Vladislav Vančura

Slavný citát „tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným“ se v poslední době vrací na mysl stále častěji. Jen s malou obměnou.

Česká i světová literatura dala vzniknout stovkám knih, které dodnes patří mezi klasiku. V našem kvízu budete muset správně určit jejich autory.

Patří k nejoblíbenějším českým filmovým komediím. Za vznikem Hotelu Modrá hvězda se ale skrývá řada méně známých příběhů. Od tajemství kolem autorství námětu až po drsnou kritiku scénáře.

Stačí několik vět a divák se rázem ocitne o stovky let zpátky. Tvůrci historických filmů a seriálů vědí, že kostýmy a kulisy samy o sobě nestačí. Stejně důležitou roli hraje jazyk. Právě starobylé výrazy, nezvyklé obraty nebo dávno zapomenutá slova pomáhají vytvořit iluzi minulosti. Jak blízko ale mají filmové dialogy ke skutečné češtině našich předků?

Spisovatel, dramatik, filmový režisér a lékař byl jednou z nejvýznamnějších osobností české kultury. Jeho poprava v prvních dnech stanného práva po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha měla lidem nahnat strach.

Dvakrát se Gustávu Valachovi stalo, že o velké roli, rozhodl někdo úplně jiný než on sám. Poprvé mu do plánů zasáhlo vlastní domovské divadlo, podruhé komunistický režim, kvůli němuž se ocitl na černé listině.

Znárodňování máme spojeno především s nástupem komunistického režimu po únoru 1948. Ve skutečnosti ale začalo hned po válce a dotklo se řady průmyslových odvětví. Jako první přišel na řadu film.

Oblíbená komedie Když Burian prášil skrývá řadu nečekaných logických i věkových nesrovnalostí. Po několika letech od premiéry došlo i k přejmenování filmu.

Jako doktor Jekyll a pan Hyde. Ve své profesi brilantní, v soukromí jako by se potýkal s vnitřními běsy, které dokázaly jeho soužití s těmi nejbližšími úplně zničit.

„Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným.“ Jen málokterá filmová hláška zlidověla tak jako tahle z filmu Rozmarné léto podle díla Vladislava Vančury. Stačí pár slov a většina diváků si okamžitě vybaví Rudolfa Hrušínského, Vlastimila Brodského nebo Františka Řeháka. Česká kinematografie je podobných nezapomenutelných momentů plná a řada z nich vznikla díky slavným knihám českých spisovatelů.

Prožijí v lochu několik nekonečných nocí. Sami ve tmě, jen se svými myšlenkami, kdy se čas vleče jako šnek. A ráno? „Barová! Burian! Havel! Nástup na rajóny!“ Zastaralá Svatováclavská trestnice dosluhuje, proto je rozhodnuto postavit věznici zcela novou.

„Tento způsob léta zdá se poněkud nešťastným…“ Slavný spisovatel jako by si předpověděl vlastní konec, který ho zastihl jednoho červnového večera na popravišti v pražských Kobylisích. Podle básníka Jaroslava Seiferta byl v těch chvílích „takový, jakého jsme ho znali“. „Mlčel a pohrdal.“

Tématika léta se do českých filmů promítá už desítky let. Některé snímky se staly téměř nesmrtelnými, jiné u diváků i kritiků naprosto propadly. Připomeňte si pět českých filmů, které spojuje léto.

Bohumil Šmída patřil k vlivným zákulisním postavám československé kinematografie – řídil filmové studio, produkoval oceňované snímky a vychovával novou generaci filmařů. Zároveň se ale sám objevil před kamerou v desítkách filmů.

Pro filmové kritiky je to téměř posvátné dílo. Pro část mladších diváků zase téměř tříhodinová zkouška trpělivosti. Snímek Markéta Lazarová režiséra František Vláčil pravidelně vítězí v anketách o nejlepší český film všech dob, sbíral ocenění doma i v zahraničí a bývá označován za jedno z nejvýznamnějších děl evropské kinematografie. Tak kde je chyba?

Největší část jejich slávy stojí na jejich textech, ne na nich samotných. Proto není snadné poznat spisovatele podle jejich fotografie.

Patřil mezi vycházející hvězdy prvorepublikového filmu a v Hollywoodu o něj měli zájem. Antonín Novotný však nakonec dal přednost vědě před slávou – po válce se stal uznávaným chemikem a v exilu dokonce přispěl k vývoji amerických raketoplánů.

Jako autor je podepsaný pod největší klasikou televizní zábavy, bez jejíž reprízy se dodnes neobejde žádný Silvestr, přestože vznikla už v roce 1968. „Pozdější sňatek není vylouč. A je vylouč? Není vylouč!“ Takhle vytržený z kontextu působí dialog Jiřího Sováka (†79) a Zdeny Hadrbolcové (†86) poněkud dadaisticky, ale vy ten kontext určitě znáte.

Hana Bělská prošla jako mladá herečka koncentračními tábory a unikla pochodům smrti. Po válce se jí podařilo emigrovat před komunistickým režimem a vybudovat mezinárodní hereckou kariéru.

Komedie Když Burian prášil spojila herecké hvězdy. Za mistrovským humorem se ovšem ukrývají absurdní věkové paradoxy a tragický osud nadané Zorky Janů.

Komedie Hotel Modrá hvězda vznikla jako remake německého filmu. Oldřich Nový kvůli ní musel vzdát řemeslo a Nataša Gollová v ní mluvila čtyřmi světovými jazyky.

Na jaře 1929 se sedm známých levicových autorů postavilo proti novému vedení KSČ. Manifest sedmi otevřel spor o kázeň, Moskvu i směr české levice a ukázal, jak rychle strana trestala vlastní lidi. Právě tím se zapsal do dějin.

Zimní krajina vypráví úplně jiné příběhy než ta letní. Pod mrazivou oblohou ožívají ve skalách a lesích staré legendy. Je to čas, kdy ticho a čisté linie odhalují tajemnou hloubku míst, kde se historie odedávna proplétá s fantazií.

Jindřich Plachta, vlastním jménem Šolle, se narodil 1. 7. 1899. V dětství žil rok v Rusku, kde jeho otec, montér, pracoval a oblíbil si ho. Byl nejen rusofil, ale i přesvědčený komunista, přesto zůstal slušným člověkem, pokud nepomohl, neublížil.

Někdy si se jmény známých literátů a literátek spojujeme jen názvy jedné či dvou knih. Dokážete ale mezi třemi nabízenými možnostmi poznat titul, jehož název je smyšlený nebo tu knihu napsal někdo jiný? Zalovte v paměti a vybavte si, pod která díla se podepsal/a Kundera, Hrabal, Čapek, Světlá, Vančura, Škvorecký, Tučková či Hájíček.

Říkali jí „dáma ze švédské ocele“, ale její nejsilnější zbraní byla empatie. Josefina Napravilová se do české historie zapsala jako hrdinka, která v mysliveckém oděvu křižovala rozbitou Evropu, aby v německých rodinách a školách hledala to nejcennější, co nacisté ukradli: české děti.

Magda Vášáryová, ikona slovenského filmu, diplomacie a politiky, prošla cestou od dětských rolí přes velvyslanectví až po parlamentní lavice. Její příběh spojuje umění s veřejnou službou, kde se setkává talent s odvahou čelit výzvám střední Evropy.

Patřila k výrazným herečkám druhé poloviny osmdesátých a počátku devadesátých let. Stala se ideální představitelkou dívek ze starých časů. V novém tisíciletí ale herectví zanechala a začala společně s manželem podnikat.

Česká literatura je plná autorů, kteří svými díly formovali jak domácí kulturu, tak často i evropskou tvorbu. Otestujte si, jak dobře se v nich orientujete.

Zeman začínal jako nesmělý úředník, který tajně psal příběhy do školního sešitu. Nakonec však natočil Pyšnou princeznu a Byl jednou jeden král – díla, která formovala celé generace. Jeho jemnost i odvaha se propsaly do každé pohádky, kterou vytvořil.

Gestapo přišlo v 5 ráno 12. května 1942. Vladislav Vančura se s manželkou loučil. Říkal jí, ať je klidná, možná se vrátí ještě ten den. Nevrátil se. Dvacet dní ho mučili v Petschkově paláci. Mlčel. Pak přišel atentát na Heydricha a nacisté rozhodli.

Je dobrý důvod předpokládat, že "běžný vzorek populace současné české společnosti" vysloví na otázku, kteréže to velikány naší hudby si po ránu pobrukuje, jméno Dvořákovo a Smetanovo a určité procento by si asi vzpomnělo i na svérázného Moravana Janáčka. Že by zmíněný "běžný vzorek" jmenoval také Bohuslava Martinů (8. prosince 1890 – 28. srpna 1959) , je dost nepravděpodobné. Je smutně příznačné pro českou hudební historii dvacátého století, že se tomu nelze divit.

Raději na operační stůl než před nacistický mikrofon. Plachý komik z Osvobozeného divadla ukrýval odbojáře, odmítal kolaborovat a lékaři řekl: „Rozhodl jsem se zemřít, než pro ty svině cokoliv udělat.“

Kdo by ho neznal? Student Benetka, který byl neprávem vyloučen z gymnázia v legendárním filmu Škola základ života, se zapsal do srdcí několika generací. Život jeho představitele byl fascinující.

Některé hlášky z knih jsou natolik silné, že přežily století a zlidověly. Otestujte se, zda dokážete přiřadit tyto nesmrtelné citáty k dílům, ze kterých pocházejí.

Karel Čapek jako hostitel, prezident Masaryk jako prominentní host a další tehdejší celebrity coby osazenstvo silvestrovského večírku v roce 1926. Tahle party plnila přední stránky novin tři roky.

Děti a jejich rodiče čekají výrazné změny cestou do školy a školky na pražské Zbraslavi. V okolních ulicích se připravuje rekonstrukce chodníků a silnic, která má zlepšit bezpečnost i pohodlí pro pěší. Součástí bude rekonstrukce kanalizace a zpevnění svahu v okolí. Práce na necelém kilometru zabere asi rok času.

Datum 17. listopadu není významné jen pro nás. Slavit ho jako každoročně budou také Maďaři, byť v docela jiné než politické souvislosti. V tento den se totiž před 152 lety spojila tři města – Buda, Óbuda (tedy Stará Buda) a Pest. Tak vznikla Budapešť, unikátní metropole stojící doslova na vodě. Denně v ní prýští ze země zhruba 70 milionů litrů horké minerální vody.

Lidská tvořivost versus umělá inteligence - to je téma, které zachycuje nová multimediální výstava nazvaná Metamorfózy umění 2.0.

Film je umění, které se často rodí v mnohem složitějších podmínkách, než si diváci dokáží představit. Za každou scénou, která působí přirozeně a samozřejmě, se skrývá obrovské množství práce a občas i rizika. Natáčení totiž nejsou jen kamery, režisér a herci. Jde o komplexní proces, kam vstupuje technika, počasí, prostředí, fyzická námaha a lidský faktor.

Vzedmula se vlna odporu k pojmenování nové stanice metra budované linky D po Ivanu Olbrachtovi. A to s poukazem na to, že to byl komunista, napsal naivní a propagandistickou Annu proletářku. Fuj a huj.

Kvality Balady pro banditu nebude asi nikdo zpochybňovat. Muzikál Milana Uhdeho a Miloše Štědroně v podání Divadla na provázku je legendární a nezestárl. Nemělo by se však zapomínat, co je jeho předlohou a kdo ji napsal. Muzikál, který je známý i z úspěšné a zdařilé filmové podoby, vznikl na motivy románu Nikola Šuhaj loupežník, který napsal Ivan Olbracht.

Mezi stovkami českých filmů, které vznikly od počátku 20. století, vynikají dva tituly. Přestože se nikdy neprobojovaly mezi oscarové nominace, v žebříčcích prestižních institucí (například BFI, Sight & Sound či Cineuropa) jsou pravidelně označovány za nejlepší české filmy všech dob. A dokonce za světová mistrovská díla.

Existují filmy, které nestárnou. Ať je pustíte kdykoli, mají pořád stejnou sílu, poetiku i chuť po životě.

Spisovatel Vladislav Vančura, autor slavné pohádky, zavražděný za druhé světové války nacisty, by se jistě nenadál takovéto rezonance svého díla. Které se mimo jiné stalo v osmdesátých letech předlohou pro sérii večerníčků. Občanská demokratická strana, která prohrála ve volbách souboj s Andrejem Babišem, ovšem jakoby nabízí nový výklad. Největším kritikem předvolební kampaně ODS se stal jihočeský hejtman Martin Kuba. K veslu se ovšem hlásí spolustraník Martin Kupka.

TAJNOSTI SLAVNÝCH: Žádná role nebyla moc složitá, okouzlujícího cynika nezlomila ani normalizace. Teprve vstup do politiky ho připravil o iluze.

Snímek režiséra Štěpána Skalského Člověk proti zkáze představuje svým způsobem milník v dějinách československé kinematografie na samém sklonku totalitního režimu. Přesněji řečeno, mohl jím být. Kdyby na něj chodili lidi…

Jaroslav Seifert byl významný český básník a nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1984, uznáván jako jediný český laureát 20. století. Jeho raný život byl poznamenán nestálým společenským, kulturním a politickým prostředím, které ovlivnilo jeho umělecký vývoj…

Filmy, v nichž nechyběly humor, lidskost a porozumění lidské povaze, to jsou filmy režiséra Jiřího Menzela, který svou inspiraci čerpal hlavně z děl světoznámých spisovatelů Bohumila Hrabala nebo Vladislava Vančury. Jak dobře je znáte? To vám napoví náš kvíz!

Měla modré oči, krásnou tvář i postavu a aristokratické vystupování, které vůbec nenasvědčovalo tomu, z jak skromných poměrů pochází. Kamarádila s Adinou Mandlovou, která byla stejně stará jako ona. Obě začínaly jako manekýnky, Eliška jako Iška u Podolské, Adina zpočátku u konkurenčního Rosenbauma, kde si nechala říkat Gréta nebo také Sascha. Protřelá Adina prý nepříliš zkušené Elišce také radila, jak na muže...

Prvorepubliková herečka Eliška Pleyová patřila mezi nejpůvabnější hvězdy stříbrného plátna, jenž zemřela bohužel předčasně. K rozhodnutí vzít si život ji donutil strach z gestapa. Bála se, že by mohla, kvůli svému příteli, padnout do jejich spárů, čehož se nechtěla za žádnou cenu dožít.

Patřila k nejkrásnějším a nejlépe oblékaným ženám. Ve filmu sice nehrála první ligu a její role patřily spíše k těm menším, přesto se do paměti diváků nesmazatelně zapsala. Svět jí ležel u nohou, přesto se rozhodla jej dobrovolně opustit.

Když se řekne slovní spojení "epický velkofilm", většina lidí si s největší pravděpodobností představí moderní trháky z hollywoodské produkce. Ze zahraničí k nám v průběhu dekád proudily celé závěje ambiciózních trháků, ať už nabitých strhující akcí nebo pohlcujícím dramatem. Někteří lidé tak mají tendenci zapomínat i na kvality tuzemské kinematografie, která dala svého času vzniknout jedinečným dílům.

V pátek 5. září to bude pět let, co odešel muž, který získal za snímek Ostře sledované vlaky Oscara a poetika jeho filmů byla nezaměnitelná.

Zkuste si zavzpomínat na povinnou četbu, kterou v 70. letech znal téměř každý maturant.

Rozmarné léto režiséra Jiřího Menzela z roku 1968 řadíme mezi skutečné poklady československé kinematografie. Tato poetická humoristická komedie podle stejnojmenné novely Vladislava Vančury zobrazuje několik deštivých červnových dní v říčních lázních, kde čas teče pomalu, ale atmosféra pulsuje životem.