Supernova

Australský superpočítač Setonix, pojmenovaný po klokanovi quokka, nedávno vytvořil velmi detailní obraz pozůstatku supernovy.

Nápady si během lockdownu vyměňovaly mezi dvěma londýnskými pokoji. Letos hudebnice vystoupily na Glastonbury.

Vědci zveřejnili novou studii, která odhaluje více o původu hvězdného prachu. Prudké exploze hvězd známé jako supernovy stály na počátku většího množství prachových zrnek v naší Sluneční soustavě, než si kdy dříve odborníci mysleli. Informoval o tom deník The Independent.

Vědci nevěří vlastním očím. Teleskop ASKAP se vydal po stopách zbytku supernovy a výsledkem je fotografie, která nemá obdoby.

Vědci mají k dispozici nové nástroje pro detekci a studium budoucí dramatické hvězdné exploze, na kterou čekáme víc než čtyři století. Takzvaná supernova je astronomická zajímavost, která ovšem může zahubit i život na Zemi

Hádanku, která několik desetiletí odolávala vyřešení, otevírá výrazný fúzní výbuch zhroucené hvězdy o průměrné nebo podprůměrné hmotnosti.

Hubbleův vesmírný teleskop NASA/ESA zachytil jemnou stužku plynu, která se strašidelně vznáší v naší galaxii Mléčná dráha. Podle NASA se ve skutečnosti jedná o velmi tenkou část pozůstatku supernovy, která vznikla v důsledku hvězdné exploze před více než 1 000 lety. Snímek je složen z pozorování pořízených Hubblovou kamerou ACS (Advanced Camera for Surveys) v únoru 2006 a z pozorování kamerou Wide Field Planetary Camera 2 pořízených v dubnu 2008. Happy 4th of July! This celestial "stars and stripe" is actually a very thin section of a supernova remnant caused by a stellar explosion that occurred more than 1,000 years…

Astronomům se z dat Hubbleova teleskopu podařilo objevit první případ, kdy bílý trpaslík pohlcuje metalický i ledový materiál ze své planetární soustavy. Všimli si také skutečnosti, že umírající hvězda může významně narušit oběžné dráhy ostatních těles soustavy, a menší objekty dokonce pohltit.

Naše galaxie, ačkoli je někdy nazývána domovem, je tak velká a tajemná, že stále skrývá mnohá tajemství. Jedním z nich je zdroj rentgenového záření, který se vědcům nepodařilo najít, jak píše server NASA.

Mince pocházející ze samotného závěru vlády byzantského císaře Konstantina IX. Monomacha jsou zřejmě prvním historickým záznamem supernovy SN 1054 z křesťanských zemí.

Portfolio rakouské realitní skupiny Supernova se rozrůstá. Nejnovější expanzi si skupina naplánovala už na pátý trh - k našim slovenským sousedům. K hobby marketům si nyní pořídila také obchodní centra. Nejnovější investiční akce skupiny je o to zajímavější, že jde o léta zavedená centra v krajských městech, která nyní čekají na „zelenou rekonstrukci“. O transakci bez uvedení ceny informovala skupina na svých sociálních sítích.

Úspěšný objev pro astronomy – vesmírný kámen nalezený v Egyptě odkrývá nejstarší záhadu, která se nyní konečně dostala do rukou odborníků. Bližší informace o objevu přinesl server Interesting Engineering.

Otázkou zůstává, jak moc je pro nás tajemná supernova nebezpečná a zdali k fatálnímu výbuchu skutečně dojde.

V roce 2014 astronomové objevili na obloze nečekanou jasnou skvrnu. Byli si jisti, že se jedná o výbuch hvězdy.

Mezinárodní tým vědců objevil zvláštní neutronovou hvězdu vyzařující rádiové záření, která rotuje extrémně pomalu.

Na obloze vidíme pouhým okem tisíce hvězd. Jedna z nich je však jedinečná. Nachází se v galaxii Velký Magellanův oblak, který je od nás vzdálený zhruba 163 000 světelných let. Dostala jméno RMC 136a1. Jedná se o nejhmotnější a nejzářivější dosud objevenou hvězdu.

Slyšeli jste někdy o kameni Hypatia anebo obecně o kamenech z vesmíru? Jak se ukázalo, podivný "mimozemský kámen" nalezený v Egyptě v roce 1996 by skutečně mohl být důkazem dávné vesmírné exploze a vede až k ranému formování naší sluneční soustavy. Jak ukázala nová studie, kámen z odlehlé egyptské pouště je extraterestriálním kamenem, který dokazuje dávnou hvězdnou explozi. Navíc kámen nevznikl ve vnitřní sluneční soustavě.

Vesmír nejspíš začal velkým třeskem, ale s největší pravděpodobností skončí v přesně opačné podobě – rozptýlí se a pomalu ztmavne.

Egypt skrývá kromě pyramid i další cenné poklady. Dokonce takové, které nejsou pozemského původu. Po důsledném výzkumu kamene, který byl v zemi nalezen v devadesátých letech, nyní vědci potvrdili, že jde o pozůstatek obří hvězdné exploze.

Podle nové studie může být mimozemský kámen objevený před desítkami let v Egyptě důkazem dávné hvězdné exploze, píše web The Sun.

Kousek supernovy byl nalezen v Egyptě. Ale jak se tam mohl dostat? Analýza kousku kamene nicméně už potvrdila jeho mimozemský původ.

Neobvyklý obsah mikrodiamantů a izotopů některých prvků přivedl vědce k hypotéze, že meteorit Hypatia pochází přímo z exploze supernovy typu Ia.

Hvězdy jsou základními stavebními kameny vesmíru. Jejich nádhera nás nepřestává uchvacovat po staletí, a proto jsou opředeny mnoha tajemnými historkami. Co byste ale řekli na to, kdyby vám někdo tvrdil, že jsou součástí vašich kostí a zubů? Právě tento fakt dokazuje studie popsaná na severu The Astrophysical Journal.

Australští vědci objevili v blízkosti sousední galaxie záhadný prstenec, který je možná prvním známým příkladem pozůstatků supernovy. K této události mohlo dojít přibližně před 7 000 lety.

Výbuchy supernov typu la jsou jedny z nejenergetičtějších událostí ve vesmíru, k nimž dochází, když hustý bílý trpaslík pohltí jinou hvězdu.

Opavští fyzikové se kromě černých a červích děr věnují výzkumu i dalších mimořádně kompaktních objektů ve vesmíru. Jedním z nich jsou neutronové hvězdy – mimořádně husté pozůstatky po vzplanutích supernov, které jsou tvořeny velmi hustou látkou složenou převážně z neutronů.

Naše planeta nestojí ve středu vesmíru, jak se věřilo ve středověku, a dokonce si ani nehoví v pupku Mléčné dráhy. Zato se nachází v centru obrovské bubliny, která dosahuje průměru tisíce světelných let a stále se nafukuje. Vědci už dnes vědí, jak se vytvořila a jakým způsobem proměnila vesmír okolo nás.

Téměř polovina vápníku v našich kostech a zubech vznikla v umírajících hvězdách.

Podle nové studie nizozemských a amerických astronomů se mlhovina, pozůstatky po jedné z nejslavnějších explozí supernovy Cassiopeia A v Mléčné dráze, nerozšiřuje rovnoměrně a ve všech směrech. .

Bliká to příliš rychle na to, aby to byla supernova, ale nedá se to označit ani za rotující neutronovou hvězdu, oproti které je to naopak příliš pomalé. Objekt vzdálený od nás asi 4000 světelných let nedokážou astronomové pojmenovat. S něčím takovým se ještě nesetkali.

Pozůstatky z explozí supernov či jiných obřích jevů, které máme zakryté středem galaxie, se v nové studii podařilo zmapovat v rekordním detailu. Díky tomu nám poskytují i náhled na to, co se v námi nepozorované části galaxie zřejmě děje!

Před nedávnem byly zveřejněny první vědecké snímky z nového přístroje IXPE (Imaging X-ray Polarimetry Explorer). NASA o tom informovala na svém webu.

V roce 1610 spatřil Galileo poprvé jednotlivé hvězdy Mléčné dráhy. Nový obraz galaxie odhaluje záhadnou strukturu, kterou předtím nikdo nikdy neviděl.

Není to tak dávno, kdy se médii šířily hypotézy o brzké explozi hvězdy Betelgeuse, jež by se podle některých zdrojů ještě za našich životů mohla proměnit v supernovu. Spekulace vyvolala ve vědeckých kruzích řadu debat a mimo jiné inspirovala členy české kapely Jamaron, kteří o hvězdě natočili písničku a videoklip. Na Novinkách.cz má premiéru.

Astronomové poprvé detekovali samostatnou černou díru o hvězdné hmotnosti, která neobíhá v páru s hvězdou, ale putuje temným vesmírem sama. A to pouhých 5200 světelných let od Země.

Jak vznikly tzv. Fermiho bubliny objevené v roce 2010? Jsou produktem supermasivní černé díry v srdci Mléčné dráhy, nebo jde o pozůstatek vícenásobné exploze supernov?

Před osmi lety, 19. prosince 2013, vynesla raketa Sojuz do vesmíru evropskou vesmírnou sondu Gaia, která z gravitačně stabilního libračního centra L2, vyzbrojena přístroji pro astrometrii, fotometrii a spektrometrii mapuje okolní kosmický prostor, výrazně zpřesňuje polohu stovek miliónů hvězd a měří radiální rychlosti těch nejjasnějších z nich. Roky sbírané údaje přinášejí úrodu – jsou podkladem pro analýzy, modely a simulace, které umožňují názorně a pro nás laiky i srozumitelně představit strukturu a vývoj našeho současného vesmírného okolí

Hubbleův dalekohled se pozorováním hvězd vrací v čase. Dalekohled se zaměřil na galaxii, kde explodovala supernova.

Vaše sociální bublina na internetu je až nekonečně titěrná ve srovnání s bublinou, ve které vězí naše planeta a s ní celá sluneční soustava.

Co to ale vlastně přesně je, na to vědci nemohli pořád přijít. Nyní si myslí, že už vysvětlení mají.

28. dubna minulého roku zaznamenaly vesmírné observatoře aktivitu ve středu Mléčné dráhy. Výbuch trval jen zlomek sekundy a vyslal ke kanadskému radioteleskopu CHIME rychlé rádiové záření neboli FRB. Právě to nedokázali vědci po několik let vysvětlit. Nyní se pravděpodobný zdroj našel. Odkud signál pochází?

Pozorování červeného veleobra odhalilo, jak se hmotné hvězdy chovají před svým koncem.

Vědci poprvé v historii mohli díky rudému posuvu sledovat smrt hvězdy – červeného veleobra, který se proměnil v supernovu SN 2020tlf. Objev mimo jiné pozměnil chápání toho, jak konec života obřích hvězd vlastně vypadá. Dřívější nepřímá pozorování, že před „smrtí“ byli červení veleobři celkem klidní, bez výraznějších změn v zářivosti nebo intenzitě.

Když na podzim 2020 explodoval červený veleobr o hmotnosti 10 Sluncí jako supernova SN 2020tlf, vědci už měli za sebou 130 dní detailního pozorování jeho smrtelných křečí. Je to fascinující průlom, který ukazuje, že minimálně někteří červení veleobři neumírají smíření, jak se myslelo, ale divoce vyvrhují hmotu.

Mezinárodní vědecké skupině se nedávno podařil vzácný objev. Vědci poprvé změřili kolísání jasnosti neutronové hvězdy během jejích nejbouřlivějších chvil. Za pouhou desetinu sekundy uvolnila energii, kterou by Slunce vyprodukovalo za 100 000 let. Může nás tato obří hvězda ohrozit?

Smrt hvězdy je jednou z nejdramatičtějších událostí ve vesmíru. Astronomové nyní poprvé usedli do pomyslné první řady, aby sledovali “skon” červeného obra v reálném čase.

Na Zemi odpalujeme věci velmi rádi. Ať už ve válce, nebo populárních pořadech. Jenže žádná naše bomba nepřekoná obrovskou sílu největší přírodní exploze, tedy supernovy.

Největší laser světa se nachází uvnitř National Ignition Facility a dovede napodobit podmínky, které existují uvnitř hvězd. Ne, nečekejte zbraň.

Dosud neznámý zdroj ve středu naší galaxie je zřejmě zdrojem pro nás nového typu signálu.

V loňském roce vědátoři pozorovali 60 milionů světelných let vzdálenou supernovu ve všech fázích její exploze. Díky tomu jsme zjistili víc o tom, jak umírají hvězdy – a to nám může pomoct zlepšit předpovídat podobné události i v budoucnu.

Exploze supernovy vykreslila podivuhodný objekt ve Velkém Magellanově mračnu.

Při pozorování vesmíru nás dřív či později upoutají exploze hvězd, k nimž občas dochází. Obvykle platí jednoduchá úměra: Čím větší stálice, tím extrémnější výbuch. Seznamte se – supernovy, královny kosmických explozí

Na obloze se odehrává sedm představení, jež by měl alespoň jednou zažít každý pozemšťan. Jak nepřijít o nebeské události století? Proč se vyplatí cestovat i přes půl světa za prchavým okamžikem při pohledu na nebe? A které úkazy nás v blízké budoucnosti čekají?

Radioteleskopy ASKAP a MeerKAT vystopovaly zvláštní zdroj rádiových vln v oblasti centra Mléčné dráhy. Objekt ASKAP J173608.2-321635 není pulsar, supernova, eruptivní hvězda ani zdroj rychlých rádiových záblesků. V oblasti viditelného záření tam není nic vidět. Prozatím jde o naprostou záhadu.

Homosexuální pár se rozhodne vyrazit v obytném voze na cestu po Anglii a během toho navštívit svou rodinu a přátele. Protože Tuskerovi, který je spisovatelem, diagnostikovali ranou fázi Alzheimerovy choroby, jedná se i o vzpomínkovou cestu na oblíbená místa. Vrcholem celého výletu má být klavírní koncert Sama. Přestože spolu chtějí trávit každou volnou chvilku, ukazuje se, že má každý trochu jiný přístup k této nemoci. Tusker má totiž v plánu něco, co Sama pořádně naštve.

Astronomové vyřešili tajemství supernovy 1181AD, která byla podle historických spisů pozorována nad Čínou i Japonskem v roce 1181 našeho letopočtu. Výbuch připomínající velmi jasnou hvězdu byl záhadný nejen ve své době, ale také v dnešní vyspělé astronomii, neboť, alespoň jak se zdálo, po sobě nezanechal žádné stopy.

Na počátku 12. století se v čínských a japonských astronomických záznamech objevila velice jasná hvězda, která se náhle objevila na obloze.

Astronomové objevili v Mléčné dráze obří – 500 světelných let velkou dutinu. Podle vědců pravděpodobně vznikla před miliony let v důsledku exploze supernovy.

Mezi molekulárními mračny Perseus a Taurus se nenápadně skrývá prázdnota. Je to bublina o průměru 500 světelných let, která zřejmě vznikla po mohutné explozi supernovy či po sérii blízkých supernov. Teď už se nerozpíná a na jejím „obalu“ bouřlivě vznikají stovky nových hvězd.