Supernova

Co to ale vlastně přesně je, na to vědci nemohli pořád přijít. Nyní si myslí, že už vysvětlení mají.

28. dubna minulého roku zaznamenaly vesmírné observatoře aktivitu ve středu Mléčné dráhy. Výbuch trval jen zlomek sekundy a vyslal ke kanadskému radioteleskopu CHIME rychlé rádiové záření neboli FRB. Právě to nedokázali vědci po několik let vysvětlit. Nyní se pravděpodobný zdroj našel. Odkud signál pochází?

Pozorování červeného veleobra odhalilo, jak se hmotné hvězdy chovají před svým koncem.

Vědci poprvé v historii mohli díky rudému posuvu sledovat smrt hvězdy – červeného veleobra, který se proměnil v supernovu SN 2020tlf. Objev mimo jiné pozměnil chápání toho, jak konec života obřích hvězd vlastně vypadá. Dřívější nepřímá pozorování, že před „smrtí“ byli červení veleobři celkem klidní, bez výraznějších změn v zářivosti nebo intenzitě.

I přes množství hvězd na obloze a stále se zlepšující astronomické techniky, je spatření výbuchu jedné z nich nebývale vzácné.

Když na podzim 2020 explodoval červený veleobr o hmotnosti 10 Sluncí jako supernova SN 2020tlf, vědci už měli za sebou 130 dní detailního pozorování jeho smrtelných křečí. Je to fascinující průlom, který ukazuje, že minimálně někteří červení veleobři neumírají smíření, jak se myslelo, ale divoce vyvrhují hmotu.

Mezinárodní vědecké skupině se nedávno podařil vzácný objev. Vědci poprvé změřili kolísání jasnosti neutronové hvězdy během jejích nejbouřlivějších chvil. Za pouhou desetinu sekundy uvolnila energii, kterou by Slunce vyprodukovalo za 100 000 let. Může nás tato obří hvězda ohrozit?

Smrt hvězdy je jednou z nejdramatičtějších událostí ve vesmíru. Astronomové nyní poprvé usedli do pomyslné první řady, aby sledovali “skon” červeného obra v reálném čase.

Na Zemi odpalujeme věci velmi rádi. Ať už ve válce, nebo populárních pořadech. Jenže žádná naše bomba nepřekoná obrovskou sílu největší přírodní exploze, tedy supernovy.

Největší laser světa se nachází uvnitř National Ignition Facility a dovede napodobit podmínky, které existují uvnitř hvězd. Ne, nečekejte zbraň.

Dosud neznámý zdroj ve středu naší galaxie je zřejmě zdrojem pro nás nového typu signálu.

V loňském roce vědátoři pozorovali 60 milionů světelných let vzdálenou supernovu ve všech fázích její exploze. Díky tomu jsme zjistili víc o tom, jak umírají hvězdy – a to nám může pomoct zlepšit předpovídat podobné události i v budoucnu.

Exploze supernovy vykreslila podivuhodný objekt ve Velkém Magellanově mračnu.

Při pozorování vesmíru nás dřív či později upoutají exploze hvězd, k nimž občas dochází. Obvykle platí jednoduchá úměra: Čím větší stálice, tím extrémnější výbuch. Seznamte se – supernovy, královny kosmických explozí

Na obloze se odehrává sedm představení, jež by měl alespoň jednou zažít každý pozemšťan. Jak nepřijít o nebeské události století? Proč se vyplatí cestovat i přes půl světa za prchavým okamžikem při pohledu na nebe? A které úkazy nás v blízké budoucnosti čekají?

Radioteleskopy ASKAP a MeerKAT vystopovaly zvláštní zdroj rádiových vln v oblasti centra Mléčné dráhy. Objekt ASKAP J173608.2-321635 není pulsar, supernova, eruptivní hvězda ani zdroj rychlých rádiových záblesků. V oblasti viditelného záření tam není nic vidět. Prozatím jde o naprostou záhadu.

Homosexuální pár se rozhodne vyrazit v obytném voze na cestu po Anglii a během toho navštívit svou rodinu a přátele. Protože Tuskerovi, který je spisovatelem, diagnostikovali ranou fázi Alzheimerovy choroby, jedná se i o vzpomínkovou cestu na oblíbená místa. Vrcholem celého výletu má být klavírní koncert Sama. Přestože spolu chtějí trávit každou volnou chvilku, ukazuje se, že má každý trochu jiný přístup k této nemoci. Tusker má totiž v plánu něco, co Sama pořádně naštve.

Astronomové vyřešili tajemství supernovy 1181AD, která byla podle historických spisů pozorována nad Čínou i Japonskem v roce 1181 našeho letopočtu. Výbuch připomínající velmi jasnou hvězdu byl záhadný nejen ve své době, ale také v dnešní vyspělé astronomii, neboť, alespoň jak se zdálo, po sobě nezanechal žádné stopy.

Na počátku 12. století se v čínských a japonských astronomických záznamech objevila velice jasná hvězda, která se náhle objevila na obloze.

Astronomové objevili v Mléčné dráze obří – 500 světelných let velkou dutinu. Podle vědců pravděpodobně vznikla před miliony let v důsledku exploze supernovy.

Mezi molekulárními mračny Perseus a Taurus se nenápadně skrývá prázdnota. Je to bublina o průměru 500 světelných let, která zřejmě vznikla po mohutné explozi supernovy či po sérii blízkých supernov. Teď už se nerozpíná a na jejím „obalu“ bouřlivě vznikají stovky nových hvězd.

Výbuch této prehistorické supernovy jsme na vlastní oči sledovali v roce 2016. Takže jak je možné, že v roce 2037 tento jev u stejné supernovy uvidíme znovu?

Je to jako včera, co se Colin Firth stal idolem žen po celém světě díky své roli ve filmové sérii o Bridget Jonesové. A přitom je to už dvacet let od premiéry prvního z filmů. A teď má možná Colin slušně našlápnuto i k úspěchu u mužů.

Astronomové sledovali stopy po explozi nového typu supernovy vzdálené stovky milionů světelných let, která vznikla kolizí dvou binárních objektů. Jde o první takový pozorovaný případ, o němž astronomové pouze teoretizovali.

Astronomům z Caltechu se podařilo zrekonstruovat dramatický příběh dvojhvězdy s explozivním koncem.

Díky nové analýze vědci objevili zcela nový typ dosud neznámé supernovy. Data totiž naznačují, že tato kolosální vesmírná exploze, která běžně provází hvězdy na sklonku jejich života, byla v tomto případě spuštěna sloučením dvou různých objektů.

Detailní pozorování rádiového objektu VT 1210+4956 v jedné trpasličí galaxii odhalilo napínavou a tragickou historii těsné dvojhvězdy masivních hvězd. Větší z nich se odpálila jako supernova, po které zbyla neutronová hvězda nebo černá díra. Ta se pak prohryzala do jádra druhé hvězdy, kterou tím přinutila k předčasné supernově. Je to první „merger-triggered core collapse supernova“, jakou jsme našli.

Na dně Tichého oceánu našli těžaři vzácné formy železa a plutonia. Je pradvěpodobné, že tento materiál se na Zemi dostal z vesmíru.

Světlo hvězdy, kterou známe jako Slunce, je pro naši Zemi bezpodmínečnou podmínkou života. Jenže všeho moc škodí a o světlu to platí také.

Velmi rychlá „zombie hvězda“ LP 40-365 dle pozorování TESS rotuje takovým způsobem, že je zřejmě zbytek bílého trpaslíka po exotické supernově Iax.

Šťastná náhoda při práci vesmírného teleskopu Kepler umožnila výjimečné pozorování předehry k explozi supernovy.

Astronomové detekovali překvapivě krátké gama záření pocházející z výbuchu supernovy v galaxii vzdálené 6,6 miliardy světelných let. Trvalo pouze 0,6 sekundy.

Divočící exploze supernovy vzácného typu Iax ukula objekt LP 40−365 s vysokou metalicitou. Zřejmě jde o pozůstatek samotného bílého trpaslíka, kterého supernova nezničila celého. Teď je z něj šrapnel, který za čas opustí Mléčné dráhu a poletí mezigalaktickým prostorem.

Výbuch byl silnější něž u supernovy. Dělo se tak asi miliardu let po vzniku vesmíru. Objem pomůže doplnit informace o vzniku Mléčné dráhy.

Ve vzdálenosti 1 500 světelných let kolem sebe krouží ve velmi těsné blízkosti horký podtrpaslík s bílým trpaslíkem. Tahle hvězdná soustava už zažila mnohé, ale ještě ji čeká pompézní finále. Během 70 milionů let se hvězdní partneři srazí a splynou, aby vzápětí odpálili supernovu typu Ia.

Astronomové pozorovali atypickou mrtvou hvězdu. Masivní jako Slunce s rozměry Měsíce.

Supernova, hypernova, nova. Všechny uvedené jevy patří do skupiny tzv. tranzientů, tedy náhlých zvýšení jasnosti astronomických objektů.

Když na konci roku 2019 a na začátku roku 2020 viditelně zeslábla jasná oranžová hvězda Betelgeuse ze známého souhvězdí Orion, byli vědci v rozpacích. Astronomové nyní zveřejnili nové snímky této hvězdy pořízené dalekohledem ESO/VLT na Observatoři Paranal, které dokumentují, jak se její jasnost měnila.

Když na konci roku 2019 a na začátku roku 2020 viditelně zeslábla jasná oranžová hvězda Betelgeuse ze známého souhvězdí Orion, byli vědci v rozpacích. Astronomové nyní zveřejnili nové snímky této hvězdy pořízené dalekohledem ESO/VLT, které dokumentují, jak se její jasnost měnila. Provedený výzkum odhalil, že hvězda byla částečně zakryta oblakem prachu. Podařilo se tak vyřešit záhadu ‚Velkého pohasnutí Betelgeuse‘.

Fyzici objevili dvojici velkých, navíc stále radioaktivních izotopů ve vzorcích zemské kůry. Ty byly vytaženy z hloubky 1500 metrů pod Tichým oceánem.

Australští vědci ve vzorcích horniny ze dna Pacifiku našli radioaktivní izotop plutonia a železa vesmírného původu. Je to otisk „nedávné“ exploze supernovy, možná dokonce neutronové hvězdy.

Supernova vzdálená 65 světelných let od Země nejspíš výrazně přispěla k jednomu z největších vymírání v minulosti naší planety.

Supernova vzdálená 65 světelných let od Země nejspíš výrazně přispěla k jednomu z největších vymírání v minulosti naší planety.

Hubbleův teleskop nasnímal detaily divukrásné mlhoviny Řasy, která je ve skutečnosti pozůstatkem nedávné exploze supernovy.

Život měl dle nové studie daleko lepší šanci až 2 miliardy let nazpět na hranici galaxie.

Objekt přezdívaný Hoinga je rekordně velkým pozůstatkem exploze supernovy.

Optimální podmínky pro život byly jinde v Mléčné dráze dávno před lidmi.

Klima na Zemi ovlivňují události ve vesmíru víc, než si myslíme. Upozorňují na to stromy.

Zdá se, že existují supernovy typu Ia, které se protiví přísným fyzikálním pravidlům. Tyto exploze by měly být všechny stejné, ale vzácně se stává, že jsou o něco slabší. Podle nového výzkumu by to mohli být single bílý trpaslíci, které zažehne jaderná štěpná exploze nepatrných vloček uranu. Jako když malá jiskřička odpálí ohromný sud s prachem.

Gravitační observatoře 21. května 2019 detekovaly zatím nejmasivnější gravitační událost, která je známá jako GW190521. Podle převládající hypotézy šlo o srážku černých děr o hmotnostech 85 a 66 Sluncí, což je problematické pro stávající teorie supernov. Proto se objevují exotičtější vysvětlení, jako třeba nejnovější hypotéza o srážce primordiálních černých děr.

Výbuchy supernov patří mezi nejpůsobivější události v kosmu. Mohla podobná událost stát také u zrodu naší Sluneční soustavy?

Vytáhnout kapesníčky, duo Firth a Tucci se nás pokusí ve snímku Supernova dojmout a rozbrečet. Pusťte si upoutávku.

Pod pojmem „meteoroid“ rozumějí astronomové menší těleso, jež se pohybuje meziplanetárním prostorem. Střetne-li se s atmosférou Země, začne se o ni intenzivně třít, prudce se zahřeje a odpařuje se. Na obloze pak pozorujeme světelný jev – meteor, známou „padající hvězdu“. Malá tělesa až do hmotnosti stovek kilogramů se obvykle odpaří kompletně, zatímco z hmotnějších může až na povrch planety dopadnout pozůstatek – meteorit, tedy „kámen z vesmíru“.

Supernovy, hvězdy, mlhoviny. Vesmírné objekty poskytují svými tvary a barvami jedinečnou podívanou nejen astronomům, ale také laickým pozorovatelům. Vidět tyto výjimečné objekty vznikat přímo před očima, mají díky novému simulátoru vědci z amerického ústavu Georgia Tech.

Vesmírem z něčeho prší zlato. Ale nikdo neví, odkud a co to je. Zlato je totiž prvek, což znamená, že ho nelze získat žádnou chemickou reakcí.

Naše planeta cestuje pozůstatky dávné supernovy. Prší na ni částečky radioaktivního železa.

Podle vědců mohly za hromadné vymírání pozemské fauny před 360 miliony lety explodující supernovy.

Dlouho poté, co doblikají poslední zářící hvězdy, dojde na konci vesmíru k poslední explozi. Budou ji tvořit oslnivé výbuchy, označované jako supernova černý trpaslík, které ohlásí ve věčné temnotě, že se vesmír ponořuje do nečinnosti a klidu. Tak popisuje možný zánik vesmíru nová studie. Ta nově předpokládá právě výbuchy supernov takového typu, jaké ve vesmíru dosud nenastaly.

Keplerova supernova, která explodovala v roce 1604, je dnes vděčným objektem výzkumu astronomů.