluneční soustavě sahal za dráhu Jupiteru. Jaká síla drží tohoto giganta pohromadě, proč tak masivně ztrácí hmotu a co nám to prozrazuje o budoucnosti kosmu?

Mlhovina PMR 1 vypadá trochu jako kosmický mozek, její nitro ale skrývá záhadu hvězdy v závěrečné fázi života.

Kometa k nám dorazila obrovskou rychlostí z mezihvězdného prostoru. Těleso obsahuje naprosto anomální koncentrace metanolu a těžké vody. Objekt prokazatelně vznikl před neuvěřitelnými dvanácti miliardami let.

Mezi planetkami a kometami existuje zvláštní skupina objektů, které jako by měnily svou identitu podle podmínek ve Sluneční soustavě. Patří mezi ně například temné komety. Odkud tyto objekty pocházejí a co je pro ně typické?

To, že se Slunce nezrodilo tam, kde se nachází dnes, astronomové tušili již několik let. Naše hvězda má chemické složení typické spíše pro vnitřní oblasti Mléčné dráhy, přesto obíhá na galaktické periferii, tisíce světelných let od místa svého vzniku.

A je to tu! Cestovní kancelář pro sluneční soustavu má tu čest představit vám jediný div sluneční soustavy, který může navštívit každý pozemšťan. Takové plochy povrchové vody skutečně jinde nenajdete. Navíc hýřící nespočtem života!

Astronomové v pondělí potvrdili, že objevili patnáct nových měsíců u dvou největších planet sluneční soustavy – Jupiteru a Saturnu. Jde o malé objekty, které mohou napovědět více o vzniku soustavy. Některé z nich se navíc pohybují opačným směrem, než je rotace jejich planety.

Chcete otestovat své znalosti a zjistit, co vše víte o světě kolem sebe? Připravili jsme pro vás kvíz plný jednoduchých všeobecných otázek, který vás nejen pobaví, ale i lehce prověří. Stačí jen odpovědět a zjistit, jak na tom jste!

Francouzští astronomové nedávno objevili novou kometu C/2026 A1. Začátkem dubna projde extrémně blízko kolem našeho Slunce. Pokud nebezpečný průlet přežije, nabídne nám večer úžasnou podívanou.

Světlo vzdálené hvězdy se začalo chovat podivně – jako kdyby problikávalo a zhasínalo. Pro astronomy to byl signál, že se děje něco výjimečného.

Víte, jak funguje vaše tělo, co se děje ve vesmíru nebo proč předměty padají k zemi? Otestujte své znalosti v tomto jednoduchém kvízu, který prověří vaše základní vědecké povědomí o světě kolem nás!

V těchto dnech lze na večerní obloze pozorovat poměrně vzácný astronomický jev, zvířetníkové neboli zodiakální světlo. Neostrý kužel bělavé záře nad západním obzorem vzniká rozptylem slunečního světla na prachových částicích poletujících Sluneční soustavou.

Slunce se narodilo v centru Mléčné dráhy, tedy v ideálních podmínkách pro vznik hvězd. Pak se ale přesunulo do míst, kde jsou nejlepší podmínky pro vznik života. Ukazuje to nová studie založená na datech z evropské družice.

Rozsáhlá data z pozorování observatoře Gaia odhalila celkem 6 594 hvězd Mléčné dráhy velmi podobných Slunci teplotou, hmotou a chemickým složením, které se navíc nacházejí v podobné vzdálenosti od centra Galaxie. Tenhle Sluneční gang, Slunce nevyjímaje, uskutečnil masovou migraci směrem na periferii asi před 4 až 6 miliardami let.

Pluto je jedním z nejlepších důkazů, jak hodně toho dnes víme o vesmíru, ale zároveň jak toho víme málo. Že to nedává smysl? V roce 1930, kdy ho objevil americký astronom Clyde Tombaugh, se stalo 9. planetou naší sluneční soustavy. Ta „legrace“ však trvala jen 76 let.

Kosmické záření ohrožuje let s lidskou posádkou na Mars. Jeho zdrojem není pouze Slunce, ale i vzdálený vesmír. Pomohou štíty na lodi, ale paradoxně i naše mateřská hvězda.

Několik komet vyskytujících se ve viditelné vzdálenosti ze Země lze spatřit během letošního jara. Pro pozorování většiny z nich si lidé musí vzít teleskop. Je ale šance, že některé vlasatice budou viditelné i pouhým okem, a dokonce během dne.

Mezihvězdná kometa 3I/ATLAS opět překvapila astronomy. Je totiž neobvykle bohatá na alkohol.

Mezihvězdná kometa 3I/ATLAS vypouští mnohem více methanolu než vlasatice pocházející ze Sluneční soustavy. Obohacuje jím i jiné jedovaté látky. Astronomy z chilské observatoře ALMA překvapila i místa, odkud nejjednodušší jednosytný alkohol uniká. Zjištění považují za důležitá pro informace o jiných planetárních systémech.

Představte si noc v březnu roku 1781. Astronomie té doby byla v podstatě uzavřeným klubem. Sluneční soustava měla své pevné hranice, které končily u Saturnu, a nikdo nepředpokládal, že by se na tom mělo něco měnit.

Vědci potvrdili, že kometa 3I/Atlas, která do sluneční soustavy přiletěla z mezihvězdného prostoru a od počátku budí pozornost, obsahuje nebývale vysoké množství alkoholu, konkrétně metanolu. Vědci z NASA uvedli, že je ho doslova plná. Podle vědců za velkým množstvím metanolu v kometě stojí zřejmě zcela jiné chemické podmínky v místě, kde vznikla, než jaké panují ve Sluneční soustavě. Informuje o tom například deník Bild.

Dvě planety tančí v dokonalé harmonii. Přidejte třetí a zrodí se naprosté šílenství. Ponořte se do matematické noční můry, která inspirovala slavný sci-fi hit a mate nejchytřejší hlavy.

Astronomové jen výjimečně objeví kosmické těleso, které prolétá Sluneční soustavou, ale pochází z úplně jiného hvězdného systému. Takové objekty pak putují vesmírem miliony let, než náhodou proletí kolem našeho Slunce. Jedním z těchto návštěvníků je kometa označená jako 3I/ATLAS.

Cena zlata překonala 5 400 dolarů za unci. Válka s Íránem spustila panikářský nákupní run — ale proč lidstvo sahá po kovu, který vznikl srážkou neutronových hvězd dávno před zrozením naší sluneční soustavy?

Urbain Le Verrier se nejen do francouzské historie zapsal jako muž stojící za výpočtem planety Neptun. Narodil se před 215 lety. Jeho smrt pak přišla osudově – v den jednatřicátého výročí, kdy byl Neptun podle jím určených výpočtů poprvé spatřen z observatoře v Berlíně.

Kousek odlomené omítky na stropě v hudebním sále ZUŠ v Příboře na Novojičínsku stojí za objevením historických výmaleb v patře bývalého piaristického kláštera. Pod nánosy bílé barvy objevila restaurátorka například barokní malby z přelomu 17. a 18. století či unikátní Sluneční soustavu.

Náraz sondy změnil dráhu celé dvojplanetky kolem Slunce. Mimo jiné tím bylo potvrzeno, že kinetický impaktor by mohl být vhodnou metodou planetární obrany pro odklon blízkozemní planetky. Nový výzkum odhalil, že když americká sonda DART v září 2022 záměrně narazila do měsíčku Dimorphos, nedošlo pouze ke změně pohybu zasaženého měsíčku kolem jeho hlavního průvodce. Náraz také posunul oběžnou dráhu obou planetek kolem Slunce. Didymos a Dimorhops navzájem spojené gravitací obíhají jeden kolem druhého kolem sdíleného těžiště, takže změny na jedné planetce ovlivní i tu druhou.

Úlomek meteoritu prorazil střechu obytného domu v německé Koblenci. Zářící bolid vyvolal paniku a přetížil tísňové linky. Nalezený vzorek je patrně chondrit z počátků sluneční soustavy.

Mise DART v roce 2022 úspěšně změnila dráhu měsíčku Dimorphos — ale nová studie odhaluje nečekaný vedlejší efekt: náraz byl tak silný, že posunul i většího binárního souputníka Didyma na jinou heliocentrickou dráhu kolem Slunce.

Ještě před několika týdny byl asteroid s označením 2024 YR4 považován za velmi nebezpečný. V roce 2032 při svém blízkém průletu mohl zasáhnout Měsíc a dokonce i Zemi.

Sonda americké NASA schválně narazila do planetky. Zkouška změnila dráhu prvního jmenovaného tělesa. Nyní se ukázalo, že upravila také oběžnou dráhu asteroidového systému kolem Slunce.

Díky záměrnému střetu kosmické lodě s asteroidem vědci zjistili, že je možné lidským zásahem změnit trasu vesmírného tělesa. Výzkumníci to považují za zásadní krok, který pomůže předcházet dopadům asteroidů na Zemi.

Mars patří mezi nejprozkoumanější tělesa Sluneční soustavy. Jde zatím o jedinou planetu, na kterou jsme vyslali pojízdné vědecké laboratoře, aby prostudovaly tamní nehostinnou krajinu. Přesto si náš planetární soused stále uchovává mnohá tajemství.

V Chile pokračuje spouštění Observatoře Very Rubinové. Dalekohled s 8,4m zrcadlem pořizuje snímky oblohy a hledá rozdíly. V únoru našel za jednu noc 800 tisíc změn.

Co se stane, když sluneční superbouře zasáhne Mars? Díky orbitálním sondám Evropské kosmické agentury (ESA) to nyní víme – poruchy kosmických lodí a nadměrné nabití horní atmosféry. Detaily toho, jak setkání kosmické superbouře a Marsu vypadalo, teď astronomové popsali v odborném časopise Nature Communications.