Sněžka

Sardinii se přezdívá ostrov pastýřů, protože kamkoliv se ve vnitrozemí podíváte, uvidíte ovce, kozy a dokonce i koně. Zvěř tu navíc vždy hlídá několik psů, se kterými si Fotr na tripu docela rozumí. Dost jasně jim ukázal, kdo je tady pánem. Následně vyvezl celou svou rodinku do lyžařského střediska, které je dokonce výše než Sněžka. Problém ale je, že sněhu se tu prakticky nedočkáte.

Starožitné dřevěné sáně ze 40. let, které dostal můj otec, když byl malý. Sáně celou dobu ležely na půdě. Narazil jsem na ně při rekonstrukci domu. Perfektní projekt pro nové video. Rohačky kdysi byly nedílnou součástí inventáře každé správné horské chaty v Krkonoších nebo v jejich podhůří před invazí motorových vozidel. Jsou dnes historickou kuriozitou živého zájmu jak místních obyvatel, chatařů, tak hostů horských středisek. Jejich zapomenuté poslední exempláře jsou s radostí objevovány v různých „stoncích“ chlévů, kde unikaly spořádané a likvidační pozornosti předchozích generací. Sláva divokých kohoutích jízd k nám zaznívá nejen z písemných záznamů pořízených v minulém století, ale občas občas i z úst pamětnických vypravěčů. Všeobecně se traduje, že tento všestranný a jednoduchý dopravní prostředek znali a používali již gendorfští dřevorubci, které si pan Kryštof přivezl z Alp a v 16. století. Rohačky se využívaly především v zimě, ale často si přišly na počest i v létě na strmých svazích při senoseči. První písemný sestup na saních se uskutečnil v roce 1737 při návratu z výpravy do Malého státu. Zpráva o prvním čistě turistickém výjezdu se dochovala z roku 1815. Bylo to na 7 km dlouhé trase, vedoucí od hraniční chaty na sedle Przełęcz Okraj (Grenzbaude) k hostinci Pod Złotą Gwiazdą v Kowarech. Tato atrakce si neustále získávala nové příznivce. V roce 1896 bylo pro turisty připraveno asi 3000 roháčů a stejný počet tažných koní. Vzniklo dokonce sdružení kočárů, které hájilo jejich zájmy a regulovalo jízdné na jednotlivých trasách. Byla vyvinuta další infrastruktura, byly zřízeny nové hraniční přechody a celnice. Turistika se stala masovou záležitostí, na kterou mělo nepochybně vliv zprovoznění železničních tratí spojujících Krkonoše s Berlínem a Vratislaví v roce 1866. Zimní sáňky, podobně jako letní výstup na Sněžku, patřily k nejoblíbenějším turistickým atrakcím Krkonoš. Jízdné se v závislosti na délce trasy pohybovalo od 5 do 16 marek a řídilo se pevným ceníkem. S nápadem obnovit vyjížďky na starých dřevěných saních z Malé Úpy do Kowar, které se zde jezdily na počátku 19. století pro pobavení panství a zvýšení peněz, přišel lesník Josef Tylš z Červeného vrchu. Pod jeho vedením se redakce v roce 1999 stala organizátorem nultého zkušebního sjezdu od celníků do Kowar. A sjezdy do Kowar se konají pravidelně, začátek není na Pomezních Boudách, ale asi o 3 km níže směr Kowary. Cíl je pak v Jelení Hoře. V lednu 2016 se konal první rohačkový závod přímo v Malé Úpě. (zdroj: https://malaupa.cz/blog/2016/01/15/rohacky/)

Pod Sněžkou příjemné teploty a po sněhu téměř ani památky, na vrcholu stále bílá pokrývka, mlha a vítr. Řada turistů podceňuje sílu hor a počasí, vydávají se do vysokohorského terénu bez dostatečného vybavení a riskují pád. Dva muže z Polska už to tuto zimu stálo život, další dva Češi jako zázrakem přežili. Na nejvyšší českou horu se štáb Novinek vydal s krkonošskou Horskou službou.

Pod Sněžkou příjemné teploty a po sněhu téměř ani památky, na vrcholu stále bílá pokrývka, mlha a vítr. Řada turistů podceňuje sílu hor a počasí, vydávají se do vysokohorského terénu bez dostatečného vybavení a riskují pád. Dva muže z Polska už to tuto zimu stálo život, další dva Češi jako zázrakem přežili. Na nejvyšší českou horu se štáb Novinek vydal s krkonošskou Horskou službou.