Jihlavské listy

Na první pohled je to obyčejné vlakové (lokomotivní) depo na nádraží v Telči. Ale zdání klame… Uvnitř se nachází doslova chrám pro všechny milovníky železnice. Muzejní expozice místní dráhy Kostelec – Telč – Slavonice obsahuje stovky historických artefaktů. Některé raritní kousky vrátí návštěvníky v čase až do 19. století. „Velké závěsné fotografie jsme půjčili Rakušanům na výstavu do Thayi, ovšem pořád je tady toho dost k vidění, takže račte vstoupit,“ přivítal redaktora JL železniční historik a kurátor muzea Richard Cila, jenž vystavené předměty nashromáždil, část z nich vlastnoručně renovoval a některé „zachránil“ před likvidací. Technická památka Slovo „zachránil“ platí zejména o předmětech z nádraží Jihlava město, místo něhož „vyrostl“ moderní terminál. Původní výpravní budova již neexistuje, ale její srdce v podobě hradlového řídicího přístroje z dopravní kanceláře tluče pořád. Originál z roku 1941 (stejný přístroj byl instalován již v roce 1890 ve Veselí nad Lužnicí) je k vidění právě v telčské expozici. A stejně tak Richard Cila bojoval o získání stavědlového přístroje na ovládání výhybek (1941), který nejprve opravil, a po sehnání zbývajících pák zrestauroval do funkční podoby. „Byl jsem odhodlán přístroje odkoupit, pokud by mi na to stačily finance. Nakonec se to právnicky vyřešilo bezúplatným dlouhodobým pronájmem od Správy železnic. V opačném případě by obě zařízení pravděpodobně skončila v bazaru, nebo spíše ve šrotu!“ zdůraznil kurátor. Podle celosvětové charty průmyslového dědictví je železnice nedílnou součástí lidstva, a to včetně technických památek, mezi něž hradlový řídicí přístroj bezesporu patří. „Němci nebo Rakušané by ho vystavovali na nádražích jako raritu a unikát, v Česku se takové věci likvidují, ale nikdo neprotestuje…,“ nechápe Cila, jak je to možné. Více v tištěném vydání JL s datem 1. 9.

Jak aktuálně JL sdělil ředitel Horáckého divadla Ondrej Remiáš, zvedl se jihlavskému divadlu poprvé od covidové pandemie výrazně počet předplatitelů. Ten se po několik let udržoval na obdobných číslech, nyní divadlo zaznamenalo jeho nárůst o pět až deset procent.

V obou utkáních, která minulý týden odehráli v hlavním městě, dali fotbalisté FC Vysočina tři branky. Oproti středeční pohárové konfrontaci s Motorletem (3:0) se Jihlavané v pátečním zápase Chance Národní ligy proti Dukle dvakrát trefili do vlastní sítě, i proto padli na legendárním stadionu Juliska 1:3. „Naše hra nebyla úplně špatná, ale na bodový zisk to nestačilo. Individuální kvalita byla na soupeřově straně, a to rozhodlo,“ řekl hostující kouč Marek Nikl, jenž se vrátil do známého prostředí. Ještě letos v březnu seděl na duklácké lavičce coby asistent. Následně zazvonil telefon s vysočinskou nabídkou. Pražané jsou po sestupu hlavním favoritem druhé ligy, ovšem v pěti úvodních kolem brali jenom dvakrát plný počet bodů, proto potřebovali zabrat. A zabrali… Po necelé půlhodině byli ve dvougólovém „trháku“. V 17. minutě exjihlavský Rajmund Mikuš poslal přesný centr na malé vápno, kam mezi hostujícími obránci naběhl Olatoundji Tessilimi a hlavou usměrnil balon pod břevno – 1:0 Ve 25. minutě beninský křídelník opět uplatnil svoji rychlost a kreativitu, navedl si míč dovnitř pokutového území a možná by skóroval i bez nechtěné teče stopera Davida Štětky – 0:2. Ačkoli šlo o „vlastňák“, v zápise o utkání je pořád uvedeno Tessilimiho příjmení. Hrál se oboustranně otevřený fotbal, což Dukle náramně vyhovovalo. Nemusela útočit takříkajíc do plných a její ofenzivní „špílmachři“ měli dostatek prostoru něco na trávníku vymyslet. „Mikuš, Tessilimi nebo Šebrle dnes dokázali, že jsou to fotbalisté pro první ligu,“ podotkl Nikl. Vysočina do přestávky korigovala skóre, konkrétně ve 37. minutě. Jamborův dalekonosný pokus ještě těsně minul cíl, ovšem Labaranova přízemní střela z dobrých 22 metrů našla místo u pravé tyče – 2:1. Ve druhé půli se Jihlavané směrem dopředu více osmělili, v určitých momentech měli optickou převahu, ale při nadějných příležitostech netrefili bránu, nebo naopak trefili blokujícího soupeře. „Opět nám chybělo lepší řešení finální fáze a lepší zakončení. Už jsme na to trochu zvyklí,“ posteskl si hostující trenér. V 83. minutě se Mikuš prohnal kolem vysočinské obrany k brankové čáře a jeho zpětnou přihrávku opět smolně srazil do vlastní sítě Štětka – 3:1. „Davidovi nic nevyčítám, nemohl gólům zabránit,“ podržel Marek Nikl svého svěřence. Po domácím nezdaru s Táborskem (0:1) fotbalisté FC Vysočina podlehli i druhému favoritovi na čelo tabulky. Pražanům se hodně ulevilo. „Je to vzpruha. Potřebovali jsme dobrý výkon s dobrým výsledkem. Nebylo to úplně bez zádrhelů, ale byly tam emoce, kluci makali až do konce, a přesně tohle potřebujeme,“ nechal se slyšet kouč Pavel Šustr.

Letní prázdniny jsou u konce a pro děti to dnes znamená návrat do školních lavic. V Jihlavě čekají první okamžiky na základních školách bezmála šest set prvňáků. O den dříve přitom byly chodby bez žáků a učitelé využívali poslední hodiny před začátkem školního roku k přípravě a výzdobě tříd. „Ještě musíme přichystat na lavici nějaké pomůcky a dárečky, které děti první den ve škole dostanou. Čeká je oficiální uvítání se zástupci magistrátu a pak už se budeme seznamovat sami. První týden budou chodit do školy každý den jen pár hodin, aby se otrkali a zvykli si,“ líčí třídní učitelka jedné ze dvou prvních tříd na ZŠ Křížová Lucie Nováková. Druhou polovinu 33 prvňáků, kteří na ZŠ Křížová nastupují, bude mít na starosti ve vedlejší učebně třídní učitelka Pavlína Ondráková. Obě vyučující se na nový školní rok dle svých slov těší. Vítají také letošní novinku, kdy bude v každé 1. třídě s alespoň 15 žáky k dispozici asistent pedagoga. Podle vedoucího odboru školství jihlavského magistrátu Tomáše Koukala navštěvuje aktuálně jihlavské základní školy přibližně 5400 dětí, z toho 583 nastupuje do prvních tříd.

Vojenský výcvik výsadkářů české armády se od 31. 8. do 4. 9. uskuteční na Jihlavsku. Probíhat bude v Jihlavě a v okolí obcí Velký Beranov, Ždírec, Dobronín, Střítež, Měšín a Smrčn „V uvedených termínech mohou obyvatelé zaznamenat zvýšený pohyb příslušníků Armády České republiky a vojenské letecké techniky. Výcvik může být doprovázen zvýšenou hlukovou zátěží, zejména během plánované noční části,“ uvedla mluvčí základny v Náměšti nad Oslavou Sára Tomková. Doplnila časové termíny cvičení, a to 31. 8. od 12 do 18 hodin, 1.9. od 10 do 23 hodin, 2. 9. čas 10 – 23 hod., 3. 9. 10 – 18 hod. a 4.9. 9 – 12 hod. „Za případné nepříjemnosti a zvýšenou hlukovou zátěž se omlouváme,“ dodala Tomková.

Chodící kronikou je pro obyvatele Rokytnice nad Rokytnou Miroslav Štork. Ačkoliv čiperný drobný muž letos sice oslaví 83. narozeniny, má však fenomenální paměť. Obyvatelé městysu na Třebíčsku se na něho často obracejí, pokud něco nevědí například z historie. On sám bádá a neustále své znalosti doplňuje a rozšiřuje. Na svůj věk je nesmírně aktivní. Řadu významných historických událostí zažil jako pamětník, narodil se v listopadu 1943. Než odešel do důchodu, pracoval jako prodavač v drogerii. Říká, že nemá co skrývat, a přeje si, aby jeho svědectví bylo pečlivě zaznamenáno. V jednom z předcházejících vydání JL jsme přinesli jeho přímé svědectví o poslední vyučovací hodině pátera Jana Buly. Tehdy osmiletý Miroslav Štork patřil mezi jeho žáky. Letos v červnu byl přítomen v Brně na obřadu blahoslavení páterů Jana Buly a Václava Drboly, kteří byli popraveni komunistickým totalitním režimem. Došlo k tomu v rámci Babického procesu. „Taky mi přeletěla nějaká myšlenka na pana faráře, jak trpěli, ale to vše bylo upozaděné tím vším, co se dělo. V době oslav jsem na staré časy moc nevzpomínal. Spíš jsem prožíval radostný okamžik slavnosti,“ popsal JL své pocity. Co se páteru Bulovi stalo, jim ve škole neřekli. O jeho osudu se dozvěděl, až když byl starší. „My děti jsme se o tom nebavily. Když mi bylo 10-12 roků, tak jsem zaslechl, když o tom doma rodiče mluvili,“ zamyslel se. V Babicích byli zavražděni tři místní komunističtí funkcionáři a jeden byl těžce zraněn. Přepadení školy vedl Ladislav Malý, který byl patrně agentem-provokatérem. Jeho spojení s StB se však historikům prokázat nepodařilo. Komunistická justice babických vražd využila ke zmanipulovaným politickým procesům. V 15 procesech v letech 1951-1952 bylo odsouzeno celkem 107 osob. Bylo uděleno 11 trestů smrti. Zbývající odsouzení dostali dohromady více než 1375 let odnětí svobody. Zatčení dědečka V souvislosti s Babicemi si Miroslav Štork vzpomíná na hajného, který se jmenoval Žák, jenž místnímu kostelu daroval obraz sv. Huberta. „Měl dceru Jiřinu a žili v hájovně v lese. Pamatuji si, že Jiřina přišla se dvěma nebo třemi kufry. Ptala se matky, jestli by u ní mohli nechat nějaké ošacení kvůli kontrole,“ vzpomněl si. Na místním hřbitově nám ukázal hroby rokytnického hostinského Josefa Jeřábka a Miroslava Hloucha, který s páterem Bulou maloval. „Pan Jeřábek s panem Hlouchem byli zavřeni v rámci Babic. Byli ve vězení, ale v kterém, nevím,“ pokračoval Štork. Babice pocítil i na vlastní kůži prostřednictvím svého dědečka a kmotra. V době velkého zatýkání zrovna šel navštívit svého dědečka. „Před vraty stál nějaký chlap, uniformu nebo nic takového neměl, ale měl samopal. Ptal se, kam jdu. Říkal jsem, že jdu ze školy se podívat za dědečkem,“ podotkl pamětník. Policista v civilu ho však za prarodičem nepustil. „Vzal mě za rameno, hodil se mnou a povídá: Tady nemáš co dělat a běž domů. Viděl jsem, že na dveřích je velká bílá cedule A4, co tam bylo napsané, to nevím. Šel jsem pryč,“ pokračoval. O tom, že dědečka zatkli, se dozvěděl od svého kmotra Karla Čurdy (jedná se o shodu jmen s příslušníkem výsadku Out Distance a konfidentem gestapa – pozn. red.). Tem skončil také málem ve vězení v souvislosti s babickými událostmi. „Nemohli na něho nic najít. V noci ho dovezli do lomu mezi Želetavou a Římovem a dali mu želízka za záda. Hrozili mu, že když se nepřizná, tak ho shodí dolů,“ hovořil dále o svém kmotrovi. Podle Štorka Karla Čurdu StB podezírala, že pro skupinu, která zavraždila komunistické funkcionáře, vezl z nádraží v Okříškách zbraně. Za 14 dní ho propustili. Svědkové mu totiž na uvedený den potvrdili alibi, že byl v hospodě, kde byla svatba a zábava. „Svědkové říkali, že pan Čurda

Hudební festival folkové, trampské a country hudby Trampský širák se opět vrací do přírodního areálu Hanesova mlýna u Štoků. Jeho 23. ročník tu proběhne ve dnech 4. a 5. září. Organizátorem akce je i letos jihlavský podnikatel a fanoušek trampské hudby Pavel Sampaj Solar. Mezi účinkujícími se tradičně objeví stálice české folkové a country scény. Hrát se začne v pátek v 18 hodin a v sobotu od 11 hodin. Páteční program otevře Robert Křesťan s Druhou trávou. Dále zahrají František Nedvěd, Cimbal Classic, Samson či Marien. Žánrovým zpestřením sobotního programu bude letos účast The Beatles Revivalu. Program otevře Mirek Paleček. Dále jsou ohlášeni např. Tomáš Klus, Hop Trop, Pacifik, Folk Team, Karel Kahovec, Crossband, Alfasrnec nebo Báry. Zahrát má také Mňau mňau band, finalista Porty 2026. V sobotu po skončení koncertů bude slavnostně zapálen tradiční velký táborák. Atmosféru Trampských širáků dotváří vždy také specifické parkování na louce, možnost stanování či ubytování přímo nad přírodním svahem hlediště nebo jízdy na koních a hry pro děti. Novinkou budou tři vozy širákovského Taxi.

Jak oznámila Diecézní charita Brno, byla na pozici ředitelky Oblastní charity Jihlava ve výběrovém řízení vybrána Martina Hynková. Do funkce nastoupí od 1. září 2026. Hynková má se sociální prací a řízením neziskových organizací zkušenosti od roku 2003. V Oblastní charitě Jihlava působí od roku 2018. Dosud zastávala funkci zástupkyně ředitelky pro oblast služeb prevence a manažerky kvality. Na pozici ředitelky bude Martina Hynková navazovat na práci Hany Fexové, která po těžké nemoci zemřela letos 7. června. Jak uvedla Radka Běhalová, pracovník vztahů k veřejnosti Oblastní charity Jihlava, zúročí nová ředitelka ve funkci své více než dvacetileté zkušenosti v sociální sféře, hlubokou znalost regionu Jihlavska i detailní přehled o vnitřním fungování Charity. Jako zástupkyně ředitelky pro služby prevence a manažerky kvality odpovídala za řízení osmi sociálních služeb. Předtím působila 15 let v azylovém domě pro ženy a rodiny s dětmi. Je absolventkou magisterského studia na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Odborný přehled získávala také během studijních pobytů v Německu a Rakousku. Ve své dosavadní praxi se zaměřovala na rozvoj a kvalitu služeb, vyjednávání podpory s obcemi a krajem, regionální síťování i úspěšné vedení služeb při inspekcích MPSV a odborných certifikacích. „Vedení organizace nevnímám jako funkci, ale jako službu a poslání. Mým cílem je stavět na kontinuitě, pozitivně ovlivňovat kvalitu služeb, flexibilně reagovat na potřeby lidí v našem regionu, budovat silné jméno organizace, a především vytvářet stabilní a předvídatelné prostředí pro naše zaměstnance,“ uvádí nastupující ředitelka Hynková. „Věřím, že díky dlouholetým zkušenostem a vztahu k Charitě povede Oblastní charitu Jihlava dobrým směrem. My ji v tom budeme v rámci Diecézní charity Brno rádi podporovat,“ uvedl ke jmenování Hynkové Pavel Kolmačka, ředitel Diecézní charity Brno. Oblastní charita Jihlava je profesionální organizace, která poskytuje pomoc a podporu potřebným lidem a jejich okolí. Provozuje více než 20 služeb pro děti předškolního věku, teenagery, ale i rodiče, seniory nebo lidi s chronickým onemocněním a zdravotním postižením.

„Vaše krev právě pomáhá.“ Takové je znění SMS zprávy, kterou nově obdrží dárci krve poté, kdy je krev z jejich odběru použita k pomoci pacientovi. Novinku v nedávné době zavedlo hematologicko-transfuzní oddělení jihlavské nemocnice. Krev, kterou dárci poskytují, pomáhá podle mluvčí nemocnice Moniky Zachrlové například pacientům po úrazech nebo operacích, lidem s onkologickým onemocněním i v mnoha dalších případech. Novinku si pochvaluje vedoucí hematologické laboratoře Jaroslav Zelený: „Zpětná vazba je pro nás velmi důležitá. Díky SMS se nyní může dárce dozvědět, že jeho krev byla vydána a právě pomáhá pacientovi. Je to pro nás zároveň způsob, jak dárcům ukázat, že jejich pomoc má skutečný a konkrétní význam.“ Zprávy o využití darované krve budou dárci dostávat mezi 7. a 19. hodinou. V případě, že bude krev využita v nočních hodinách, zpráva jim dorazí druhý den ráno.

Výstavou s titulem Jeden život: Spletité cesty Aleše Tomana představí Muzeum Vysočiny Jihlava v úvodu nové podzimní sezóny osobnost jihlavského zoologa a ornitologa a průvodce africkou přírodou. Výstava bude zahájena v úterý 1. září v 17 hodin, přesně v den 70. výročí Tomanova narození. Potrvá do 27. listopadu. Jak v anotaci výstavy o svém kolegovi připomínají jihlavští muzejníci, začala jeho cesta do muzejních sbírek, záchranných stanic, zoologických zahrad i afrických národních parků, když jako chlapec dostal dalekohled. Výstava na něho vzpomene prostřednictvím fotografií, osobních dokumentů, předmětů z cest i vzpomínek rodiny, přátel a spolupracovníků. Aleš Toman (1956–2023) byl milovníkem a ochráncem přírody, popularizátorem a průvodcem přírodovědných expedic. Výstava zmapuje jeho profesní i životní etapy od prvních ornitologických pozorování na rodné Hané přes studia přírodních věd, působení v muzejnictví a ochraně přírody až po práci v zoologických zahradách a četné expedice. Představí také některé zoologické a ochranářské projekty, na nichž se podílel. Po uvedení v Jihlavě je plánována také putovní verze výstavy.

Letošní teplý a suchý rok nás velmi trápí, ale bohužel již nepřekvapuje. Pro naše předky bylo před 190 lety podobné počasí opravdovým šokem, který se dostal do kronik. Vnímavý a literárně zdatný smrčenský kronikář Streichsbier toto podrobně popsal. Začalo to nenápadně: „V únoru 1834 nastalo tak krásné počasí, že polní práce a vláčení šly tak od ruky, až se prach zvedal jako mračna. Teplota se zvýšila natolik, že 24. února se na jihlavském náměstí nedalo na slunci dlouho vydržet a člověk musel vyhledat stín. Tato dvě po sobě jdoucí léta byla pro nás, obyvatele hor, nejen nejpohodlnější, ale přinesla i nejbohatší zemědělskou úrodu, zejména co do množství a kvality ozimého žita. Z jedné měřice výsevu mnozí sklidili až 12 mandelů obilí“. Taková úroda odpovídající zhruba 1,5 t/hektar byla pro sedláky zcela zázračná a odpovídala dvojnásobku obvyklé úrody v této nadmořské výšce při absenci chemie a hnojiv. Delší vegetační období, žádné plísně a krajina s dostatečnou zásobou vody z předchozích let byla po tyto dva roky rájem. Streichsbier, který byl bystrým pozorovatelem přírody, byl osobně překvapen výnosem svých včelstev: „Pro včelařství byl rok 1835 rokem takového rozmnožení a nebývalého rozmachu, že se onoho léta v době rojení potulovalo po lesích množství rojů, které vyhledávaly všechny duté prostory. Nejednomu včelaři se v těchto příznivých dvou po sobě jdoucích letech stalo, že z několika starých úlů nakonec v posledním roce získal přes 20 mladých rojů. Patří to ovšem k vzácným případům, které se možná nebudou opakovat dalších 50 let; vždyť ani žádný z pamětníků nepotvrdil, že by se něco podobného někdy stalo. To vše díky oněm předchozím dvěma suchým letům, která s sebou přinesla tak příznivou a přitažlivou úrodnost, jež těmto včelím tvorečkům bezpochyby nabídla nadbytek medových výparů. Právě ty jim dopomohly k tak bohatému užitku a k takovému rozmnožení, jaké jim bylo dopřáno.“ Všichni včetně nejstarších pamětníků byli nejvíce překvapeni neobvyklým suchem, které bylo v kraji podle všeho ještě větší nežli to, co zažíváme letos. Kronika zaznamenala ojedinělé jevy: „Kvůli po sobě jdoucím suchým rokům nás v oněch dvou suchých letech, zejména roku 1835 skutečně jímala úzkost z ohromného nedostatku vody. Potoky, rybníky, řeky, a dokonce i ty nejlepší a nejstálejší prameny vyschly. Vyschla i Kamenná studánka (Steiniger Brun) na zadním Roháči v lese u hranic s Větrným Jeníkovem. Nikdo nepamatuje, že by někdy za jeho života tento pramen vyschl, a přesto byl, stejně jako několik dalších lesních studánek, v onom roce i s okolím vyprahlý na troud. Vyschly dokonce i lesní bažiny, a to natolik, že lidé v nich mohli vykopávat a odvážet odtud na vozech stelivo a hnojivo, neboť tyto močály byly v celé své ploše suché. Zatímco všechny velké prameny v okolí již značně slábly, pouze Zlatá studánka (Goldbrunn) ještě trochu držela, ale obzvláště Jelení studánka (Hirschenbrun) u statku Andrease Kreutze č.p. 48 zvaného Hirschenbauer (Jelení sedlák) zůstala při svém plném průtoku.“ Zápis tak potvrzuje nejen vydatnost pramene u samoty pod Vysokým kamenem, ale především historické Zlaté studánky v lokalitě „U devíti studní“ směrem k Úsobí, odkud město Jihlava budovalo na počátku 17. století impozantní vodovod. Po suchých a teplých letech, kdy se podařilo naplnit sýpky po okraj, přišla v roce 1837 katastrofa v podobě chroustů, zvaných též lešáci. Streichsbier to barvitě vylíčil: „Toho roku bylo v našem drsném pohoří velmi vlhké a studené léto, zejména náhle nastoupivší dlouhé a studené jaro nám způsobilo o to větší škody, což potvrzovali i staří pamětníci. Muselo se jim dát za pravdu, že kvůli dlouhotrvajícím mrazům bílí ponravovit

Smíšené pocity, kritika i chvála, zpoždění a výpadky spojů. Tak by se zkráceně daly hodnotit odpovědi našich čtenářů, co říkají na nového dopravce ČSAD Autobusy České Budějovice (Busem). Někteří tvrdí, že předchozí dopravce Icom transport byl lepší, jiní to vidí opačně. Busem obsluhuje od loňského dubna Jihlavsko. Od letošního srpna převzal Pelhřimovsko a Humpolecko. Obě oblasti společnost obsluhuje v rámci krajského závazku Veřejná doprava Vysočiny (VDV). Dříve zde dopravu v závazku VDV zajišťovala společnost Icom transport. Především na Pelhřimovsku a Humpolecku se dopravce zpočátku potýkal s výpadky spojů. Zažil je například náš čtenář Jarda Konečný, který nám napsal, že s novým dopravcem není spokojen. „Když jsem se vracel zpět do Pelhřimova z Jihlavy 10. srpna, tak nejely dva spoje po sobě a byl pracovní den, měly jet 12.40 a 13.40, nejel ani jeden,“ upozornil nás. Vojtěch Třebický označil novou dopravu za děs a hrůzu. Zmínil, že bylo zrušeno několik přímých odpoledních spojů z Častrova do Počátek a byl přesunut školní spoj. „Více přestupů, nesmyslné zdvižení ceny za jízdenku, a to nemluvím o tom, že kolikrát ani nepřijedou…,“ shrnul Třebický. Podle náměstka vysočinského hejtmana Vladimíra Novotného (SOCDEM) je v současné době situace na Humpolecku a Pelhřimovsku stabilizovaná. „V posledním týdnu nenahlásil dopravce žádné neodjeté spoje. Spoje, které byly dopravcem odřeknuty po spuštění provozu, nám průběžně nahlašoval a za jejich neodjetí mu budou uděleny sankce,“ informoval na dotaz JL náměstek. Výši pokut blíže nespecifikoval. Upřesnil, že jde zhruba o 130 odřeknutých spojů mezi 3. až 10. srpnem. Vyřešené problémy Podle náměstka se v dotčených dnech jednalo o zrušení tří procent všech spojů na Humpolecku a Pelhřimovsku, což se blíží standardnímu začátku provozu v nových oblastech. „Nezaznamenali jsme ani významně zvýšený počet dotazů a stížností od cestujících, než bylo při začátku provozu v jiných oblastech,“ pokračoval Novotný. Je přesvědčen, že k začátku nového školního roku budou připraveni. Problém se spoji na Pelhřimovsku a Humpolecku JL potvrdil i generální ředitel Busem Vladimír Homola. Ten sdělil, že na začátku měli řidičů dostatek a obsluhu oblasti zahájili bez problémů. Avšak krátce nato jeden řidič skončil, další nenastoupili. „Někdo nám onemocněl a pak nám chybělo pár cizinců, kde se nepodařilo včas nějakou chybou vyřešit potřebné doklady,“ navázal. Generální ředitel uvedl, že výpadek řidičů řešili necelý týden. Ujistil, že se situaci snažili vyřešit rychle. Domnívá se, že se jim to podařilo. „V tento okamžik, pokud vím, tam už žádné výpadky nejsou,“ navázal Homola. Zkušenosti jsou různé JL oslovení čtenáři hodnotí nového dopravce různě. Názory jsou mnohdy naprosto protichůdné. Lidé často probírali řidiče a názory byly diametrálně odlišné. Jedni je kritizují, že jsou arogantní, nezdraví a neznají oblast. Jiní je naopak chválí, že jsou příjemní, milí, ochotní a velcí sympaťáci. Aleně Šamajové se nelíbí komunikace se společností. „Když jsem volala, proč nám autobus nepřijel, nikdo nebral telefony, potom mi bylo řečeno, že mají technické problémy. No jsem zvědavá, jak to bude, až pojedou děti do školy,“ poznamenala. Marii Horváthové vadí zpoždění autobusů na Jihlavu. Řada diskutujících má z nového dopravce dojmy opačné. „Za sebe říkám dobrý, jezdí to každou chvíli a na Rohoznou chválím všechny řidiče,“ napsala mimo jiné Dana Bacherová. „Jsem velmi spokojený. Konečně to jezdí včas, dle jízdního řádu…Také navýšení spojů do okrajových lokalit je super,“ souhlasil Tomáš Bederka. Korektní jednání Společnost Busem v Jihlavě musí využívat autobusové nádraží

Česká volejbalová veřejnost aktuálně žije mistrovstvím Evropy žen, které spolupořádá Brno (pavilon výstaviště). Při utkáních tuzemského národního týmu jsou tribuny zaplněny do posledního místa. Doslova elektrizující atmosféru si nemohou vynachválit Daniela Jansová (za svobodna Digrinová) s Evou Svobodovou, reprezentantky z Jihlavska. „Je to tady prostě skvělé. Již při nástupu k zápasům máme husí kůži a slzy v očích,“ dojímala se jihlavská rodačka Jansová, která je coby libero členkou základní sestavy. Polenská smečařka Svobodová naskakuje na palubovku v roli střídající hráčky. „Co více si přát než evropský šampionát v domácím prostředí. Je neuvěřitelné, jak nás fanoušci ženou,“ uvedla. V základní skupině české volejbalistky porazily Řecko (3:1), Rakousko (3:0), Ukrajinu (3:1) a nestačily na favorizované Srbky (1:3).

Motoristé, kteří jsou zvyklí jezdit na Třebíč přes Brtnici, už mohou stříhat metr. Od září totiž skončí dlouhodobá úplná uzavírka této jinak velmi frekventované trasy. Stejně tak se šoféři konečně dostanou z města přímo do Jihlavy. Do této chvíle totiž museli počítat s objížďkou přes sousední Kněžice, respektive Stonařov. Konec dopravních omezení potvrdil starosta města Jan Přibyl. „Uzavírky byly velkou komplikací pro obyvatele města i místních částí, a to hlavně pro ty, kteří jezdí směrem na Třebíč a Jihlavu denně. Těšíme se proto na začátek nového měsíce, až tato omezení skončí,“ uvedl starosta. Řidiče vesměs chválí za to, že respektovali dopravní značení a nastavené objízdné trasy. „Vše proběhlo relativně v klidu a žádné velké stížnosti se ke mně nedostaly. Čas od času do úseku sice zajel řidič s kamionem, ale s tím se nedá nic dělat. Kdo neměl naši městskou povolenku a vjel do zákazu, musel počítat s tím, že pokud ho přistihne policejní hlídka, dostane pokutu,“ bilancuje starosta. Vedení radnice si ale nemohlo nevšimnout, že právě v souvislosti s uzavírkami do města meziročně zavítalo méně turistů. „Informaci mám zatím zprostředkovaně, oficiální vyhodnocení návštěvnosti ještě nemáme. Co ale musím vyzdvihnout, je fakt, že do Brtnice letos pro změnu dorazilo více cyklistů, než bylo zvykem v minulých letech,“ poukazuje starosta na to, že cyklisté už hojně využívají novou cyklostezku. Ta sice ještě není oficiálně otevřená, ale bikeři ji už stabilně řadí do svých tras. Brtnice navíc už tento víkend ožije pouťovým veselím, které se ve městě koná pravidelně každý poslední srpnový víkend. Kompletní pouťový program je k dispozici na internetových stránkách města.

Oslavy 800. výročí od první zmínky o obci začnou ve vyskytenské škole dnes, v pátek 28. srpna, v 17 hodin otevřením výstavy o historii obce. Současně zde pokřtí knihu archiváře Ladislava Vilímka mapující minulost obce. Večer na venkovní ploše u fotbalového hřiště místní ochotníci odehrají divadelní představení složené z veselých i vážných epizod od vzniku obce až po současnost. Hra je napsaná hercem Horáckého divadla Jihlava (HDJ) Stanislavem Gerstnerem právě pro tuto příležitost. Na pódiu se představí další člen HDJ Jakub Škrdla a vypomohou ochotníci z Rantířova. Sobotní program začne před polednem řemeslným jarmarkem a ve 13 hodin žehnáním nově vybudovaných informačních tabulí v obci a následovat bude průvod v historických kostýmech. Program na hřišti pro děti i dospělé začne ve 14.30 hodin. Přítomné čeká vystoupení dětí ZŠ, soutěž o nejlepší pajerský koláč, výstava veteránů nebo ukázka rybolovné techniky. O hudební zážitek se postará přední české vokální uskupení Voxtet a večer zakončí divadlo Víti Marčíka a hudební zábava (hraje kapela Jordan 2). V neděli 30. srpna se v místním kostele koná mše svatá za doprovodu pěveckého sdružení Campanula Jihlava. Také v neděli bude možnost prohlédnout si historickou výstavu ve škole (od 10 do 20 hod.).

Dobrá zpráva pro všechny motoristy, celá Žižkova ulice v Jihlavě je od úterního večera 25. srpna opět otevřená pro dopravu. Město to oznámilo na svém Facebooku Doprava v Jihlavě. MHD se měla do ulice vrátit včera ve čtvrtek 27. srpna. V rámci opravy průtahu Jihlavou byla opravována část ulice od čerpací stanice ONO po krajský úřad. Po dokončení prací měla původně na to navázat renovace úseku Žižkovy ulice od krajského úřadu ke Zverimexu. Kvůli tomu, že předchozí etapa se o několik dnů protáhla, byla odložena. Práce na průtahu Jihlavou zajišťuje Krajská správa a údržba silnic Vysočiny (KSÚSV). „Po projednání s městem bylo v koordinaci s ostatními záměry na komunikacích v majetku města dohodnuto, že tento úsek bude opraven v termínu od 26. září do 7. října,“ informovala ve zprávě již dříve Miluše Jiskrová, asistentka ředitele KSÚSV. KSÚSV opravuje průtah Jihlavou za asi 46 milionů korun od čerpací stanice ONO po kruhový objezd u Helenína. Zrenovované komunikace po dokončení kraj předá městu. Práce začaly v polovině července. Většina z nich se stihla během léta. V rámci opravy průtahu prošla modernizací Hradební ulice. Brněnská ulice byla zatím opravena od zoo k Tescu. Nyní jsou v závěru práce na úseku silnice od Tesca k Helenínu. Úsek měl být dokončen původně 24. srpna. Práce se zde prodloužily o týden. „Objevily se komplikace zejména v podobě asi desetinásobného množství sanací v okrajích vozovky oproti předpokladu v projektové dokumentaci,“ vysvětlila Jiskrová. Most 60:40 Krajští silničáři mají pro letošek v plánu ještě dvě akce. V rámci průtahu opraví v říjnu ještě část Znojemské ulice od křižovatky s Brtnickou ulicí po kruháč u silnice I/38. Úsek se má opravovat ve třech desetidenních etapách. Kraj ve spolupráci s městem má v plánu opravit 200 metrů ulice Romana Havelky. Jde o její poslední neopravený úsek od sjezdu k Vodnímu ráji po Hybráleckou ulici. „Zahájení prací se předpokládá cca v polovině září. V současné době se uzavírá smlouva s vítězným uchazečem,“ vyjádřil se pro JL již dříve ředitel KSÚSV Radovan Necid. Součástí prací bude oprava mostu přes Smrčenský potok, který si mezi sebou rozdělily kraj a město 60:40. Práce vyjdou zhruba na 15 milionů korun bez DPH. „Silnice bude po celou dobu stavby průjezdná. Do zimy bychom rádi stihli opravy v prostoru mostu. Nové povrchy na zbývajících 200 metrech chceme realizovat až na jaře,“ dodal ředitel KSÚSV. Kvůli stavebním pracím v areálu Nemocnice Jihlava je uzavřen do konce března příštího roku vjezd do zařízení z ulice U Cvičiště. Za velkou uzavírku v Jihlavě je možné označit tu, co probíhá od začátku července na třídě Legionářů. Ulice má být úplně uzavřena pro veškerou dopravu do 4. listopadu.

Na postup do další fáze MOL Cupu se ani moc nenadřeli. Pro fotbalisty FC Vysočina bylo úterní pohárové odpoledne v hlavním městě takříkajíc na pohodu. Třetiligový Motorlet Praha porazili na spadaným listím pokrytém trávníku 3:0 a budou čekat na los třetího kola. „Doufáme v atraktivního prvoligového soupeře,“ přeje si nejen jihlavský kouč Marek Nikl konfrontaci s účastníkem Chance ligy. Druhé kolo je pro Motorlet stropem. Dále se v MOL Cupu nikdy neprobojoval. „Pomozte k historickému momentu,“ stálo na předzápasových pozvánkách. Klub z pražských Jinonic mohl snít jenom necelých pět minut. Při brejku Ousmane Sambou doběhl k volnému balonu, podstřelil brankáře Viktora Pančeva a jeho bratr Kryštof nestihl vykopnout míč jinam než do vlastní sítě – 0:1. Ve 13. minutě senegalský krajánek v hostujících službách skóroval podruhé (celkově v letošním poháru počtvrté). V pokutovém území převzal přihrávku, nachystal si balon ke střele a gólman naštvaně rozhodil rukama – 0:2. „Bylo jenom otázkou času, kdy se střelecky prosadíme, protože jsme hráli opravdu velice dobře. Soupeř bojoval, snažil se nás překvapit, ale my jsme mu to neumožnili. Naprosto upřímně říkám, že jsme postoupili bez větších obtíží,“ potvrdil Nikl, že papírový outsider nekladl silný odpor. Dvě minuty po přestávce Pražané otáleli s rozehrávkou v blízkosti vlastní šestnáctky, Khalid Baba Labaram jim vypíchl míč a následně s Romanem Mokroviscem a zakončujícím Lukášem Moudrým vykombinovali defenzivu až „do kuchyně“ – 0:3. „Z naší strany špatné utkání i výkon. Ukázal se skok mezi amatérským a profesionálním fotbalem, ale takhle velký rozdíl jsem neočekával. Byli jsme daleko horší úplně ve všem,“ uvedl domácí trenér Radim Nečas. A to Vysočina ještě minimálně tři tutové příležitosti neproměnila… „Ano, to jediné nás – opět – trápilo. Je to malá černá kaňka na dnešním výkonu,“ podotkl Marek Nikl. Dnes se jihlavští fotbalisté do hlavního města vrátí, konkrétně na stadion Juliska, kde v rámci 6. kola Chance Národní ligy poměří síly s Duklou. Zápas má výkop v 18 hod.

Na oficiální akce k významným datům naší státnosti, svobody a demokracie, pokud je pořádá nebo se jich zúčastní někdo z politického vedení Jihlavy, nechodím. Mám demokratickým stranám v něm za zlé, že svou kolaborací (collaborare = spolupracovat) v současné koalici legitimizují, legalizují a normalizují zlo, které ohrožuje naší zemi. Zlo, které ji jako mor bezostyšně ovládá, rozkládá, rozkrádá a oslabuje její schopnost obrany i pozici v demokratickém světě. Nechci jim pomáhat svou účastí. Ušpinit se s nimi. Udělám si raději jako obvykle pietní akt sám. Symbolicky u Morového sloupu, připomínky hrůz, které už několikrát v dějinách zdecimovaly lidskou společnost. Historie se ráda opakuje. Jenomže ten náš současný mor už není neviditelný a latentní bacil. Naopak, dere se jako Kraken drze a hlasitě na světlo, ovíjí a rozežírá zaživa svými chapadly postupně a už neskrývaně naši společnost, všechny její důležité orgány: ústavu, soudy, ekonomiku, veřejnoprávní média, obranyschopnost atd., zatímco my s ním hrajeme naivní hru na demokracii. A nárokuje si právo na život, maskovaný za svéprávný politický názor, přestože to znamená připravovat společnou smrt pro všechny. Symbolicky také vedle pomníku Evžena Plocka, člověka, který v roce 1969 k vyjádření odporu vůči svinstvu, jež nás srovnatelně dusilo tehdy, zvolil oběť nejvyšší. Co by asi dnes dělal? Také si živě pamatuji dunění ruských letadel, tanků a bagančat v srpnu 1968. Ty strašné slzy bezmoci, křivdy, bezpráví a zrady. Jenomže dnes se o moc bezpečněji v naší zemi necítím. Nejen proto, že ruské rakety a bomby létají nedaleko za obzorem, ale proto, že někteří to mlčky přecházejí, někteří schvalují a někteří dokonce vítají. A pracují pro ně. Protože lež, podvod a bezskrupulózní drzost se při tom stávají normálem, nástrojem, neřku-li oslavy hodným počinem. Protože nádorové metastázy tohoto moru díky moderním technologiím už ani žádný zvací dopis psát nemusí. Je důležité si historické milníky naší svobody a demokracie připomínat. Ještě důležitější je však nezapomínat to okolo, před a po. A životně, existenčně důležité je pro nás (nikdy) nezapomenout.

Bouřlivá diskuse na sociálních sítích se strhla k novým bezpečnostním ostrůvkům v Jihlavě. Vznikly v rámci rekonstrukce Žižkovy ulice. Tu opravil kraj při renovaci průtahu Jihlavou. Bezpečnostní ostrůvky v ulici na přechodech nechalo instalovat město. Žižkova ulice patří k nejvytíženějším dopravním tepnám v Jihlavě. Podle údajů města jí za den projede okolo 20 tisíc aut. „V ranní špičce je to až 20 aut za minutu. Přitom ji každý den přecházejí děti cestou do školy, místní i cestující mířící na vytížené zastávky MHD,“ uvedlo město na svém Facebooku Doprava v Jihlavě. A právě kvůli velkému provozu v ulici přibyly dva nové ostrůvky. Jeden z nich u školy a druhý u křižovatky s ulicí Bratří Čapků. Město ujistilo, že smyslem úprav není komplikovat dopravu, ale zvýšit bezpečnost lidí na jedné z nejvytíženějších komunikací ve městě. Podle údajů města vyšel jeden ostrůvek na 60 tisíc korun. „Průjezd aut ani trolejbusů ostrůvky neblokují. Jízdní pruh zůstává v nejužším místě široký minimálně 3,8 metru, tedy s dostatečným prostorem pro běžný provoz,“ pokračovala Doprava v Jihlavě. Nová bezpečnostní opatření se stala terčem kritiky veřejnosti na sociálních sítích. „No, a to pak když je kolona a chce projet sanitka nebo hasiči. To potom začíná dobrodrůžo…,“ zapochyboval(a) diskutující pod pseudonymem Černá Růže. Více v tištěném vydání JL s datem 28. 8.

V debatě o budoucnosti financování České televize (ČT) a Českého rozhlasu se objevuje také srovnání jejich nákladů s komerčními televizními skupinami. Jedním z argumentů je, že například Česká televize provozuje méně televizních kanálů než skupiny Nova nebo Prima, přesto hospodaří s obdobnými částkami. Na rozdíly mezi veřejnoprávními a komerčními médii upozornil ve svém vyjádření pro Jihlavské listy z 10. července v anketě k otázce: „Zrušit poplatky za televizi a rozhlas? Ano, či ne?“ poslanec a krajský zastupitel Radek Koten (SPD). Podle jeho slov není hospodaření ČT v dobré kondici a řešením by mělo být převedení financování na státní rozpočet spolu s kontrolou Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ). Jihlavské listy proto porovnaly uvedená tvrzení s dostupnými údaji a vyjádřeními odborníků. Kolik stanic jednotlivé skupiny provozují? Srovnání počtu televizních kanálů závisí na tom, které typy stanic jsou do celkového počtu zahrnuty. Koten ve svém vyjádření uvedl: „Pro srovnání soukromé subjekty, například skupina Prima provozuje 11 celoplošných televizních a šest rozhlasových stanic, skupina Nova provozuje celkem 13 televizních stanic. (…) Ta (ČT) provozuje pro srovnání pouze šest celoplošných kanálů.“ Česká televize skutečně provozuje šest televizních stanic: dva plnoformátové kanály ČT1 a ČT2 a čtyři tematické stanice ČT24, ČT sport, ČT art a ČT:D. „Memorandum o veřejné službě stanovuje omezení, které po dohodě se soukromými televizemi určuje, kolik peněz má ČT dát na investice, a že nesmí mít víc kanálů než v době existence ČT3 (tedy maximálně sedm),“ vysvětluje Filip Rožánek, novinář a mediální analytik. Skupina Nova provozuje podle údajů na svém webu celkem třináct televizních stanic, pokud mezi ně počítáme i jednu slovenskou. Dvanáct z třinácti kanálů je tvořeno šesti hlavními a šesti placenými sportovními stanicemi Nova Sport. Prima provozuje v Česku devět televizních stanic, k tomu časově posunutou verzi hlavního kanálu Prima +1 a čtyři slovenské stanice. Celkem tak skupina dosahuje třinácti televizních stanic. Zároveň provozuje i šest rozhlasových stanic. Český rozhlas například provozuje 12 celoplošných stanic a 14 regionálních vysílání. Jeho náklady za rok 2024 činily přibližně 2,37 miliardy korun. Samotný počet kanálů ale podle odborníků nevypovídá o tom, jak náročný je jejich provoz. „Česká televize vysílá zhruba dvě třetiny vlastní tvorby oproti soukromým televizím, u kterých je to zhruba jedna třetina. Srovnávat pouze počet celoplošných kanálů je jako míchat hrušky s jablky,“ uvedla členka Rady České televize a redaktorka Českého rozhlasu Ivana Chmel Denčevová. Podle ní je při srovnávání potřeba zohlednit rozdílnou úlohu veřejnoprávní a komerční televize. ČT má ze zákona povinnost zajišťovat například regionální zpravodajství nebo pořady pro děti, menšiny a lidi se zdravotním postižením. Zároveň vyrábí, jak už bylo řečeno, větší podíl vlastního obsahu. „Soukromé stanice nejde s ČT srovnávat. Cílem komerčních televizí je co největší zisk při co nejnižších nákladech. Soukromá televize nebude například natáčet animovaný Večerníček, ale koupí zahraniční seriál a nechá jej nadabovat,“ potvrzuje Rožánek. Podle něj mohou komerční stanice část vysílání postavit na nakoupeném obsahu, zatímco veřejnoprávní televize má širší okruh zákonných povinností. Koten v reakci na další dotaz JL subjektivně zpochybnil rozsah vlastní tvorby České televize: „Závratné množství nových pořadů příliš neregistruji.” Více v tištěném vydání JL s datem 28. 8.

V roce 2009 se na Českomoravskou vrchovinu přestěhoval rodák ze severního Londýna Jan Peknik Kozák. Absolvent studia výtvarného umění na tamní Central Saint Martins dnes žije a tvoří v ateliéru v želivském premonstrátském klášteře. Působí také v galerii současného a moderního umění 8smička v Humpolci a je jedním z vyučujících na Střední uměleckoprůmyslové školy v Jihlavě - Heleníně. „Ve své dramaturgii se snažíme dávat prostor i autorům a umělcům, kteří jsou nějakým způsobem spojeni buď přímo s Jihlavou, nebo s regionem a širším okolím. Jan Peknik, ač je rodákem z Londýna, si našel cestu zpět do Čech a přímo na Vysočinu,“ vysvětlila 10. června na vernisáži kurátorka galerie Mahlerova domu Jana Součková. Ve své tvorbě se Jan Peknik věnuje malbě, grafice, koláži i fotografii. Tato média v ní také prolíná. Tematicky se dlouhodobě zabývá tématy kolektivní a osobní paměti či reprodukovaného obrazu. Paměť prostoru Výstavu svých abstraktních maleb v Mahlerově domě nazval Jan Peknik Všechno je možná něčím jiným. Propisuje do ní paměť prostoru, v němž v současné době žije a tvoří. Vystavil kolekci silných děl, v nichž „propojuje výpovědi dějin umění a historie vepsané do zdí.“ V základu obrazů vychází z podoby rozpadajících se reálných fasád s řadou jejich opotřebovaných vrstev, otisků lidské přítomnosti či nepřítomnosti, následků působení času. „Výjevy se objevují a mizí, struktury se rozpadají a znovu skládají, podobně jako samotná paměť, která není pevná, ale neustále se proměňuje…,“ zní v anotaci výstavy. Výchozím médiem pro vznik obrazu je pro Jana Peknika fotografie. Do procesu vzniku díla pak tvůrce zapojuje autentické materiály a využívá jejich struktury a vlastnosti. A tak se v jeho technikách kombinovaných na plátně či na deskách uplatňují písek, sádra, stěrka, polystyren, cementové lepidlo a Duvilax, papír, krepový papír, latex, lak či saze. Vedle nich pálená keramika, želatina, inkoust, zrcadlo, různé pigmenty či spreje. Pozorovatel může v detailech objevovat i širší kontexty, krajinné motivy či geologické vrstvy, které autor předkládá jako osobitou formu archivní paměti světa. Jeho cílem je i znejistit diváka, přivést ho při zkoumání díla k zapojení smyslů, k přemýšlení nad zobrazeným, k objevování perspektiv. „Umění je ta nejlepší věc, která může být. Je to ta nejlepší terapie, která existuje. To říkal vždycky můj táta, který už s námi není,“ uvedl svoji výstavu Jan Peknik Kozák s díkem své přítelkyni Natálce, která pomohla s tvorbou koncepce a výběrem obrazů. Jak vysvětlil, výstava odráží asi rok práce. Je rozdělena do dvou odlišných částí: „Člověk by v podstatě mohl říct, že jsou to dva různí umělci. A to mě vlastně zajímá, ty různé pohledy. Věci, které jsou až přeplácané, taková jakoby geologie - je tam hodně věcí na sobě, jsou tam vrstvy. A ta druhá věc, která je taková minimalistická, jednoduchá, strohá.“ Obě tyto polohy podle Kozáka propojuje hra s formou - jak se formy rozpadají a opět nacházejí. Název výstavy podle něho vychází z rozhovoru s americkou malířkou Amy Silllman, která na otázku, o čem je umění, reagovala, že o tom, aby nás zmátlo, že možná všechno je něčím jiným. Obrazy maluje Jan Peknik na zemi, chodí kolem nich. „Takže člověk ten obraz obejde a najednou ta věc je úplně jiná, najednou se ty tvary úplně mění, věci se ztrácejí, zase se nacházejí…,“ uvažuje malíř. Dva pohledy na svět Svoji roli podle něho hraje také skutečnost, že je bilingvální: „Jsem narozený v Anglii, mluvím česky, takže ten svět vidím nějak dvojmo, dvěma způsoby. Všechno vždycky může být řečeno jedním i druhým jazykem, a to mění význam nebo nádech věcí.“ I text pro výstavu je pro Pekn

Blíží se to mílovými kroky… Příští neděli (6. září) krajské město Vysočiny opět „zaplaví“ milovníci běhu. Na programu je 11. ročník Jihlavského půlmaratonu plus přidružené závody. „Rádi bychom se přiblížili hranici 1000 účastníků. Registrace jede na plné obrátky,“ avizovala ředitelka Hana Šabatková. A právě kvůli tomu závod na 21,0975 kilometru mění potřetí v historii trať. Loni (kvůli přestavbě městského vlakového nádraží a silničním uzavírkám) ji organizátoři přeložili celou do areálu Českého mlýna, kde je krásně, ale poněkud těsno… Aby si navzájem nepřekáželi, poběží půlmaratonci po cyklostezce z Českého mlýna k Helenínu, kde se otočí a vyrazí nazpátek (celkem dva okruhy). „Přelidněnost není jediným důvodem, proč jsme trať přesunuli. Minulý rok byla trochu nuda, běhat čtyři stejné okruhy, a tak jsme se rozhodli ukázat účastníkům i další místa v Jihlavě,“ vysvětlila Šabatková. Nová trať má oficiální pětiletou certifikaci, přesto pořadatelé budou přemýšlet, jestli ji po uplynutí certifikační doby opět nezmění. Možnosti jsou dvě: přiblížení k centru města, nebo přeložení někam úplně jinam. „Jihlava je krásná a nabízí spoustu variant,“ podotkla Hana Šabatková. Návrat k původní trati, se startem a cílem na Masarykově náměstí, aktuálně není téma. „Nikdy neříkej nikdy, ale silniční provoz je v některých místech hrozně moc frekventovaný, takže bychom museli dopravu omezit, nebo úplně zastavit,“ nechtějí Šabatková a spol. „škádlit“ šoféry. Charitativní rodinný běh, jenž je pevnou součástí Jihlavského půlmaratonu, má pomoci slečně Nikole, která je doslova uvězněna ve svém vlastním těle. Nedokáže se pohybovat samostatně, ani s pomocí mechanického vozíčku. Na svět přišla s dvojčetem Adélou již ve 26. týdnu matčina těhotenství. Po porodu krvácela do mozku. Byl jí voperován VP shunt, odvádějící mozkomíšní mok do břišní dutiny. V předškolním roce Nikola musela podstoupit operaci kyčlí, protože vysoké svalové napětí vytáhlo hlavice kyčelních kloubů z jamek. Naposledy se ocitla na operačním stole loni v únoru, kdy jí lékaři odebrali vaječník a vejcovod. Více než deseticentimetrový útvar v břiše naštěstí nebyl tumor, ale zapouzdřený zánět. „Navzdory obrovskému tělesnému handicapu je Nikča poměrně veselá a zvídavá holčina, která má ráda společnost. Proto věřím, že nás bude na startu Rodinného běhu co nejvíce,“ doplnila Hana Šabatková.

Popáté pořádá organizace Brána Jihlavy akci Boží Food Fest s nabídkou gastronomie z celého světa. Jídlo oživí a provoní Masarykovo náměstí v sobotu 29. srpna od 11 do 22 hodin. Boží Food Fest nabídne speciality z různých koutů světa, hudební program i divadélko. „Na své si přijdou milovníci masa, street foodu, exotické kuchyně, sladkostí i nejrůznějších gastronomických specialit,“ sdělila Iva Pakostová, vedoucí marketingu Brány Jihlavy. Vedle české a středoevropské klasiky se mají na grilu připravovat klobásy, bratwurst v bagetě nebo hermelín. Bude škvarková pomazánka, langoše nebo farmářské hotdogy s máslovou žemlí, cibulovým čatní, cheddarovou a BBQ omáčkou. Dojde na gruzínské šašliky nebo polské zapiekanki – křupavou bagetu se sýrem a čerstvými ingrediencemi přímo z trouby. Chybět nemají mongolské knedlíčky nebo čerstvě připravované čebureky, masové kapsy z těsta. „Indonéská kuchyně nabídne např. pomalu vařené hovězí Beef Rendang s kokosovou omáčkou a rýží nebo vepřový bok Babi Kecap ve sladké sójové omáčce,“ avizují pořadatelé. Jamajskou kuchyni bude reprezentovat např. Jerk kuře, vepřové nebo hovězí (grilované maso marinované v aromatickém karibském koření) nebo kari s masem a rýží. K ochutnání ovšem bude také hmyz - červíci a cvrčci v několika příchutích, hmyzí chipsy nebo hmyzí lízátka. Budou saláty, dipy, tvarůžkové delikatesy i sladká část festivalu. Ta nabídne čerstvé churros, bubble vafle, makronky, donuty, domácí koláče nebo dortíky. Avizovány jsou např. zázvorové speciality. Vítěz první řady MasterChef Česko, kuchař Jiří Hilgart, uvede ve dvou hodinových blocích svoji grilovací show. Z hudebníků vystoupí PaLuBa nebo Dan Vertígo. Divadlo pro děti se bude hrát od 17 hodin v zahradě hospůdky U Jakuba. Od 19 hodin zazní živě soundtrack k tarantinovskému filmu Pulp Fiction. Festival zakončí koncert Haluz Hauz s Matějem Kolářem.

„Jdu na tebe, braň se!“ vykřikuje instruktor sebeobrany Radek Fila, když přihlížejícím dětem předvádí jednu z technik, jak se vyvléknout útočníkovi. Záhy na to se do sebe s vervou pouští předem rozdělené skupinky třinácti účastníků příměstského tábora Kapap Czech zaměřeného na výcvik sebeobrany. Jeden druhého se děti snaží složit na měkkou podlahu tělocvičny v Rokycanově ulici, kde se tábor v druhé polovině srpna koná. „Jak jsme se to učili, nejde o sílu, ale o techniku,“ zastavuje děti instruktor a s pomocí figuranta celou sekvenci pohybů předvádí znovu. Ve chvíli, kdy je trenér spokojen, následuje čas na odpočinek. Toho nevyužívají všichni, někteří plni energie běhají po tělocvičně nebo dál testují nově naučené sebeobranné techniky. „Na pravidelných trénincích se dají jednotlivé techniky trénovat důkladněji. Tady nemáme prostor na to, by to uměly dokonale. Ale můžeme to udělat tak, aby je to začalo bavit. K tomu patří i to vyblbnutí se,“ usmívá se jihlavský instruktor izraelských sebeobranných technik Radek Fila. Mnohé děti ale raději usedají, sbírají síly s vidinou dalšího náročného programu a vzájemně sdílí nové poznatky. „Učíme se základní věci, třeba když nás někdo chytne zezadu nebo zepředu za ruce, tak jak se z toho dostat,“ vypráví zaujatě Míša. Nad dotazem, zda se budou po táboře cítit bezpečněji, trojice dívek chvíli přemýšlí. „Jo, určitě se budeme cítit líp. Ale museli bysme tam být tři nebo aspoň dvě, abysme ho přeprali. Kdyby tam bylo třeba dvacet lidí, tak to ne,“ směje se Zuzka. Adéla vidí podobnou situaci střízlivěji: „Já myslím, že kdyby se něco takového stalo, tak bych byla v takovém stresu, že bych možná stejně nic z toho nedokázala použít.“ Cílem je útěk do bezpečí Dětská sebeobrana je podle hlavního trenéra společnosti Kapap Michala Mika Janouška specifická. Děti musí zavčas vyhodnotit situaci jako nebezpečnou a snažit se z ní co nejrychleji dostat pryč. „Děti učíme v rámci prevence, aby utekly do bezpečí. Někam, kde jsou lidi, kde jim může někdo pomoct,“ vysvětluje trenér. Právě tato situace je hlavním tématem dalšího cvičení. Děti se staví do kruhu kolem instruktora, který představuje agresora. „Ve chvíli, kdy vás chytím, tak bouchneš a utíkáš do bezpečí. Nebudete se s ním prát, to nemá smysl,“ zní instrukce. Prudkým úderem do ruky falešného útočníka se děti jedno po druhém osvobozují ze sevření. Výkřikem „stůj“ a obranným postojem dávají najevo svůj nesouhlas a pak už se úprkem ženou k druhému z instruktorů, který představuje náhodného kolemjdoucího. Kromě jednotlivých chvatů děti pracují také na fyzičce nebo schopnosti orientace v prostoru. Tu procvičili táborníci se svými instruktory na venkovní vycházce ke kostelu sv. Jakuba, kde měli za úkol vytvářet mapy míst, kterými procházejí. Dopolední program zakončuje ukázka sebeobranných prostředků. Při ní se děti od Michala Janouška dozvídají například to, jaké jsou výhody a nevýhody pepřového spreje. Největší zájem ale budí ukázka nejrůznějších druhů nožů a malých bodných zbraní. Dětem usazeným do kroužku tak rukama prochází plastová tlačná dýka, šurikeny, nůž motýlek nebo československý bodák k samopalu.

Prohlídky s průvodcem Markem Skřivánkem či jeho kolegy z příspěvkové organizace města Brána Jihlavy pokračují i během letních prázdnin. Stálicí jsou mezi nimi denně kromě pondělků komentované prohlídky gotických krovů v kostele sv. Jakuba Většího. Do konce srpna ještě dojde na dnešní komentovanou prohlídku areálu SUPŠ Jihlava v Heleníně, zítřejší procházku za historií sídliště Březinky a sobotní vycházku Po stopách Karla Löwa až k venkovské usedlosti v Henčově (termíny a místa srazů přinášíme v přehledu akcí Kultura týdne). Září pak nabídne celou řadu prohlídkových témat. Výpravy s průvodci zamíří do Domu Gustava Mahlera, do Starých Hor a na Zaječí skok, za starými jihlavskými mlýny či za příběhy starých hospod. Další vycházky navštíví slavné jihlavské vily se specifickými výpravami za vilami prvorepublikovými a vilami na Bedřichově, v Dřevěných mlýnech a na Lesnově. Půjde se také na prohlídku rekonstruovaného Stříbrného domu na náměstí, do budovy Vysoké školy polytechnické, do bývalé vojenské kaple v někdejší nemocnici v Tolstého ulici a na sídliště Březinky. Znovu se zájemci vypraví po helenínských a henčovských stopách továrníka Karla Löwa. Půjde se také za jihlavskými legendami a pověstmi a po stopách někdejší kaple sv. Václava. Jedna z prohlídek rovněž přiblíží jihlavská místa spjatá s 2. světovou válkou a proměny Lidické kolonie. Trojice prohlídek se stane 5. září součástí jihlavského programu letošních Dnů evropského dědictví. Půjde o prohlídky krovů svatojakubského kostela, budovy radnice s místy, kam se návštěvník běžně nedostane, a historického centra města s prohlídkou kostela Povýšení sv. Kříže. Budova ateliérů zažila i dramata Zářijovou novinkou bude ve čtvrtek 17. 9. od 17 a 18 hodin Komentovaná prohlídka uměleckých ateliérů SUŠG Jihlava ve Dvořákově ulici č. 12. Její účastníci se budou moci seznámit s budovou dnešní soukromé školy, která má podle M. Skřivánka nesmírně bohatou historii a krásné interiéry, včetně neoklasicistního točitého schodiště. Jak popisuje průvodce, objekt sloužil za 2. světové války pro účely německého Červeného kříže a v jeho útrobách bylo posléze „odsouzeno“ k trestu smrti 21 jihlavských Němců. „Uvozovky jsou na místě, neboť tento ortel nad nimi vyřkli členové Revolučních gard, kteří neměli k něčemu takové oprávnění,“ dodává Skřivánek s tím, že o jedné z tragických poválečných kapitol jihlavských dějin bude řeč právě během komentované prohlídky. Návštěvníci ve škole navštíví ateliéry, kde dnes studují budoucí generace umělců. K vidění bude také řada studentských realizací. Na druhou zářijovou novinku dojde 30. 9. od 16 hodin. Bude jí komentovaná prohlídka s názvem Kaplí Nanebevstoupení Páně za historií Ústředního hřbitova. Jak připomíná průvodce prohlídky M. Skřivánek, v minulosti realizoval vycházky hřbitovem jihlavský badatel a předseda Spolku za Starou Jihlavu Vilém Wodák. Nově pojatá prohlídka v režii Brány Jihlavy přiblíží významná místa hřbitova i osobnosti, které zde spočinuly. Novinkou bude právě i prohlídka interiérů hřbitovní kaple Nanebevstoupení Páně. Premiéra této prohlídky hřbitova je plánována na 30. 9. od 16 hodin. Marek Skřivánek připravuje na září také dvojici přednášek v sále Stříbrného domu. Jejich tématy budou 22. 9. Majitelé a historické proměny domu U Zlatého lva a 29. 9. Životní příběhy jihlavských erbovních měšťanů od 16. do 18. století.

Malý sport, ale velký turnaj. Dokonce nejprestižnější, jaký může Croquet Club Dynamo Telč v kategorii jednotlivců na svých kurtech pořádat. Pohádkové město bylo v polovině srpna (15. – 18. 8.) dějištěm mistrovství Evropy v asociačním kroketu. „Je to 20 let, co jsme začínali s tímto sportem na fotbalovém hřišti v Černíči. Kdyby nám tehdy někdo řekl, že jednoho dne přivítáme evropskou elitu, dlouho a nahlas bychom se tomu smáli,“ řekl prezident Asociace českomoravského kroketu Štěpán Hazdra. Nejen on, ale i ostatní spoluorganizátoři se mohli usmívat i po skončení šampionátu. „Turnaj se vydařil, účastníci byli spokojeni. V pondělí nás potrápilo deštivé počasí, kurty byly pod vodou, ale dokázali jsme je dát do stavu způsobilého pro hru,“ informoval Hazdra.

Jihlava umožňuje lidem stát se součástí nové arény. Město před více než rokem umožnilo adopci panelů na fasádě Horácké multifunkční arény (HMA). Nyní má aréna více než 850 dárců. Původně měla být jména se štítky donorů umístěna na fasádu na konci dubna. Od té doby se termín odkládal. Montáž nakonec začala v pondělí 24. srpna a potrvá několik dnů. „Příprava byla nakonec složitější, než jsme si představovali, a zabrala více času, než jsme původně odhadovali,“ napsal v dopise dárcům radní David Beke (ODS), manažer výstavby HMA. Donorům se za průtahy omluvil. Vysvětlil, že u některých štítků narazili na překlepy, u jiných zase došlo k překročení povoleného počtu znaků. Podle radního bylo nutné vše opakovaně projít a některé z dárců kontaktovat napřímo a domluvit s nimi drobné úpravy. „Museli jsme také vyřešit speciální znaky, které jste na své certifikáty kreativně umístili, ale ve znakové sadě, ze které štítky vytváříme, nebyly,“ pokračoval radní. Speciálními znaky měl na mysli například srdíčka, křížky i jiné symboly. Beke upozornil, že není v jejich silách odhadnout, kdy bude který štítek instalován. Odkázal, že kdo bude chtít, může montáž sledovat webkamerou umístěnou na VŠPJ (pozn. red. do internetového prohlížeče napište slova VŠPJ webkamera a odkaz vám naskočí). „Montážníci budou vybaveni podrobnými plánky, ale při tak velkém počtu štítků se může stát, že i přes veškerou pečlivost dojde k chybě. Pokud na nějakou narazíte, dejte nám vědět a napravíme ji,“ vyzval Beke. Adopce panelů HMA byla spuštěna 2. června na webu fasada.hma.cz. Během jednoho měsíce bylo adoptováno skoro 70 % panelů za téměř dva a půl milionu korun. „Každý adoptovaný panel ponese štítek se jménem dárce, rodiny, firmy nebo jiným krátkým textem,“ uvedl již dříve primátor Jihlavy Petr Ryška (ODS).

Vesmírné rakety startovaly v sobotu z jihlavského Českého mlýna. Za velkého zájmu desítek kluků i dívek a jejich rodičů se tu odehrála další Raketiáda Jihlavské astronomické společnosti (JAS). „Přesně to vlastně nevíme, ale byl to možná už šestý ročník téhle naší popularizační akce,“ zamýšlí se vedoucí osobnost JAS, jihlavský muzejník Miloš Podařil. Během čtyřhodinového setkání s vědou patřilo sobotní odpoledne společnému objevování a dobrodružství pro děti i jejich rodiče. Ačkoli chvílemi sprchlo, po většinu času obloha dětem umožňovala pozorovat Slunce speciálními astronomickými dalekohledy. „Během let účast na Raketiádě stoupá,“ potvrzuje zájem rodin Podařil. Také tentokrát se účastníci při fyzikální show a zábavných pokusech bavili reálnými pokusy a demonstracemi přírodních zákonitostí, vše doplnila výstavka modelů raket a sond a zábavné hry. Tou největší atrakcí ale byla i tentokrát zejména společná stavba funkčních raket z papírových ruliček. Stráň u cyklostezky se pak v podvečer proměnila v kosmodrom a rakety jedna za druhou vylétaly k nebi. Tu a tam některá selhala, ale ty nejzdařilejší vylétly desítky metrů vysoko a zpět dolů se vracely na padáčcích. Jiné zase byly zdrojem „vesmírných karambolů“, které v tomto případě budily představivost i pobavení. Také pro nadcházející podzimní sezónu chystá JAS několik popularizačních akcí. Tou první bude výstava snímků objektů noční oblohy, které byly pořízeny novým muzejním dálkově řízeným dalekohledem Museum Remote Telescope. V Kavárně Muzeum výstava začne 1. září. Na 11. září po setmění se potom chystá pozorování oblohy na fotbalovém hřišti s umělou trávou v Lukách nad Jihlavou. Pokračovat budou také popularizační přednášky v Malovaném sále Muzea Vysočiny. Tématem té nejbližší budou 24. září od 17 hodin Kameny z Měsíce, které přiveze Pavel Gabzdyl z Hvězdárny a planetária Brno a Masarykovy univerzity v Brně. Od 9. října potom začne letošní Astronomický kroužek JAS s účastníky ve věku od 7 do 15 let. Jeho kapacita je už podle informace organizátorů naplněna, účastníci se budou scházet v prostorách jihlavského muzea.

Dodrželi pořekadlo neměnit vítěznou sestavu, ale kýžený výsledek to nepřineslo… Fotbalisté FC Vysočina podlehli v pátečním programu 5. kola Chance Národní ligy hostujícímu Táborsku 0:1. Na dobytí protivníkovy defenzivy nestačil ani souvislý nápor ve druhém poločase. Na domácí půdě Jihlavané nebodovali podruhé v řadě. „Nerozhoduje to, jestli držíme balon a tlačíme soupeře, ale kvalita v boxu a zakončení, která nám trochu scházela. Soupeř tu kvalitu ukázal,“ řekl kouč Marek Nikl a naprosto přesně to vystihl. Vysočina hrála pohlednější fotbal, ovšem Jihočeši sebrali všechny body, protože dokázali dotáhnout jednu z brejkových situací, na které spoléhali. Málem udeřili i po rohovém kopu, kdy se míč odrazil od Lackovy tváře a Adrián Čermák ho vykopl z brankové čáry. Matúš Lacko mohl poslat Jihlavu do vedení z podobné pozice jako při utkání v Kroměříži, ale minul „zařízení“. V 18. minutě Táborsko táhlo protiútok po pravé straně, Varačka napřáhl před pokutovým územím a jeho polovysoká rána krásně zapadla k levé tyči – 0:1. „Bohužel jsem na balon nedosáhl, hezky to trefil,“ litoval gólman Filip Slavata. „Potvrdilo se, jak jsou brejky Táborska nebezpečné,“ dodal. Což se ukázalo i chvíli před přestávkou, kdy tváří v tvář Slavatovi postupoval Šplíchal, ale dal střele opačnou faleš a míč se stočil mimo bránu. Ve druhé půli zápas postupně gradoval, podobně jako domácí snaha o srovnání skóre. Vysočina donutila hostujícího gólmana k několika zákrokům, ani jeden ovšem nebyl extra obtížný. „Dobývat obranu, která umí a je zkušená, je složité. I když jsme si vypracovali hodně nedotažených příležitostí a několik šancí, ještě nemáme takovou kvalitu v zakončení, abychom takovou obranu prolomili,“ posteskl si Marek Nikl, jehož syn Matouš seděl jako náhradník na táborské lavičce. V nastaveném čase si Čermák a Slavata neporozuměli při rozehrávce volného kopu a hosté mohli pečetit výsledek do opuštěné brány. Jihlavané stihli hrozící průšvih „uhasit“. „Utkání mělo naprosto všechno. Emoce, kvalitu, rychlost, tempo, a ještě k tomu vezeme tři body,“ radoval se trenér Miloslav Brožek a pochválil domácí fotbalisty. „Vysočina hrála výborně. Nejlepší soupeř, na kterého jsme prozatím v letošní sezoně narazili. Hráli jsme ´na krev´, s obrovskou touhou uspět. Náš výkon byl heroický,“ doplnil.

Jubilejní 30. ročník MFDF Ji.hlava proběhne ve své fyzické části od 23. října do 1. listopadu. Sedm dní debat, přednášek, workshopů a setkání nabídne jeho letošní Inspirační fórum. Desítky hostů této sekce, která tradičně probíhá ve dvou víkendových blocích na Zkušebně Horáckého divadla, mají opět přijet z celého světa. Podle vedoucí Inspiračního fóra Terezy Swadoschové spolu čtyři letošní hlavní témata pro debaty Inspiračního fóra zdánlivě nesouvisí, ale všechna se týkají našeho společného běžného života. Téma Mapy bude 24. října věnováno orientaci v prostoru i otázce, kdo dnes utváří obraz světa. Mluvit se má o tom, jak mapy souvisejí s mocí, pamětí, konflikty a proč nejsou jen neutrálním záznamem reality. „Mapy nám pomáhají zorientovat se ve světě. V tom našem programu se ale nebudeme zaměřovat jenom na mapy cest a hranic, ale bude nás zajímat, kdo vlastně dnes mapuje svět, kdo rozhoduje o tom, co se na mapě zobrazí, co vidíme a co zůstává skryté,“ uvažuje Swadoschová. Festival tedy podle ní probere, jak mapy souvisí s politikou, s mocí, s konflikty, ale třeba i s digitálními technologiemi. Téma Humor má 25. října představit smích jakožto nástroj porozumění, svobody, odporu i přežití. Otevře také otázku, kdy smích osvobozuje, a kdy zraňuje. „Tady nás bude zajímat, proč vlastně humor vznikl, jaká je jeho evoluce. Budeme se věnovat třeba i historii toho českého,“ avizuje vedoucí Inspiračního fóra. Jak dodává, debata se nemá vyhnout ani politice a humoru: „Podíváme se na to, co v tom současném světě dělá třeba politická satira.“ Termín 30. října bude věnován tématu Korupce. Ta už dnes podle Swadoschové často nemá podobu obálky narvané penězi, která je předávána potají někde pod stolem. Spíše má formu nenápadného přepisování pravidel. „To téma trošičku rozšíříme a budeme se zabývat systémovou korupcí, tedy tím, jak se proměňují pravidla toho našeho současného světa ve prospěch těch, kdo mají moc, kontakty nebo peníze,“ prozradila Swadoschová. Vedle systémové korupce budou podle ní organizátory a diskutující zajímat také nejnovější poznatky z organizovaného zločinu a z mafie a to, jak se tyto poznatky promítají do naší politiky, ekonomiky a do našich životů. Závěrečné téma zní Jak měnit pravidla, která ovlivňují náš život, jak měnit věci, které nefungují. V termínu 31. října se bude debata věnovat tomu, proč samotné poznání často ke změně nestačí. „Jak je možné, že o dopadech některých systémů, technologií či ekonomických pravidel víme stále víc, a přesto je nedokážeme včas měnit?“ ptají se organizátoři debat v zadání závěrečného dne Inspiračního fóra. Jak uvažuje Swadoschová, často mluvíme o krizích – o klimatické krizi, krizi školství nebo obecně vzdělávání, o krizi demokracie, ale nic se vlastně nemění. „Často na tyhle věci už máme nějaké návody, data, výzkumy a řešení. A my se budeme zabývat tím, kdo a proč vlastně brzdí tu změnu, kterou všichni potřebujeme. Ale hlavně se budeme zabývat tím, kde získat odvahu a spolupráci k tomu, abychom tyhle změny mohli společně provést,“ řekla novinářům k tématu Swadoschová. Každý může přinést také své téma Počtvrté proběhne na Ji.hlavě v rámci Inspiračního fóra také formát nazvaný Inspirační schůzování, který vytváří prostor pro svobodnou diskusi. Jde o program bez vystupujících a bez pódia, každý sem může přinést své vlastní otázky. „Diskuse probíhají v malých skupinách a témata přinášejí sami účastníci a účastnice. Často vycházejí z osobní zkušenosti, ale zároveň odrážejí širší společenské otázky. Prostor zde má každý bez ohledu na profesi, věk nebo životní příběh,“ vysvětluje princip tohoto formátu Tereza

Celkem v pěti dětských táborech na Vysočině se u dětí vyskytly zažívací potíže. Ve zprávě o tom informovala vysočinská Krajská hygienická stanice v Jihlavě (KHSV), která dětské tábory kontroluje. „Jednalo se o zvracení, průjem, nevolnost, v několika případech zvýšenou teplotu. Obtíže obvykle trvaly jeden až dva dny,“ shrnula Hana Pavlasová, ředitelka odboru protiepidemického KHSV. Doplnila, že v letošním roce byla takto postižena na zotavovacích akcí asi stovka dětí a jejich vedoucích. Konkrétní postižené akce nejmenovala.

Starostu Polné Jindřicha Skočdopole (71) červencové pravomocné odsouzení za zpronevěru nepřipravilo o žádnou funkci. Dál zůstává uvolněným starostou města, a to i přesto, že opozice avizuje, že se ho na zářijovém zasedání zastupitelstva pokusí odvolat. Starosta přitom tuto funkci vykonává nepřetržitě už od roku 1998. Vzhledem k tomu, že má starosta v koalici důvěru a opozice disponuje malým počtem hlasů, neočekává se, že by opoziční zastupitelé dokázali svůj návrh prosadit. Starosta dál pokračuje i jako šéf Okresního fotbalového svazu na Jihlavsku. Působit bude dál také ve funkci člena Řídicí komise pro Moravu Fotbalové asociace České republiky (FAČR). Mluvčí asociace Milan Štěrba na dotaz redakce JL uvedl, že to byla právě řídicí komise pro Moravu, kdo vedení FAČR o odsouzení starosty informoval. „Pan Jindřich Skočdopole své pochybení uznal, převzal za něj odpovědnost a podnikl veškeré kroky k nápravě. Vzhledem k tomu, že se nejednalo o finanční prostředky FAČR ani pobočných spolků a FAČR nevystupuje jako poškozená strana, nepřísluší Fotbalové asociaci průběh ani okolnosti případu dále komentovat,“ sdělil k případu Štěrba. Co se vlastně stalo? Zkušený regionální politik a sportovní funkcionář nasedl před časem podvodníkovi na legendu o tom, že si v minulosti založil investiční účet a v kryptoměně na něm má v přepočtu téměř 400 tisíc korun. Více v tištěném vydání JL s datem 25. 8.

Ke zdržení prací na opravách průtahu Jihlavou vydala zprávu i Krajská správa a údržba silnic Vysočiny (KSÚSV), která realizaci zastřešuje. Konkrétně jde o zpoždění prací na Brněnské a Žižkově ulici. KSÚSV zmínila, že práce na obou úsecích byly zahájeny v termínu. „Oproti prvním etapám se však u těch současných objevily komplikace zejména v podobě asi desetinásobného množství sanací v okrajích vozovky oproti předpokladu v projektové dokumentaci,“ vysvětlila ve zprávě Miluše Jiskrová, asistentka ředitele KSÚSV. V Žižkově ulici se opravuje úsek od čerpací stanice ONO po krajský úřad. Práce měly být dokončeny 25. srpna. Minimálně pro MHD se ulice otevře podle KSÚSV, až ve čtvrtek 27. srpna. Na něj měl navázat na Žižkově ulice úsek od krajského úřadu ke Zverimexu. Jeho oprava však bude odložena. „Po projednání s městem bylo v koordinaci s ostatními záměry na komunikacích v majetku města dohodnuto, že tento úsek bude opraven v termínu od 26. září do 7. října,“ přiblížila Jiskrová. Práce v Brněnské ulici mezi Tescem a Helenínem se mají protáhnout o týden do 31. srpna. Původní předpoklad jejich ukončení byl 24. srpen. „Posledním úsekem bude oprava ulice Znojemská. Předpokládáme, že dodavatel začne začátkem října ve třech přibližně desetidenních etapách,“ dodala Jiskrová s tím, že termíny budou upřesněny.

Falešný bankéř obral Jihlavanku o 280 tisíc. Pod záminkou ověření identity z ní vylákal i intimní fotky. Scénář začal klasickým telefonátem. Falešný pracovník banky poškozené tvrdil, že někdo zneužil její občanský průkaz a její úspory jsou v ohrožení. Vyděšená žena muži uvěřila a slepě plnila jeho pokyny. Pod záminkou „zabezpečení financí“ zašla do banky a vybrala hotovost ve výši 280 tisíc korun. Peníze pak osobně předala neznámé ženě přímo na Masarykově náměstí v Jihlavě. Že se stala obětí podvodu, jí v tu chvíli vůbec nedošlo. Tím však manipulace neskončila. Podvodník ženu během následné komunikace přesvědčil, aby si pořídila a poslala mu své vlastní intimní fotografie a videa. Jako záminku podle policejní komisařky Dominiky Mrkosové použil tvrzení, že je to nutné pro ověření identity k nově zřízenému „rezervnímu“ bankovnímu účtu. Teprve poté poškozené došlo, že naletěla, a obrátila se na policii. Kriminalisté již zahájili úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu a po pachateli pátrají. Policie znovu vydala varování. Upozorňují, že bankéři intimní fotky nechtějí. Skuteční pracovníci bank po svých klientech nikdy nepožadují převody peněz na „bezpečné“ účty, natož osobní předávání hotovosti na ulici. „Pokud máte podezření, hovor ihned ukončete a kontaktujte svou banku oficiální cestou. Policie rovněž důrazně apeluje na občany, aby nikomu neznámému neposílali své intimní materiály, které mohou být později zneužity k vydírání,“ dodala Mrkosová.

Šestkrát se během srpnových pozdních večerů rozsvítily divadelní štychy pod stromy na okraji vísky Věžnička u Polné. Z improvizovaného parkoviště na nedaleké louce mířily průvody diváků polňačkou k divadelní maringotce postavené na stráni nad chalupami. Tady se po setmění rozehrával příběh o vraždě místní švadlenky Anežky Hrůzové. Ta byla nalezena v nedalekém lese Březina o Velikonocích roku 1899. Divadelníci nyní ve své inscenaci rozehráli zejména antisemitskou reakci tehdejší společnosti na celou událost a nespravedlivý proces s obviněným polenským mladíkem židovského původu Leopoldem Hilsnerem.

Po zhruba sedmileté odmlce se vrátil do fotbalové soutěže na Jihlavsku romský klub. Jmenuje se AV-Amari Roma. Muži nastoupili do nejnižší 10. ligy a v prvním zápase zvítězili. Klub má i tým starších žáků, kteří hrají svoji ligu. Hlavním trenérem obou týmů je Robin Flégr. Desítky hráčů a přes stovku diváků dorazilo 2. srpna na stadion Na Stoupách na první trénink týmu. „Nejde nám o to hrát nejvyšší ligy, ale o to, aby si ti chlapi zahráli a těšili se celý týden na ten víkendový zápas. V minulosti byly zápasy o tom, že na ně přišly celé rodiny,“ avizoval pro JL již dříve David Drevňák, který má hlavní podíl na znovuobnovení klubu. Na trénink dorazila celá řada pamětníků staré TJ Roma. Jedním z nich byl Roman Benda. JL o sobě řekl, že v 90. letech minulého století hrál nejprve za Modetu a poté za Spartak Jihlava. Zakopal si i za starou Romu. „Mezi chlapy jsem měl našláplo a prostě to nevyšlo. Miluji fotbal. I v 50 letech si rád zaběhám, baví mě to,“ řekl JL. V minulosti podle svých slov hrál za Spartak Jihlava i Milan Sivák. „Ta kariéra se moc nevyvíjela, tak jsem začal hrát tady s Romáky. Hrál jsem za ně přes 25 let,“ shrnul. Nyní již 15 let žije a pracuje v Anglii. „Kdysi to byla zábava. Bylo to parádní. Hrálo se a lidi to bavilo,“ ohlédl se do minulosti. Láska k fotbalu mu však zůstala a tak vyslyšel nabídku zahrát si za novou Romu. „Jsem tu shodou okolností na dovolené. Přijel jsem sem do Jihlavy a nemohu takovou věc odmítnout, protože tam všichni máme své srdce,“ zdůraznil Sivák. Vzpomínky trenéra Na trénink se přišel podívat i téměř 70letý Karel Dreveňák, který TJ Roma dlouhé roky trénoval. Vzpomněl, že klub v roce 1968 zakládal jeho otec, který původně hrál za Modetu. „Po něm jsem to pak převzal já. Bylo to v roce 1974 nebo 1976. Hrál jsem za dorost v Modetě. Celá rodina byla Modeťácká,“ podotkl. Nejraději vzpomíná na postup klubu do III. třídy okresního přeboru. Tu klub hrál podle dostupných údajů v letech 2014-2017. Jenže o dva roky později klub dočasně zanikl. „Téměř všichni kluci jezdili pracovat ven. Bylo nás málo, sešlo se nás třeba šest nebo sedm a to bylo špatně. Dalším důvodem byly i peníze,“ vysvětlil Dreveňák. Tým už trénovat nebude kvůli špatnému zdravotnímu stavu. „Hráli jsme ještě tady na škváře. Manželka pak dala dresy dvakrát, třikrát do pračky a pračka se rozbila. Byla to samá škvára,“ vzpomněl na zápasy staré Romy na škvárovém hřišti. Zmínil, že na jejich zápasy dorazilo i 300 lidí a přijela dokonce i romská kapela z Prahy. První výhra Svůj první zápas nová Roma letos odehrála 9. srpna s Brzkovem, který porazila 4:2. Podle statistik se přišlo na zápas podívat rekordních 450 diváků. „Mám obrovskou radost z naší výhry v prvním zápase, a o to více, že se to povedlo přímo na domácí půdě. Věřím, že celá sezóna proběhne ve velmi pozitivním duchu,“ sdělil JL své dojmy vedoucí Týmu David Drevňák. Je moc rád, že se bez komplikací podařilo sestavit jak tým dospělých, tak i žáky. Podle něho mají na tom zásluhu spřátelené kluby a vedení jihlavské Fotbalové asociace České republiky (FAČR), kterým za jejich důvěru poděkoval. „Je skvělé vidět, jak tím žije celá komunita – lidi se těší na zápasy, natáčejí videa, mluví o tom a sami se chtějí zapojit. To nás jen utvrzuje v tom, že má tento projekt obrovský smysl,“ zdůraznil. Osobně ho baví rozjíždět podobné projekty a rád by se pustil do dalších. I proto by pozici vedoucího týmu časem rád předal někomu schopnému z romské fotbalové komunity. „Chci, aby komunita přirozeně rostla, rozvíjela se a přebírala vlastní odpovědnost a pevně věřím, že toho člověka brzy najdeme,“ dodal Drevňák.

Když se dnes sedmatřicetiletý Filip Milfajt, policista z pohotovostního a eskortního oddělení Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, zapisoval v roce 2018 do registru dárců kostní dřeně, netušil, jestli jeho rozhodnutí někdy skutečně někomu pomůže. Seděl tehdy jako začínající policista v sále policejního vzdělávacího zařízení v Brně, kde se účastnil přednášky o fungování registru. „V minulosti jsem se setkal s lidmi i z kruhu blízkých přátel, kteří měli vlastní zkušenost s nějakou formou onkologického onemocnění. Když jsem zjistil, že mohu darováním kostní dřeně přispět k tomu, že někdo, kdo má obdobný problém, dostane šanci na úplné vyléčení a normální život, bylo jasno,“ vzpomíná. Od registrace uběhlo osm let. Milfajt už ani příliš nepočítal s tím, že by ho někdy kontaktovali. Pak ale přišel telefonát s informací, že se v registru našla shoda. „První reakce byla samozřejmě obrovská radost z toho, že se to povedlo,“ popisuje. Zároveň si uvědomoval, že je před ním ještě celý proces vyšetření a příprav. Největší obavu přitom neměl ze samotného odběru. Bál se, aby mu do celé věci nevstoupila nemoc, která by mu nakonec zabránila darovat. „Člověk na sebe musí být opatrný. Největší obavu jsem měl asi z toho, že by do celé věci mohla hodit vidle nějaká nemoc,“ říká. Samotný zákrok ho ale podle jeho slov neděsil. Pomohl mu především přístup zdravotníků, kteří mu průběžně vysvětlovali, co se bude dít. „Člověk prostě ví, že je v rukách profesionálů a nemusí se ničeho obávat,“ dodává. Před odběrem musel podstoupit řadu vyšetření a několik dní si aplikovat speciální injekce. Samotný odběr krvetvorných buněk pak trval několik hodin. Fyzicky pro něj bylo nejnáročnější právě dlouhé ležení na lůžku bez možnosti pohybu. Ani tehdy ale nezůstal sám se svými myšlenkami. Personál za ním pravidelně chodil a povídal si s ním. „Krásně vám odvedou konverzací pozornost od celého procesu a neuvěřitelně to dárci uteče,“ popisuje. Všechny možné komplikace mu totiž zdravotníci vysvětlili už předem. Po odběru ho čekala jen několikadenní únava a modřina na ruce. Moment, kdy si naplno uvědomil význam svého rozhodnutí, přišel podle něj už krátce po telefonátu z registru. Definitivně si ho ale spojil se samotným odběrem. „V průběhu odběru mě u lůžka navštívil pan primář, který mi řekl, že jestli jsem někdy provedl něco špatného, tak ať už to bylo cokoliv, za darování budu mít srovnanou karmu už do konce života,“ líčí. Kdo přesně jeho dar dostal, neví. Dárcovství probíhá anonymně. Ví pouze, že příjemcem je dítě s onkologickým onemocněním. Právě tato skutečnost podle něj ještě více umocňuje význam celého rozhodnutí. Dnes by ke vstupu do registru přemlouval i další lidi. Podle vlastní zkušenosti totiž samotného odběru není třeba se obávat. „Za to málo, co člověk musí udělat, dává šanci na normální život nejen jednomu člověku, ale celé rodině a jeho okolí,“ říká. Zájemci podle něj navíc při registraci nemusí podstupovat nic složitého. K prvnímu vstupu stačí vyplnit formulář a absolvovat stěr z dutiny ústní. Milfajt doufá, že jeho zkušenost přivede k registraci další možné dárce. „S každým novým registrovaným člověkem roste naděje na normální život pro někoho nemocného,“ vzkazuje. Sám už přitom ví, jaké to je dostat takovou šanci skutečně do rukou. A i když příjemce svého daru nikdy nemusí poznat, svého rozhodnutí nelituje. „Ten pocit je k nezaplacení,“ shrnuje Filip Milfajt svou zkušenost.

Krajští silničáři se v tomto týdnu pustili do opravy aktuálně velmi frekventované komunikace vedoucí z Luk nad Jihlavou do Svatoslavi. Úprava povrchu končí těsně před cedulí označující začátek obce Svatoslav. Místním lidem se však prováděné práce pranic nelíbí. Mají za to, že původní stav krajské komunikace byl násobně lepší, než jaký bude po dokončení probíhajících prací pracovníků Krajské správy a údržby silnic Vysočiny (KSÚSV). „Začali s tím v úterý. Byla to krásná silnice, ale teď se po ní nedá normálně jezdit. Musí se jet krokem, do karoserie auta neustále buší kamínky. Když tudy jedete jednou, mávnete nad tím rukou. My ale do Luk jezdíme i několikrát denně,“ postěžoval si redaktorovi Jihlavských listů (JL) přímo na místě jeden z místních zahrádkářů. Redakci nezávisle na sobě kontaktovalo několik rozhořčených čtenářů. Nechápou, proč oprava vůbec probíhá. Obávají se, že povede spíše ke zhoršení sjízdnosti. „Chápeme, že během prací může být průjezd úsekem pro řidiče méně komfortní. Jedná se však o dočasný stav. Provedená opatření mají za cíl především prodloužit životnost vozovky a předejít nákladnější opravě v budoucnu,“ vysvětluje ředitel KSÚSV Radovan Necid. Redaktor JL projel celý úsek od městyse až po Svatoslav na vlastní kůži. „V jednom místě proti mně sice jel starší volkswagen výrazně vyšší rychlostí, já si však kvůli odlétávajícímu kamenivu a riziku poškození laku netroufl jet více než dvacet kilometrů v hodině. A to i přesto, že dopravní značení v úseku dovoluje třicítku,“ popisuje zkušenost z místa. Silnice II/404 v úseku od Luk nad Jihlavou po křižovatku se silnicí III/4045 (místně zvanou „Valdek“) dostala nový asfaltobetonový kryt před bezmála deseti lety. Za tu dobu se na ní podle Necida objevila řada závad, které bylo nutné řešit dříve, než se stav vozovky rapidně zhorší. Šéf krajských silničářů upřesnil, že použitá technologie dvouvrstvého nátěru je standardním způsobem údržby. Při ní se na povrch nanáší asfaltová emulze, která se následně zasypává kamenivem. „Volné kamínky, které se nyní na vozovce nacházejí, jsou součástí technologického postupu. Po určitou dobu je nutné jejich množství průběžně kontrolovat a přebytečný štěrk z vozovky odstraňovat,“ dodává Necid. Z toho důvodu je v místě dočasně omezena rychlost na 30 km/h a řidiče na nebezpečí smyku a odlétávající kameny upozorňuje přechodné dopravní značení. Větší síťové trhliny v úseku silničáři nejprve odfrézovali a položili na ně novou obrusnou vrstvu. Mrazové trhliny ošetřili pružnou asfaltovou zálivkou a zbývající mikrotrhliny nyní uzavírají zmíněným nátěrem. „Cílem je zabránit pronikání vody do konstrukce vozovky, zpomalit její degradaci a prodloužit životnost. Současně se tím zlepší protismykové vlastnosti povrchu,“ doplňuje šéf silničářů na Vysočině. Tuto technologii lze provádět buď za úplné uzavírky, což je pro realizaci jednodušší, nebo za částečného omezení provozu. „S ohledem na aktuální vysokou intenzitu dopravy v tomto místě a také na množství dalších uzavírek v okolí jsme se rozhodli komunikaci zcela nezavírat a opravu provést za provozu,“ uzavřel Necid. K situaci se vyjádřil také Martin Dvořák, starosta Luk nad Jihlavou, pod které Svatoslav spadá. „Jel jsem tudy v úterý kolem poledne a práce ještě nebyly hotové. Je potřeba počkat na finální výsledek,“ reagoval ve středu po poledni na dotaz redakce.

Vybrané prohlídkové okruhy státních hradů, zámků a některých dalších památek se otevřou na dva dny pro veřejnost zdarma. Po úspěchu jarních bezplatných vstupů do státních muzeí a galerií bude i koncem léta a na podzim pokračovat projekt volného zpřístupňování státních kulturních institucí. Letos poprvé nabídne veřejnosti dva dny bezplatných vstupů na státní hrady, zámky či kláštery. Návštěvníci budou moci tyto památky zdarma navštívit v neděli 30. srpna, v předposlední den letních prázdnin. Znovu pak také v neděli 27. září. Do mimořádné akce se podle informace Ministerstva kultury zapojí téměř všechny památky ve správě Národního památkového ústavu (NPÚ). Bezplatné vstupy se podle této informace budou vztahovat na základní prohlídkové okruhy a další vybrané návštěvnické trasy podle nabídky jednotlivých památek. Jak na svém webu upřesňuje NPÚ, je třeba si vždy předem zajistit bezplatnou vstupenku prostřednictvím online rezervačního systému. Prohlídky budou probíhat stejně jako během běžné návštěvnické sezony – v určených časech a s průvodcem, ovšem s omezenou kapacitou návštěvnických skupin. K akci se na Jihlavsku připojuje Státní zámek v Telči. Zdarma tu budou zpřístupněny návštěvnické okruhy Renesanční sály, Byt posledního majitele, Zámecké muzeum a Zámecká galerie. V širším okruhu Vysočiny se zapojí např. zámek Jaroměřice nad Rokytnou. Tady správa zámku zdarma zpřístupní okruhy Hraběcí apartmán a Hostinské pokoje s kuchyní. Zámek Náměšť nad Oslavou zpřístupní zdarma okruhy Reprezentační prostory a Apartmán hraběte Haugwitze. V obou termínech se zapojí též hrad Lipnice nad Sázavou. Jeho správa zároveň upozorňuje, že ve středu 26. 8. bude hrad z provozních důvodů pro návštěvníky uzavřen. „Ne všechny památky a všechny návštěvnické okruhy mohou být z provozních a kapacitních důvodů součástí mimořádných dnů,“ uvádí NPÚ. Na některých památkách se zároveň mohou uskutečnit předem plánované kulturní akce, například koncerty nebo další programy pořádané či spolupořádané jinými organizacemi. Tyto akce mají vlastní organizační režim a nejsou součástí vstupu zdarma. NPÚ zároveň vyzval zájemce o mimořádné volné prohlídky, aby si zarezervovali pouze takové termíny, které skutečně využijí. Pokud je nebudou moci využít, měli by vstupenku uvolnit pro další zájemce.

Při oslavách 800 let od založení Vyskytné nad Jihlavou se příští týden v sobotu představí vokální skupina Voxtet s novým tenorem. Skupina aktuálně obnovila činnost po delší odmlce. S různě dlouhými vynucenými i nevynucenými pauzami se potýkala od dob covidu. „Jednak v roce 2022 skončila naše sopranistka Veronika Szutkovská, na jejíž post se k nám už podruhé vrátila naše zakládající členka Renata Korečková - dříve Píbilová. A hned o rok později se rozhodl skončit i náš dlouholetý tenor a zakládající člen Voxtetu Radek Růžička,“ popisuje zakladatel Voxtetu Martin Mikeš. On sám byl podle svých slov v posledních letech značně zaneprázdněn v souvislosti s výchovou tří malých dětí a „předsedováním“ v jihlavském Pěveckém sdružení Campanula. Časový prostor pro Voxtet se mu uvolnil v momentu, kdy v Campanule po pěti letech předal předsednickou štafetu kolegyni Páje Krajíčkové. V této situaci oslovil Šimona Škrdlu z Jihlavy, který k radosti souboru přijal nabídku připojit se k Voxtetu. V té souvislosti vzpomíná Martin Mikeš na konec devadesátých let, kdy Voxtet, tehdy ještě v plenkách, vystupoval na svatbě divadelníků Jakuba Škrdly a Báry Jandové. „Na naší sobotní hodinové zkoušce se podařilo nacvičit cca dvouhodinový repertoár postavený zejména na slavných zpěvnících Já písnička 1 — 3. V dnes již neexistující Kavárně u Františka v ul. Čajkovského jsme, snad ke spokojenosti Kuby a Báry Škrdlových a přítomných svatebčanů, odehráli, co se po nás chtělo, ale vůbec nás nenapadlo, že se Kubovi a Báře časem narodí Šimon, trochu povyroste a stane se novým tenorem Voxtetu,“ vzpomíná M. Mikeš. Šimon Škrdla podle něho přináší do skupiny novou mladistvou energii. Voxtet pořídil oficiální fotografie, připravuje nová videa a nové webové stránky. „Pevně doufám, že nejpozději během září vše zveřejníme,“ uvažuje Mikeš. Od svého prvního koncertu koncem roku 1998 absolvoval Voxtet přes 300 koncertů v 11 evropských zemích. Účinkoval v několika pořadech České televize, TV Nova (X-Factor) i rozhlasových stanic v ČR a zahraničí. Nově se publikum s Voxtetem potká na koncertech např. na podzim v Polné, anebo na Vánoce v Jihlavě. Termíny mají být zveřejněny v brzké době. Nejbližší vystoupení v nové sestavě začne v sobotu 29. srpna ve Vyskytné nad Jihlavou v 17 hodin.

Masarykovu náměstí v Jihlavě v podobě jak ho známe se čas nemilosrdně krátí. První část revitalizace musí být hotová do dvou let. Pokud by to město nestihlo, mohlo by přijít o stomilionovou evropskou dotaci. Vyplynulo to z páteční tiskové konference města. „Doufal jsem, že začneme už letošní rok na podzim s nějakou částí třeba na západní straně. V tuto chvíli to vypadá, že bychom mohli začít příští rok na jaře, třeba v březnu nebo v dubnu,“ sdělil novinářům primátor města Petr Ryška (ODS). Náklady na celkovou revitalizaci náměstí odhadl na půl miliardy korun. Město má prozatím přislíbenou na akci evropskou dotaci ve výši 100 milionů korun. V první etapě má dojít k revitalizaci jižní a západní části náměstí. Je zde však jedna zásadní podmínka. „První etapa musí začít nejpozději na jaře, abychom ji stihli dokončit do konce roku 2028, protože pak bychom o tu dotaci přišli,“ vysvětlil primátor. V rámci druhé etapy pak dojde k revitalizaci severní a východní části Masarykova náměstí včetně části ulic Znojemská a Křížová. Kdy bude druhá etapa realizována, není zatím zcela jasné. Záležet bude na penězích. „Na druhou část se budeme snažit získat dotace. Jestli zahájíme v roce 2028 nebo 2029 vám v tuto chvíli neřeknu, bude to hodně záležet na dotacích,“ pokračoval Ryška s tím, že město bude mít stavební povolení na celé náměstí. Tvář náměstí nejvíce promění revitalizace jeho západní části. Jde o část náměstí, kde je lékárna a restaurace Tři knížata. Silnice, která podél ní vede, má být posunuta čtyři metry směrem do náměstí. Nově vzniklý prostor bude využit k vysazení aleje stromů. „To znamená teď je tam jedna řada stromů, budou tam dvě, vznikne tam daleko širší společenský prostor,“ vysvětlil Ryška. Dešťovou vodu na náměstí budou zachycovat dvě retenční nádrže. Původně se počítalo ještě s jednou velkou nádrží, která měla vzniknout na Znojemské ulici. Od ní však město upustilo. Místo toho využije kolektor. „V celém kolektoru bude potrubí, které bude mít nějaký metr deset v průměru, a to se bude plnit vodou před tím, než vyteče ven,“ vyjádřil se náměstek jihlavského primátora Radek Popelka (ANO). Voda bude trubkou vytékat do řeky u Křižíkovy ulice. Výtok bude představovat podle náměstka v průměru daleko menší trubka. Důvodem je, aby do kolektoru více vody natékalo než vytékalo. „Potřebujeme srážkové vody zdržet co nejvíce před tím, než se dostane do vodních toků, aby nedocházelo k jejich rozvodňování,“ přiblížil Popelka. Masarykovo náměstí v Jihlavě bude zrevitalizováno na základě projektu pražského MCA ateliéru v čele s architektem Miroslavem Cikánem. Vítězný návrh vzešel z architektonické soutěže.

Máte chuť na nové čtení? Zastavte se v knihobudce Jihlavských listů, kterou najdete na Fritzově ulici 34, před vchodem do naší redakce. Letos na podzim už to budou tři roky, co byla uvedena do provozu. A nutno přiznat, že se setkává s velkým ohlasem. V knihobudce najdete knížky pro malé i velké, non-stop si můžete nějakou půjčit, odnést, přečíst a zase vrátit – nebo naopak přinést knížku, která už vám doma jen leží. Přijďte ji navštívit a třeba si vyberete svého knižního parťáka!

Půl hodiny zdarma bude možné v Jihlavě parkovat mimo centrum v oranžovém a modrém režimu. Na tiskové konferenci to novinářům oznámil primátor města Petr Ryška (ODS). „V tuto chvíli je termín 15. září, ale není to úplně na nás,“ řekl k termínu možného zavedení primátor. Doplnil, že záležet bude na dodavateli IT systému, který uvedené datum přislíbil. Parkovat půl hodiny zdarma bude možné všude kromě oblasti 01 Centrum. Mimo centrum je nyní možné půl hodiny zdarma parkovat ve fialovém režimu. „To znamená tak, jak to máme mimo centrum ve fialovém, tak to samé v modrém a oranžovém režimu jsme si vyhodnotili, že je možné,“ pokračoval Ryška. Podmínkou je, že se řidič bude muset zaregistrovat v parkomatu nebo v aplikaci. „Když do půl hodiny odjedete, tak neplatíte nic,“ podotkl Ryška. A proč není půlhodina zdarma možná u těchto zón v samotném centru? „Protože je tam přetlak aut takový, že si to tam dovolit nemůžeme. Mimo centrum jsme si řekli, že půlhodinka zdarma není problém,“ vysvětlil Ryška. Jako další novinku město oznámilo, že pro seniory rezidenty možnost získat zdarma hodiny navíc zdvojnásobí – z 200 na 400 volných hodin.

Co byste dělali druhý den po extrémním běhu na 400 metrů do skokanského můstku s převýšením 135 metrů a sklonem až 35 procent? Lukáš Kynický z brněnského klubu Move3ment místo odpočinku přejel z libereckého Ještědu do jihlavského autokempu Pávov, aby se zúčastnil 21. ročníku Jihlavského triatlonu (9. srpna). „Čekal jsem, jak budou reagovat moje nohy. Chtěl jsem si jenom zasoutěžit s ostatními, ale kluci na špici a jedna holčina z Brna mě pořádně prohnali,“ makal Kynický naplno i na Vysočině a stal se absolutním vítězem. O pouhých 19 sekund nestihl stlačit výsledný čas pod „magickou“ jednu hodinu. Do hlavního závodu odstartovalo 84 triatlonistů, včetně štafet. Opět se potvrdilo, že plavecká část je víceméně na zahřátí. Z pávovského rybníka se jako první vynořil junior Jáchym Šafránek, jenž držel náskok minuty a 37 vteřin na Kynického, respektive minuty a čtvrt na celkově druhého v celkovém pořadí Jana Kučeru. Po polovině cyklistické části Šafránek koukal oběma soupeřům na záda, a ti se hodně rychle vzdalovali… „Na kole jsme s Honzou sjížděli ztrátu a po 13 kilometrech jsme se v kopci ´trhli´. Já měl rychlejší depo před běžeckou částí a hlídal jsem ho za sebou,“ líčil Lukáš Kynický. Při cílovém podávání rukou slyšel od Kučery větu, že pro něj není soupeř, řečenou s nadsázkou a úsměvem. „Honza to myslel tak, že je ve věkově starší kategorii. Já jsem rád, že upřednostnil první místo v kategorii před celkovým vítězstvím. V opačném případě bych musel pořádně šlapat do pedálů a protáhnout krok,“ vysvětlil Kynický. Jihlavský triatlon byl tradičně vypsán pro závodníky z regionálních oddílů jako mistrovství Kraje Vysočina mužů, žen a dorostu. Na šampióny byli v dospělých kategoriích korunováni Matěj Hansl (SK CykloChlubna Žďár nad Sázavou), Petr Miláček (Melechov), Veronika Bočková (Havlíčkův Brod), Věra Sochorová (TJ Jiskra Havlíčkův Brod), Luke Svoboda (Humpolec) a Lenka Juřičková (Triatlon Štoky).

Na 44. festival Prázdniny v Telči, který se i návštěvou prezidenta Petra Pavla uzavřel minulou neděli, naváže dnes a o víkendu show horkovzdušných balónů a městská slavnost Telč podruhé na vlně. Setkání horkovzdušných balónů v rámci akce Balóny nad Telčí se uskuteční od 21. do 23. 8. Starty ze zámeckého parku a náměstí budou probíhat od 6 do 7 hodin a od 18 a 19 hodin. Dnešek a sobota bude zároveň patřit 2. ročníku městské slavnosti Telč podruhé na vlně. V pátek 21. 8. od 18 hodin uvede program koncert kapely Big Papa na náměstí. Sobotní program pak od 9 hodin uvedou farmářské a řemeslné trhy. Hlavní program začne ve 14 hodin na hrázi rybníka Štěpničáku, kam se z plavidel nejrůznějšího typu vylodí na souš členové místních spolků. Hrát k tomu budou Pražská dixielandová společnost a Telčská dechovka. Městskou branou se průvod vydá ke kašně na náměstí, kde bude na úvod programu uvedena divadelní performance jihlavského divadla T.E.J.P. v čele s divadelníkem Jakubem Škrdlou nazvaná LOĎsemLOĎtam. Čas od 15 hodin bude patřit hodinovému hudebnímu bloku Pražské dixielandové společnosti. Po něm uvede soubor Sacra Circus pantomimu Neviditelný cirkus. Od 17 hodin zahraje Telčská dechovka a v 18 hodin následuje performance divadla T.E.J.P. Díkůvzdání vodě. Svoji vodnickou žonglérskou dílnu otevře v 18.30 hodin Dr. Kuželka. Od 19 hodin pak nastoupí dechový big band Zatrestband z Třeště. Flotila spolkových plavidel na závěr ve 21.30 hodin odrazí od břehů kašny a zamíří zpět ke Štěpnickému rybníku. Tady celý program uzavře světelná iluminace hladiny.

K poslední části rozečtené knihy se dá přirovnat ulice Romana Havelky v Jihlavě. Na komunikaci, která patří kraji, je postupně vyměňován povrch. Nyní zbývá posledních 200 metrů od sjezdu k Vodnímu ráji až po odbočku na Hybráleckou ulici. Zrekonstruuje ho Krajská správa a údržba silnic Vysočiny (KSÚSV) ve spolupráci s městem. „Až se to udělá, tak od Starých Hor od Humpolecké až vlastně po Rozkvět bude nový povrch,“ avizoval primátor Jihlavy Petr Ryška (ODS). Před třemi lety prošel rekonstrukcí úsek silnice od Pražského mostu přes kruháč u Kauflandu k nájezdu na dálniční přivaděč. V loňském roce se pak opravoval úsek mezi ulicemi Humpolecká a Hybrálecká. „Zahájení prací se předpokládá cca v polovině září. V současné době se uzavírá smlouva s vítězným uchazečem,“ sdělil pro JL ředitel KSÚSV Radovan Necid. Doplnil, že s dokončením prací se počítá příští rok na jaře. „Silnice bude po celou dobu stavby průjezdná. Do zimy bychom rádi stihli opravy v prostoru mostu. Nové povrchy na zbývajících 200 metrech chceme realizovat až na jaře,“ pokračoval Necid. Doplnil, že cena vítězného uchazeče za akci činí přibližně 15 milionů korun bez DPH. Z toho asi tři a půl milionu Kč bez DPH zaplatí Jihlava. Po dobu oprav budou provoz řídit semafory. Město bude v úseku dodělávat cykloztezku. Zaplatí rovněž 40 % ceny za opravu mostu přes Smrčenský potok, který je součástí akce. „Rozdělení nákladů na opravu nosné konstrukce je dáno majetkově, kdy dělení majetku města a kraje odpovídá i hranici pozemků města a kraje,“ vysvětlil JL ředitel KSÚSV. Upřesnil, že každý ze zadavatelů hradí práce na své části, jež jsou v projektu oceněny v samostatných stavebních objektech. „Ve směru na Hybrálec je v majetku kraje pravá římsa a plocha mostu pod ulicí Romana Havelky, v majetku města je část mostu pod chodníkem a místní komunikací,“ dodal Necid.

Práce na průtahu Jihlavou se komplikují. Úplné uzavírky Žižkovy ulice od Ústředního hřbitova ke krajskému úřadu a Brněnské ulice od Teska k novému kruhovému objezdu u Helenína se protáhnou. Město o tom informovalo v tiskové zprávě a na Facebooku Doprava v Jihlavě. Akci realizuje kraj zhruba za 46 milionů korun. Opravený průtah od ONO až k Helenínu poté předá městu. Město avizuje návrat části MHD do opravovaného úseku Žižkovy ulice 27. září. Podle původního harmonogramu měl být úsek dokončen 24. srpna. Zbývající úsek mezi Zverimexem a krajským úřadem se o prázdninách už opravovat nebude. Pro veškerou dopravu se Žižkova ulice podle města otevře na základě dalšího postupu prací. „Navazující druhou část opravy mezi Štefánikovým náměstím a Hradební ulicí Kraj Vysočina odložil. Aktuálně ji plánuje na konec září,“ napsala ve zprávě Hana Marhanová z kanceláře jihlavského primátora. Oproti původním předpokladům se má o týden prodloužit III. etapa Brněnské ulice. V jejím rámci prochází renovací silniční úsek od Tesca k Helenínu. Původní předpoklad ukončení prací byl 24. srpna. Podle Dopravy v Jihlavě budou veškeré práce ukončeny tak, aby do úseku mohla od 1. září veškerá doprava. „Po odfrézování vozovky se ukázal velmi špatný stav podkladních vrstev. Bylo proto nutné výrazně rozšířit sanace…,“ vysvětlila mimo jiné Doprava v Jihlavě s tím, že bylo nutné doplnit další práce. Od 18. srpna je kvůli stavebním pracím uzavřen vjezd do Nemocnice Jihlava ve směru z ulice U Cvičiště. Uzavírka je naplánována do konce března 2027.

Měla to být obyčejná cesta na nákup po silnici, kterou důvěrně znala. Během několika vteřin se však její jinak rutinní jízda změnila v boj o holý život. Autem sjela přímo do hlubokého rybníka. Když už to vypadalo, že svůj boj o život prohraje, objevil se na břehu její anděl strážný. Pondělní dopoledne 11. května přitom nevěstilo nic zlého. Řidička v Citroenu projížděla silnicí od Věžné směrem k Suchým Loukám. Přestože jela podle svých slov velmi opatrně, v mírné pravotočivé zatáčce se jí vozidlo náhle vymklo kontrole. Auto přejelo travnatou mez a skončilo v místním rybníku. Vodní hladina okamžitě obklíčila plechovou karoserii a vůz se začal potápět a mizet pod hladinou. Žena uvnitř nezpanikařila a okamžitě se pokusila z auta dostat. Jenže fyzikální zákony byly proti ní. Obrovský tlak vody na přední dveře způsobil, že s nimi nešlo pohnout ani o milimetr. Zoufale stiskla tlačítko pro stažení okénka. Sklo sjelo jen částečně – na prolezení přes něj to nestačilo. V tu chvíli navíc ledová voda zkratovala elektroinstalaci. Okénko se samovolně zavřelo a uvěznilo řidičku v temné, chladné pasti. Na břehu v tu chvíli zastavila vyděšená svědkyně, která začala okamžitě volat záchranáře. Sama ale do vody skočit nedokázala. V tu chvíli jel kolem Jakub Vrbka. Když spatřil na hladině se houpající auto nezaváhal ani vteřinu. „Máte něco na rozbití skla? Okénko nejde otevřít!“ křičela na něj žena z břehu. Jakuba v té vteřině bleskově napadlo jediné řešení. Skočil ke kufru svého auta, popadl masivní kovový klíč na utahování kol a rozběhl se k rybníku. Bez ohledu na chladnou vodu skočil do hlubiny a začal k potápějícímu se vozu plavat. Když k autu doplaval, situace byla kritická. Přední část Citroenu už byla celá pod vodou. Řidička se v naprostém zoufalství musela přesunout na zadní sedadla, kde zbývalo trochu místa. Jakub začal vší silou bušit těžkým klíčem do skla zadních dveří. Sklo odolávalo. Voda uvnitř vozu stoupala každou sekundou. Žena už musela držet hlavu těsně u stropu – zbývalo posledních deset centimetrů vzduchu. Jakub pochopil, že sklo nerozbije. Čas vypršel. Rozhodl se vsadit všechno na jednu kartu. Potopil se pod hladinu, nahmatal kliku zadních dveří a vší silou zatáhl. Napoprvé nic. Tlak vody byl obrovský. Zabral znovu, na několikátý pokus, s vypětím všech sil, dveře konečně povolily. „Nadechněte se a vyplavte!“ zakřičel na ženu do kabiny. Sám se znovu ponořil, pomohl dezorientované a podchlazené řidičce vyprostit se ze sevření sedadel a vytáhl ji nad hladinu. Společně pak doplavali ke břehu, kde už v tu chvíli s houkajícími sirénami zastavovali hasiči a záchranáři. Prochladlá žena v šoku skončila v nemocnici v Novém Městě na Moravě. Utrpěla lehká zranění, ale přežila. „Svému zachránci jsem moc vděčná. Nebýt jeho, sama bych se ven nedostala. Vděčím mu za život,“ svěřila se později se slzami v očích. Jakub Vrbka byl za svůj mimořádný čin na územním odboru policie ve Žďáru nad Sázavou oficiálně oceněn prestižním titulem Gentleman silnic. „Jako hrdina se necítím. Tak by se zachoval každý správný člověk,“ řekl skromně při přebírání ceny. Policejní šéf Miroslav Buchta však jeho čin vidí jasně: „Rozhodovaly vteřiny. Mladý muž projevil obrovskou osobní statečnost a zachránil lidský život.“

Dnes, 21. srpna, si připomínáme 58. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Před 35 lety toto smutné výročí na stránkách Jihlavských listů zcela přehlušily dvě zásadní události. Těmi byly odchod sovětských vojsk z území Československa po 23 letech a neúspěšný srpnový státní převrat proti Michailu Gorbačovovi v Sovětském svazu. Mnozí pisatelé dávali tyto události do vzájemné souvislosti. Jaroslav Kubík z Jihlavy ve svém článku Srpnová satisfakce po třiadvaceti letech připomněl, že se sovětská vláda po listopadu 1989 omluvila za okupaci z roku 1968, stejně jako ostatní aktéři invaze. „V pondělí 19. srpna 1991 se svět dozvěděl o vojenském puči v Sovětském svazu a opět bylo na celém světě čeho se obávat. Po třech dnech, právě v den výročí 21. srpna 1968 u nás, tento puč zkrachoval,“ nastínil historickou paralelu. Tehdejší redaktor JL Horymír Vohlídal označil ve svém článku několik dní vládnoucí protigorbačovskou juntu za sedm krkavců. „Sedm jestřábů, které bych příhodněji nazval krkavci, dosadilo kvůli image do svého čela čtyřiapadesátiletého dosavadního viceprezidenta Gennadije Janajeva,“ napsal v článku Janajev a sedm krkavců Vohlídal. Krkavci myslel sedm zarytě konzervativních politiků, kteří měli pověst jestřábů. Puč na stránkách JL odsoudili zástupci ODS a sociální demokracie. „Nemůžeme nevidět analogii s okupací Československa v roce 1968,“ napsal okresní výbor jihlavských sociálních demokratů. ODS ve světle událostí v Sovětském svazu v JL odůvodňovala urychlenou privatizaci jako hlavní záruku stability demokratického státu. Prohlášení klubu ODS v České národní radě (ČNR) otištěné v JL dále požadovalo urychlené zveřejnění seznamu všech příslušníků a spolupracovníků československé (StB) a sovětské tajné policie (KGB) pro posílení vnitřní bezpečnosti. Sedm krkavců v čele s Janajevem se během tří dnů odebralo do propadliště dějin. Několik měsíců po neúspěšném puči se rozpadl Sovětských svaz a s ním i veškeré naděje na obnovu komunismu ve střední a východní Evropě. O odchodu sovětských vojsk z našeho území psal ve svém článku Dočasný pobyt trval 23 let tehdejší šéfredaktor JL Josef Jelínek. Uvedl, že ve středu 26. července 1991 opustil jako poslední sovětský voják naše území generál Eduard Vorobjov. Jelínek vyjádřil víru, že se současný svět už opravdu nikdy nebude točit podle přání agresorů. Čtenáře vyzval, aby nikdy nezapomněli na 21. srpen 1968. „V roce 1968 poškodili komunističtí dogmatici okupací Československa vše, co se dalo: nás, Evropu, lidskou kulturu a koneckonců i sami sebe,“ uzavřel.

Soňa Krátká rezignovala k 31. lednu letošního roku z osobních důvodů na funkci ředitelky Brány Jihlavy. Nadále však zůstala zaměstnankyní organizace, kde působila na pozici destinační manažerky. Jak nyní potvrdila redakci JL, její pracovní poměr v Bráně Jihlavy v září skončí. Současná ředitelka Brány Jihlavy Patrícia Glinská (Bránu Jihlavy vede od letošního května) na dotaz JL sdělila, že Soňa Krátká odchází po oboustranné dohodě. „Osobně jsem poděkovala Soni Krátké za práci, kterou pro Bránu Jihlavy odvedla. Pravda je, že vedení organizace takovéhoto formátu je velmi náročné a naprosto chápu, že to může vést k potřebě změny a zvolnění,“ uvedla Glinská. Náměstek primátora pro oblast kultury Richard Šedivý (ANO) předně zdůraznil, že personální záležitosti a změny jsou plně v kompetenci ředitelky organizace. Také on nicméně potvrdil, že pracovní poměr Ing. Soni Krátké končí oboustrannou dohodou. Podle Šedivého Krátká udělala během svého působení na pozici ředitelky příspěvkové organizace města Brána Jihlavy velký kus práce. „A já jí za tu práci děkuji. Organizace je poměrně mladá, má široký okruh činností a není jednoduché takovouto organizaci vést,“ uvedl na dotaz, jak by zhodnotil působení Soni Krátké na pozici ředitelky. Konkrétně Šedivý vypíchl např. nový koncept Vánoc: „Došlo k výraznému zkvalitnění programu, byly nainstalovány nové světelné sochy a nové prvky (iglú, vyhlídkové kolo, vláček atd.).“ Celkově došlo podle Šedivého za působení Krátké ke zkvalitnění dramaturgie akcí pořádaných Bránou Jihlavy, vznikla také nová akce – Bránobraní. „Paní ředitelka také zpracovala novou koncepci rozvoje Brány Jihlavy na další pětileté období. Výrazným způsobem se zapracovalo na marketingu, vzniklo nové logo a značka #DoJihlavy se stává stále známější,“ dodal náměstek primátora. „Pracovní poměr v Bráně Jihlavy ukončím ke dni 13. září 2026. Jedná se o vzájemnou dohodu,“ uvedla Krátká na dotaz JL, proč odchází z pozice destinační manažerky. V bilanci svého působení v čele organizace zdůrazňuje především posílení viditelnosti Brány Jihlavy: „Domnívám se, že se Brána Jihlavy výrazně zviditelnila. Akce sice existovaly i dříve a byly velmi kvalitní, ale jen úzká skupina lidí věděla, že je pořádá právě Brána.“ Jedním z hlavních cílů S. Krátké bylo, aby se Brána Jihlavy etablovala jako významný organizátor a kulturní aktér města. Z konkrétních projektů vyzdvihuje rozšíření vánočního programu, vznik nové akce Bránobraní a rozvoj komentovaných prohlídek a procházek městem, jejichž hlavním průvodcem je pracovník organizace Marek Skřivánek. „Snažila jsem se mu poskytovat maximální podporu a dostatek prostoru pro rozvoj tohoto produktu. Myslím, že se to dařilo. Propojovali jsme jej s dalšími organizacemi a veřejnost to ocenila i v anketách Zlatá jeřabina a Kulturní počin roku. Projekt se podařilo rozvinout i za hranice Jihlavy a Kraje Vysočina,“ doplňuje. Komentované prohlídky podle ní úspěšně navázaly i na další akce. „Například při konferenci Národní sítě zdravých měst jsme připravili zásadní doprovodný program, díky čemuž se Brána Jihlavy zviditelnila celorepublikově.“ Podobně někdejší ředitelka prezentovala Jihlavu také na celostátní konferenci v Mikulově. Za významný moment svého působení považuje převzetí Stříbrného domu: „Po rekonstrukci byl nádherný, ale ne vše bylo dotaženo. Uvedení objektu do života a vyřešení technicko organizačních záležitostí stálo mnoho energie. Myslím, že nyní už Stříbrný dům vstupuje do kulturního života města jako jeho důležitá součást.“ Krátká dále připomíná realizaci dvou přeshraničních projektů – jednoho zaměřeného na hudební tradice (společný projekt s rakouským par

Po dvou utkáních „na suchu“ hokejisté jihlavské Dukly zahnali střeleckou žízeň čtyřmi „kousky“. V dalším ze série přípravných duelů proti extraligovým celkům porazili v domácí aréně Mladou Boleslav 4:3 v prodloužení. „Bylo to kvalitní utkání s výborným soupeřem, v extraligovém tempu. Máme radost, že jsme to zvládli,“ shrnul jihlavský obránce Adam Srdínko dění na ledové ploše, které se „natáhlo“ o necelou minutu. Byl to právě on, kdo po 39 sekundách nastaveného času dorazil Burkovovu střelu a rozhodl zápas ve prospěch Dukly. „Ubojovaná vydřená výhra,“ dodal Srdínko. Historie české nejvyšší soutěže obsahuje mnoho rekordních zápisů. Například letos v únoru sparťan Michal Řepík rozvlnil plzeňskou síť šest vteřin po úvodním buly. Kdyby se počítaly i přáteláky, Řepíkovi by v úterý rekord sebral mladoboleslavský Dávid Gríger, jenž po pěti sekundách potrestal chybnou rozehrávku jihlavského brankáře Adama Berana a hosté vedli v Jihlavě 1:0. „Možná nás to ovlivnilo, možná ne, ale byli jsme v první třetině horším týmem,“ řekl asistent kouče Karel Nekvasil. Dukla se nenechala nešťastným úvodem zlomit a správně vycítila, že hosté nejsou podobně těžkou váhou jako Hradec Králové s brněnskou Kometou. Druhou třetinou počínaje hrála naprosto otevřenou partii. V početní výhodě oprášili spolupráci asistující Tomáš Čachotský a skórující Richard Cachnín. Na druhou přestávku Jihlavané odcházeli s náskokem 2:1, který při přečíslení obstaral Edgars Kulda. Ještě předtím Todd Winder ujel v oslabení, ovšem gólmana Dominika Furcha nepřelstil. Kanadská posila Dukly rozjásala fanoušky až při přesilové hře ve třetí třetině, kdy ranou do pravého horního růžku upravila skóre na 3:2 (hosté předtím srovnali, taktéž v přesilovce). V poslední minutě si Kulda neodpustil faul, Mladá Boleslav odvolala Furcha, usadila se v útočném pásmu a 28 sekund před koncem Pavol Skalický nasměroval zápas do prodloužení. „Je škoda, že jsme nedokázali vyhrát po 60 minutách, ale jsme spokojeni. Konečně jsme se střelecky prosadili a pomohli jsme si přesilovkami. Na druhou stranu jsme dvakrát inkasovali v oslabení, ovšem soupeř to dobře sehrál,“ doplnil Nekvasil. Včera (po uzávěrce JL) jihlavští hokejisté zavítali v rámci přípravy do Olomouce.

Dlouhým aplausem odměnilo publikum dokumentární film Veřejný prostor Františka Skály, který se promítal v pátek odpoledne v Telči. Akci v orlovně a v tamním klubu Prostor uspořádalo město Telč, aby tak podpořilo probíhající výstavu obrazů Františka Skály v Hasičském domě na náměstí a také jeho čtyřtunovou sedmimetrovou drátěnou sochu Vulpes Gott Dratoslav von Mischling. Ta po celé léto vítá návštěvníky Telče při vstupu do centra z hráze Štěpnického rybníku. Vstupné na projekci filmu režiséra Petra Slavíka (snímek právě vstoupil do kinodistribuce) tentokrát uhradilo město Telč. Jak vysvětlil místostarosta Jiří Pykal, je jednak pro město složité vybírat vstupné, a jednak vedení Telče neváhalo, jakmile kurátor David Bartoň zprostředkoval možnost převést do Telče ze Zlína sochu obřího Vulpesa (patrona utlačovaných), uvést výstavu Skálových obrazů a nový dokument o jeho tvorbě. „Byla to jasná volba,“ řekl Pykal. František Skála dorazil na páteční projekci dokumentu a následný zámecký koncert své kapely Třaskavá směs v rámci festivalu Prázdniny v Telči v doprovodu své paní Evy, která je také jednou z protagonistek filmu. „Rozumím lidem na okraji, kdybych neměl Evu, snadno bych se stal bezďákem,“ složil ostatně výtvarník své paní hold v nedávném rozhovoru pro Deník N. Skála ve filmu odhaluje zákulisí tvorby svých konkrétních velkých realizací, jako jsou drátěný Jednorožec, Prastánek nebo Rajská zahrada připomínající Noemovu archu, součást Domu přírody Litovelského Pomoraví v centru ekologických aktivit Sluňákov v Horce nad Moravou na Olomoucku (2013-2014). Film obsahuje i amatérské fotografické záběry z letitých projektů ve veřejném prostoru. Jak Skála uvažoval ve zmíněném rozhovoru pro Deník N, laická veřejnost má mnohdy úplně naivní představy o tom, co vznik takového díla obnáší. Skála ve filmu hovoří o okouzlení a inspiraci konkrétním materiálem, popisuje okolnosti vzniku soch, které často teprve posléze hledají svá umístění a uplatnění. Některé končí zapomenuty. Zásadní prostor dostává v dokumentu právě vznik sochy Vulpes Gott a její cesta na první destinaci lodí do Drážďan. Ačkoli Skála podle svých slov o své tvorbě nehovoří rád, po telčské projekci se spolu s režisérem Slavíkem postavili před publikum a reagovali na několik otázek. „Na horách Petr zjistil, že o mě dosud nikdo žádný film nenatočil, a že už na to mám věk. Je to asi šest let. Tak jsme si řekli, že jo…,“ popsal Skála první momenty spojené s natáčením. Dokument výtvarník částečně točil i sám na chytrý telefon. Tak vznikl např. záběr, který nebyl ve scénáři, kdy Skála v ateliéru vystřelí z koltu po svém otci (na besedě v Telči reagoval i na dotaz jednoho z dětských diváků, proč tak vlastně učinil). „Cítil jsem zodpovědnost, když mi ten telefon dali, taky na něj něco natočit. Já jsem si nikdy neudělal žádné selfíčko. To jako moc nedělám, že bych fotil sám sebe a někomu to hlavně posílal,“ uvažoval Skála, který nemá auto a nepoužívá moderní elektroniku. Jak připomněl, je především ateliérový umělec, který maluje a dělá objekty. Práce do veřejného prostoru tvoří jen menší část jeho tvorby. I tentokrát Skála zdůraznil, že na rozdíl od předchozí destinace ve Zlíně, kde ji provázela řada různých omezení, je umístění sochy v Telči i její přijetí veřejností velmi příjemné a pozitivní, že Vulpesovi je tu dobře. „Úředník je vyslanec pekla…,“ konstatuje Skála. I ve filmu popisuje např. kamennou sochu ve formě tajemné prolézačky, kde si děti hrají a „můžou padat na tu, nebo na druhou stranu“. Naráží tím na všemožná pravidla a omezení, která si ve společnosti vytváříme. Někteří z diváků projekce Františku Skálovi děkovali za sochu Vulpesa a za pozitivní energ

„Připadám si jako Láďa Hruška v sukni. Ze staré nové.“ Tak začíná dopis Jarmily Vaňátkové z Jihlavy, který přiložila do balíčku zaslaného Jihlavským listům. Jednadevadesátiletá seniorka v něm poslala knoflíkové medaile pro naše nejmenší čtenáře. „Co vyrobím, nechávám rozebrat – naklíčené květiny, sklenice na sušené houby malované barvami na sklo, sousedovým pejskům hračky – zdraví mne štěkáním za dveřmi,“ avizuje aktivní seniorka, s jejíž tvorbou jsme se v JL už setkali prostřednictvím jejích pohádek a obrázků na dětské stránce ježka Pastelníčka. „Proč to všechno dělám? Pro dobrý pocit, že je o to zájem.“ Přiznává, že letos ji nejvíc zaujaly náramky z provázků i tvoření postaviček. „Nejvíce se mi povedl Honzík z TV pořadu na kanálu ČT Déčko nazvaný Tralala. Tu postavičku miluji.“ Začátek školního roku už klepe na dveře. Právě to je ten ideální čas, jak zlepšit našim nejmenším náladu. Třeba odměnou od Jarmily Vaňátkové. Zavolejte nám, či napište, a domluvíme se na předání. Kontakty na redakci JL: e-mail redakce@jihlavske-listy.cz, nebo WhatsApp 737 587 692.

Po těžké nemoci ve věku nedožitých 67 let zemřel 16. srpna Josef Vávra – vrchní sládek, generální ředitel a spolumajitel Rodinného pivovaru Bernard. Spolu se Stanislavem Bernardem stál v roce 1991 u zrodu firmy, která se ze zchátralé provozovny vypracovala mezi nejvýznamnější a nejznámější pivovary v Česku. Je autorem receptur piva Bernard. Širší veřejnosti je znám z televizní reklamy na výrobu ochuceného piva. Josef Vávra (*24. října 1959) pocházel ze selské rodiny z Humpolecka. Toužil se stát námořním kapitánem, ale synovi politicky nepohodlného rolníka představitelé tehdejšího systému dali najevo, že na střední či vysokou školu nemůže pomýšlet. Vyučil se sladovníkem, nakonec se mu při zaměstnání podařilo vystudovat průmyslovou školu a později dokončil i Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze. V roce 1991 v privatizační dražbě koupil spolu se Stanislavem Bernardem a Rudolfem Šmejkalem zchátralý humpolecký pivovar za astronomickou částku 52 milionů korun. Josef Vávra měl na starosti výrobu a kvalitu piva. Kolegové a zaměstnanci na něj budou vzpomínat nejen jako na zaměstnavatele a nadřízeného, ale také jako na člověka s velkým srdcem, který dokázal nezištně pomáhat. „Odešel profesionál, který svoji práci měl opravdu velmi rád a věnoval se jí na maximum. Odešel parťák, se kterým jsme si přes třicet let společně plnili to, o čem jsme na začátku jen snili. Josef byl srdcem každého našeho piva – bez jeho nadšení a řemesla by naše pivo nebylo takové, jaké je. Odešel dobrý kamarád. Bude nám všem opravdu moc chybět, profesně i lidsky,“ řekl za sebe i kolektiv pivovaru Stanislav Bernard, spolumajitel Rodinného pivovaru Bernard.

Noviny Kraje Vysočina pravidelně informují o dění v regionu. Vedle zpravodajské funkce ale zároveň utvářejí i veřejný obraz krajských politiků. Fotografie totiž nejsou pouze ilustračním doplňkem textu. „Stále platí, že fotografie řekne víc než tisíc slov. Oblečení, výraz, prostředí i lidé kolem politika vytvářejí dojem kompetence, blízkosti, nebo naopak odtažitosti. Příliš aranžované fotografie mohou působit jako propaganda,“ vysvětluje Jan Klíma, generální ředitel marketinkové společnosti AC&C. To stejné prokazují i výzkumy z oblasti vizuální politické komunikace, například autorů Hajo G. Boomgaardena, Marka Boukese a Aurory Iorgoveanu, ukazují, že vizuální prezentace politiků může ovlivňovat, jak veřejnost vnímá jejich celkový obraz. „Vizuální prezentace je dnes často stejně důležitá jako samotný text, někdy i důležitější. Lidé nejprve vidí fotografii nebo video a teprve potom se rozhodují, zda budou číst,“ doplňuje Klíma. Právě proto se Jihlavské listy rozhodly zaměřit na analýzu fotografií v Novinách Kraje Vysočina. Zatímco obdobnou roli plní i radniční periodika, krajské noviny nabízejí zajímavé srovnání, protože se za poslední dvě volební období v čele kraje vystřídali dva hejtmani z odlišných politických stran. Analyzovali jsme posledních osmnáct vydání krajských novin z období, kdy byl hejtmanem Vítězslav Schrek (ODS), a prvních osmnáct vydání po nástupu Martina Kukly (ANO). Celkem jsme tak porovnali 36 vydání z let 2023 až 2026 a zaměřili se na četnost i charakter fotografií obou hejtmanů. Podle Marie Krutišové z organizace Oživení, zabývající se problematikou korupce, střetu zájmů a vyšší transparentnosti na všech úrovních veřejné politiky a veřejné správy, bývá u obecních a krajských periodik častým problémem skutečnost, že vedení kraje nebo obce může získat významný vliv na způsob, jakým jsou jeho vlastní kroky veřejnosti prezentovány. „Pro zajímavost existují i periodika, kde se s fotografií starosty prakticky nesetkáte. Například periodikum HoBuLet městské části Praha 7,“ komentuje. V posledních osmnácti měsících Schrekova vedení se jako hejtman objevil celkem na 43 fotografiích. V průměru to znamenalo zhruba 2,4 fotky na jedno číslo. Po nástupu Martina Kukly ale fotek hejtmana výrazně přibylo. V osmnácti vydáních napočítáme celkem 76 jeho snímků, což zvedlo průměr na 4,2 fotky na jedno vydání. Kukla se tak ve srovnávaném období objevoval na stránkách novin o 77 procent častěji než jeho předchůdce. „Politik, který je pravidelně vidět, může v očích veřejnosti působit jako aktivnější a významnější než jeho kolegové, i když skutečný rozsah jeho práce nemusí být větší. Získává větší známost, snáze se s ním spojují konkrétní projekty a před volbami má náskok,” přibližuje problematiku Klíma. U Vítězslava Schreka se počet fotek v jednom čísle držel stabilně mezi jednou až třemi. Zatímco u Martina Kukly nejsou výjimkou vydání, kde má šest nebo sedm fotek. Rekordní bylo zářijové číslo z roku 2025, kde se Kukla objevil dokonce devětkrát, a to na pěti různých stránkách. Rozdíl je vidět i na titulních stranách měsíčníků. Zatímco Schrek byl na obálce v necelých 39 procentech případů, u Kukly podíl vzrostl na rovných 50 procent. Současný hejtman je tak v novinách nejen častěji, ale i na těch nejviditelnějších místech.

Necelý rok po hokejistech jihlavské Dukly se dočkali nového „svatostánku“, byť v menším provedení, i jejich rivalové v Třebíči. Exhibiční utkání „Hvězdy zpět“ obstaralo slavnostní otevření zrekonstruovaného zimního stadionu – KHNP Areny. „Začala nová kapitola třebíčského hokeje“ radoval se předseda Horácké Slavie Martin Svoboda.

Do tří let chce Kraj Vysočina postavit v areálu jihlavské nemocnice novou centrální prádelnu. Předpokládané náklady na nové zařízení kraj vyčíslil na 585 milionů korun bez DPH. Vzniknout má na jižním okraji areálu Nemocnice Jihlava, kde nyní stojí vrátnice. „Vlastní prádelna kraji přinese větší nezávislost na dodavatelích a může snížit provozní náklady,“ sdělil hejtman kraje Martin Kukla (ANO). Do nové prádelny by kraj chtěl svážet prádlo ze zdravotnických a sociálních zařízení, která na Vysočině provozuje. „Záložní kapacitu budou dál poskytovat prádelny v krajských nemocnicích v Havlíčkově Brodě a Pelhřimově,“ pokračoval hejtman. Pro ČTK již dříve podotkl, že službu soutěží dodavatelsky a prádlo vozí přes půl republiky, například do Prahy. „S ohledem na životní prostředí a selský rozum chceme vybudovat naši vlastní centrální prádelnu a prát prádlo v našich zařízeních,“ vysvětlil Kukla. Na dotaz JL, jestli by nemohl kraj využívat Prádelny a čistírny Jihlava v nedaleké Rantířovské ulici, odkázalo tiskové oddělení kraje na zprávu, v níž se však hejtman k tomuto zařízení nevyjádřil. V blízké prádelně ne „U nás by to určitě nešlo, protože se zaměřujeme na hotely,“ vyloučila jednatelka jihlavských prádelen Martina Prošková. „Je však možné, že náš provoz to ohrozí,“ připustila. Podle ní si budou muset prádelny specializující se na prádlo ze zdravotnických zařízení hledat na trhu náhradu. Tou může být praní právě pro ubytovací zařízení. V případě nové prádelny je Prošková skeptická. Hovořila o nedostatku zaměstnanců na trhu i o údržbě, která stojí nemalé finanční prostředky i, o možné neproduktivitě podobných zařízení. Kraj navíc sám v minulosti například oznámil záměr na zkapacitnění prádelny v Nemocnici Pelhřimov. Proč Jihlava? Roční náklady kraje na čištění prádla se pohybují okolo osmi milionů korun. „Jen jihlavská nemocnice má přes 1800 zaměstnanců, plus lůžková kapacita a domov seniorů. Je to tam soustředěné, proto padlo to místo na Jihlavu,“ vysvětlil ČTK Kukla. Nová centrální prádelna v Jihlavě má mít jedno podzemní a tři nadzemní podlaží. „Součástí návrhu jsou technologie pro praní, výrobu páry, fotovoltaická elektrárna a vodní hospodářství,“ přiblížil náměstek vysočinského hejtmana Otto Vopěnka (ANO). Součástí objektu má být i čistírna odpadních vod, které vznikají při praní.

V pondělí 17. srpna měla skončit krátká výluka na trati Jihlava – Horní Cerekev. Výluka byla zahájena 10. srpna. Po dobu výluky dopravu zajišťovala náhradní autobusová doprava. Jenže železniční stanice Dvorce jí obsluhována nebyla. JL na to upozornila jejich čtenářka Marie Schránilová. Posteskla si, že informovanost občanů je nulová. „V čekárně na informační tabuli je vylepený pouze platný jízdní řád. Nikde o výluce žádná zmínka. Chudák cestující, stojí na peroně, kouká a čeká a čeká,“ napsala nám čtenářka. Upozornila, že výluka byla pro osobní vlaky a spěšné vlaky stanicí projížděly. „Je asi velký problém, aby po dobu výluky některý z nich na znamení zastavil. Žijí zde většinou lidé 70 a 80 let výše, kteří jsou na veřejnou dopravu odkázáni, jak na nákupy, tak k lékařům,“ zdůraznila Schránilová. „Obsluha zastávky Dvorce není zajištěna z důvodu uzavírek pozemních komunikací,“ reagovala na dotaz JL Nikola Moravcová, mluvčí Českých drah (ČD). Doplnila, že řešení náhradní autobusové dopravy bylo odsouhlaseno objednavatelem, kterým je Kraj Vysočina. „Pokud na zastávce chybí informace o této výluce, bude zajištěna náprava v co nejkratším možném čase,“ slíbila Moravcová. Autobusy po půl hodinách Z odpovědi Pavla Bartoše, vedoucího krajského odboru dopravy a silničního hospodářství, vyplynulo, že na zastávce informace o výluce byla vyvěšena. Upozornil, že výlukový jízdní řád byl s předstihem umístěn na stránkách Veřejné dopravy Vysočiny (VDV): www.idsvdv.cz. Potvrdil, že z důvodu uzavírky v Rantířově linka náhradní autobusové dopravy končila v této obci. „Úprava zastavovací politiky spěšných vlaků není technologicky možná,“ vyloučil Bartoš. Podle něho byla dopravní obsluha Dvorců zajištěna ze zastávky Dvorce, rozcestí linkou 300 Jihlava–Pelhřimov–Pacov v intervalu 60 minut a ze zastávky Dvorce, osada Zastávka linkou 331 Jihlava– Batelov v intervalu 60 minut. Upřesnil, že souhrnný interval činil 30 minut. „Jedná se o krátkodobou výluku, o které jsme standardním způsobem informovali, a tak věřím, že dotyčný občan dočasné zhoršení obsluhy pochopí,“ dodal Bartoš.

Železobetonové konstrukce nového pavilonu dominují nyní mohutnému staveništi v areálu Nemocnice Jihlava. Před rokem zde byla zahájena krajská stavba pavilonu geriatrické, následné a rehabilitační péče a parkovacího domu. Kraj oznámil v tiskové zprávě, že stavba pokračuje podle plánu.

Obří psí hračka se objevila v sobotu 15. srpna před monumentální sochou Vulpes Gott od Františka Skály, která stojí na hrázi Štěpnického rybníka. Hračka v podobě jakéhosi barevného textilního věnce upozorňuje na tisíce psů, kteří po odebrání z množíren zůstávají dlouhé měsíce, někdy i roky v útulcích. „Kvůli současné legislativě je totiž po dobu správních a soudních řízení není možné nabídnout k adopci,“ vysvětlila Jana Pospíšilová z organizačního týmu happeningu k umístění hračky. Akce se zúčastnili předseda Senátu Parlamentu ČR Miloš Vystrčil, místostarosta Telče Jiří Pykal, iniciátorka kampaně Pusť je domů a majitelka útulku Dogpoint Michaela Zemánková či autor sochy Vulpes Gott František Skála. Položení hračky na Mezinárodní den zvířat bez domova bylo součástí iniciativy Pusť je domů, která usiluje o změnu legislativy. Za iniciativou stojí psí útulky Dogpoint, Voříškov, Animal Rescue, útulek Tábor, LOZ Olomouc a ForDogs z.s. Zapojené psí útulky v Telči reprezentovali Kamila Šťastná z útulku Tábor a Vladimír Kössl z útulku Animal Rescue. Uměleckou instalaci doplnila informační cedule vysvětlující cíle kampaně Pusť je domů. Její součástí je i veřejná petice, která vyzývá ke změně legislativy, jež by pomohla zachráněným psům najít rychleji nové majitele. Vladimír Kössl (Animal Rescue) sdílel zkušenost, že čím déle psi čekají na nový domov, tím náročnější je potom jejich začlenění do běžného života. Michaela Zemánková (Dogpoint) zdůraznila, že útulek má být bezpečnou přestupní stanicí před tím, než zvíře najde nové útočiště, nikoli místem, kde čeká roky na rozhodnutí úřadů: „Chceme, aby zákony více myslely na samotná zvířata.“ Podle místostarosty Telče Jiřího Pykala má být veřejný prostor místem, které lidi inspiruje i vede k zamyšlení. František Skála ocenil, že umění může pomoci: „Když jsem sochu vytvářel, přemýšlel jsem o psovi jako o věrném společníkovi člověka. Dnes připomíná i psy, na které jsme my lidé zapomněli.“