Architekt

Do pomyslné síně slávy významných libereckých osobností vstoupili ve středu 18. března 2026. Byli jsme se tam podívat.

Špehovací software Predator se do telefonu může dostat bez interakce, následně dokáže stahovat dokumenty nebo i zapínat audio či video nahrávání. Ve sledovaném soudnímprocesu v Řecku byli jeho zakladatelé a provozovatelé nepravomocně odsouzení za porušení soukromí více než devadesáti osob, mezi kterými byli novináři, opoziční politici nebo armáda. Zadavatelé stíháni nebyli a z reakce jednoho z odsouzených, zakladatele konsorcia Intellexa, Tala Diliana,vyplývá, že jimi museli být řecké státní složky. Byznys se spyware kvete a nová evropská směrnice na ochranu novinářů nakonec použití spywarů neomezila. Komentář k řeckému případu a informace o společnosti Intellexa a jejím Predatorovi přináší redaktorka Zuzana Šotová v rozhovoru s Petrem Gojdou.

Winternitzova vila je funkcionalistická stavba na pražském Smíchově, kterou si v roce 1932 nechal pro svou rodinu postavit právník Josef Winternitz. Pod architektonickým skvostem jsou podepsaní Adolf Loos a Karel Lhota. Jedná se o poslední Loosovu realizaci, stavba včetně všech příprav, povolení a plánů trvala pouhý rok.

Aleš Klose ve svém životě kombinuje na první pohled rozdílné světy – architekturu, železniční modelářství a hudbu. V pořadu Kdo umí, ten umí vypráví o své profesi i koníčcích. Jedním z překvapivých přiznání je, že pro architekta bývá vůbec nejtěžší navrhnout vlastní dům.

V prvním letošním vydání realitního podcastu RealChat s Pavlínou Prokešovou se setkali dva zajímaví hosté: Yishay Furman, CEO developerské společnosti Horizon Holding, a Ján Antal, architekt a majitel studia Perspektiv. Diskuse se zaměřila na kritický nedostatek bytů, byrokratické překážky a budoucnost Prahy v kontextu nového metropolitního plánu. Zatímco ceny bytů od roku 2010 vzrostly o 262 %, odborníci hledají cestu, jak udržet bydlení dostupné i pro běžné rodiny.Česká republika se v rychlosti vydávání stavebních povolení nachází na chvostu světových žebříčků. Podle dat z roku 2022, která v rozhovoru zmínil Yishay Furman, obsadilo Česko nelichotivou 159. pozici na světě.Proces je v tuzemsku roztříštěn do mnoha dílčích povolení: od dopravy a infrastruktury až po vodu a územní rozhodnutí. Každý z těchto kroků navíc otevírá prostor pro námitky, které mohou projekt zbrzdit o celé roky.Tato prodleva má přímý dopad na koncovou cenu bytu. ,,Pokud uvážíte délku povolování v horizontu šesti, osmi nebo až deseti let, stačí si jednoduše spočítat cenu pozemku a vynásobit ji úroky. Jen tyto úroky dramaticky zvyšují náklady na projekt ve chvíli, kdy dostanete stavební povolení,'' vysvětluje Furman.Podle něj je současný systém nastaven tak, že námitky může podat prakticky kdokoli z jakéhokoli důvodu. Často jde o odpor ke změně u lidí, kteří nechtějí novou výstavbu nebo školu ve svém sousedství.Slovenská paralela a vliv legislativyZajímavé srovnání nabízí architekt Ján Antal. I na Slovensku je situace podobná, přestože tam samosprávy mají o něco silnější pravomoci. ,,Problém tkví v tom, že legislativa na Slovensku a v České republice je v podstatě stejná. Slovensko navíc loni přijalo nový stavební zákon, velmi podobný tomu českému,'' podotýká Antal k byrokratické zátěži.Omezení ale architekti vnímají i jako motor kreativity. Podle Antala pomáhají limity najít nejlepší řešení v daném prostoru. ,,Pokud máte absolutní svobodu, je pro architekta paradoxně těžší udělat rozhodnutí,'' dodává.Cesta k dostupnému bydleníProtože ceny v centru Prahy jsou pro běžné rodiny nedosažitelné, developeři se soustředí na okrajové lokality. Příkladem je projekt v obci Statenice, kde Horizon Holding plánuje téměř 1 500 jednotek od vil až po byty.Ceny v takových projektech jsou o 20 % až 25 % nižší než v centru, například v Karlíně. To je podle Furmana cesta, jak nabídnout kvalitní bydlení lidem, kteří si nemohou dovolit Prahu 1 nebo 6.Součástí projektu je i rozsáhlá infrastruktura. Developer daroval městu 25 000 metrů čtverečních pro stavbu školy a buduje čistírnu odpadních vod, která poslouží i okolním vesnicím. ,,Chceme udělat něco, díky čemu si nás budou pamatovat jako firmu, která přispěla městu a dané oblasti,'' říká Furman.Kompromis v metrech: Menší byty jako standardData ukazují jasný trend zmenšování plochy bytů. Zatímco dříve měly byty 1+kk běžně 30 metrů čtverečních, dnes se staví jednotky o velikosti 24 až 28 metrů. U dispozic 2+kk je pokles ještě citelnější – z původních 60 metrů na současných 45 až 48 metrů. V extrémních případech se na trhu objevují i garsonky o výměře pouhých 18 metrů čtverečních.,,Lidé budou muset u dnešních cen bohužel dělat kompromisy ohledně velikosti, pokud chtějí stavět za současné ceny,'' konstatuje Furman. To zvyšuje tlak na architekty, aby i v malém prostoru vytvořili kvalitní komunitní zázemí.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč je Česko až na 159. místě na světě v délce stavebního povolování?Jak přesně se promítá 6–10 let čekání do finální ceny bytu?Proč se byty zmenšují a kam až může tento trend zajít?Jaký bude skutečný dopad nového metropolitního plánu na projekty typu Bohdalec?Stane se co-living běžným modelem bydlení pro mladou gen

In the second part of the interview, Petr Klíma and the art and architecture historian Christopher Long return to the development of the Vienna Secession around 1900 and to the question of the social and cultural context from which Loos’s architecture emerged. Long presents Art Nouveau not as a mere decorative style, but as the response of its time to the tension between historicism and a modernizing society.Another key topic of the dialogue is Loos’s concept of the Raumplan. Christopher Long points out that it was not a self-serving architectural concept, but rather a spatial framework for the lives of bourgeois families and, at the same time, part of the development of architecture between tradition and modernism. It is precisely within this tense relationship between an evolutionary and a revolutionary approach, between continuity and discontinuity, that Professor Long situates the work of Adolf Loos. In the interview, he also touches on the question of authorship and the role of Loos’s collaborator, returning to his later years, marked by illness and by the transformations of society around 1930.The conversation is conducted in English.What you’ll hear in the interview:(00:00) intro(02:16) Vienna Secession(08:36) Raumplan as a spatial ornament?(17:33) A forerunner of modernism, or a revolutionary? (29:27) Late Loos and the Question of AuthorshipEditing: Petr Klíma, Jan Balcar, Radka ŠámalováMusic, sound design: Jan BalcarYou can send us feedback on the podcast at klima@pestujprostor.cz. Follow us on social media: Facebook and Instagram.

Pražský Strahov čeká velká proměna – v horizontu šesti až deseti let tam vyroste moderní stadion pro fotbalovou Spartu i národní reprezentaci. Aktuálně vzniká koncept požadavků na celou stavbu a její ekonomickou náročnost, který následně dostanou architekti. Už teď se ale první z nich sami hlásí, mezi nimi i ateliér slavné Zahy Hadid. „V otázce stadionu postupujeme dopředu. Teď jsem se vrátil ze světového sportovního kongresu v Barceloně, který byl přímo specializovaný na fotbalové stadiony, a právě tam už nás některá studia sama oslovila,“ popisuje v pořadu Inside Talks šéf realitní divize EPH Petr Palička. Sportovní svět podle něj totiž není zase tak velký a lidé v něm se vesměs znají. „Ta informace, že někdo někde něco chystá, tak jede rychlou šuškandou,“ dodává Palička. Inside Talks. Pořad, ve kterém Zuzana Hodková se stálým týmem expertů rozebírá zákulisí českého byznysu. Jakými tématy žije průmysl, potravinářství, reality, startu-upy, finance, energetika nebo automobilový průmysl? Insidery jsou Tomáš Kolář z Linetu, Petr Palička z realitní divize EP Real Estate, Petr Novák z divize automotive společnosti JTEKT, Tomáš Spurný z Monety Money Bank, Ondřej Fryc z Reflex Capital, Martin Durčák z ČEPS a Jan Romportl z Elin.ai Nový díl každý pátek na SZ Byznys a ve všech podcastových aplikacích. Odebírejte na Podcasty.cz, Apple Podcasts nebo Spotify.

Architektonické studio edit! vzniklo z přátelství, diskusí u piva a frustrace z kompromisů, které postupně ničí dobré návrhy. Ivan Boroš, Juraj Calaj a Vítězslav Danda v pořadu Next Stop na platformě FocusOn otevřeně popisují, proč je dnes nejtěžší uhlídat původní myšlenku projektu, jak se z návrhů postupně vytrácí kvalita a proč jejich cesta vedla od hospod a malých realizací až k práci s veřejným prostorem a městem jako celkem.Vznik studia edit! nebyl výsledkem marketingové strategie ani dlouhého brandového workshopu. Jak v rozhovoru zaznívá, název se zrodil přirozeně, v okamžiku, kdy se zakladatelé snažili pojmenovat to, co vlastně dělají.„Hledali jsme dlouho, jak se budeme jmenovat. A pak jsme si všimli tlačítka Edit v horní liště programu. A říkali jsme si, že to vlastně přesně sedí,“ vysvětluje Juraj Calaj.Editování prostoru je podle nich neustálý proces úprav, rozhodování a korekcí. Nejde o jednorázový návrh, ale o schopnost udržet směr v prostředí, kde do projektu vstupuje klient, úřady, normy i rozpočet. Právě v tom vidí jádro své práce.Nejlepší návrh je skoro vždy ten prvníJedno z opakujících se témat rozhovoru je ztráta původní myšlenky v průběhu projektu. Architekti otevřeně přiznávají, že finální realizace se často výrazně vzdálí tomu, co vzniklo na začátku.„První návrhy bývají skoro vždycky nejlepší. Pak do toho začne vstupovat klient, úřady, kompromisy a člověk postupně ustupuje,“ říká Ivan Boroš. Podle studia edit! je nejtěžší částí práce uhlídat základní koncept a včas poznat moment, kdy už je návrh „přeeditovaný“. „Když to poznáme pozdě, už se to vlastně nedá zachránit,“ doplňuje Vítězslav Danda.Právě proto se v průběhu práce pravidelně vracejí k prvním skicám a renderům. Ne jako k nostalgii, ale jako kontrolní bod, který připomíná, co bylo původním cílem projektu.Od hospod k architektuře městaStudio edit! nezačínalo velkými developerskými projekty ani městskými zakázkami. Jejich cesta vedla přes menší realizace, interiéry a pohostinské prostory.Hospody a menší provozy pro ně byly školou praxe. Naučily je pracovat s omezeným rozpočtem, provozní logikou i reálnými potřebami lidí. Tyto zkušenosti dnes považují za klíčové. „Byla to dobrá škola. Člověk se naučí přemýšlet prakticky, nejen esteticky,“ zaznívá v rozhovoru.Postupně se jejich práce rozšířila k větším celkům – ulicím, náměstím a veřejnému prostoru. Přístup se ale nezměnil: stále jde o hledání rovnováhy mezi funkcí, estetikou a dlouhodobou udržitelností.Klienti, úřady a kompromisy. Realita současné architekturyRozhovor se nevyhýbá ani kritice systému. Architekti popisují, že kvalitu návrhu dnes neohrožuje jeden špatný zásah, ale série drobných kompromisů. „Nikdo nechce projekt zničit. Ale každý do něj něco přidá, něco upraví, něco vezme pryč. A výsledek se postupně rozpadá,“ popisuje Danda.Studio edit! se proto snaží nastavit jasná pravidla hned na začátku projektu. Ne vždy to funguje, ale považují to za jedinou cestu, jak udržet smysluplnou architekturu v prostředí plném protichůdných tlaků.Architektura není solitér. Je to procesStudio edit! v rozhovoru opakovaně zdůrazňuje, že architektura není o jedné budově, ale o vztazích: k okolí, městu, lidem i času. „Dům nikdy nefunguje sám o sobě. Vždy je součástí širšího kontextu,“ zaznívá.Právě proto se dnes čím dál víc věnují urbanistickému měřítku. Nejde o změnu ambicí, ale o přirozený vývoj. Jakmile architekt začne řešit ulice a veřejný prostor, přestává navrhovat objekty a začíná pracovat se systémem.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak architekti poznají moment, kdy je návrh už „přeeditovaný“?Proč jsou první skici často kvalitnější než finální realizace?Jak práce na hospodách ov

Architekt Josip Plečnik se narodil v Lublani 23. ledna 1872. Vyrůstal v truhlářské dílně, kterou měl po otci převzít. Když otec náhle zemřel, byl na takový úkol ještě moc mladý, a tak mohl zůstat na studiích. Na vídeňské umělecké akademii byl žákem Otty Wagnera a jeho spolužáky byli třeba Jan Kotěra nebo Adolf Loos. V roce 1911 Plečnik přijal nabídku stát se profesorem na UMPRUM v Praze a strávil zde následujících deset let.

Slovinský architekt Josip (nebo také Jože) Plečnik ovlivnil podobu Pražského hradu jako málokdo jiný. Navrhl také kostel Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech, výraznou stopu zanechal i na zámku v Lánech. Poslechněte si reprízu Historie Plus, která se mu věnuje.

Dřevostavby v Česku stále narážejí na předsudky, legislativní limity i obavy investorů, přestože technicky už dávno obstály. Architekt Ján Antal, hlavní architekt studia Perspektiv, v pořadu Next Stop vysvětluje, proč dřevo není ideologická volba, ale racionální konstrukční systém, jaké ekonomické bariéry brzdí jeho širší využití a proč budoucnost developmentu neleží v revolucích, ale v postupné evoluci stavebnictví. Studio Perspektiv začínalo jako interiérové studio. Přechod k architektuře nebyl výsledkem strategického plánu, ale postupného vývoje a změny zakázek. Zlom přišel v době covidu, kdy se tým začal systematicky věnovat architektuře většího měřítka.„Začínali jsme jako interiérové studio, ale postupně jsme se vyprofilovali až k architektuře v plném rozsahu. Dnes máme štěstí na nové zakázky a větší projekty,“ popisuje Antal. Právě změna měřítka otevřela otázku konstrukčních systémů a dlouhodobé udržitelnosti.Klíčovým impulzem byla první větší administrativní stavba, u které klient hledal architekturu odpovídající jeho firemním hodnotám. Původní návrh z prefabrikovaného betonu se ukázal jako hodnotový protiklad.„Betonová prefabrikovaná stavba byla v rozporu s tím, jak firma pracovala s energetikou, fotovoltaikou a udržitelností. Dřevo nám v tu chvíli dávalo mnohem větší smysl,“ říká Antal.Dřevo není marketing. Je to technický materiálRozhodnutí pro dřevo nebylo podle Antala marketingovým gestem. Naopak šlo o racionální konstrukční volbu. Současné dřevostavby podle něj nemají s historickou romantikou mnoho společného.„Dřevo dnes není romantický materiál. Je technicky zpracované, má velmi dobré fyzikální vlastnosti a umožňuje jiný způsob práce s konstrukcí a tektonikou,“ vysvětluje. Zásadní je podle něj opuštění dogmatického přístupu. Neexistuje univerzálně správný materiál. Každý má své silné i slabé stránky a smysl dává jejich kombinace.„Nejlepší řešení často vzniká kombinací dřeva, betonu a dalších materiálů. Každý přináší jinou přidanou hodnotu: lehkost, akumulaci, mikroklima,“ říká Antal. Dogmatické lpění na jednom systému podle něj vede k technickým kompromisům a vyšším nákladům.Největší bariéra není technika, ale stigmaPřestože technické možnosti dřevostaveb výrazně pokročily, jejich rozšíření v Česku brzdí předsudky. Antal mluví o dlouhodobém stigmatizování dřeva jako materiálu s nízkou životností.„Nejčastěji slyšíte, že se to za pár let rozpadne, že se to musí neustále natírat a že to nevydrží tolik co beton nebo cihla. To ale dnes už neodpovídá realitě,“ říká. Podle něj hraje roli historická preference zděných staveb a později betonu. Dřevo se do hry vrací až nyní, a to pomalu. I proto první dřevostavba studia nepřinesla okamžitou vlnu dalších zakázek.„Dřevo je v české společnosti stále do určité míry stigmatizované,“ konstatuje Antal.Legislativa a výška: falešný problémČasto zmiňovaným limitem dřevostaveb je požární výška. V Česku je standardní limit 12 metrů, což v praxi znamená čtyři nadzemní podlaží. Studio Perspektiv díky tomu drží paradoxní prvenství.„Jsme autory nejvyšší administrativní dřevostavby v Česku. Má čtyři podlaží, což je trochu komické, ale legislativně jsme na hraně 12 metrů,“ říká Antal.Podle něj ale výška není klíčový problém. Legislativní návrhy už dnes umožňují vyšší stavby v kombinovaných systémech. Skutečnou bariérou je spíš obava klientů z neznámého. „I kdybychom zítra mohli stavět dvacetimetrové dřevostavby, problém nezmizí. Lidé se bojí základních věcí: údržby, požáru, provozu,“ vysvětluje.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Proč se dřevostavby v Česku prosazují pomaleji než v zahraničíJaké ekonomické mýty nejčastěji brzdí rozhod

Park v Dukelské ulici v Českých Budějovicích býval zahradou, na jejímž konci se rozkládala městská plovárna. Tam, kde vede nyní hlavní silnice, bývaly tenisové kurty a hřiště.