Před 7 hodinami
Schytal jste v poslední době nějaký pořádný hejt? Určitě. A ne jeden. Často se teď v médiích vyjadřuju k nenávistným výpadům směrem k Ukrajincům, Židům, muslimům, Romům, LGBT+ komunitě a dalším skupinám. Jakmile se pak článek dostane na web, běžně pod ním vyskočí pár stovek útoků na moji osobu. Je to takové neblahé pravidlo. To musí být počteníčko… Beru tyto komentáře hlavně jako materiál ke zkoumání, takže se mě naštěstí moc nedotýkají. V práci se hejty probírám pořád, asi proto mi vůči nim narostla hroší kůže. Nicméně je naprosto normální být jimi zasažen nebo ztratit chuť se vyjadřovat. Reagujete na ně? Stanovil jsem si, že hrubé urážky ignoruju, rovnou jejich autory blokuju a rozhodně se za to nestydím. Člověk na sobě nemusí nechat štípat dříví. Na kritické dotazy, byť jsou mnohdy ostřejší, se ale snažím odpovídat. Tomáš Koblížek z Filosofického ústavu AV ČR (CC) Neříká se, že je lepší spíš mlčet a takzvaně nekrmit trolly? Ano, jenže já nejsem velkým fanouškem tohoto sloganu. Je příliš zobecňující a nelze se ho držet vždycky. Je pravda, že reakcí k postu přitáhnete pozornost a algoritmy ho zviditelní. Na druhou stranu mlčení nebývá fér vzhledem k oběti napadení, která tak prožívá dvojí újmu – jednak je terčem hejtra, a navíc se jí nikdo nezastane. Čím ji tedy podpořit? Stačí napsat pouhé: drž se, je to nesmysl. Vstoupíte sice do diskuze, ale nevěnujete se útočníkovi s protiargumenty. Místo toho oslovíte jeho oběť a dáte jí najevo, že není sama, což může zmenšit trauma, které nenávistné projevy neboli hate speech způsobují. Tak se dá říkat každé sprosté nadávce? Kdepak. Hate speech vymezuje cíl, ne drsný slovník. Jde o útoky vyvolávající zášť vůči určité skupině lidí. U nás nejčastěji vůči Ukrajincům, muslimům, migrantům, Romům, Židům nebo LGBT+ osobám. Hate speech vždy míří na někoho, kdo je ve společnosti ve znevýhodněné pozici a má míň možností se bránit. Prostě tahá za kratší konec provazu. Přesně tak. Tyto ataky pak mají dopad nejen na konkrétní jednotlivce, ale i na celou skupinu, které se může hůř dařit. Její členové třeba mívají problém dostat dítě do školy nebo získat práci. Málo se však ví, že nenávist je nebezpečná i pro své šiřitele. Přirovnává se dokonce ke kouření. Taky škodí zdraví? Zdá se, že výrazně. Výzkumy naznačují, že hate speech občas zvyšuje svým autorům krevní tlak a úzkostnost. Podle některých hypotéz pravidelní hejtři taky dřív umírají. Podobně jako kuřáci zkrátka škodí nejen svému okolí, ale i sobě. Agrese na sociálních sítí přináší zdravotní komplikace i svým původcům. Před cigaretovým dýmem nás chrání protikuřácký zákon. Jak je to se záští? Podněcování k nepřátelství vůči etniku, věřícím či jiné skupině je v Česku trestné. Ostatně postihy jsou za ně ve většině demokratických zemí světa. Hodně diskutovanou výjimkou je USA, kde je hate speech chráněna prvním dodatkem ústavy, který zaručuje svobodu slova. Žádný projev tam nelze zakázat na základě jeho obsahu. Čehož využívá i sám prezident. Donald Trump nevraživými výroky opravdu nešetří. Z úst autorit přitom mají obrovské společenské důsledky. Posouvají totiž hranice veřejně vyřknutelného. Lidi je berou jako signál, že takto lze o dané komunitě mluvit. A potvrzují to i průzkumy – vždy když se někdo vlivný agresivně vyjádří o nějaké menšině, stoupne v online prostředí výskyt na ni cílené hate speech. Zrovna na internetu nenávist vyloženě kvete. Proč se jí tam tak daří? Kyberprostor jí svědčí z více důvodů. Funguje v něm například efekt bezuzdnosti – člověk na netu mívá pocit, že je mimo realitu a že na něho není vidět. Říká proto věci, které by na ulici nevyslovil. Sociální sítě navíc nen
