Sluneční soustava

Na čisté obloze koncem zimy se po soumraku objevuje tajemná pyramida světla. Nejde o polární záři ani o Mléčnou dráhu – je to zodiakální světlo. A jeho původ vědce stále překvapuje.

Mohutná kometa 29P/Schwassmann-Wachmann se jasně rozzářila. Důvodem je podle astronomů jeden z největších výbuchů kryovulkánu vymršťujícího velké množství látek do vesmíru. Jasné těleso pak začalo podivně vypadat. Nyní jej mohou spatřit i lidé ze zemského povrchu.

Kdy budeme létat na Mars? A s kým nebo čím se tam potkáme? Tyhle otázky jsou v poslední době poměrně aktuální. Před dvěma lety data ze sondy Mars Express ukázala, že by se pod povrchem planety mohla ukrývat silná vrstva ledu. A kde je voda, tam je život. To, že na Rudé planetě v historii voda byla, potvrdily už rovery Opportunity a Spirit před více než dvaceti lety. Někteří vědci jsou nicméně přesvědčení, že jsme život na Marsu zaznamenali mnohem, mnohem dřív.

Možná nás čeká nebeská podívaná, která se přihodí jen vzácně. Tým francouzských vědců na observatoři AMACS1 v chilské poušti Atacama objevil 13. ledna kometu, jíž dal jméno C/2026 A1. Ledová koule s pravděpodobnou šířkou 2,4 kilometrů proletí začátkem dubna kolem Slunce a mohla by být neobvykle jasná.

Země má průměr asi 12 742 km. Kdybychom ji postavili vedle Jupiteru, největší planety sluneční soustavy, vypadala by jako kulička před plážovým míčem. Jupiter by svým objemem mohl spolknout více než 1 300 Zemí a jeho hmotnost je přibližně 318krát větší. A přesto je i on skromný, když se začneme dívat za naše vesmírné obzory, k tisícům světů objevených kolem jiných hvězd.

Vědci odhalili dva nové mezihvězdné objekty, které svou rychlostí a původem překračují hranice sluneční soustavy. Přestože měří sotva pár metrů, jejich význam je obrovský – naznačují, že Zemi obklopují miliony drobných vesmírných těles, jež mohou nést stopy cizích hvězdných systémů i představovat riziko pro naši planetu.

Astronomové pozorovali planetu, která může rozvrátit naše chápání formování planet.

Kometa C/2024 E1 (Wierzchoś) v úterý 17. února proletí blízko k Zemi. Lidé tak mohou ze severní i jižní polokoule pozorovat zeleně zářící těleso. Za desítky až stovky let neobvykle vyletí mimo Sluneční soustavu a stane se mezihvězdným objektem.

Mezihvězdná kometa 3I/ATLAS, která přiletěla z jiné hvězdné soustavy, nese organické molekuly spojované se vznikem života. Teleskop SPHEREx tak poskytl další důkaz, že základní chemie života může být rozšířená napříč galaxií.

Když se řekne Jupiter, většina z nás si vybaví majestátního plynného obra. Prostě ohromnou planetu s pruhovanou atmosférou, známou Velkou rudou skvrnou a desítkami měsíců

Organické molekuly důležité pro vznik života vypozorovali u mezihvězdné komety 3I/ATLAS američtí astronomové z Národního úřadu pro letectví a vesmír. Prvky objevili poté, co se těleso přiblížilo k Slunci. Díky úniku odlišných chemických látek vesmírný dalekohled SPHEREx pořídil různě barevné snímky.

Nová analýza radarových dat získaných prostřednictvím sondy Magellan odhalila, že pod povrchem Venuše se možná nachází rozsáhlá síť lávových tunelů.

Na Valentýna roku 1990 pořídila sonda Voyager 1 nejslavnější portrét naší planety. Země je na něm zachycena ze vzdálenosti, kterou dosud nikdo nepřekonal.

Srážka s větším asteroidem není sci-fi. Vědci ji považují za reálné, byť velice vzácné riziko. Vedle NASA dnes hraje klíčovou roli i nezisková B612 Foundation, která vyvíjí otevřené nástroje pro mapování a sledování nebezpečných těles ve Sluneční soustavě.

Vědci poprvé prokázali, že podpovrchový oceán mírně zahřívá také oblast severního pólu měsíce Enceladus. Tento objev naznačuje, že jde o energeticky vyvážený svět, což výrazně zvyšuje jeho potenciál pro existenci života. Píše o tom web 100+1.

Dvě zajímavé podívané se pozorovatelům noční oblohy nabídnou letos v únoru. Nejprve v polovině měsíce vznikne konjunkce tří planet s Měsícem, poté lze na přelomu s březnem vyhlížet takzvané planetární zarovnání šesti světů Sluneční soustavy. Pro spatření všech těles bude nutné použít dalekohled.

Vesmír nám možná počátkem dubna předvede velkolepé divadlo – na nebi se může i za bílého dne objevit zářivá kometa. Jde o jev, který nebyl zaznamenán zhruba 200 let.

Záhadný mezihvězdný objekt označovaný jako 3I/ATLAS se na přelomu ledna 2026 dostal do mimořádně příznivé polohy vůči Zemi i Slunci. Toto krátké období umožnilo astronomům detailně sledovat jeho chování a upřesnit, s jakým typem kosmického tělesa máme ve skutečnosti co do činění.

Asteroid 2024 YR4 může v roce 2032 narazit do našeho Měsíce. Vyvržené lunární trosky mohou na Zemi způsobit unikátní meteorický roj. Mračno prachu by vážně ohrozilo tisíce družic na nízké oběžné dráze.

Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) zveřejnil fascinující snímek z Hubbleova teleskopu, který zachycuje mračno Lupus 3, ve kterém se tvoří nové hvězdy.

Mise DART měla jediný cíl – narazit do asteroidu a vychýlit jeho dráhu. To se povedlo. Jenže jak ukazuje nová studie NASA, skutečný tah nepřišel od sondy, ale od desítek tun vyvržených balvanů. Vědci tak čelí nové výzvě: pochopit, jak složité a nepředvídatelné je zasáhnout „hromadu suti“ letící vesmírem.

Čtveřice francouzských astronomů objevila kometu, která může být natolik jasná, že by ji na začátku dubna mohli lidé spatřit i za denního světla pouhým okem.

Asi před dvěma tisíci lety se po vnější sluneční soustavě potuloval kolos z ledu a kamení o průměru více než 100 kilometrů (téměř desetkrát větší než ten, který zavinil vyhynutí dinosaurů). K jeho první velké tragédii došlo pravděpodobně v roce 372 př. n. l., kdy se přiblížil ke Slunci natolik, že ho gravitace naší hvězdy rozdělila na dvě části.

Díky novým měřením ze sondy Juno astronomové odhalili, že Jupiter je o několik kilometrů „plošší“ a menší, než ukazovala tradiční učebnicová data. Tento jemný, ale významný rozdíl ve tvaru planety přináší hlubší vhled do její atmosféry, vnitřní struktury a vzniku plynných obrů – a otevírá novou kapitolu v pochopení nejen Jupiteru, ale i obřích exoplanet ve vesmíru.

Nedaleko naší Sluneční soustavy se zřejmě ukrývá obrovský mrak temné hmoty. Přítomnost neviditelného objektu prozradily jemné změny v pohybu pulsarů. Tento objev může zásadně pomoci při hledání podstaty neznámé temné hmoty.

Nedávno objevená C/2026 A1 (MAPS) momentálně se blížící k Zemi představuje jednu z nejjasnějších pozorovaných komet. Pokud přežije průlet kolem Slunce, může podle astronomů zářit tak jasně, že ji lidé uvidí i během dne. Těleso je úlomkem mnohem větší komety.

Kometa C/2025 K1 (ATLAS), která měla být podle některých astronomů viditelná pouhým okem, se prakticky rozpadla. Na jejím místě je na obloze obtížně pozorovatelný oblak prachu.

Sondy Voyager překročily hranici sluneční soustavy a odhalily, že heliosféra – bublina tvořená slunečním větrem – není kulatá, jak jsme si mysleli. Je nerovnoměrná, dynamická a možná méně spolehlivá jako štít proti kosmickému záření, než jsme doufali. Vědci tak musí přepsat mapu našeho vesmírného domova.

Uran a Neptun jsou často označovány jako ledoví obři, přičemž vědci se domnívají, že jsou většinou tvořeny “ledovými” materiály, jako je voda, metan a amoniak, obklopující horké, skalnaté jádro. “První modely Uranu a Neptunu byly vytvořeny na základě předpokladu, že vznikly ve vnějších částech primitivní protoplanetární mlhoviny, kde byly elementární zastoupení považovány za sluneční,” vysvětluje nový článek, který dosud nebyl recenzován.

Merkur není „mrtvý", jak jsme si mysleli.

Několik posledních měsíců zaměstnával vědce, vědecké redakce zpravodajských webů i širokou veřejnost objekt označovaný jako 3I/ATLAS. Šlo o mezihvězdného návštěvníka naší sluneční soustavy, s nímž se nyní loučíme.

Slunce se na první pohled jeví jako klidná a neměnná hvězda, ve skutečnosti je však jeho vnitřní i povrchová dynamika překvapivě složitá. Proč se liší jeho rotace na pólech a na rovníku?

Mezinárodní tým vědců objevil potenciálně obyvatelnou planetu vzdálenou asi 146 světelných let. Planeta s podobnou velikostí jako Země může nabízet podmínky vhodné pro život, pokud by to dovolila teplota na povrchu. Nachází se totiž v oblasti, kde se může teplota pohybovat až kolem minus 70 stupňů, napsal web listu The Guardian.

Webbův dalekohled pořídil detailní snímky slavné planetární mlhoviny Helix. Vidíme na nich velké množství útvarů zvaných kometární globule. Ve skutečnosti nejde o komety, ale o mnohem větší shluky plynu a prachu.

Merkur byl dlouho považován za geologicky mrtvou planetu, nový výzkum ale naznačuje, že pod jeho povrchem mohou dodnes probíhat překvapivě aktivní procesy.

MAPS je jednou z astronomických událostí, které se letos odehrají a které nenechají vědeckou komunitu lhostejnou. Je to zatím „nejmladší“ kometa a její nejistá budoucnost značí zvědavost, co se s ní stane, až se přiblíží ke Slunci.

Kosmická nehoda stará tisíce let by letos v létě mohla rozzářit oblohu nad Venuší. Pozemšťanům ale bohužel zůstane tato podívaná téměř jistě skrytá.

Teď už o ní všichni víme. Mezihvězdná kometa 3I/ATLAS, objevená v červenci 2025 a potvrzená jako třetí známé těleso, které přilétlo mimo naši sluneční soustavu, v nás po svém průletu kolem Země a návratu kolem Slunce zanechala mnoho kontroverzí, překvapení a otázek. A pak odešla, ale ještě se nerozloučila.

Kometa 3I/ATLAS je teprve třetím známým mezihvězdným objektem, který vědci zaznamenali v Sluneční soustavě. V minulém desetiletí astronomové spatřili návštěvníky z cizích systémů, které pojmenovali Oumuamua a 2I/Borisov. Také o nich se někteří experti domnívali, že mohou být mimozemskou technologií.

Mezihvězdná kometa 3I/ATLAS má v posledních měsících velkou pozornost. Neobvyklý objekt také někteří experti považují za možnou mimozemskou loď. Astronom a ředitel Hvězdárny a planetária Brno Jiří Dušek v rozhovoru pro Deník.cz vysvětluje, jak vědci poznají, že se jedná o těleso letící z cizího planetárního systému, i jestli si lidé mohou být jistí, že se nemůže jednat o mimozemskou technologii.

NASA se vydává k asteroidu Psyche – tělesu, které by mohlo být klíčem k pochopení vzniku planet a zároveň obsahovat největší známou zásobu kovů mimo Zemi. Mise, která zní jako sci-fi, přitom míří k ryze vědeckým cílům – až do samotného srdce dávné protoplanety.

Zemi zasáhla nejsilnější radiační bouře za poslední dvě desetiletí. Tento jev vyvolal polární záře pozorovatelné dokonce i z území České republiky. Astronauti na oběžné dráze museli vyhledat úkryt v silněji stíněných částech stanice.

Dlouho se zdálo, že vodu na Zemi přinesly kosmické srážky s asteroidy a kometami. Nový rozbor měsíčních hornin ale naznačuje, že rodokmen pozemských oceánů je mnohem složitější.

Těžba asteroidů se stala lákavější než kdy dřív. Rozbor 27 meteoritů ukázal, že některé typy asteroidů obsahují až dvojnásobek vzácných prvků oproti tělesům, která vědci dosud považovali za průměr sluneční soustavy.

Vědci zkoumají možnost, že mezihvězdný objekt 3l/ATLAS vůbec nemusí být mezihvězdný. Podle kontroverzního astronoma Aviho Loeba je klidně možné, že nepozorovaně putuje z jedné strany sluneční soustavy na druhou.

O konci našeho světa, jak ho známe dnes, se hovoří teoreticky již několik let. Nikdo si však dosud nedokázal konkrétně představit, co bude potom, až se Slunce promění v červeného obra a Zemi buď spálí…

Bludné nebo také volně plující planety představují planetární objekty, které nejsou gravitačně vázané k žádné hvězdě – putují mezigalaktickým či mezihvězdným prostorem.

Premiér naší země nás podle jeho slov pobavil hláškou o tom, že si koupil glóbus, aby věděl, kde leží Grónsko. Mě tedy nepobavil ani za mák. Jednak jeho smysl pro humor, pokud nějaký má, nesdílím a jednak se mi video zdálo trapné. Podle mého názoru dokazovalo pouze Babišovu neznalost. Ostatně podobně se ztrapnil v dialogu se žáky na základní škole, kdy neznal základní učivo. Konkrétně jsme se dozvěděli, že kráva vyrábí mléko žaludkem a že Slunce je planetou sluneční soustavy. Nyní se snažil na Instagramu své první video upřesnit. Výsledek? Ztrapnil se znovu.

Nebe nad námi, které je obvykle plné důvěrně známých planet, asteroidů a komet, se nyní stává dějištěm jedné z nejdramatičtějších vesmírných událostí moderní éry.

Před třemi dekádami jsme netušili o jediné planetě mimo Sluneční soustavu. Dnes jich známe tisíce. Otázka proto už nezní, jestli existují světy podobné Zemi, ale kolik jich je a kdy na jednom z nich najdeme život.

Počítačové simulace odhalily, že bez gravitačního působení Marsu by Země přišla o klíčové klimatické cykly s periodou 100 tisíc a 2,4 milionu let, které řídí střídání ledových dob.

V tak krátkém lidském měřítku, jako jsou naše narozeninové kalendáře, snadno zapomeneme, že existují světy, pro které se rok (doba potřebná k oběhu kolem Slunce) měří na staletí, nikoli na dny nebo měsíce. Pluto, slavná trpasličí planeta na okraji sluneční soustavy, je jedním z nich: byla objevena v roce 1930, ale svůj první plný oběh od svého objevu dokončí až v roce 2178.

Uplynul nějaký čas od prvního dílu této volné série, a tak jsem se rozhodl, že je na čase se dostat k dalšímu pokračování. Dnes se tedy podíváme na dalších pět otázek, které jste mi položili, ať už prostřednictvím jakékoli platformy. Pokud se na vaši otázku nedostalo, nezoufejte, dostane se v jednom z příštích dílů. A samozřejmě i teď platí, že mi můžete položit v komentářích pod tímto článkem další otázku, či dokonce otázky.

Každý rok Země na své oběžné dráze dosáhne bodu, kdy je nejblíže Slunci - tento okamžik astronomové označují jako perihelium. Intuitivně by se mohlo zdát, že právě tehdy by mělo být na Zemi nejtepleji. Skutečnost je ale překvapivě jiná. Jaký vliv má perihelium na počasí a proč naše roční období řídí úplně jiný mechanismus?

Vesmír nám připomíná, že je propojenější, než se může na první pohled zdát. Podle článku serveru Earth vědci objevili mezihvězdnou kometu označenou jako 3I/ATLAS, která při své cestě galaxií nese vodu. Jde o teprve třetí známý objekt tohoto druhu, který k nám přiletěl z jiného hvězdného systému, a zároveň o první, u něhož se podařilo vodu jasně prokázat.

Celosvětová databáze pojmenovaných meteoritů v současnosti zahrnuje přes sedmdesát sedm tisíc položek. Jen u několika desítek z nich ovšem přesně víme, po jaké dráze se na Zemi dostaly. A těmto výjimečným případům se říká meteority s rodokmenem.

Nové simulace ukazují, že gravitační působení Marsu formuje oběžnou dráhu Země, ovlivňuje její klimatické rytmy a pomáhá určovat střídání dob ledových.

Astronomové prozradili nové poznatky o nedávno objevené kometě C/2025 R3 (Pan-STARRS), která momentálně míří ke Slunci. Během své cesty se přiblíží také k Zemi, což vytvoří ideální příležitost pro její sledování. Experti si zatím nejsou jistí svítivostí tělesa, ale existuje pravděpodobnost, že dosáhne dostatečného jasu pro pozorování pouhým okem.

Úvodní pozorování nové Observatoře Very Rubinové odhalilo rekordně rychle rotující planetku. Její extrémní chování nutí astronomy přehodnocovat představy o vnitřní stavbě těchto objektů.