Supernova

V roce 1217 se jeden německý mnich podíval na hvězdnou oblohu a všiml si, že obvykle slabá hvězda září neobvykle intenzivně. Ta zářila ještě několik dní.

Astronomové objevili nový typ vesmírné exploze, která zastiňuje téměř všechny supernovy detekované ve vesmíru. Tento vzácný výbuch je jasný jako stovky miliard sluncí, ale rychle zeslábl. Byl zaznamenán vědci z Královské univerzity v Belfastu a pravděpodobně jej způsobila srážka černé díry s hvězdou.

Snímky Webbova dalekohledu přinášejí nové poznatky o supernově SN 1987 A, která v roce 1987 explodovala ve Velkém Magellanově oblaku

Loňská supernova SN 2022joj zřejmě patří mezi mimořádně vzácné úkazy dvojité exploze supernovy.

Titul Česká astrofotografie měsíce (ČAM) za srpen obdržel snímek „Zbytky supernovy v Plachtách“, jehož autorem je tuzemský astrofotograf Jakub Korbel. Jeho pohled do hlubin kosmu zaujal porotu soutěže, která vybírala z 53 snímků. Na působivé výsledné fotografii, pořízené letos 14. května z území africké Namibie, vidíme komplex mlhovin a zbytků po supernovách.

Supernova SN 1987A, nejjasnější za posledních 420 let, signalizuje explozivní smrt superobří hvězdy ve Velkém Magellanově mračnu.

Pokud hvězda Betelgeuze exploduje a změní se v supernovu, k Zemi zamíří neutrinový déšť. A to bude jen začátek, říkají vědci.

Za svou existenci vděčíme ochrannému štítu, který vytvořil mrak molekulárního plynu.

Může to být nebeské přestavení, jaké jsme ještě neviděli. Nová studie dává naději, že aspoň někteří z nás se ho mohou dožít.

Jedním ze základních poznatků souvisejících s rozpínajícím se vesmírem je dilatace času, kdy se události ve vzdáleném vesmíru jeví jako pomalejší ve srovnání s událostmi blíže. Tento jev byl dosud pozorovatelný pouze u velmi vzdálených supernov, další přímé důkazy zatím chyběly. Nejnovější výzkum však mění situaci.

Důkazy z primitivních meteoritů svědčí o supernově, která explodovala v blízkosti Sluneční soustavy a mohla způsobit její zánik.

Dlouhý gama záblesk GRB 191019A pocházel z bezprostřední blízkosti supermasivní černé díry vzdálené galaxie. Astronomové zároveň nenalezli žádnou stopu po explozi supernovy. Vše nasvědčuje tomu, že vznikl při divoké srážce hvězd ve zmatku a chaosu kolem dotyčné černé díry.

Hubbleův teleskop pozoruje galaxii klasifikovanou jako NGC 7292, která se nachází 44 milionů světelných let od Země v souhvězdí Pegase.

Týmu vědců se podařilo detekovat šest hyperrychlých hvězd, přičemž dvě z nich se pohybují rychlostí, která bere dech.

Betelgeuze se na pokraji smrti chová velmi zvláštně. Hvězda se obrovsky nafoukla a zjasnila. Vědci netuší, co se děje.

Nedávná supernova SN 2023ixf explodovala v galaxii Větrník, vzdálené „pouhých“ 21 milionů světelných let. Tým SETI a dalších institucí pojal podezření, že by to třeba mohl být signál. Takový hodně hlasitý maják. Radioteleskopy prohledávají okolí supernovy, i když šance na úspěch jsou jen mizivé.

Observatoř Gemini North pořídila snímek supernovy SN 2023ixf, která vznikla výbuchem masivní hvězdy ve spirální galaxii Messier 101.

Po několika letech pozorování jsou astronomové přesvědčeni, že hvězda v blízké galaxii Triangulum směřuje k sebezničení. Vyvíjí se v supernovu a brzy nám exploduje před očima, jak píše server Space.

Supernovy patří k nejspektakulárnějším jevům, jaké vesmír nabízí. Jak často dochází k explozím supernov v naší Galaxii?

Superobří červená hvězda Betelgeuse s polohou v souhvězdí Orion je nám vzdálená zhruba 650 světelných let. Rudý obr, zvaný také Alfa Orionis nebo HD 39801, s průměrem 1400krát převyšujícím velikost našeho Slunce a vyzařující energií 100 tisíckrát vyšší než Slunce, je nám dost blízko na to, abychom ho mohli sledovat.

Na obloze se odehrává něco mimořádného – nedaleko od Země vybuchla hvězda. Jasnou supernovu mohou pozorovat i amatérští astronomové.

Mezinárodní tým vědců zachytil největší vesmírnou explozi v historii zkoumání vesmíru. Nepředstavitelně velký a jasný výbuch se původně jevil jako nenápadný záblesk na noční obloze, jeho plný rozsah odhalila až následná pozorování. Explozi patrně vyvolal oblak plynu, který pohltila černá díra, píše s odkazem na studii zveřejněnou v odborném časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society list The Guardian.

V dalekém vesmíru nastala exploze, která svou jasností mnohonásobně předčí největší supernovy. Její příčina je dosud záhadou.

Záblesk, který astronomové zaznamenali ve vzdálenosti 8 miliard světelných let od nás, je více než 10× jasnější než kterákoli známá supernova.

Pomocí dalekohledu ESO/VLT astronomové poprvé pozorovali pozůstatky, které po sobě zanechaly exploze prvních hvězd ve vesmíru. Objevili tři vzdálené oblaky plynu, jejichž chemické složení odpovídá tomu, jaké vědci očekávali po prvních hvězdných explozích.

Hvězdy bohaté na těžké kovy vytvářejí nepříznivé podmínky pro vznik složitějších forem života. Vysílají totiž k planetám škodlivé ultrafialové záření, které ničí jejich ozonovou vrstvu. Ta je přitom pro vznik života rozhodující. Hvězd nepříznivých vůči životu ve vesmíru navíc přibývá.  Ozonová vrstva je klíčem k životu. Chrání totiž povrch před smrtícím UV zářením. Bez tohoto štítu ve stratosféře by Země vypadala jako Mars. Nová studie ukazuje, že schopnost tvorby ozonové vrstvy u planet souvisí s obsahem kovů ve hvězdách.

Může to být překvapivé, ale podmínky pro vznik života se ve stárnoucím vesmíru zhoršují. Upozorňují na to vědci v nové studii.

Skupina astronomů nejspíše hluboko ve vesmíru odhalila zatím hypotetický objekt, který je však svými parametry velmi zajímavým tělesem. Velice kompaktní objekt s hmotností přibližně našeho Slunce je uvězněn v těle o velikosti menšího města.

Vědci zjistili, že supernovy, jedny z nejsilnějších jevů ve vesmíru, představují kvůli intenzivnímu rentgenovému záření hrozbu pro život na planetách, jako je Země, píše web Interesting Engineering.

Vědci se domnívají, že některé těžké prvky vzniknou, když masivní hvězda prochází smrtelnými agóniemi a exploduje jako supernova.

Astronomové nahlédli do podivné struktury nejmladších známých pozůstatků po supernově v Mléčné dráze. Zatím jí nerozumí, je pro ně záhadou.

Vědce fascinují nové snímky vesmírného dalekohledu Jamese Webba, který zachytil dosud nepozorované detaily pozůstatků hvězdy po explozi. Cassiopeia A, jejíž kaleidoskop barev teleskop nasnímal, je nejmladším známým reziduem supernovy v Mléčné dráze. Astronomové doufají, že jim pomůže objasnit, jak k takovým kataklyzmatickým zánikům hvězd dochází.

Pozůstatek supernovy HESS J1731-347 ukrývá velmi zvláštní objekt, který by mohl představovat velmi zvláštní druh hvězdy, známý zatím jen z astrofyzikálních rovnic a hypotéz.

Vesmírný teleskop Jamese Webba se tentokrát zaměřil na nejmladší známý pozůstatek exploze masivní hvězdy v naší galaxii

Vesmírnému teleskopu Jamese Webba americké vesmírné agentury NASA se povedl vzácný objev. Pomocí svých výkonných infračervených přístrojů totiž zpozoroval Wolf-Rayetovu hvězdu WR 124, která se připravuje na svůj přerod v supernovu.

Hubbleův vesmírný dalekohled pozoruje nepravidelnou spirální galaxii označenou jako NGC 5486, jak uvádí server Digital Trends.

Pozůstatek supernovy RCW 86 vytvořila exploze v roce 185 našeho letopočtu, o níž nám zanechali zprávy čínští učenci

Kamera snímající temnou energii (Dark Energy Camera) zachytila pozůstatek supernovy z roku 185, jak uvádí server Sci.News.

Před více než 1800 lety se stala mimořádná událost. Lidé v noci pohlédli k nebesům a viděli, jak se obloha jasně rozzářila.

Teleskop bude mít široké zorné pole a za úkol bude mít zachycovat ultrafialové světlo z vesmíru. Vypuštěn bude za pomoci NASA v roce 2026 na oběžnou dráhu Země. Jeho pozorování by mělo přinést informace o černých dírách, supernovách či neutronových hvězdách.

Mocné rázové vlny supernov zhroucených hvězdných obrů připlavily na Zemi radioaktivní izotopy i z jiných typů supernov

Dva hlavní astronomické výzkumné programy EMU a PEGASUS spojily své síly, aby rozluštily jednu z mnoho záhad pojících se s Mléčnou drahou: kde jsou všechny zbytky supernov? O tom píše server Interesting Engineering.

Binární systém CPD-29 2176 je od Země vzdálený 11 400 světelných let. Předpokládá se, že takových systémů je v Mléčné dráze asi 10. Až se obě supernovy spojí, vznikne kilonova, která vymrští do okolí prvky, jako je zlato, stříbro a platina.

Mezinárodní tým vědců objevil v Antarktidě podivnou věc. Je známo, že železo-56 tvoří drtivou většinu železa na naší planetě. Naopak železo-60, které je mírně radioaktivní, je prvek nacházející se ve vesmíru. Nalézt ho můžeme například v supernovách nebo mezihvězdném prachu. A jak se ukázalo nyní, i na Antarktidě.

Některé starověké kultury zřejmě pozorovaly na obloze něco, co vypadalo jako dvě slunce. Nebo takovou událost alespoň zobrazovaly ve svém umění. Příčinou mohly být různé astronomické jevy, například dvojhvězdný systém nebo zatmění Slunce. Existuje pro tyto jevy rozumné vysvětlení?

Astronomové pozorují hvězdy z dávného vesmíru v reálném čase. Nový výzkum úspěšně změřil velikost hvězdy před více než 11 miliardami let.

Ačkoli je pro nás 1000 let dlouhá doba, ve vesmírné historii to vypadá jako jeden den. Andrew McCarthy ukázal úžasnou supernovu z roku 1054.

Kosmický výbuch může vést k vyčerpání ozónové vrstvy a hromadnému vymírání živočichů na planetě. Kvůli výskytu supernovy bude planeta pokryta smrtící radiací.

Hubbleův vesmírný teleskop zobrazil fascinující spirální galaxii vzdálenou 214 milionů světelných let, uvádí server Hindustan Times.

Astronomové identifikovali 18 tisíc hvězd z počátků Mléčné dráhy. Objevili je díky nejpřesnější trojrozměrné mapě galaxie a neuronové síti, která zkoumala chemické složení více než dvou milionů hvězd. Čerstvé informace poskytly odborníkům nový pohled na vznik naší galaxie před třinácti miliardami let a odhalily tím její starověké srdce.

Snímek poskládaný z několika menších zachycuje severní ekliptický pól. Jsou na něm vidět galaxie, které před Webbovým teleskopem byly neviditelné. Dlouhodobé pozorování přinese objevení nejvzdálenějších supernov i černých děr.

Kdysi dávno byl svět gama záblesků (GRB) pěkně rozdělen pouze na dvě třídy: Dlouhé záblesky s dobou trvání v záření gama delší než 2 s a krátké záblesky, které trvají dobu kratší než 2 s..

Nové poznatky zpochybňují některé dlouholeté názory na gama záření - krátké záblesky nejsilnějšího světla ve vesmíru.

Hubbleův vesmírný dalekohled, kterému vděčíme za současné odhady stáří vesmíru a první detekci organické hmoty na exoplanetě, se věnuje vědě a stále žije. Dalekohled opět zachytil mistrovské dílo v podobě roztříštěné hvězdy.

Vesmírná agentura NASA zveřejnila fotografii pozůstatků supernovy neboli kosmické hvězdné erupce. Na snímku vidíme objekt LMC N49 (DEM L 190).

Materiál vychrlený do okolí je vzdálený 160 000 světelných let. Vědci se domnívají, že oblaka prachu a plynu skrývají neutronovou hvězdu.

O slovo se znovu hlásí Hubbleův tekleskop. Tentokrát vědcům poslal snímek explodující supernovy, kterou můžeme vidět jako nikdy předtím.