Při analýze leteckých snímků ze skotského Paxtonu objevili archeologové v zemědělské krajině drobné kruhové stopy, které zpočátku vypadaly jenom jako díry. Když se ale vydali přímo na místo, ukázalo se, že se za nimi skrývá mnohem víc, než jen obyčejné prohlubně v zemi.
Kostky jsou dnes běžnou součástí hazardních a společenských her. Jako první je začali používat domorodí Američané před tisíci lety na konci poslední doby ledové. Jsou tedy o tisíce let starší než známé nejstarší kostky na světě.
Jeden historický meč se do moře u izraelské pláže Dor mohl dostat náhodou. Jakmile se však našel druhý, už to vzbudilo dost otázek – a nejde jen o to, že oba dva artefakty našel jeden a ten samý člověk. Vědci proto teď řeší, komu zbraně vlastně patřily a jestli jejich příběh není složitější, než se zdá.
Dosud nejstarší přímé genetické důkazy o psech pocházely z doby před 10 900 lety, protože DNA ze starších vzorků byla příliš fragmentovaná na to, aby šlo rozlišit mezi psem a vlkem. Pokročilejší sekvenční techniky nyní umožnily analýzu starších vzorků, která jasně ukázala, že psi byli společníky lidí dlouho před vznikem zemědělství.
Nová metoda, která porovnává body eroze na Velké pyramidě v Gíze, naznačuje, že tento ikonický monument mohl být postaven již kolem roku 23000 př. n. l. — tedy o 20 000 let dříve, než se dříve předpokládalo.
Ve světě archeologie se objevila velká zpráva. Pod podlahou kostela v Maastrichtu se otevírá kapitola, která dosud patřila spíš literatuře než historii. Archeologové narážejí na kosterní ostatky, které by mohly patřit muži, jehož jméno zná celý svět. D’Artagnan, hrdina Tří mušketýrů, se najednou přesouvá z románových stránek do reality. A jeho příběh získává konkrétní místo a ruší ticho, které kolem něj po staletí panovalo.
Egyptská náhorní plošina v Gíze by mohla pod svým pískem skrývat monumentální tajemství, alespoň pokud lze věřit skupině italských vědců, kteří tvrdí, že nalezli známky druhé sfingy.
Italští vědci přišli s odvážným tvrzením, že pod pískem egyptské Gízy by se mohla skrývat druhá sfinga. K závěru, oznámenému tento týden ve čtvrtek v podcastu „Matt Beall Limitless“, dospěli pomocí satelitní a radarové technologie. Objev vyvolal jak nadšení, tak zároveň i kritiku u části odborné veřejnosti.
Výjimečný objev se podařil trnavským archeologům. Při záchranných pracích odhalili na okraji Bratislavy dva tisíce let starý akvadukt, už druhý na stejném místě. Vědci teď řeší, kam tyto stavby vodu vedly a proč.
Dvě genetické studie v časopise Nature přinesly překvapivý objev: domestikace psů začala o tisíce let dříve, než se předpokládalo. Co přesně vědci zjistili a kde hledat kořeny přátelství člověka a psa?
Stovky let pátrání zřejmě končí. Archeologové v nizozemském kostele pravděpodobně objevili kostru šlechtice Charlese de Batz de Castelmoreho, hraběte d’Artagnana. Francouzský mušketýr byl předlohou pro stejnojmennou postavu z románu Alexandra Dumase staršího. Vědci v současnosti ověřují DNA, poté budou schopni stoprocentně potvrdit, zda nalezená kostra patří tomuto vojákovi.
V Brně bude v Pavilonu Anthropos v Pisárecké ulici otevřena od 27. března výstava, která zve návštěvníky na cestu hluboko do minulosti Země. Projekt s názvem Paleoart – hranice mezi vědou a uměním – představuje tvorbu více než desítky současných českých a slovenských výtvarníků, kteří se věnují specifickému oboru vědecké umělecké rekonstrukce.
Chilská lokalita Monte Verde, jejíž stáří bylo odhadnuto na 14 500 let, přepsala v 70. letech minulého století dějiny osídlení Ameriky. Podle nejnovějšího výzkumu, jehož závěry byly zveřejněny ve vědeckém časopise Science, je toto archeologické naleziště ve skutečnosti o 6 500 let mladší, než se věřilo.
Olověná střela nalezená v ruinách římského města na území dnešního Izraele nese na svém povrchu vzkaz pro člověka, kterého měla zabít. Objev popsal mezinárodní vědecký tým, který místo zkoumal.
Starověké egyptské mumie mají pověst tichých svědků minulosti. Vědci nyní zjistili, že jedním z nejvýmluvnějších „hlasů“ je jejich vlastní zápach. Právě ze zápachu mumifikovaných ostatků dokázali vyčíst dosud nerozluštěná tajemství.
Francouzský inženýr Xavier Landreau a jeho kolegové nedávno představili novou teorii týkající se stavby nejstarší egyptské pyramidy. Podle ní mohl být při zvedání tunových kamenných bloků využíván sofistikovaný mechanismus poháněný vodou.
Chilská lokalita Monte Verde přepsala před padesáti lety dějiny osídlení Ameriky. Nová nezávislá studie v časopise Science nyní zpochybňuje její stáří a tvrdí, že naleziště je možná o 6 500 let mladší, než se věřilo.
Ve středu Velkého Meziříčí letos archeologové odkryli zasypanou středověkou studnu a kruhový podstavec, který zřejmě sloužil jako pranýř. Našli také základy středověké pece. Informoval o tom Šimon Kochan ze zapsaného ústavu ARCHAIA Brno, který tam pracuje. Záchranný archeologický výzkum doprovází postupnou obnovu náměstí a přilehlých ulic, která začala loni zjara. Stavební práce budou podle radnice dokončené příští rok.
Na první pohled vypadá jako kmen stromu bez větví. Jenže v době, kdy tento organismus vyrůstal do výšky až osmi metrů, na Zemi žádné skutečné stromy ještě nerostly. Paleontologové dnes znovu otevírají případ záhadného tvora jménem Prototaxites.
Na kamenných sloupech dávného národa Piktů se neustále opakuje motiv záhadné šelmy, který se během stovek let téměř nemění. Tento symbol by mohl být hlavním klíčem k pochopení jejich kultury, o které toho dodnes mnoho nevíme.
Když byly v Ötztalských Alpách nalezeny pozůstatky neolitického předka, zrodila se vědecká senzace. Vybavení, které s sebou „ledový muž“ nesl, dnes umožňuje poznávat minulost doslova na vlastní kůži. O křísení pradávných dovedností a technik mluví praktický archeolog a reenactor Markus Klek.
Skotští archeologové odkryli severozápadně od Glasgow doposud neznámou pevnůstku na Antoninově valu. Tamní posádka se podílela na obraně nejsevernější římské hranice.
Archeologické muzeum v Irakliu (Herakleonu) na Krétě vystavuje také kolekci terakotových figurek brouků, většinou nosorožíků. Pocházejí z období nových paláců a moc se toho o nich neví, takže článek je kratší.
Překvapivý objev zaznamenali archeologové z Cambridgeské univerzity. V anglickém nalezišti z raného středověku nalezli pohřebiště. V jednom z hrobů byla skrytá kostra obřího muže.
Osmnáctého října 2025, rozlehlý pozemek renesančního zámku Nový Falkenburk v Jablonném v Podještědí. Zablácená lžíce bagru se pomalu noří do zatravněné půdy.
Skoro dvě tisíciletí pila intelektuální elita antického světa rituální nápoj v Eleusině. Nová studie v časopise Scientific Reports ukázala, že alkalické zpracování námele v louhu z popela mohlo umožnit izolaci látek blízkých LSD.
Když se lidé dívají na kamenný kruh Stonehenge, často si představují obří balvany, které sem kdysi přitáhli pravěcí stavitelé. Jenže část vědců dlouho tvrdila, že lidé vlastně takovou námahu mít nemuseli. Podle jejich teorie totiž mohly kameny „přivézt“ ledovce už během poslední doby ledové.
Pár kilometrů za Prahou, kde Vltava zmizí za zalesněnými kopci a silnice se zúží na dva pruhy, začíná příběh. Vypráví se tak dlouho, až přestal znít jako legenda a začal znít jako fakt. Štěchovický poklad se v české paměti zabydlel pevněji než leckterá ověřená historická událost.
Kutnohorská kostnice je místem, které budí zájem turistů i spisovatelů. Ale také vědců; v jejím okolí je totiž pohřbeno asi 40 tisíc lidí. Nová analýza jejich kostí prokázala, jak dramaticky zasáhla české země v půlce čtrnáctého století morová epidemie.
Nový archeologický výzkum naznačuje, že lidská schopnost zaznamenávat informace pomocí symbolů může být mnohem starší, než jsme si dosud mysleli. Podle nově publikované studie mohli lidé už před 43 000 až 34 000 lety používat systematické značky, které fungovaly jako předchůdce písma.
Tři zuby staré přes 65 milionů let přepsaly mapu pravěkých primátů. Paleontologové museli propláchnout více než 3 600 kilogramů hlíny, aby je našli — a výsledek překvapil i samotné odborníky.
Pod klatovským jezuitským kostelem Neposkvrněného početí Panny Marie a svatého Ignáce leží jedna z nejzáhadnějších památek v Česku, katakomby, kde se dochovalo několik desítek přirozeně mumifikovaných těl jezuitů, šlechticů a měšťanů.
Tým paleontologů vedený experty z Chicagské univerzity objevil na severu Afriky obrovského rybožravého dinosaura. Zjistil, že kosti patří zcela novému druhu, o kterém se předpokládalo, že neexistoval. Přirovnali jej k pekelné volavce.
Přemýšleli jste někdy, jestli ještě může být u pyramid v Gíze něco neobjeveného? Vždyť to je jedno z nejlépe prozkoumaných míst na světě. Může! Moderní technologie nyní razí cestu něčemu, co dává tušit, že pod povrchem může být víc, než se zdá.
Nedávno publikovaný výzkum přinesl detailní popis mimořádně malého neptačího dinosaura Alnashetri cerropoliciensis, jehož fosilie byla objevena v severní Patagonii v dnešní Argentině. Nález pochází ze sedimentů starých přibližně 90 až 95 milionů let a představuje jeden z nejlépe zachovaných exemplářů drobných teropodů z období svrchní křídy.
Erik Rudý pojmenoval ostrov pokrytý z 80 % ledem „Zelenou zemí" — a moderní věda mu dala za pravdu. Jihozápadní fjordy Grónska byly v 10. století skutečně zelené. Co říkají data z jezerních sedimentů?
Krátká zeď u pompejského divadla sloužila jako obdoba současných sociálních sítí. Vědci teď pomocí nových technologií rekonstruují vzkazy, které tam zanechali lidé před dvěma tisíci lety.
Hrobka paní Dai, známá také jako Xin Zhui, byla náhodou objevena stavebními dělníky v 60. letech 20. století v Mawangdui poblíž Čchang-ša v Číně. S pomocí stovek školáků archeologové na počátku 70. let 20. století vykopali lokalitu a odhalili tři hrobky zasvěcené rodině Li Canga, markýze z Dai, šlechtice, který se pyšnil významnou mocí v západní dynastii Han (206 př. n. l. – 9 n. l.).
Pod prašnými ulicemi měst se někdy skrývají příběhy staré stovky let. O tom se přesvědčili nejen obyvatelé Děčína, ale i samotní dělníci, kteří zde prováděli běžnou rekonstrukci vodovodu. Z rutinní stavební práce se během několika minut stala událost, která přitáhla pozornost policie i archeologů.
Welšská Atlantida dostala nové obrysy – vědci jsou blíž k místu jejího potopení. Legendy, které o tomto městě zaplaveném vodou hovoří, jsou v Anglii poměrně rozšířené – a staré. Tu první najdeme už ve 13. století, vypadá to však, že pochází z ještě staršího zdroje.
Vědci zjistili, že křížení neandertálců s moderními lidmi probíhalo převážně mezi neandertálskými muži a ženami Homo sapiens. Klíč k odpovědi skrývá chromozom X — a výsledky zpochybňují dřívější vysvětlení založené hlavně na přirozeném výběru.
Mimořádný archeologický nález se podařil detektoráři, který spolupracuje s vědci, a to u Klentnice na Mikulovsku. Nedaleko místa, kde stálo největší hradiště doby bronzové na Moravě, objevil hrob z tohoto období a v něm i dvě bronzové jehlice, jimiž se spínaly pláště nebo ženské oděvy. Při pohřbu byly rituálně zlomeny, aby je už nikdo nenosil.
Zatímco fosilie dinosaurů a pradávných tvorů nás učí o tvarech těl a kostech, nový nález z Německa dokazuje, že i měkké části těla mohou být zachovány ve fosilním záznamu. Výjimečně dobře dochovaný otisk tzv. cloaca — víceúčelového otvoru, kterým starověcí plazi vykonávali biologické funkce — posouvá hranice našeho chápání vývoje raných obratlovců.
V jihomoravském Brně se v historickém centru nachází jedno z nejpodivuhodnějších a zároveň nejméně zdůrazňovaných míst města. Jde o kapucínský klášter s kostelem Nalezení svatého Kříže, pod kterým se skrývá kapucínská hrobka, kde můžete vidět autentické mumie řádových bratří i významných postav minulosti.
První písmo podle učebnic dějepisu vzniklo na Blízkém východě, někdy kolem roku 3400 před naším letopočtem. Němečtí vědci ze Saarlandské univerzity teď ale tvrdí, že našli důkazy o tom, že historie písma je mnohem, mnohem starší. Možná dokonce o desítky tisíc let.
Objev, který v roce 1922 šokoval svět, dnes čelí nenápadné, ale o to větší hrozbě. Stropy komor hrobky KV62 mají podle nové studie velmi nízkou pevnost a kombinace vody, geologických zlomů a zatížení hornin může být fatální.
Nová analýza sedm milionů let staré fosilie z africké pouště mění dějiny. Drobná anomálie na kosti potvrzuje počátky vzpřímené chůze mnohem hlouběji v čase.
Srnčí paroh podle nedávno publikované studie nabízí odpověď na otázku, jak spolu vycházeli první zemědělci, kteří do Evropy dorazili v prehistorii, a původní lovci a sběrači. Klíčem je zde pohřební výbava dávné šamanky.
Jak dokázali obyvatelé Velikonočního ostrova přemístit obří kamenné sochy moai bez moderní techniky? Nové vědecké studie potvrzují teorii o „kráčejících sochách“. Zjistěte, co je rozhýbalo. Stačilo málo.